BROLN v edici Galénu: Zrcadlo folklorem inspirované populární kultury

BROLN v edici Galénu: Zrcadlo folklorem inspirované populární kultury

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.

Je to zvláštní situace. Vydavatelství Galén, které se u nás už delší dobu nejsoustavněji věnuje českému folku, jak archivům, tak i současnosti, začalo v roce 2014 vydávat speciální řadu – staré nahrávky Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) a příbuzné folklorní hudební produkce. Každý rok jeden titul. Jako editor je připravuje k vydání Jaroslav Riedel, známý hudební publicista a mimo jiné i velký znalec české undergroundové hudby a nedávný editor kolekce jazzových nahrávek Karla Velebného. Riedel pro nás s důsledností sobě vlastní objevuje hudbu dnes zdánlivě překrytou novou dobou - ale to je jen zdání vytvořené současnou mediální clonou. V paměti tisíců posluchačů, zvláště pak moravských, je tato hudba stále přítomna a je dobře, že se znovu vynořuje i fyzicky.

Česká populární hudba: Vlach, Krautgartner, Brom, ale i BROLN

S odstupem můžeme říci, že to, co se z produkce BROLNU zachovalo, patří k tomu nejlepšímu a nejkvalitnějšímu z naší populární kultury druhé poloviny 20. století. Stejně jako produkce orchestrů K. Krautgartnera, G. Broma, K. Vlacha či semaforského dua Suchý & Šlitr. Jistě, posluchač z Čech či větších měst, v nichž nebylo tak silné napojení na moravsko-slovenskou tradiční kulturu a o to snadněji tam pronikala západní populární hudba, může mít k produkci BROLNu odstup. Ale dnes už se můžeme na věci podívat s odstupem a zcela po právu přiznat této hudbě kvalitu a jedinečnost, které bezesporu má.

BROLN nevznikl náhodou či na základě ideologické směrnice, nýbrž navázal na silné regionální moravské tradice a jejich poválečný rozmach v brněnském rozhlasovém vysílání. Lidová hudba v něm nacházela své nejvýraznější vyjádření už ve 30. a 40. Letech. Tehdy tu účinkovala muzika Slováckého krúžku a občas regionální soubory. Od roku 1945 se začal objevovat soubor biologa a národopisce v jedné osobě profesora Vladimíra Úlehly (Úlehlovci) a soubor cimbalisty Antoše Frolky (Frolkův soubor). Zvláště posledně dvě jmenovaná tělesa, spolu pak s mladším tělesem MSLPT (Moravský soubor lidových písní a tanců) směřovala k promyšleným pásmům a aranžované hudbě a byla předstupni BROLNu. V rozhlase nacházela uplatnění, protože jednak nebylo dostatek hudebních nosičů a jednak byly tyto soubory byly pro vysílání připravenější než běžné amatérské muziky. Situace zrála ke zřízení soustavně působícího rozhlasového tělesa.

BROLN a jeho hvězdy

V čele nového tělesa stanul od února 1952 dosavadní vedoucí souboru MSPLT Jaroslav Jurášek (1925 – 2005). Ten okamžitě začal zvát ke spolupráci profesionální muzikanty a skladatele, aby zajistil kvalitu produkce, a současně výrazné regionální osobnosti (zvláště zpěváky), aby rozvinul hudební svéráz a popularitu. Tak se prvními pěveckými hvězdami (doslova celebritami) stali Jožka Severin s Boženkou Šebetovskou a pomohli BROLNu ke všeobecné známosti. Oba tito zpěváci byli miláčcci posluchačů již z doby protektorátní. Pamětníci mi říkali, jak například poslech Šebetovské je tehdy podporoval psychicky a dodával jim naději, že náš národ nakonec nacistický útlak přežije.

Ze skladatelů se v 50. letech mezi spolupracovníky BROLNu objevili například Josef Berg, Jaromír Nečas, Jaromír Dadák, Emanuel Kuksa, z muzikantů pak mladičtí virtuózové Bohdan Warchal (pozdější vedoucí světoznámého Slovenského komorního orchestru) a Bohumil Smejkal (pozdější primárius proslulého Janáčkova kvarteta). BROLN 50. a 60. let byl vedle producenta populárních snímků i velkou skladatelsko-muzikantskou laboratoří. A v 60. letech se rozvinul ve skutečně elitní těleso, které koncertovalo i v zahraničí a dokonce tam natáčelo gramofonové desky. V notovém archivu BROLNu je za dobu jeho existence uloženo přes 5 tisíc partitur, jež tvoří základ osobitého repertoáru, nesrovnatelného s žádným komorním tělesem v naší republice.

kuksa_emanuel_foto_archiv_jiriho_necase

V 70. letech se mezi zpěváky začala prosazovat i další, později také velmi populární jména, jako například Jožka Černý, Vlasta Grycová či Luboš Málek. Hudebníci orchestru v té době natáčeli i mimo svou rozhlasovou dramaturgii, například se sourozenci Ulrychovými (album Nikola Šuhaj loupežník). Jedny ze svých prvních nahrávek nazpívala s BROLNem i Iva Bittová, jejíž tatínek byl v rozhlasovém orchestru basistou.

