Soubor Komorní dechová harmonie Brno vznikl před 29 lety z řad hráčů dechové sekce Symfonického orchestru železničářů. Jádrem souboru je dechové deceto sestávající z dvojice fléten, hobojů, klarinetů, lesních rohů a fagotů. Díky pracovitosti, kázni, technické zdatnosti a přirozené muzikálnosti všech členů Komorní dechové harmonie Brno se repertoár tělesa utěšeně rozrůstá, roste i úroveň jeho interpretace. Nejcennější devizou souboru však stále zůstává neskrývaná radost z muzicírování, která se přenáší i na posluchače.
Komorní dechovou harmonii Brno řídili významní dirigenti jako Jakub Hrůša nebo David Mareček. Soubor programově spolupracuje s mladými dirigenty, což je i případ Roberta Kružíka, Joela Hány, šéfdirigenta ansámblu Filipa Urbana, či nadějného Marka Madeji, který bude dnešní koncert řídit.
◊◊◊
Jarní koncert zahájí Intrády z rajské zahrady III a I pozdně renezančního varhaníka a skladatele Hanse Leo Hasslera, který za svého života zastával též pozici dvorního skladatele římského císaře a českého krále Rudolfa II.
Legendy, Op. 59 napsal Antonín Dvořák v roce 1881. První z legend v d-moll, je elegickou připomínkou dávných časů, Legenda II, G-dur, Molto moderato, nás upoutá ryze českou. Pro Legendy obecně je charakteristické rychlé střídání nálad a dech beroucí skladatelská invence.
Pilky jsou nejznámější z Lašských tanců Leoše Janáčka. Uslyšíme v něm jak poklidný párový tanec pilky, tak i dravý kovářský dymák. Navazují dva tance převzaté z jeho Moravských tanců, a to Kalamajka a nervní Kožich, zjevně z lašské provenience.
Zlatým hřebem koncertu bude premiéra transkripce Česká suity, Op. 39, Antonína Dvořáka, kterou mistr sepsal v roce 1880, tedy krátce po zkomponování svých nezapomenutelných serenád pro smyčce a dechové nástroje. Do nálady České suity nás uvede úvodní Preludiem, po němž následuje poetická stylizace českého lidového tance polky. Hlavní téma má ve své základní podobě v tónině d moll spíše melancholické ladění, pozdější přesun do D-dur přináší rytmické i výrazové oživení. 3. věta je inspirována dalším lidovým tancem, sousedskou. Je pro ni typická bohatá imitační práce s hlavním tématem. Romance se sóly flétny a anglického rohu jsou jímavým nokturnem. Závěrečný furiant pak skladbu svými strhujícími rytmy a nespoutanou živelností efektně zakončuje.
