Brno jako folklorní zrcadlo Moravy i střední Evropy

22. červen 2015, 0:30
Brno jako folklorní zrcadlo Moravy i střední Evropy

Dnešní velké Brno vzniklo splynutím městského centra s okolními obcemi, přispívá to k jeho zvláštnímu charakteru. Stačí natáhnout ruku, udělat krok a octnete se na venkově. Lidové tradice mají do centra města tak blízko, že jsou v něm prakticky doma.

Brno, ač relativně velké město, mělo vždy blízko k lidové kultuře. Fyzická blízkost spočívala v tom, že příměstské obce – jako například Bohunice, Židenice (a snimi i Juliánov), Jundrov nebo Líšeň – měly svůj specifický folklorní ráz. Lidové písně, které tu byly v uplynulých dvou stoletích zapsány, v sobě spojují charakter hanácký (středomoravský) a západní podhorácký. Zřetelně se odlišují od folkloru jihovýchodní Moravy (velmi zjednodušeně valašsko-slováckého), který je navenek nejvíce spojován s charakteristikou „moravský folklor“ a dnes jej reprezentují především cimbálové muziky. Zatímco původní tradice Brněnska svou hudební podstatou tíhne na západ a plynule se napojuje na český folklor a dále na německý, druhá je v příbuzenském poměru se slovenskou, maďarskou a částečně i zeširoka pojatou karpatskou kulturou, která zasahuje až na Ukrajinu a do Rumunska.

Přestože fyzicky nebyl tento druhý, atraktivní východní folklor v Brně u starousedlíků původně přítomen, přinesli jej sem v uplynulých staletích lidé z regionů jihovýchodní Moravy, kteří do svého spádového centra přišli studovat či pracovat. A protože jim bylo smutno po písních domova, začali se sdružovat a udržovat své folklorní tradice. Takto vznikl již roku 1908 Slovácký krúžek, jímž do dnešních dnů prošly tisíce zpěváků a muzikantů, které spojovala láska k písním, tancům a zvykům Moravského Slovácka. Z podobných příčin vznikl v roce 1946 Valašský krúžek. Slovácký krúžek se stal za první republiky základnou, z níž čerpala pro své vysílání brněnská stanice Československého rozhlasu (založena 1924). Ve 30. letech a za nacistického protektorátu byla moravská lidová píseň v podání krúžkařské muziky (s její legendární sólistkou Boženkou Šebetovskou) jednou z důležitých charakteristik svébytného brněnského vysílání, za války navíc posilovala národní povědomí v tísnivém ovzduší protektorátu.

Folklor jako nevysychající míza a objekt bádání

Kontakt s živým moravským folklorem v Brně byl důležitý a inspirativní i pro vzdělance obecně. Kněz František Sušil (1804–1868), jeden z předních představitelů národního obrození na Moravě, svým celoživotním sběratelským úsilím vytvořil základní a v mnoha ohledech dosud nepřekonanou sbírku moravských lidových písní, z níž čerpaly všechny pozdější generace milovníků folkloru, hudební skladatelé, etnografové, později i folklorní soubory. Sbírka žije intenzivním životem dosud a stále překvapuje: příkladem za všechny může být skupina Čechomor, jejíž nejpopulárnější písně pocházejí právě ze Sušilovy sbírky. Mluvit v souvislosti se Sušilovou sbírkou o hudebních skladatelích Leoši Janáčkovi či Bohuslavu Martinů je samozřejmostí.

Brno – kromě toho, že je samo prostorem, v němž žije folklor – se přiznává k moravské folklorní tradici i skrze činnost celé řady institucí. Průkopníkem v pořizování prvních nahrávek moravské lidové hudby byl Leoš Janáček, který ještě před první světovou válkou natočil několik desítek fonografických záznamů. Výběr z nich se stal v roce 1998 základem pro publikaci Nejstarších zvukových záznamů moravského a slovenského lidového zpěvu (Gnosis Brno 1998), která se dočkala velké a pochvalné recenze v britském prestižním časopise Gramophone Magazine. Definitivní a důkladně popsanou edici těchto unikátních nahrávek vydal posléze pod názvem Vzaty do fonografu Etnologický ústav Akademie věd České republiky v roce 2012, čímž Janáčkovu průkopnickou práci i moravský folklor zařadil do evropského kontextu vedle impozantní práce maďarského skladatele Bély Bartóka. Ústav evropské etnologie na Masarykově univerzitě se dlouhodobě zabývá důsledným mapováním moravského folkloru, podobně jako brněnská pobočka Etnologického ústavu AV ČR. Ta rozšířila svůj zájem i na kulturu národnostních menšin a německého obyvatelstva, které v Brně do konce války žilo a na kulturní výměnu s Vídní, která v minulosti byla Brnu často blíže než Praha. Kdo se zabývá dílem Leoše Janáčka či dalších brněnských hudebních skladatelů, nemůže čas od času nepřekračovat na bohaté pole moravské lidové hudby – ať už je to na Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity nebo v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Výčet edičních počinů těchto významných institucí se však vymyká možnostem tohoto textu. Tradicím romské lidové kultury na Moravě a na Slovensku se věnuje Muzeum romské kultury.

