Belew a Zlámal. Dvě strany jedné hudby

Belew a Zlámal. Dvě strany jedné hudby

Zřejmě se dnes večer v Brně sotva najde člověk, který by se rozhodoval mezi koncertem Adriana Belewa a Pavla Zlámala. Jako by se jednalo o dva oddělené světy. Kytarista z legendárních King Crimson a saxofonista z Brna ale přece jen něco společného mají.

Na první pohled to vypadá jako vtip. Na jedné straně kytarista, pravděpodobně jeden z nejvlivnějších hráčů 80. a 90. let minulého století. Objevil ho Frank Zappa, u nějž měl krátké angažmá zaznamenané na albu Sheik Yerbouti a koncertním videu Baby Snakes. Poté hvězdná kariéra u King Crimson, Talking Heads, Davida Bowieho, spolupráce s Laurie Anderson, navíc sólové projekty. Opravdový samostatný hit sice Belew nikdy neměl, ale stejně je nepřehlédnutelný z libovolné perspektivy.

Na druhé straně saxofonista Pavel Zlámal, člen B-Side Bandu orientovaného na jazzový mainstream a spolupráci s Vojtou Dykem. Hráč kapely na pomezí jazzu a soudobé vážné hudby Next Phase, volně improvizujících Brno Improvising Unit a Pražského Improvizačního Orchestru, navíc vedoucí vlastního improvizujícího big bandu Divergent Connections Orchestra. K tomu spoluhráč rock’n’rollových The Fireballs a také vynikající sólový interpret grafických partitur. Spojovací linka Belew–Zlámal, z toho kromě množství aktivit opravdu na první pohled nevykukuje.

Je dobrým zvykem našich jazzmanů, že hrají minimálně v pěti kapelách a nejmíň v dalších pěti hostují. Občas z toho vzniká pocit, že česká jazzová scéna se skládá z nějakých dvaceti hudebníků, kteří rotují ve všech možných kombinacích – jejich počet si lze snadno spočítat. Není to ale jen prokletí našich jazzmanů, výborných hudebníků není nikdy dost a špičkových je nedostatek na celém světě. Je samozřejmě těžké srovnávat Adriana Belewa a Pavla Zlámala: jejich kariéry jsou neporovnatelné, ale hudební potenciál v sobě řadu podobností skrývá. A pokud se přestane brát v úvahu mediální povrch kariéry obou hudebníků, začne tato skutečnost vystupovat na povrch.

První a možná nejvýraznější spojnicí je otevřenost kombinovaná s důrazem na kvalitu výstupu. Už neúplné výčty jejich angažmá ukazují, že něco jako žánr nehraje v hudebních aktivitách Belewa ani Zlámala žádnou roli. Do každého projektu přitom vstupují s ohromným hudebním i lidským potenciálem podloženým perfektním zvládnutím nástroje – přinejmeším co se týká nekonečné práce s barvou zvuku. Oba jsou připravení použít kytaru nebo saxofon libovolným způsobem a vyloudit z nich zcela nepravděpodobné tóny. Nejsou to přitom samoúčelné exhibice, kromě hráčských schopností oba muzikanty spojuje také soudnost.

Je to až paradoxní, jací dokážou být oba frontmani, vést kapelu, být její tváří i prvním hlasem, a zároveň se uklidit do role sidemana, podpořit jiného šéfa a hrát se vší parádou i skromností druhé housle. Oba přitom mají ohromný smysl pro show a dovedou i tu nejnáročnější hudbu zábavně prodat. To je schopnost, která českým jazzmanům a alternativcům chybí téměř univerzálně a Pavel Zlámal je v tom světlou výjimkou. Když řídí hromadné improvizace svého Divergent Connections Orchestra, je to i divadlo, které neodolatelně evokuje způsob, jakým dirigoval koncerty svých kapel Frank Zappa. Čert ví, jestli a jak by se u něj Pavel Zlámal uchytil, kdyby se v nějaké časové smyčce potkali.

