Belew a Zlámal. Dvě strany jedné hudby

Belew a Zlámal. Dvě strany jedné hudby

Zřejmě se dnes večer v Brně sotva najde člověk, který by se rozhodoval mezi koncertem Adriana Belewa a Pavla Zlámala. Jako by se jednalo o dva oddělené světy. Kytarista z legendárních King Crimson a saxofonista z Brna ale přece jen něco společného mají.

Na první pohled to vypadá jako vtip. Na jedné straně kytarista, pravděpodobně jeden z nejvlivnějších hráčů 80. a 90. let minulého století. Objevil ho Frank Zappa, u nějž měl krátké angažmá zaznamenané na albu Sheik Yerbouti a koncertním videu Baby Snakes. Poté hvězdná kariéra u King Crimson, Talking Heads, Davida Bowieho, spolupráce s Laurie Anderson, navíc sólové projekty. Opravdový samostatný hit sice Belew nikdy neměl, ale stejně je nepřehlédnutelný z libovolné perspektivy.

Na druhé straně saxofonista Pavel Zlámal, člen B-Side Bandu orientovaného na jazzový mainstream a spolupráci s Vojtou Dykem. Hráč kapely na pomezí jazzu a soudobé vážné hudby Next Phase, volně improvizujících Brno Improvising Unit a Pražského Improvizačního Orchestru, navíc vedoucí vlastního improvizujícího big bandu Divergent Connections Orchestra. K tomu spoluhráč rock’n’rollových The Fireballs a také vynikající sólový interpret grafických partitur. Spojovací linka Belew–Zlámal, z toho kromě množství aktivit opravdu na první pohled nevykukuje.

Je dobrým zvykem našich jazzmanů, že hrají minimálně v pěti kapelách a nejmíň v dalších pěti hostují. Občas z toho vzniká pocit, že česká jazzová scéna se skládá z nějakých dvaceti hudebníků, kteří rotují ve všech možných kombinacích – jejich počet si lze snadno spočítat. Není to ale jen prokletí našich jazzmanů, výborných hudebníků není nikdy dost a špičkových je nedostatek na celém světě. Je samozřejmě těžké srovnávat Adriana Belewa a Pavla Zlámala: jejich kariéry jsou neporovnatelné, ale hudební potenciál v sobě řadu podobností skrývá. A pokud se přestane brát v úvahu mediální povrch kariéry obou hudebníků, začne tato skutečnost vystupovat na povrch.

První a možná nejvýraznější spojnicí je otevřenost kombinovaná s důrazem na kvalitu výstupu. Už neúplné výčty jejich angažmá ukazují, že něco jako žánr nehraje v hudebních aktivitách Belewa ani Zlámala žádnou roli. Do každého projektu přitom vstupují s ohromným hudebním i lidským potenciálem podloženým perfektním zvládnutím nástroje – přinejmeším co se týká nekonečné práce s barvou zvuku. Oba jsou připravení použít kytaru nebo saxofon libovolným způsobem a vyloudit z nich zcela nepravděpodobné tóny. Nejsou to přitom samoúčelné exhibice, kromě hráčských schopností oba muzikanty spojuje také soudnost.

Je to až paradoxní, jací dokážou být oba frontmani, vést kapelu, být její tváří i prvním hlasem, a zároveň se uklidit do role sidemana, podpořit jiného šéfa a hrát se vší parádou i skromností druhé housle. Oba přitom mají ohromný smysl pro show a dovedou i tu nejnáročnější hudbu zábavně prodat. To je schopnost, která českým jazzmanům a alternativcům chybí téměř univerzálně a Pavel Zlámal je v tom světlou výjimkou. Když řídí hromadné improvizace svého Divergent Connections Orchestra, je to i divadlo, které neodolatelně evokuje způsob, jakým dirigoval koncerty svých kapel Frank Zappa. Čert ví, jestli a jak by se u něj Pavel Zlámal uchytil, kdyby se v nějaké časové smyčce potkali.

Belewovo „never plays the same way twice➚“ by si s volnými improvizacemi Pavla Zlámala jistě bez problémů rozumělo, otevřenější posluchači by mohli u obou najít podobný druh zážitku. Pokud by se ovšem dokázali oprostit od image legendy, kterou kolem sebe ten první zcela zaslouženě má. Jeden ze zásadních rozdílů mezi oběma hráči spočívá v možnostech hudebníka, který vyrůstá z globálního hlediska na absolutním okraji zájmu, zatímco jeho slavný kolega je doma v centru světového dění.

Odrazem je i dnešní večer, kdy Adrian Belew bude hrát v perfekcionisticky vybaveném Sono Centru, zatímco Pavel Zlámal v koncertním sále na JAMU. Posluchač nevybavený magickou superschopností být na dvou místech najednou si dnes oba hudebníky neporovná. Návštěvnící dnešního Belewova koncertu by to ale se Zlámalem také mohli někdy v budoucnosti zkusit. A uvědomit si přitom, že pozoruhodné věci už dávno nevznikají jen v několika hlavních městech světa.

Foto archiv (Zlámal) a Burton Lo (Belew) CC BY 2.0➚

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Adrian Belew Power Trio

17.2.2016, 20:00 / Sono Centrum

Doktorandský koncert: Pavel Zlámal – klarinet, saxofon sólo improvizace

17.2.2016, 19:30 / Koncertní sál HF JAMU v Brně

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více



Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více