BROLN pětašedesátiletý čili oslava umění lidových zpěváků

BROLN pětašedesátiletý čili oslava umění lidových zpěváků

První adventní neděli se ve Veselí nad Moravou uskutečnil koncert k 65. výročí založení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Toto hudební těleso tvoří pro mnohé nerozlučnou dvojici právě s Českým rozhlasem Brno. Orchestr vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasu ze dvou důvodů: k vytvoření archivu kvalitních hudebních nahrávek i hraní živých koncertů po celém světě. Nahrávky BROLNu na starých LP deskách byly pro mnoho „folkloristů“ jedním z prvních setkání s tímto druhem umění. BROLN přinášel umělecky hodnotné úpravy lidových písní a vytvořil trend, který je aktuální dodnes.

Slavnostním večerem provázel Břetislav Rychlík, který zůstal věrný svému improvizačnímu moderátorskému stylu a dodal pořadu nadhled. I přesto profesionálně nezastřel blízký vztah, který k ansámblu a jeho sólistům chová. Krom uvedení jednotlivých vstupů nechal posluchače nahlédnout do historie tělesa a představil jeho nejvýraznější osobnosti.

bROLN_Verbunk Peveckeho sboru z Velke nad VelickouVerbuňk Pěveckého sboru z Velké nad Veličkou 

Význační sóloví zpěváci byli nosným pilířem celého pořadu. Nebylo tomu náhodou. Šlo o ohlas původního směřování BROLNu, který se vine celou jeho historií. Zakladatel orchestru Jaroslav Jurášek totiž už v počátcích vsadil na výrazné regionální zpěváky a bezesporu se mu to vyplatilo. Mezi první sólisty patřili Božena Šebetovská a Jožka Severin z Podluží, bratři Dušan a Luboš Holí z Horňácka či Jarmila Šuláková z Valašska. Krom horňácké legendy tedy profesora Dušana Holého, který se bohužel nemohl zúčastnit, již všichni prozpěvují v muzikantském nebi. Uspořádání koncertu ve Veselí by se tak dalo považovat za drobnou reminiscenci této regionální spolupráce.

Pětašedesátiletou historii BROLNu tvořily však nejen osobnosti pěvecké, ale také muzikantské či dirigentské. V úvodu koncertu byly připomenuty začátky orchestru, kdy byli v jeho čele dirigenti. Šlo o Aloise Fialu a Emanuela Kuksu a hostujícího Jaromíra Dadáka.

Několikrát byli vyzdvihnuti bývalí primáši a zároveň umělečtí vedoucí, kteří měli pro směřování a hráčskou úroveň orchestru zcela zásadní roli. Musím zmínit alespoň tři z nich. Hráčské umění dvou prvních totiž výrazně přesáhlo folklorním hnutí až do sfér hudby klasické. Bohdan Warchal, slovenský houslista, dirigent a později zakladatel Slovenského komorního orchestru byl významným interpretem zejména barokní hudby. Stejně tak Bohumil Smejkal, který se po svém působení v BROLNu se stal na dvacet let primáriem světoznámého Janáčkova kvarteta. Třetím nezapomenutelným primášem byl Jindřich Hovorka, ač narozen v Českých Budějovicích, tak skvěle interpretující folklor moravský i slovenský. Svým nadšením se zasloužil o udržení a přežití BROLNu i po roce 1993, kdy byl orchestr zrušen. Již těžce nemocen se dožil i jeho obnovení pod křídly Rozhlasu v roce 2006, krátce na to však zemřel.

bROLN_Vlasta GrycovaBROLN a Vlasta Grycová

Rychlík vzpomenul ještě jednoho muže, kterého nelze opomenout pro jeho sepětí nejen s BROLNem, ale i s vysíláním Českého rozhlasu Brno obecně. Byl jím nedávno zesnulý Jaromír Nečas. Člověk, kterého lze jen těžko popsat pár slovy. Redaktor, folklorista, skladatel, muzikant, člen Slováckého krúžku. Objevil pro rozhlas mnoho zajímavých osobností (např. Hanu a Petra Ulrychovy), pořídil obrovské množství folklorních nahrávek (mj. Strážnického festivalu, u jehož počátků také figuroval). Inspirativní člověk, který se netajil tím, že jeho kariéra v Rozhlase počala přesně stejného dne, jako kariéra BROLNu.

Úvodním číslem koncertu byl Myjavský verbuňk v jedné z nejstarších úprav zakladatele orchestru Jaroslava Juráška. Tato skladba se dá považovat již řadu let za neoficiální znělku orchestru. Dále v programu zaznělo několik úprav balkánských lidových písní, které byly v BROLNu dříve velmi oblíbeným materiálem. Jejich technická náročnost ale i efektnost z nich časem vytvořila stálice repertoáru. Ve většině z nich se představil dlouholetý člen ansámblu, hráč na klarinet a tarogato Petr Kavalír (dříve Vysloužil).