Z 50. let se příliš mnoho nahrávek nezachovalo, ale přesto jsou v brněnském rozhlasovém archivu uchovány zajímavé a reprezentativní ukázky. Další sada nahrávek byla editorem Riedelem objevena v archivech Supraphonu. Právě tyto nálezy stály u počátků nové ediční řady Galénu.

Produkce BROLNu svého času zásadním způsobem ovlivnila mohutné folkloristické hnutí na Moravě. Stovky dnešních souborů a muzik na jihovýchodní jsou plodem jednak spontánního regionálního vztahu k tradici, jednak inspirativní síly „dokonalého“ projevu rozhlasového tělesa, s nímž se regionální muzikanti snažili poměřovat.

Šuláková v nejzářivějších letech a Nečasův inspirativní janáčkovský pořad

První dva vydané galénovské tituly představily dvě velká témata – v roce 2014 to bylo první gramofonové album Jarmily Šulákové Kyčera, Kyčera z roku 1971, doplněné o mnoho vzácných bonusů (celkem 38 písní!) – zpěvaččiných nahrávek z 50. a 60. let. Zde je dobré zmínit, že mladičkou valašskou naději Šulákovou přivedl hned zpočátku do BROLNu právě rodilý Valach, první dramaturg Jaroslav Jurášek, aby se po boku Šebetovské a Severina vyprofilovala v další nezaměnitelnou osobnost.

BROLN_prvni_soliste_sulakova_a_spol

V roce 2015 pak Galén vydal první album BROLNu z roku 1957 s rozhlasovým pořadem Na pěknú notečku s Leošem Janáčkem. Autorem pořadu byl legendární brněnský redaktor Jaromír Nečas. Janáčkovy oblíbené písně doplnil Lašskými tanci a čtenými pasážemi ze skladatelových fejetonů. K pořadu zařadil editor Riedel opět řadu vzácných nahrávek z té doby, jež se zachovaly v archivech Supraphonu – a v rozhlase nikoli! O to je celá kolekce cennější.

Riedel opatřil každé vydání podrobným textem, v němž využil i svých osobních rozhovorů s aktéry nahrávek a často to bylo v hodině dvanácté. Jaromír Nečas v roce 2015 v létě zesnul a Jarmila Šuláková po dlouhé a těžké nemoci počátkem tohoto roku.

Exkluzívní písňové hody a vzácná připomínka romského holocaustu

V roce 2016 spatřily světlo dokonce další tři tituly, které tentokrát přibližují nahrávky orchestru a jeho nejlepších sólistů v období jeho zralosti – tedy v 70. a 80. letech. Jsou zaměřeny na písňovou produkci, i když víme, že v té době orchestr také natočil překrásné nahrávky se starou vánoční hudbou a či orchestrální tvorbu inspirovanou folklorem. Na CD Ej, od Buchlova (původně z roku 1976) se setkáme se jmény zpěváků, jejichž hvězda tehdy jasně zářila nebo začala prudce stoupat: Jožka Černý, Václav Harnoš, Luboš Holý, Zdena Hovorková, Věra Příkazská, Jožka Severin a další.

Reprezentativní dvojalbum 25 let na pěknú notečku z roku 1977, věnované jubileu populárního rozhlasového pořadu, je kombinací nahrávek nejlepších „brolňáckých“ zpěváků moravské i slovenské provenience a výrazných instrumentálních čísel, kde se orchestr se svými sólisty předvádí ve vrcholné formě (Kendické čardáše, Cikánský tanec). Je tu zařazen i mimořádný počin: Pláč Růženy Danielové z Hrubé Vrbky nad manželem v Osvětimi, připomínka holocaustu moravských Romů.

Předchozí tituly doplňuje samostatné album výrazného sólisty BROLN, majitele nezaměnitelného basu, Luboše Holého, kterého však tentokrát místo mateřského orchestru doprovázejí tři jiné muziky. Album Luboš Holý zpívá písně z Horňácka a moravskoslovenského pomezí je tedy také vizitkou výborné Cimbálové muziky Technik Jana Rokyty z Ostravy, Cimbálové muziky Jaroslava Čecha z Uherského Hradiště a Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče.

