Carmen

16.9.2016, 19:00

Georges Bizet (1838–1875): Carmen

Svoboda v lásce nebo smrt.

autor: Georges Bizet 
hudební nastudování: Ondrej Olos 
dirigent: Ondrej Olos, Robert Kružík 
režie: Tomáš Pilař 
scéna: Aleš Valášek 
kostýmy: Aleš Valášek 
světelný design: Daniel Tesař 
choreografie: Ladislava Košíková 
dramaturgie: Patricie Částková 
asistent dirigenta: Robert Kružík 
asistent režie: Silvie Adamová 
sbormistr: Pavel Koňárek, Valerie Maťašová 

Ředitel pařížské Opéra Comique De Leuven byl poněkud vylekán, když si mladý skladatel Bizet vybral jako námět pro novou operu novelu Carmen francouzského spisovatele Prospera Meriméa (1803-1870). Povídka se mu zdála příliš krvavá a už vůbec se mu nelíbila představa vraždy hlavní hrdinky přímo na scéně, ale libretisté Meilhac a Halévy byli nadšeni. Základem Meriéova příběhu je vyprávění dona Josého Lizarrabengoa, zločince odsouzeného za vraždu cikánky Carmen, jež ve vězení líčí svůj tragický příběh - příběh o pošetilé vášni k nestálé ženě, kvůli které dezertoval z vojny, stal se pašerákem, lupičem a co víc několikanásobným vrahem. Bizet milo­val exotické motivy, a i když sám ve Španělsku nikdy nebyl, atmosféra povídky ho strhla. Meilhac s Halévym převzali základní dvojici příběhu, zjednodušili děj a doplnili ho ještě o dvě další postavy. Micaelu, jež je se svými světlými vlasy a modrou sukní, což bylo tehdejší typické oblečení venkovanek z baskických provincií, opakem Carmen. Tím druhým je toreador Escamillo, který libretistům nahradil Josého původní konkurenty, právoplatného manžela Carmen cikána Garciu a torera Lucase. 3. března 1875 se konala premiéra, vyvrcholení pěti měsících zkoušek a sporů, kdy orchestr i sbor odmítaly Bizetovu hudbu jako příliš obtížnou. 

Přes bohatou melodickou invenci a skvělou hudební charakteristiku postav i prostředí byla premiéra v pařížské Komické opeře přijata publikem krajně zdrženlivě a mnozí diváci přicházeli jen, aby spatřili skandální dílo, o němž mluvila celá Paříž. Krátce po premiéře nabídl Bizetovi nový ředitel vídeňské dvorní opery Franz von Jauner uvedení Carmen v hlavním městě rakouské monarchie. Požadoval ale několik úprav - do 4. jednání měl být přidán balet a dialogy měly být změněny v recitativy. Bizet souhlasil a začátkem května byla podepsána smlouva. Koncem měsíce však Bizet onemocněl a 3. června 1875 ve věku 38 let náhle zemřel.

Úprav pro vídeňské uvedení se ujal Bizetův přítel Ernest Guiraud, který přepracoval zkrácené texty dialogů na recitativy. Vídeňské představení 23. října 1875 bylo obrovským úspěchem a znamenalo začátek trvalé přítomnosti této opery na světových operních jevištích v mnoha jazycích a v mnoha úpravách, neboť jak první vydání hudebního nakladatelství Choudens, které zakoupilo od Bizeta vydavatelská práva již v lednu 1875, tak pozdější Guiraudova úprava s recitativy nezachytili mnohé změny provedené autorem v průběhu zkoušek opery.  Druhé polovině 20. století se objevilo kritické vydání obsahující obě verze opery a dnes se mnohé ze světových scén při nastudování tohoto skvostu francouzské operní literatury vrací k Bizetově původnímu zpracování.