Belew a Zlámal. Dvě strany jedné hudby

Belew a Zlámal. Dvě strany jedné hudby

Zřejmě se dnes večer v Brně sotva najde člověk, který by se rozhodoval mezi koncertem Adriana Belewa a Pavla Zlámala. Jako by se jednalo o dva oddělené světy. Kytarista z legendárních King Crimson a saxofonista z Brna ale přece jen něco společného mají.

Na první pohled to vypadá jako vtip. Na jedné straně kytarista, pravděpodobně jeden z nejvlivnějších hráčů 80. a 90. let minulého století. Objevil ho Frank Zappa, u nějž měl krátké angažmá zaznamenané na albu Sheik Yerbouti a koncertním videu Baby Snakes. Poté hvězdná kariéra u King Crimson, Talking Heads, Davida Bowieho, spolupráce s Laurie Anderson, navíc sólové projekty. Opravdový samostatný hit sice Belew nikdy neměl, ale stejně je nepřehlédnutelný z libovolné perspektivy.

Na druhé straně saxofonista Pavel Zlámal, člen B-Side Bandu orientovaného na jazzový mainstream a spolupráci s Vojtou Dykem. Hráč kapely na pomezí jazzu a soudobé vážné hudby Next Phase, volně improvizujících Brno Improvising Unit a Pražského Improvizačního Orchestru, navíc vedoucí vlastního improvizujícího big bandu Divergent Connections Orchestra. K tomu spoluhráč rock’n’rollových The Fireballs a také vynikající sólový interpret grafických partitur. Spojovací linka Belew–Zlámal, z toho kromě množství aktivit opravdu na první pohled nevykukuje.

Je dobrým zvykem našich jazzmanů, že hrají minimálně v pěti kapelách a nejmíň v dalších pěti hostují. Občas z toho vzniká pocit, že česká jazzová scéna se skládá z nějakých dvaceti hudebníků, kteří rotují ve všech možných kombinacích – jejich počet si lze snadno spočítat. Není to ale jen prokletí našich jazzmanů, výborných hudebníků není nikdy dost a špičkových je nedostatek na celém světě. Je samozřejmě těžké srovnávat Adriana Belewa a Pavla Zlámala: jejich kariéry jsou neporovnatelné, ale hudební potenciál v sobě řadu podobností skrývá. A pokud se přestane brát v úvahu mediální povrch kariéry obou hudebníků, začne tato skutečnost vystupovat na povrch.

První a možná nejvýraznější spojnicí je otevřenost kombinovaná s důrazem na kvalitu výstupu. Už neúplné výčty jejich angažmá ukazují, že něco jako žánr nehraje v hudebních aktivitách Belewa ani Zlámala žádnou roli. Do každého projektu přitom vstupují s ohromným hudebním i lidským potenciálem podloženým perfektním zvládnutím nástroje – přinejmeším co se týká nekonečné práce s barvou zvuku. Oba jsou připravení použít kytaru nebo saxofon libovolným způsobem a vyloudit z nich zcela nepravděpodobné tóny. Nejsou to přitom samoúčelné exhibice, kromě hráčských schopností oba muzikanty spojuje také soudnost.

Je to až paradoxní, jací dokážou být oba frontmani, vést kapelu, být její tváří i prvním hlasem, a zároveň se uklidit do role sidemana, podpořit jiného šéfa a hrát se vší parádou i skromností druhé housle. Oba přitom mají ohromný smysl pro show a dovedou i tu nejnáročnější hudbu zábavně prodat. To je schopnost, která českým jazzmanům a alternativcům chybí téměř univerzálně a Pavel Zlámal je v tom světlou výjimkou. Když řídí hromadné improvizace svého Divergent Connections Orchestra, je to i divadlo, které neodolatelně evokuje způsob, jakým dirigoval koncerty svých kapel Frank Zappa. Čert ví, jestli a jak by se u něj Pavel Zlámal uchytil, kdyby se v nějaké časové smyčce potkali.

Belewovo „never plays the same way twice➚“ by si s volnými improvizacemi Pavla Zlámala jistě bez problémů rozumělo, otevřenější posluchači by mohli u obou najít podobný druh zážitku. Pokud by se ovšem dokázali oprostit od image legendy, kterou kolem sebe ten první zcela zaslouženě má. Jeden ze zásadních rozdílů mezi oběma hráči spočívá v možnostech hudebníka, který vyrůstá z globálního hlediska na absolutním okraji zájmu, zatímco jeho slavný kolega je doma v centru světového dění.

Odrazem je i dnešní večer, kdy Adrian Belew bude hrát v perfekcionisticky vybaveném Sono Centru, zatímco Pavel Zlámal v koncertním sále na JAMU. Posluchač nevybavený magickou superschopností být na dvou místech najednou si dnes oba hudebníky neporovná. Návštěvnící dnešního Belewova koncertu by to ale se Zlámalem také mohli někdy v budoucnosti zkusit. A uvědomit si přitom, že pozoruhodné věci už dávno nevznikají jen v několika hlavních městech světa.

Foto archiv (Zlámal) a Burton Lo (Belew) CC BY 2.0➚

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Adrian Belew Power Trio

17.2.2016, 20:00 / Sono Centrum

Doktorandský koncert: Pavel Zlámal – klarinet, saxofon sólo improvizace

17.2.2016, 19:30 / Koncertní sál HF JAMU v Brně

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více



Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

Nejčtenější

Kritika

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více