Brněnský magistrát a hudba (v první polovině 18. století)

Brněnský magistrát a hudba (v první polovině 18. století)

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě.

Fascinujícím svědectvím o každodenním životě v Brně raného novověku jsou protokoly ze zasedání městské rady. Od druhé poloviny 17. století se jich dochovala téměř kompletní řada. V 18. století už každý rok obnáší jeden tlustý foliant, naštěstí s precizně vedenými rejstříky, takže vše zajímavé lze poměrně snadno a rychle dohledat (zbývá už jen přelouskat brněnskou němčinu v novogotické kurzívě, zvané obvykle kurent). V některých letech by se s trochou nadsázky dalo z protokolů i zpívat. Občas totiž knihvazač použil ke svázání ročních zápisů starého pergamenového listu z nějaké středověké liturgické knihy, antifonáře či graduálu. To však byla tehdy celkem obvyklá praxe.

Profesorka Margita Havlíčková využila městských protokolů a zápisků ze zasedání městského hospodářského výboru ve svém fascinujícím pojednání o profesionálním divadle v Brně mezi roky 1668 a 1733. Stejné prameny jí však byly i zásadním zdrojem při jejím bádání o počátcích městského operního divadla v Taverně na Zelném trhu. V protokolech se nachází nepřeberné množství nejrůznějších případů a sporů, s jejich pomocí lze skutečně do velké míry sledovat dění ve městě den po dni (nebo alespoň od zasedání městské rady k zasedání).

Vedle již podrobně zdokumentovaného podílu městské rady na vzniku operního divadla a zájmu radních o lidi na okrajích (péči magistrátu o žebravé muzikanty v roce 1766 bude věnována samostatná esej) představuje důležité téma protokolů patronátní právo městské rady k farnímu kostelu sv. Jakuba. Vybraní členové městské rady, kostelní správci, jejím jménem dohlíželi na záležitosti kostela: opravy a jiné stavební aktivity, hospodaření farnosti a farních náboženských bratrstev, ale také provoz svatojakubského hudebního kůru. Toto sepětí městské rady s chrámem bylo velmi úzké, přesně vyjádřené termínem Stadtpfarrkirche (městský farní kostel). V rámci vnitřního města sice existovala ještě méně důležitá farnost při kolegiátním chrámu na Petrově, patronátní právo k tomuto kostelu však náleželo brněnské kapitule, a proto se záležitosti tohoto chrámu v městských protokolech téměř neobjevují. Dovoluji si připomenout ještě jednu dnes již nesamozřejmou dobovou samozřejmost: při slavnostních bohoslužbách byli u sv. Jakuba přítomni prakticky všichni členové městské rady; úroveň chrámové hudby se jich tak mohla přímo osobně dotýkat (pozor kruh: zvýhodnění mohli být členové rady bez hudebního sluchu, ale jde o poměrně vzácný úkaz a jak je dodnes patrné v tradičních společnostech, neschopnost zpívat čistě přinášela obvykle jisté nevýhody jako například despekt).

Úzké sepětí městské rady a farnosti lze demonstrovat mnoha příklady: péčí rady o uspořádání slavnostních nebo protimorových procesí (čištění ulic, stanovení trasy), účastí ve velkopátečních kajícných průvodech (členové rady zpravidla nesli přenosný Boží hrob) a vysokými příspěvky z městské pokladny na jejich pořádání nebo to, že radní schvalovali obsah i náklad tištěných programů (synopsí) těchto procesí.

Městská rada měla na starosti pochopitelně také výběr zaměstnanců, což se týkalo také hudebníků. Širší skupinu tvořili chrámoví hudebníci od svatého Jakuba, tedy ředitel kůru (v Brně označovaný tradičně jako Cantor), varhaník a choralisté, kteří navzdory svému označení na kůru působili také jako instrumentalisté. V brněnském městském archivu je dodnes dochováno velké množství žádostí těchto hudebníků o přijetí. Městská rada vybírala také trubače do úřadu městského věžného (Turner; pozor, neplést s tělocvikářem). Navzdory názvu měla tato funkce charakter téměř jakéhosi ředitele městské hudby. Věžný byl v zásadě hudebním podnikatelem s vlastním souborem instrumentalistů, který byl na základě smlouvy s městem povinnován různými úkoly včetně hraní při slavnostních příležitostech v městském chrámu sv. Jakuba.

