Postava prostopášného svůdníka dona Giovanniho – dona Juana, vzbouřence proti lidskému i božímu řádu s neukojitelnou touhou po lásce, byla zpracována mnoha literáty i skladateli, byla to ale Mozartova opera, která jí zajistila nesmrtelnost. Dílo, jež bývá označováno jako „opera oper“ znamenalo vyvrcholení operního stylu Mozartovy doby a stalo se východiskem nové dramatické školy. Tak jako v žádném jiném díle se Mozartovi a da Pontemu podařilo spojit prvky až groteskní s vysloveně tragickými. Hudba přináší vášnivé árie s mistrně propracovanými hudebně dramatickými recitativy a jedinečně řešené ansámbly. Ze všech Mozartových oper je Don Giovanni předmětem největších diskuzí, sporů a hledání inscenačních výkladů. Pohled na něj se v průběhu století změnil od barokního dramma giacoso přes commedii dell’arte až po romantický a osvícenecký pohled na Giovanniho jako hrdinu a libertina. Nepopíratelnou zásluhu na vzniku výjimečného díla má Praha, odkud přišla po úspěchu Figarovy svatby objednávka na novou operu a kde roku 1787 v Nosticově divadle Don Giovanni poprvé zazněl. A to za dokonce přítomnosti samého Casanovy. Ostatně duševní spřízněnost mezi Giovannim a Casanovou není náhodná…
