Po úspěšné premiéře své operní prvotiny Braniboři v Čechách se Bedřich Smetana rozhodl pro kompozici opery vpravdě národní. Spolu se spisovatelem Karlem Sabinou vybrali venkovský námět vycházející ze Sabinova humoristického románu Věčný ženich. Děj nás zavádí do české vesnice, kde žijí Jeník a Mařenka, dva mladí lidé, kteří se mají rádi. Mařenka se má však provdat za syna bohatého sedláka Míchy, u něhož se její otec zadlužil. Inscenace režiséra Ondřeje Havelky patří od své premiéry právem k divácky nejoblíbenějším titulům našeho repertoáru. Sám Havelka o ní říká: „Základní inscenační princip není nikterak extravagantní, neboť se přiznám, že nejsem zvláštním příznivcem násilných aktualizací a posunů klasických děl do současnosti. Rozhodně však nejde o obvyklé, říkejme mu ,holubičkové‘ klišé, ke kterému se často uchylují inscenátoři v obavě, aby neposkvrnili tradiční posvátnost nejdůležitější české národní opery. Mým záměrem je vytvořit představení, které bude živým, pestrým a hlavně zábavným hudebním divadlem, vždyť koneckonců jde o komickou operu.“
