Káťa Kabanová

20.5.2017, 19:00

Tak se mi zachtělo zemřít…

autor: Leoš Janáček 
libreto: Alexandr Nikolajevič Ostrovskij 
hudební nastudování: Ondrej Olos 
dirigent: Ondrej Olos 
režie: Robert Carsen 
asistent režie: Maria Lamont 
scéna: Patrick Kinmonth 
kostýmy: Patrick Kinmonth 
světelný design: Peter van Praet 
choreografie: Philippe Giraudeau 

Opera je uváděna v českém originále s českými a anglickými titulky

Káťa Kabanová v působivém, poetickém pojetí světoznámého režiséra Roberta Carsena! V hlavních rolích Eva Urbanová, sólista Dánské národní opery Magnus Vigilius a Pavla Vykopalová. Carsenovo originální pojetí, kdy je celá plocha jeviště pokryta vodou, vzniklo původně pro Vlámskou operu. Dočkalo se provedení v milánském Teatro alla Scala či v Teatro Real v Madridu. Janáčkova opera je první scénou v České republice, která převezme toto představení do svého kmenového repertoáru. 

Když počátkem roku 1919 začal Leoš Janáček uvažovat o Ostrovské­ho dramatu Bouře coby námětu k nové opeře, blížily se jeho šedesá­té páté narozeniny. Během posledních tří let se v jeho životě mnohé změnilo; stal se mezinárodně uznávaným skladatelem, poznal Kamilu Stösslovou, která se stala inspirací jeho vrcholných děl a pro Janáč­ka ztotožněním s postavou Káti.

Má Káťa roste v ní, paní Kamile! Dílo bude z nejněžnějších mých prací!

Libreto k nové opeře si skladatel, po předchozích zkušenos­tech s Osudem a Výlety pana Broučka, s použitím českého překladu Bouře vytvořil sám. Do předlohy však výrazně zasáhl. Pět jednání seškrtal na tři, text zkrátil s úsporností jemu vlastní na polovinu původního. Zredukoval také počet postav a tak dosáhnul maximální soustředění na drama hlavní hrdinky Káti, marně toužící v pokrytec­kém prostředí po lásce.

Nová inscenace Káti Kabanové je slavnostním zahájením festivalu Janáček Brno 2016. Pojí se s ní jeden primát – Janáčkova opera NdB je prvním operním souborem v ČR, který nastuduje a bude mít na svém repertoáru inscenaci jednoho z nejlepších operních reži­sérů současnosti Roberta Carsena.

„Chtěli jsme vytvořit symbolický odkaz k vodě a spojení sní, protože se zde od počátku mluví o vodě, Káťa je k vodě přitahována. Cítí, že se něco hrozného stane a že to na sebe přivolá sama. Dalším důvodem je, že mám velmi rád vodu, je to krásný element v přírodě, ale je zároveň nebezpečný a hrozivý. Použili jsme ho, abychom zrcadlili Kátinu izolaci.“   Robert Carsen