P. Křižkovský – Šatečka, Odpadlý od srdca, Utonulá, Čáry
L. Janáček – Výhružka, Což ta naše bříza, Láska opravdivá, Klekánica, Kačena divoká, Ukvaldské písně, Ach vojna
J. Suk – 10 zpěvů pro ženský sbor a čtyřruční klavír
Sbormistr: Josef Pančík, Pavel Koňárek
Sbor Janáčkovy opery
Ne každý operní sbor má možnost a předpoklady ke koncertnímu zpívání. Sbor Janáčkovy opery NdB již řadu let patří mezi sborová tělesa, která slaví velký úspěch nejen na operním jevišti, ale také na koncertních pódiích. Je tomu tak bezesporu především zásluhou sbormistra Josefa Pančíka, který v čele sboru stojí již krásných padesát let.
Ve většině svých oper Leoš Janáček sboru příliš prostoru neposkytl, ale o to větší možnosti předvést své umění má sbor v jeho dalších opusech jako jsou Glagolská mše či Věčné evangelium. I tato díla má sbor Janáčkovy opery NdB na svém repertoáru a v únoru 2017 se vydá na Arts Festival v Hongkongu, aby je tam představil asijskému publiku. Pro 5. ročník festivalu Janáček Brno si v rámci sborové linie připravil koncert komorní, který nabídne zajímavé srovnání mužských sborů mladého Leoše Janáčka a sborové tvorby jeho učitele Pavla Křížkovského. Umění Pavla Křížkovského (1820–1885), Janáčkova učitele a hudebního mentora z dob jeho studií v brněnském augustiniánském klášteře, se rozvíjelo v dobovém národně obrozeneckém duchu, který v brněnském kněžském semináři šířil mj. neúnavný sběratel lidových písní František Sušil. Z ducha Sušilovy monumentální písňové sbírky čerpají Křížkovského světské sbory Šatečka, Odpadlý od srdca, Utonulá a Čáry, jež vznikly převážně v revolučních letech 1848–1849. Křížkovského sborový styl nemohl neovlivnit Janáčkovo dílo. Tyto vlivy lze zaslechnout v Janáčkových raných sborech na lidové texty Láska opravdivá (1876), Výhružka, Ó lásko a Ach vojna ze Čtveřice mužských sborů (1885), které byly komponovány pro Besedu brněnskou a Řemeslnickou besedu Svatopluk, tělesa, v nichž tehdy Janáček působil jako sbormistr. Z pozdější doby pocházejí jeho efektní mužské sbory na hanáckou lidovou poezii Dež viš a Klekánica (1900). Spíše příležitostná díla v Janáčkově sborové tvorbě pak představují půvabný smíšený sbor Kačena divoká (1885) a prosté Ukvalské písně (1899), věnované amatérskému pěveckému spolku v Janáčkových rodných Hukvaldech. Tradici populárních Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka ztělesňuje Deset zpěvů pro ženský sbor s průvodem čtyřručního klavíru, op. 15 (1899) Dvořákova žáka a zetě Josefa Suka (1874–1935), k nimž lidové texty slovanských národů opatřila a vybrala skladatelova manželka, Dvořákova dcera Otilka.
Josef Pančík se řadí k nejuznávanějším a nejoceňovanějším českým sbormistrům. Dirigování sboru studoval na Janáčkově akademii múzických umění, kde byl žákem Josefa Veselky. Během svého studia začal spolupracovat s Brněnským akademickým sborem a stal se zakladatelem nového pěveckého uskupení Brněnští madrigalisté, se kterými spolupracoval až do roku 1992 a dosáhl s ním mnoha zahraničních úspěchů, jak na poli interpretace staré hudby, tak v oblasti klasické a moderní sborové tvorby. V roce 1965 nastoupil do angažmá tehdy Státního divadla v Brně jako sbormistr a působí zde dosud. Pod jeho vedením se sbor brněnské opery stal špičkovým interpretem evropského významu, což dokazuje při četných hostováních v řadě evropských zemí i v Japonsku. Nelze opominout ani jeho sbormistrovské aktivity v Pražském komorním sboru (1992–2006), se kterým koncertoval v řadě zemí (např. Itálie, Španělsko, Francie, Švédsko, Finsko, Austrálie, Brazílie, Izrael), a pedagogickou činnost na JAMU, obor dirigování sboru (od roku 1980), kde se zasloužil o umělecký rozvoj řady mladých talentovaných sbormistrů. Podílel se jako sbormistr na řadě nahrávek (např. Rachmaninov, Dvořák, Janáček, Suk, Eben). Za své zásluhy na poli brněnského hudebního života a popularizaci města Brna v zahraničí mu byla za rok 1998 zastupitelstvem udělena prestižní Cena města Brna.
Sbor Janáčkovy opery Národního divadla v Brně se svými více než 60 členy patří bezpochyby mezi přední sborová tělesa nejen v České republice ale i v evropském měřítku. Vysoká muzikalita jeho členů, z nichž mnozí jsou pověřováni i sólovými party, zvuková vyrovnanost jednotlivých hlasových skupin a schopnost jemných nuancí jsou základními uměleckými charakteristikami. Silnou stránkou sboru není jen účast na velkých operních produkcích, které jsou především jeho doménou, ale i interpretace kantát a oratorií. Pozornost na sebe upoutal při úspěšných produkcích např. Dvořákovy Svaté Ludmily, Honeggerovy Johanky z Arku, Janáčkovy Glagolské mše a Věčného evangelia, kde se sbor Janáčkovy opery představil jako špičkový koncertní ansámbl. Velké úspěchy slaví sbor také v zahraničí, například při evropském turné s 9. symfonií L. van Beethovena, Carminou Buranou Carla Orffa nebo Dvořákovým Requiem nebo v rámci pravidelných turné Janáčkovy opery po Japonsku, kde se sbor představil v inscenacích oper Don Giovanni, Tosca, Carmen, Kouzelná flétna a Aida.