Dva konkrétní příklady ze zasedání městské rady.

Za pozornost stojí například konkurz na uprázděné místo ředitele kůru u sv. Jakuba na podzim roku 1721. Při pročítání městských protokolů zaráží rychlost a rozhodnost, s jakou brněnský magistrát funkci svěřil Matouši Rusmannovi, dosavadnímu vicekapelníkovi u sv. Michala ve Vídni, jakožto „nejschopnějšímu“ („quo capacissimo“). V protokolech je dokonce zapsáno, že bude nutné uklidnit mocné přímluvce dalších kandidátů.

Funkce druhého kapelníka ve vídeňském barnabitském chrámu byla nepochybně dosti prestižní a téměř až překvapuje, že se takový hudebník z Vídně ucházel o místo v Brně. Přímo s kostelem sv. Michala ve Vídni, v němž se každoročně konaly oslavy svátku svatých Cyrila a Metoděje péčí takzvaného moravského národa (též bratrstva či společenství) s řadou urozených členů, je spojena ještě jedna brněnská stopa. V roce 1714 byl pro kostel sv. Michala pořízen nový, třímanuálový nástroj, který postavil brněnský varhanář Jan David Sieber. Podle Jiřího Sehnala mělo jít mimo jiné o určité odškodnění Siebera za to, že byl odmítnut v konkurzu na stavbu varhan vídeňského svatoštěpánského dómu. V duchu dnešních konspiračních teorií tedy lze za těmito událostmi alespoň tušit skryté souvislosti.

Při onom konkurzu se Rusmann – mimo jiné – také zaštiťoval četnými kontakty s vídeňskými skladateli z dvorského okruhu. A skutečně, význam dodnes z větší části dochované svatojakubské sbírky hudebnin tkví v cenném repertoáru vídeňského prostředí s řadou unikátně dochovaných skladeb. Rusmannovým prostřednictvím se také do Brna dostalo moteto o svatých Cyrilu a Metoději vídeňského dvorního skladatele Francesca Bartolomea Contiho. Rusmann působil u sv. Jakuba až do své smrti roku 1762, ale i poté jeho kauza zaměstnávala členy městské rady, protože Rusmannova rodina odmítala městu vydat přislíbenou sbírku hudebnin a zacházela s ní trochu jako s rukojmím kvůli konkurzu na nového ředitele kůru, jehož se účastnil (neúspěšně) i Rusmannův syn Kajetán. Z období neobvykle dlouhého působení Matouše Rusmanna nicméně pochází jedna konkrétní zmínka z protokolů k roku 1748. Pod regestem Music bey St. Jacob je zařazena zpráva primátora, který si stěžuje, že na svatého Martina byla hudební produkce u sv. Jakuba velmi špatná a že je nutné tento stav napravit. Rada tedy pověřila kostelní správce a radního přísedícího, aby si tuto záležitost vzali na starost. Podle zápisu „hudba u sv. Jakuba upadá čím dál tím více“ (místo citace původního zápisu odkazuji na pozoruhodnou píseň ÁÚ ze zatím posledního alba skupiny Buty) a pověření radní mají tedy učinit vše možné pro nápravu hudebního provozu na svatojakubském kůru, což se zvláště týká takzvaných Singknaben, tedy obvykle čtyř chlapeckých zpěváků, které měl ředitel kůru na starosti (žili v jeho rodině).