Český rozhlas Brno: Paměť i aktivní činitel moravské hudební kultury

Samostatnou kapitolou je působení Českého rozhlasu Brno (dříve Československého). Ten je po celou dobu své existence zrcadlem živé moravské hudební kultury a té lidové zvlášť. V jeho archivu je uchováno mnoho vzácných nahrávek moravského regionálního folkloru od konce 40.let minulého století, stejně jako je v něm zachycena mohutná kulturní stopa, kterou po sobě zanechal Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN). Ten vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasového vysílání, aby nahradil nepravidelnou a nesystematickou amatérskou produkci profesionálně odváděnou prací, jež posunula úroveň vysílané hudby o kvalitativní stupeň výše a zpětně ovlivnila i rozvoj folklorních souborů v regionech. Za dobu své existence BROLN natočil tisíce snímků.

Rozhlas založením BROLNu samozřejmě nerezignoval na natáčení a prezentaci regionální kultury, ale základem pro běžné vysílání byla systematická práce rozhlasového tělesa, které vedle školených hudebníků využívalo i dobrých lidových muzikantů a především lidových zpěváků. Jména jako jsou Božena Šebetovská, Jožka Severin, Jarmila Šuláková či bratři DušanLuboš Holých byla v 50. a 60. letech neobyčejně populární a i s odstupem doby vidíme, že měla nadčasovou kvalitu. BROLN díky svému zaměření a možnostem měl široký záběr – od intepretace lidových písní po přesahy do vážné hudby. Dlouholetý umělecký vedoucí Bohumil Smejkal (později primárius světoznámého Janáčkova kvarteta) byl zárukou vysoké interpretační úrovně. S BROLNem (který v mnohém vycházel dramaturgicky z odkazu Janáčkova) spolupracovala celá plejáda brněnských skladatelů (počínaje Josefem Bergem, konče Milošem Štědroněm).

V dnešní době reedic archivů začínají vycházet na světlo světa nahrávky staré padesát i více let a ukazuje se, že patří plnohodnotně do našeho svébytného kulturního odkazu. Reedice prvního alba Jarmily Šulákové s BROLNem (Kyčera, Kyčera, Galén 2014) s řadou bonusů je toho dokladem. Připravovaný průřez nahrávkami BROLNu z 50. let, které se zachovaly v archivu Supraphonu, a které vyjdou také v Galénu, ukazuje, jak marginální dobová tvorba (dnes důvod k občasným odsudkům) nemůže zastínit základní hudební poselství. Tím je předávání esence moravské a slovenské lidové hudebnosti a rozvoj jejího interpretačního zpracování, který měl kořeny už v době předválečné, kdy v regionech vymírali poslední staří lidoví muzikanti a písní se chápali mladí studenti, často už hudebně poučení.

Cesty moravského folkloru k dnešku

V regionech jihovýchodní Moravy, které mají k Brnu nejblíže a různě s ním komunikují, působí odhadem 200 folklorních souborů, které mají jak hudební, tak taneční složku. V tomto počtu se nezobrazují spontánně vzniklá více či méně příležitostně působící sdružení hudebníků. BROLN stále působí při Českém rozhlase (ale nejen tam) a k podobné tradici malého orchestrálního tělesa se řadí i Vojenský umělecký soubor Ondráš, jehož původní zaměření na slovenský folklor se rozšířilo i na Moravu a v svých představeních kombinuje hudební složku s tanečními choreografiemi na vysoké úrovni.

Díky Českému rozhlasu Brno, který si vydobyl v moravských regionech velkou prestiž a díky folklorním slavnostem, z nichž bezpochyby na prvním místě je festival ve Strážnici (letos sedmdesátiletý!), jsme měli po desetiletí možnost sledovat život moravské (a nejen té) lidové písně doslova s prstem na jejím tepu. A dodnes můžeme, brněnský rozhlas je stále ve styku s regionální kulturou. Jedním z celkových pohledů na vývoj moravské lidové hudby je dvojdiskový komplet Proměny v čase (Gnosis Brno, 2001), který umožňuje srovnání staré vesnické hudební vrstvy s folklorní produkcí na přelomu tisíciletí. Bez rozhlasových archivů by takovýto počin nebyl možný.