Představili však i ti současní sólisté. Kateřina Markytánová a Lidka Malhocká zazpívaly písně ze svých rodných regionů, tedy Kyjovska a Hanáckého Slovácka. Obě disponují krásnými hlasy a pěveckým projevem pro regiony specifickým. Další zpěvačkou byla Magdalena Múčková, která sice oblečena v kroji z Hroznové Lhoty, kde žije, představila Svatební písně z Hriňové v typicky citlivé úpravě již nežijícího cimbalisty Jana Rokyty. Jeho úpravu Kariček zo Šace zazpívala stále skvěle vypadající východoslovenská legenda Mária Mačošková.

bROLN_majstr Martin HrbacMajstr Martin Hrbáč 

Po již zmíněném úvodním verbuňku pokračovala muzika na myjavskou notu a za zpěvu někdejšího uměleckého vedoucího BROLNu Františka Černého. Z mužských interpretů je nutno zmínit také primáše Aleše Smutného, který nabídnul vlastní úpravu písně Jede forman dolinú. Po přestávce uchvátil svým temperamentem valašský zpěvák Pavel Ptáček. Jeho energický projev jistě potěšil nejednoho diváka. Současný cimbalista orchestru Jan Telecký předvedl svůj sólový hráčský um ve Variaci na východoslovenskou karičku. Několikrát se předvedl také současný primáš a umělecký vedoucí Petr Varmuža.

Vrcholem večera pro mne bylo několik výkonů. Vítězslav Pálenský primoval BROLN v písni Zazpívaj slavíčku a v úpravě Jindřicha Hovorky. Šlo o krásnou ukázku hráčských dovedností jednotlivých primášů, kteří ji hrají. Mužský pěvecký sbor z Velké nad Veličkou nechal sál rezonovat svými silnými hlasy v táhlé písni Uderiła skała a verbuňku Ked sem kosił. Jako připomínka dětské pěvecké soutěže Zpěváček, kterou orchestr již řadu let hudebně doprovází, se předvedl dnes již dospělý gajdoš a studovaný zpěvák Michal Marhold. Považuji ho za novodobého nástupce dřívějších pěveckých velikánů BROLNu a to zejména profesionálním projevem, který však nic z lidovosti nepostrádá. Na koncertu zazpíval a zahrál i horňácký majstr Martin Hrbáč a to s krásnou horňáckou sérií písní s názvem Pěkné zkázáníčko. Posluchače dojala svým citlivým projevem rodačka ze Strání Vlasta Grycová. Píseň Dybych byla, tak jak nejsu bohatá je zcela po právu častou a oblíbenou součástí jejího repertoáru. Téměř v závěru došel na podium legendární zpěvák ze slovenské Hrochoti, devětaosmdesátiletý Milan Križo. Po obtížích, s nimiž se dostával po schodech na pódium, si mohl leckdo myslet, že jeho hlas bude slabý jako jeho nohy. Hned po první notě však bylo jasné, že tomu tak není. V doprovodu Pavla Císaríka se jednalo opravdu o výjimečný výkon, za který ho diváci odměnili dlouhým potleskem.

Tři hodiny s BROLNem utekly jako voda. Program byl totiž skutečně sestaven s nejlepším vědomím, ansámbl má stále co nabídnout. I proto namísto obvyklého závěrečného hodnocení použiji zdravici. Celému orchestru přeji hodně štěstí do dalších let a hlavně neutuchající lásku k obrovskému bohatství lidové písně. Kdo to do Veselí nestihnul, uslyší hodinový sestřih z koncertu 26. prosince na Českém rozhlasu Brno. Následně bude záznam k dohledání také v audioarchivu.

Komentáře

Reagovat
  • Jiří Plocek

    22. prosinec 2017, 22:04
    No, myslím, že vzhledem k tomu, že šlo o slavnostní akci, výročí, tak je velmi dobře, že někdo napsal rozsáhlejší text - tudíž není třeba lpět na termínu "aktualita". Město hudby není tak úplně zpravodajský server. Autorka o folkloru něco ví... tak bych to tedy zase až tak razantně neodstřeloval...díky za referát o důležitém počinu.
  • Jaroslav, Brno-Černá pole

    20. prosinec 2017, 15:03
    Fakt "aktualita", recenze koncertu pouhé tři týdny od jeho konání ... Upozorněte paní spolupracovnici na nutnost používat českou gramatiku: chybná shoda podmětu s přísudkem (objevil pro rozhlas Hanu a Petra UlrychovY), patřičné dlouhé ú (cimbalistka Magdalena je příjmením Múčková), Karičky jsou zo Šace ... o interpunkci ani nemluvě. Co kdyby to kruci napsal někdo, kdo o folklóru něco ví???

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Nejčtenější

Kritika

Stále žasnu nad tím, jak hluboká je studna nápadů Martina Kyšperského, potažmo celé jeho kapely Květy. Vždyť jen v roce 2017: Martin převzal Anděla za sólovou desku Vlakem. S Květy skvěle sehrál roli svazácké kapely a zpíval své autorské „normalizační“ hity v seriálu Svět pod hlavou (který o rok později zaslouženě obdržel Českého lva). Květy v nové sestavě s Ondřejem Kyasem vydaly skvělou desku Komik do půl osmé (mrzí mě, že Anděl ji minul, ale na vině je podle mě zredukování počtu žánrových cen a „lehký“ chaos v nové bezbřehé škatulce Alternativa). Vyšla kniha Průvodce po albech a historii kapely Květy a spolu s ní ještě jedno řadové album Spí vánoční pták. A mezitím Květy spustily projekt YM, v jehož rámci se všichni tři členové představí se skladbami v určitém nečekaném žánru. Začal to opět Martin Kyšperský s programem country písní – veřejná premiéra s hostujícím Petrem Uvirou proběhla ve vysílání Radia Proglas v prosinci 2017. Na rok 2018 jsou připraveny elektronické písně Aleše Pilgra a poté snad i folktronica Ondřeje Kyase.  více