Bez zajímavosti nejsou ani data zasedání městské rady. Dosavadní regenschori Matouš Russmann zemřel 28. 12. 1762. Následujícího dne všichni čtyři svatojakubští choralisté podali svou žádost a hned 31. 12. rozhodla rada o svěření funkce jednomu z dosavadních choralistů, Peregrinu Gravanimu, pocházejícímu z questenberských Jaroměřic nad Rokytnou. Protokoly neobsahují údaje, které by osvětlily rychlé rozhodnutí rady, ani zprávu o případném konkurzu. Gravani však jako dosavadní svatojakubský tenorista a aktér dřívějších sporů s ostatními choralisty i s věžným Rennerem nebyl městské radě neznámý. Nově přijatému regenschorimu rada nařizovala provozovat „kvalitní hudbu (eine guthe Musique) stejně jako chorál, zvláště o nedělích a větších svátcích, k větší cti Boží a posílení zbožnosti“. Rada Gravanimu zdůraznila také jeho povinnosti vůči chlapcům zpěvákům, kteří mu byli svěřeni a podřízeni: podle potřeby okolností je má držet v přísné poslušnosti, vést k dobrému a vzdělávat v pěveckém umění, pečovat též o jejich čistotu a konečně je nezaměstnávat ničím jiným než zpěvem na kůru farního kostela.

Konečně ani z dlouhé éry Peregrina Gravaniho (1732–1815) nejsou městské radní protokoly zdaleka vyčerpány. Vzhledem k narůstající městské agendě, která se od osmdesátých let 18. století podepsala i na podobě protokolů (jeden kalendářní rok se už nevešel do jediného svazku) by to však už bylo příznačné hledání jehly v kupce sena.

Zdroje:

Sehnal Jiří – Vysloužil Jiří: Dějiny hudby na Moravě. Vlastivěda Moravská, nová řada, Brno 2001.
Havlíčková Margita: Profesionální divadlo v královském městě Brně 1668–1733. Brno 2010.
Spáčilová Jana: Contiho moteto k poctě svatých Cyrila a Metoděje. Vlastivědný věstník moravský 2/2013, s. 140–146. 
Maňas Vladimír: Brněnská městská rada a hudební provoz ve farním kostele sv. Jakuba ve 2. polovině 18. století, Miscellanea z výročních konferencí České společnosti pro hudební vědu. Praha 2008, s. 74–77.
Maňas Vladimír: Cyrilometodějské oslavy ve Vídni (1708-1783). Pozapomenutá reprezentace Moravy v sídelním městě monarchie. Vlastivědný věstník moravský 2/2013, s. 132–139.

Komentáře

Reagovat
  • Richard Šeda

    25. duben 2014, 12:07
    Dost dobrý článek Vláďo!

Dále si přečtěte

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny a spokojeni mohou být v této chvíli jejich zastánci i odpůrci. Zastánci jásají, protože se povedlo změnit k lepšímu systém přidělování grantů a zastupitelé se nepokusili zpochybnit návrhy odborné komise. Odpůrci z řad zarputilých libertariánů mohou jásat taky: rozdělovala se tak malá částka, že ani nemá cenu o ní mluvit a nadávat na zlodějský stát, daně a přerozdělování.  více

Zatím nejstarším známým pašijovým oratoriem uvedeným na Moravě je dílo vídeňského dvorského varhaníka Johanna Georga Reinhardta Desperanti peccatori a moriente Iesu restituta Vita. Toto německé oratorium bylo uvedeno na Velký pátek roku 1721 v kostele sv. Mikuláše na tehdejším Velkém náměstí v Brně.  více

Oživení minoritského konventu v Brně a především prudký nárůst jeho popularity mezi obyvateli města, k němuž došlo v rozmezí druhé až čtvrté dekády 18. století, považovali již současní pozorovatelé za zázrak. S růstem obliby souvisel i příliv prostředků. V rozmezí necelých dvou desetiletí se areál minoritského konventu zásadním způsobem proměnil, stal se jedním z nejvýznamnějších komplexů barokní architektury a sakrálního umění. Jak ale k této proměně došlo? Proč minoritský konvent zažil takový rozmach? Jedním z podezřelých je hudba.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více