Minulý režim folklor podporoval, protože se jím chtěl bránit vůči pronikání vlivů západní popkultury. Touto podporou na jedné straně přispěl k rozvoji folklorního souborového hnutí, na straně druhé paradoxně přispěl ke snížení jeho prestiže v očích lidí, kteří s ním nebyli bezprostředně spjati. Po roce 1989 se vynořila otázka: Jak bude žít moravský folklor dále v otevřené a demokratické společnosti? Dnes už známe odpověď: Folklor žije a paradoxně možná ještě intenzivněji a se širší základnou, než před tím. Stává se znovu pevnou součástí lokální a regionální identity a je to zcela přirozené: Skutečným partnerem můžu v Evropě bez hranic někomu být jen tehdy, přicházím-li odněkud, mám-li svou autonomní kulturu. A vzájemné poznávání těchto kultur pak vede ke vzájemnému respektu.

V obcích se obnovují spontánně zvyky, zvláště ty vázané na liturgický rok, které byly za totalitního socialismu ideologicky nepohodlné. Festival ve Strážnici si užívá vysoké návštěvnosti – desetitisíců především mladých lidí! V Brně se v okrajových částech (Líšeň, Jundrov, Medlánky, Bohunice a další) oživují staré lidové tradice, které jim dodávají lokální svéráz.

Folklorní puls Brna dnes

Brno samo je jedním velkým polem, na němž se odehrává celá řada aktivit: Působí tu více než 30 folklorních souborů, z nich zhruba dvě třetiny jsou zapojeny do Sdružení přátel folkloru v Brně, které pořádá každoroční Mezinárodní folklorní festival Brno. Ten je součástí sítě festivalů v rámci mezinárodní organizace C.I.O.F.F. a mimo to se snaží udržovat partnerské kontakty s podobnými festivaly v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, ve Švýcarsku a na Ukrajině. Folklorní soubory v Brně vycházejí z různých tradic: z těch moravských jmenujme slováckou, valašskou, ale mozaika je pestrá – nejdeme tu soubory, které se věnují slovenské lidové hudbě či bulharským nebo řeckým tancům.

Když odhlédnu od života souborů, tak při nejrůznějších příležitostech se potkáme s cimbálovou muzikou v restauracích, na oslavách, přičemž nemusí to být vždy jen ryze cimbálová muzika, ale různé více či méně příležitostné sestavy, jejichž repertoár je široký – zaznívají tu melodie od moravských přes romské a slovenské a někdy až po maďarské a rumunské. Na brněnských ulicích lze potkat muzikanty místní i projíždějící, slyšet lidové populáry, folkové písně nebo swingové melodie. Tak, jak se na správnou evropskou kulturní metropoli sluší a patří.

Komu se podaří dostat se do společnosti, kde se hraje a zpívá, ať už je to na besedě Slováckého krúžku či jiného souboru, na folklorním jamu v malé podkrovní galerii Místogalerii na Skleněné louce nebo třeba neplánovaně v některém z brněnských klubů či restaurací, ocitne se ve světě s působivou a osvěžující atmosférou, v níž se zobrazuje nejen moravská tradice, vinný sklep, kopaničářská usedlost na moravsko-slovenském pomezí, ale i duch Bratislavy nebo Budapešti. Kultura Brna je totiž tvořena svébytnou a pestrou mozaikou, zakotvenou sice na Moravě, avšak současně je – aspoň po folklorní stránce – částečně i hudebním zrcadlem středovýchodní Evropy.

Foto BROLNu Ota Nepilý, ilustrační foto z minulých ročníků Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice, festivalstraznice.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jedním z důležitých výročí, které zohledňovala dramaturgie letošního Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, bylo 160. výročí narození hudebního skladatele Leoše Janáčka. Bylo těch výročí vlastně více – ještě 90 let Českého rozhlasu Brno a Rok české hudby – a všechna spolu jaksi souvisela. Programová rada se jim tedy rozhodla věnovat jeden z pořadů. Postupně se ustavilo trio autorů – muzikoložka Jarmila Procházková, já sám a nakonec k nám přibyl režisér Břetislav Rychlíkvíce

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více


Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více