Winton

„Všechno, co není vysloveně nemožné, se dá uskutečnit, jestliže se na to člověk plně zaměří a je rozhodnutý to udělat.“ (Nicholas Winton)

Nicholas Winton byl v roce 1938 mladý, ani ne třicetiletý úspěšný muž pracující ve finančnictví a žijící život adekvátní svému věku. V prosinci téhož roku se Nicholas chystal na dovolenou do Švýcarských Alp, ale jeho přítel Martin Blake, člen Britského výboru pro uprchlíky z Československa, ho požádal, aby se místo lyžování přijel podívat do Prahy.

Návštěva uprchlického tábora, kde byli lidé z obsazeného pohraničí, ho doslova šokovala. Uvědomil si, že uprchlíci, většinou židovského původu, jsou v přímém ohrožení života a rozhodl se konat. Protože německé úřady odmítaly pustit celé rodiny, založil dětskou sekci Britského výboru s cílem zachránit alespoň děti. Za pomoci své matky a několika spolupracovníků shromažďoval potřebné dokumenty od rodičů, kteří měli zájem poslat své dítě do Anglie, a vyřizoval u německých okupačních úřadů povolení k vycestování. To vše pod neustálým dohledem gestapa.