Belewovo „never plays the same way twice➚“ by si s volnými improvizacemi Pavla Zlámala jistě bez problémů rozumělo, otevřenější posluchači by mohli u obou najít podobný druh zážitku. Pokud by se ovšem dokázali oprostit od image legendy, kterou kolem sebe ten první zcela zaslouženě má. Jeden ze zásadních rozdílů mezi oběma hráči spočívá v možnostech hudebníka, který vyrůstá z globálního hlediska na absolutním okraji zájmu, zatímco jeho slavný kolega je doma v centru světového dění.

Odrazem je i dnešní večer, kdy Adrian Belew bude hrát v perfekcionisticky vybaveném Sono Centru, zatímco Pavel Zlámal v koncertním sále na JAMU. Posluchač nevybavený magickou superschopností být na dvou místech najednou si dnes oba hudebníky neporovná. Návštěvnící dnešního Belewova koncertu by to ale se Zlámalem také mohli někdy v budoucnosti zkusit. A uvědomit si přitom, že pozoruhodné věci už dávno nevznikají jen v několika hlavních městech světa.

Foto archiv (Zlámal) a Burton Lo (Belew) CC BY 2.0➚

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Adrian Belew Power Trio

17.2.2016, 20:00 / Sono Centrum

Doktorandský koncert: Pavel Zlámal – klarinet, saxofon sólo improvizace

17.2.2016, 19:30 / Koncertní sál HF JAMU v Brně

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více



Od 16. září do 19. prosince bude v klubu Stará Pekárna v Brně probíhat jubilejní dvacátý ročník přehlídky Jazz Brno. Nabídne nejen moderní jazz, ale také fusion, funk nebo pořádnou porci blues. Festival zahájí v sobotu 16. září koncert amerického bluesmana Linwooda Taylora, který v Brně vystoupí v rámci svého většího českého turné. Telefonicky jsme mu položili několik otázek.  více

Multižánrový festival letos přivítal desítky umělců z domova i zahraničí a více než 16 000 diváků. Druhý srpnový víkend se Brno rozeznělo hudbou doslova na každém rohu. Na několika pódiích se vystřídali umělci různých žánrů od jazzu, folkloru, klasiky, rocku po balkan, pouliční divadlo a mimořádný bezuliční busking. Brno navštívil i nový cirkus. Francouzsko-belgický soubor Collectif Malunés vystoupil hned třikrát a roztleskal celé šapitó.  více

Jazzový kontrabasista Vincenc Kummer loni oslavil 75. narozeniny. Při té příležitosti připravil knihu, v níž shrnuje svůj umělecký i osobní život.  více

Desítky účinkujících největšího letního festivalu moravské metropole Maraton hudby Brno jsou připraveny ke startu. Druhý srpnový víkend Brno zaplaví hudba doslova všech žánrů, od balkánské dechovky přes komorní a orchestrální klasiku, jazz, folklor, etno, rock, kapely pro děti až po netradiční tzv. bezuliční busking. Hudební program ozdobí exkluzivní trojice představení nového cirkusu, chybět neubude pouliční divadlo, kouzelník či unikátní akrobatický heliový balón. To vše a ještě více od 11. do 13. srpna. v Brně. Nezapomeňte na již tradiční hudebně-maratonské heslo: Není důležitá rychlost; především si dobře rozvrhněte síly, abyste si toho užili co nejvíce!  více

Folkové prázdniny v Náměšti nejsou „jen“ navýsost hudebním festivalem. Jsou také světem, v němž se uskutečňují vize. Vize dramaturgické i umělecké. Jsou světem, kde se člověk může ledasčemu naučit, ledasco se dozvědět, s ledaským se setkat. Kromě hudby, jež je těžištěm festivalu, jsou Folkovky bohatou přehlídkou dílen (výtvarných, řemeslných, hudebních, tanečních a dalších), filmů (o muzikantech a jejich osudech) a přednášek (Kolokvium).  více

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.  více

Zatímco s kapelou The Fireballs hraje rokenrol a v B-Side Bandu přijde do styku s tradičním i moderním mainstreamovým jazzem i s úpravami popových hitů, v několika svých vlastních projektech se klarinetista a saxofonista Pavel Zlámal věnuje improvizované hudbě. Vystupuje sám, v duu, v komorních uskupeních, ale tak s většími ansámbly. Právě vydal nové CD v roli dirigenta improvizačního tělesa Divergent Connections Orchestra. A tato živá nahrávka byla hlavním tématem našeho rozhovoru.  více

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více