Leoš Janáček: Sonáta pro housle a klavír, JW VII/7
Igor Stravinskij: Divertimento pro housle a klavír
Leoš Janáček: 1. X. 1905 (Z ulice dne 1. října 1905), JW VIII/19
Sergej Prokofjev: Sonáta pro housle a klavír č. 2 D dur, op. 94a
Janáčkova Sonáta pro housle a klavír vznikla v těsném sousedství jeho Pohádky. Skladatel na ní pracoval v letech 1914–15 pod dojmem tehdejší politické situace, což dokládá následující vzpomínka: Sonátu houslovou napsal jsem v začátku války, 1914, když jsme Rusy čekali už na Moravě. Jako první a původně zřejmě jako samostatná skladba vznikla Balada, a teprve v roce 1915 byly dokomponovány další věty. Revizi udělal skladatel až v roce 1920. První provedení se uskutečnilo v Brně 24. dubna 1922 na večeru moravských hudebních novinek pořádaném Klubem mladých skladatelů moravských.
V roce 1928 Stravinskij složil balet Polibek víly podle pohádky H. Ch. Andersena. Balet vznikl jako pocta Petru Iljiči Čajkovskému k 35. výročí jeho úmrtí. Stravinskij na základě melodií z některých Čajkovského raných klavírních skladeb a písní vytvořil tento pozoruhodný jednoaktový balet. Nedlouho poté spatřila světlo světa, jak už tomu u Stravinského bývá, i orchestrální suita a v roce 1932 Samuel Dushkin spolu se skladatelem vytvořili verzi pro housle a klavír s názvem Divertimento, které bylo finálně rozšířeno v roce 1947.
Janáčkova klavírní skladba 1. X. 1905 (Z ulice 1. října 1905) je dílo, jež vzniklo spontánně, jako reakce na tragédii, která se odehrála během demonstrací za brněnskou českou univerzitu. Protože Brno bylo převážně německé, obávali se němečtí představitelé města většího vlivu Čechů a svolali na 1. října 1905 tzv. Volkstag, kdy byly do Brna sezvány německé spolky a organizace z širokého okolí, aby demonstrovaly nesouhlas se založením české univerzity v Brně. V reakci na to zorganizovali i čeští obyvatelé Brna velkou protiněmeckou demonstraci. Mezi oběma tábory se odehrávaly pouliční boje, ke kterým bylo povoláno četnictvo a následně i vojsko. Při jednom ze zásahů byl u Besedního domu zabit mladý český dělník František Pavlík. Pod dojmem této tragické události Janáček napsal původně třívětou skladbu Z ulice I. X. 1905. Těsně před brněnskou premiérou 27. ledna 1906 však spálil poslední větu a po dalším provedení v Praze dokonce vhodil celý autograf do Vltavy. První interpretka skladby, klavíristka Ludmila Tučková, si naštěstí ponechala původní opis, na který upozornila až v roce 1924. Díky tomu se nám tato skladatelem i okolím na mnoho let zapomenutá klavírní skladba dochovala.
V létě 1943 uprchl Sergej Prokofjev z válkou zmítané oblasti východní fronty do středoasijského města Alma-Ata, kde intenzivně pracoval na rozsáhlé a náročné partituře k Eisensteinově filmu Ivan Hrozný. Během této velké práce skladatel pocítil potřebu zkomponovat něco v protikladu k filmové hudbě. Napsal tak dílo, které sám označil jako sonátu v jemném, plynulém klasickém stylu. Tou skladbou je Sonáta pro flétnu a klavír D dur, op. 94, kterou na naléhání houslisty Davida Oistracha brzy přepracoval pro housle a klavír. Premiéru měla 17. června 1944 v interpretaci Davida Oistracha a Lva Oborina.
