Lékárník

12.2.2013, 19:00

Jméno Josepha Haydna není z těch, o kterém se běžně mluví v souvislosti s operou, ačkoli právě tento žánr zabírá velkou a navýsost důležitou část jeho skladatelské činnosti. Sám je autorem kolem 20 hudebně dramatických děl a jako kapelník řídil více než 1200 operních představení. Většina Haydnových oper byla vytvořena pro knížecí rodinu Esterházyů, jež představovala nejvýznamnější uherský rod habsburské monarchie. Provoz esterházyovské operní budovy v jejich letním sídle byl zahájen Haydnovou novou operou Lo speziale (Lékárník). Libreto je založeno na stejnojmenném dramma giocoso Carla Goldoniho z r. 1755 vytvořeném pro karnevalovou sezónu v benátském Teatro Grimani. Úspěšná hudební komedie se rozlétla do mnoha dalších italských divadel a krátce po svém vzniku byla jako vůbec první Goldoniho práce uvedena i v Praze. Při novém zhudebnění bylo libreto zkráceno z původních 32 scén na 22. Autorem těchto úprav je pravděpodobně Carl Friberth (1736–1816), libretista, zpěvák a režisér knížecí opery.

Lékárník zůstal na repertoáru esterházyovské opery i v dalších letech a byl také první Haydnovou operou, která se dočkala své novodobé premiéry, a to i přes fakt, že ze třetího jednání se dochovala pouze dvě hudební čísla. V r. 1895 vytvořil Robert Hirschfeld, profesor hudební estetiky na vídeňské konzervatoři, na německý překlad libreta jednoaktovou adaptaci, jež byla poprvé provedena téhož roku v Drážďanech. Brněnská inscenace vychází z edice H. C. Robbinse Landona, velkého znalce Haydnova díla, jenž zrekonstruoval nedochovaná hudební čísla a recitativy ze třetího dějství za pomoci hudby z jiných skladatelových oper vzniklých v tomto období a vrátil tak opeře její původní tříaktovou podobu. Od roku 1790, kdy byl operní dům v Esterháze uzavřen, až do 60. let 20. století byla většina libret a partitur téměř všech Haydnových oper uzamčena v archivech esterházyovských zámků, zůstavala nedostupná a upadla do zapomnění. Haydnova operní tvorba pro odlehlou esterházyovskou rezidenci přesto představuje kvalitu, jež není možno přehlížet a za pomoci moderních jevištních prostředků je nám schopna Haydnova hudba svou invenci předat i v jednadvacátém století.