Brno – město hudby. Dnes server, zítra fenomén

Brno je město, které se neustále vůči něčemu vymezuje a neumí pracovat s tím, co má. Svou „osobnostní“ prezentaci staví na Mendelovi a Janáčkovi, ale pořád si s nimi jaksi neví rady. Dodnes skoro nikdo nechápe, že mít tu jako domácí značku jméno Leoš Janáček je něco podobného, jako by nám sem zničehonic spadla Coca-Cola. V kulturním světě si prostě s jeho vyslovením každý něco konkrétního představí.

Internetový hudební časopis, který by se příliš nestaral o žánry, ale reflektoval určité místo, je vlastně sám o sobě hodně divný nápad. Jde tu ale o něco víc: pokud se hudební aktivity místa propojí, vznikne z nich za vhodných okolností hustá, ale zároveň ještě přehledná síť, v níž uvázne svým způsobem všechno, co se ve městě děje. Existenci serveru Brno – město hudby jsem zaregistroval někdy během předloňského roku, když mi o ní dal vědět jeho zakladatel David Dittrich prostřednictvím Aničky Bednářové. Vypadal jako kalendář hudebních akcí, kterému se věnuje jen okrajová péče, takže jsem stránku zase zavřel, poslal jim logo svého Zápisníku zmizelého a dál se o celou věc nestaral. Když mi David loni v lednu zavolal, že by pro server stál sem tam o nějaký můj text, tak jsem na to kývl ještě bez hlubších záměrů. Ke kalendáři se měla přidat publicistická a zpravodajská část, takže by se původní přehled akcí zkombinoval s hudebním časopisem. Něco se ve mně ale muselo pohnout, protože jsem kromě souhlasu přidal taky dvě stránky připomínek, co všechno by na webu mohlo a mělo být jinak a líp. Pokud si dobře vzpomínám, tak mě nikdo o žádné rady neprosil, ale kritizovat a sám nic nedokázat je koneckonců moje práce. Někteří hudebníci vám to jistě rádi potvrdí.

Pokud to teď čtou, můžou se škodolibě zachechtat, protože jsem si naběhl na svoje vlastní vidle pěkně zpříma. Moje kritika byla protentokrát zřejmě shledána jako „konstruktivní“, protože mě David začal přemlouvat k užší spolupráci. Moc práce mu to nedalo, protože – jak už jsem řekl – něco se ve mně muselo pohnout. A tak jsem se stal šéfredaktorem a přišel tak ke svému prvnímu životnímu titulu a institucionální funkci. Že jsme tu instituci museli teprve vydupat ze země, je jiná věc, a ani dnes nemůžeme říct, že by byla hotová. V této rozšířené podobě už ale trvá přes rok a přece jen jsme s ní pohnuli o pěkný kus.

Hudba jako image pro celé město

Nejde ale zdaleka jen o Janáčka. Udělat z hudby příznačnou věc, která by tvořila trvalou image města, to je přece krása. Richard Wagner chtěl hudbou nahradit náboženství a udělal z ní centrum společenského života v opeře Mistři pěvci norimberští. Náboženství konkurovat nechceme, ale představa hudby v centru společnosti se nám líbí. Myslím, že v Brně bychom ji na tuto pozici mohli dostat – máme tu pro svoje záměry kromě koncertního sálu všechno, a ničeho příliš mnoho. Je tu opera, balet, muzikálová scéna, filharmonie, profesionální sbor, velký jazzový festival, kluby všech velikostí, velké instituce si žánrově nekonkurují a dá se s nimi spolupracovat bez zbytečné řevnivosti. A radnice Brno-střed po velkém protestu nakonec ani nezakázala činnost pouličním muzikantům a je tu i jedno piano v ulicích. Máme tedy pohromadě všechny předpoklady, včetně Moravského Slovácka a Valašska – tedy živé a živě rozvíjené hudební tradice na dosah ruky.

Zatím se mi pro existenci serveru samotného zdá hodně důležité, že se nějak snese Davidův a můj temperament, přesněji řečeno Davidova trpělivost vydrží moje impulzivní záchvaty. A k lidskému jádru patří samozřejmě ještě Anička se svojí nezměrnou něhou, schopností plnit kalendář a dojednávat inzerci. Velmi brzo s námi začal spolupracovat také Milan Tesař z Radia Proglas, což je profík po všech stránkách a je výborné mít ho aspoň občas po ruce. Dva historické seriály vytvářejí Jiří BenešVladimír Maňas – první více pamětnický, druhý více archivářský. Vlastní reflexe brněnských operních inscenací můžu konfrontovat s příspěvky Petra Vebera – podle ohlasu je to podnětné nejen pro mě, ale i pro čtenáře. Na folklor, world music a jiný blue grass jsme přilákali Jiřího Plocka, což mi udělalo velkou radost. Menší radost mi dělá tahání textů z Jana Špačka, ale zatím se mi zdá, že ta námaha stojí za řeč. Muzikálům se začal věnovat Luboš Mareček, vizuální dojem od začátku vylepšují fotky Jiřího Slámy.

O své práci mluvím nerad a neumím to: Dichte Dichter, tage nicht! – Básníku, básni, netlachej! Neplatí to samozřejmě jenom pro básníky – prostě dělej svoji práci a nežvaň o tom. To je věc, o kterou mi zásadně jde v souvislosti s Městem hudby jako hudebním serverem. Aby přitahoval ke spolupráci lidi, kteří to vidí podobně. A byl místem, kde se dobré siločáry protnou.

Psáno pro časopis Harmonie k prvnímu roku Brna – města hudby. Ilustrační foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brno – město hudby oslavilo včera první narozeniny. Popravdě řečeno – datum narození jsme si stanovili uměle, protože jsme si sami nemohli vzpomenout, kdy přesně naše spolupráce začala. Přelom ledna a února 2013 to byl určitě, ale blíž se nám to určit nepodařilo. Rozhodli jsme se tedy pro 3. února a místo večírku uspořádali tiskovou konferenci.  více

Malé obrazové ohlédnutí za včerejším Koncertem pro Brno, Magdalenu Koženou doprovodil na varhany Christian Schmitt. Na začátku vystoupil sbor Kantiléna, který se dostal do centra pozornosti ještě v závěru večera.  více


Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více