Belew a Zlámal. Dvě strany jedné hudby

Belew a Zlámal. Dvě strany jedné hudby

Zřejmě se dnes večer v Brně sotva najde člověk, který by se rozhodoval mezi koncertem Adriana Belewa a Pavla Zlámala. Jako by se jednalo o dva oddělené světy. Kytarista z legendárních King Crimson a saxofonista z Brna ale přece jen něco společného mají.

Na první pohled to vypadá jako vtip. Na jedné straně kytarista, pravděpodobně jeden z nejvlivnějších hráčů 80. a 90. let minulého století. Objevil ho Frank Zappa, u nějž měl krátké angažmá zaznamenané na albu Sheik Yerbouti a koncertním videu Baby Snakes. Poté hvězdná kariéra u King Crimson, Talking Heads, Davida Bowieho, spolupráce s Laurie Anderson, navíc sólové projekty. Opravdový samostatný hit sice Belew nikdy neměl, ale stejně je nepřehlédnutelný z libovolné perspektivy.

Na druhé straně saxofonista Pavel Zlámal, člen B-Side Bandu orientovaného na jazzový mainstream a spolupráci s Vojtou Dykem. Hráč kapely na pomezí jazzu a soudobé vážné hudby Next Phase, volně improvizujících Brno Improvising Unit a Pražského Improvizačního Orchestru, navíc vedoucí vlastního improvizujícího big bandu Divergent Connections Orchestra. K tomu spoluhráč rock’n’rollových The Fireballs a také vynikající sólový interpret grafických partitur. Spojovací linka Belew–Zlámal, z toho kromě množství aktivit opravdu na první pohled nevykukuje.

Je dobrým zvykem našich jazzmanů, že hrají minimálně v pěti kapelách a nejmíň v dalších pěti hostují. Občas z toho vzniká pocit, že česká jazzová scéna se skládá z nějakých dvaceti hudebníků, kteří rotují ve všech možných kombinacích – jejich počet si lze snadno spočítat. Není to ale jen prokletí našich jazzmanů, výborných hudebníků není nikdy dost a špičkových je nedostatek na celém světě. Je samozřejmě těžké srovnávat Adriana Belewa a Pavla Zlámala: jejich kariéry jsou neporovnatelné, ale hudební potenciál v sobě řadu podobností skrývá. A pokud se přestane brát v úvahu mediální povrch kariéry obou hudebníků, začne tato skutečnost vystupovat na povrch.

První a možná nejvýraznější spojnicí je otevřenost kombinovaná s důrazem na kvalitu výstupu. Už neúplné výčty jejich angažmá ukazují, že něco jako žánr nehraje v hudebních aktivitách Belewa ani Zlámala žádnou roli. Do každého projektu přitom vstupují s ohromným hudebním i lidským potenciálem podloženým perfektním zvládnutím nástroje – přinejmeším co se týká nekonečné práce s barvou zvuku. Oba jsou připravení použít kytaru nebo saxofon libovolným způsobem a vyloudit z nich zcela nepravděpodobné tóny. Nejsou to přitom samoúčelné exhibice, kromě hráčských schopností oba muzikanty spojuje také soudnost.

Je to až paradoxní, jací dokážou být oba frontmani, vést kapelu, být její tváří i prvním hlasem, a zároveň se uklidit do role sidemana, podpořit jiného šéfa a hrát se vší parádou i skromností druhé housle. Oba přitom mají ohromný smysl pro show a dovedou i tu nejnáročnější hudbu zábavně prodat. To je schopnost, která českým jazzmanům a alternativcům chybí téměř univerzálně a Pavel Zlámal je v tom světlou výjimkou. Když řídí hromadné improvizace svého Divergent Connections Orchestra, je to i divadlo, které neodolatelně evokuje způsob, jakým dirigoval koncerty svých kapel Frank Zappa. Čert ví, jestli a jak by se u něj Pavel Zlámal uchytil, kdyby se v nějaké časové smyčce potkali.

Belewovo „never plays the same way twice➚“ by si s volnými improvizacemi Pavla Zlámala jistě bez problémů rozumělo, otevřenější posluchači by mohli u obou najít podobný druh zážitku. Pokud by se ovšem dokázali oprostit od image legendy, kterou kolem sebe ten první zcela zaslouženě má. Jeden ze zásadních rozdílů mezi oběma hráči spočívá v možnostech hudebníka, který vyrůstá z globálního hlediska na absolutním okraji zájmu, zatímco jeho slavný kolega je doma v centru světového dění.

Odrazem je i dnešní večer, kdy Adrian Belew bude hrát v perfekcionisticky vybaveném Sono Centru, zatímco Pavel Zlámal v koncertním sále na JAMU. Posluchač nevybavený magickou superschopností být na dvou místech najednou si dnes oba hudebníky neporovná. Návštěvnící dnešního Belewova koncertu by to ale se Zlámalem také mohli někdy v budoucnosti zkusit. A uvědomit si přitom, že pozoruhodné věci už dávno nevznikají jen v několika hlavních městech světa.

Foto archiv (Zlámal) a Burton Lo (Belew) CC BY 2.0➚

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Adrian Belew Power Trio

17.2.2016, 20:00 / Sono Centrum

Doktorandský koncert: Pavel Zlámal – klarinet, saxofon sólo improvizace

17.2.2016, 19:30 / Koncertní sál HF JAMU v Brně

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více



Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více