Manon Lescaut

V roce 1945, konkrétně 14. června, bylo Nezvalovou hrou Manon Lescaut otevřeno brněnské činoherní divadlo s názvem Svobodné divadlo. Volba právě tohoto titulu byla opřena o obrovskou popularitu Nezvalova textu mezi českou mládeží protektorátní doby a byla demonstrací radosti z nabyté svobody, která se projevovala „roztančeným českým slovem“. Vznik nové scény nasytil hlad českých obyvatel Brna, kteří toužili mít své mladé divadlo. Jeho historie je dlouhá a nesmírně zajímavá. Ze Svobodného divadla bylo po čtyřech sezónách Městské a oblastní divadlo, záhy se z něj stalo Krajské oblastní divadlo v Brně, od sezóny 1954/1955 neslo název Divadlo bratří Mrštíků a od června 1993 jej všichni známe jako Městské divadlo Brno. V červnu roku 2025 oslavilo tedy naše divadlo 80 let od svého vzniku a my jsme si toto výročí připomněli právě uvedením titulu, který stál na samém počátku.

Režisér Stanislav Moša se k uvedení Nezvalova textu dostal již podruhé, poprvé tak učinil v roce 1995, kdy touto inscenací divadlo oslavilo padesáté výročí v nově zrekonstruovaném sále na Lidické ulici. Tenkrát režisér a ředitel o Nezvalově textu napsal: „Existuje jen málo české divadelní literatury, o které se dá říct, že je to báseň. Skrze ni promlouvá skutečná vášeň svázaná úžasnou formou zakletou v kráse české řeči.“ Mošova úprava Manon Lescaut, která nesla podtitul „lyrické drama-zpověď“, se oprostila od lineárního vyprávění známého příběhu a vzniklo tak nadčasové podobenství. Starý abbé des Grieux vzpomíná na svůj osudový vztah s hříšnou světicí, čímž původně lyrický příběh získává dramatické rozměry a ve vzpomínkách muže na sklonku života ožívají dávno proběhlá tajemství, náznaky a lásky.