Jsem přesvědčen, že každý milovník lidové písně a jejích rozmanitých podob by tyto tituly měl mít doma. Ne jenom jako vzácné dokumenty, obohacené o zajímavé bonusy, ale především jako krásnou muziku, která patří k naší hudební kultuře. Některé nahrávky dýchají dobovým patosem, jiné působí zcela nadčasově. Ale takové konstatování se týká téměř jakéhokoli pole populární kultury z jakékoli doby kdekoli na světě. Koneckonců i toho Franka Sinatry.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Chrámové mysterium i vizualizovaný koncert. Obojí charakteristika je přítomna v projektu Hudebního festivalu Znojmo s názvem Příběh o Kristu, v umělecky silném pojetí oživujícím dílo Heinricha Schütze. Na programu je po čtvrteční premiéře v reprízách ještě 22. a 23. července.  více

V Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách 2017 vystoupí mimo jiné dvě výrazné skupiny z Dánska. V pondělí 24. července to bude instrumentální uskupení Dreamers’ Circus a ve čtvrtek 27. července kvarteto Nordens Tone. To tvoří tři jazzoví hudebníci (piano, kontrabas, saxofon) a zpěvačka Jullie Hjetland, která zpívá v osmi různých severských jazycích. A právě s ní jsme telefonicky hovořili.  více

Textařka a zpěvačka Lada Šimíčková a skladatel a hudebník (jinak též písničkář) Ivo Cicvárek vydali po pěti letech druhé společné album. Kolekce Hotel v tiché ulici z roku 2012 tak nezůstala jednorázovým projektem. Bereme-li druhé album jako příslovečný prubířský kámen, obstálo duo na výbornou. Pět let je doba dostatečně dlouhá na nashromáždění nového materiálu a písně, které se nakonec na třičtvrtěhodinový výběr dostaly, mají šanci stát se veřejnými, jakkoli název alba hlásá něco jiného.  více

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.  více

Zaznamenal jsem v poslední době několik nových písní nebo celých alb o Brně. Roman Horký z Kamelotu vzpomíná na dětství (Nad Černými Poli), skupina Pozdní sběr má své Věže Petrova, Folk Team přišel s písní V brněnským Bronxu, akordeonistka Klára Veselá o svém městě zpívá v písni Tango. Aleš Pilgr ze skupiny Květy tvrdí, že nové album Komik do půl osmé je „plné centra Brna“ a konceptuální album o Brně připravuje skupina Nevermore & Kosmonaut. Brněnských reálií je plné také nové – a vlastně první oficiální – album projektu Low End Band, za kterým stojí hudebník a novinář Vít Kouřil, šéfredaktor ekologického časopisu Sedmá generace. Vít sice pochází z vesnice na Hodonínsku, ale od studií na Masarykově univerzitě působí v Brně a toto město utvářelo jeho nejen hudební vkus. Ostatně ve svých textech zmiňuje jako referenční body (prodejnu) Indies, „Moravák“ nebo Starou Pekárnu.  více

Jubilea nejen na podiích přinášejí potřebu ohlédnout se zpět. V případě londýnských Placebo to platí dvojnásob, protože se v Brně vrátili k písním, kterým se na živo dlouhodobě vyhýbali. Svůj slib dodrželi a potěšili brněnské výstaviště dvouhodinovou průřezovou show.  více

Vynikající moravský cimbalista Dalibor Štrunc (1966) vyšel z folklorního prostředí na Valašsku a po absolutoriu brněnské konzervatoře prošel celou řadou muzikantských angažmá – od klasické hudby přes folklor až po dlouholeté členství ve skupině Javory Hany a Petra Ulrychových. Je tomu už neuvěřitelných pětadvacet let, co zformoval skupinu s názvem Cimbal Classic, v níž začal postupně uplatňovat své autorské představy nejen muzikantské, ale i písničkářské. Cimbal Classic se od té doby stal stálicí naší folkové scény a svébytným pojmem. Letos své výročí oslaví novým CD a řadou koncertů.  více

Pondělní koncert dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae na nádvoří boskovického zámku představil tradiční portugalskou písňovou formu – fado. Festivalové téma La voce - Hlas se tak inspirovalo jedinečným, osobitým hudebním stylem, který si vystačí s úsporným hudebním doprovodem; prezentuje totiž silně emotivní, takřka fyzický prožitek sdělitelný i přes jazykovou bariéru. Tak jej prezentovala čtveřice zpěváků a hudebníků, kteří se v tuzemsku představili vůbec poprvé.  více

Brněnské kolo, tedy nová hudební komedie z produkce Městského divadla Brno, se přikutálelo do Biskupského dvora. Titul je dalším autorským příspěvkem v sérii zdejších open air představení, které využívají magické kulisy komplexu historických budov s katedrálou v pozadí. Zábavná šaráda spojuje historická fakta i místní legendy s muzikou a s fantaskní pohádkovou story. A jak už tak tak u podobných inscenací bývá, někdy je výsledek zábavnější a jindy méně.  více

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.  více

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů).    více

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.  více

Unikátní akce ZUŠ Open představí v úterý 30. května na tisícovku hudebních, tanečních, divadelních a výtvarných prezentací v 280 českých, moravských a slezských městech. Také Brno chystá na zítřek mimořádně bohatý program, jehož vrcholy bude společné pěvecké vystoupení dětí a Magdaleny Kožené na Moravském náměstí či slavnostní koncert festivalu Mozartovy děti v Besedním domě společně s Filharmonií Brno. Brněnská akce je součástí kandidatury města Brna do sítě kreativních měst UNESCO v oboru hudba.  více

Rossiniho předposlední opera Hrabě Ory byla ve své době značně nemravnou taškařicí. V nové brněnské inscenaci, dávané v historické budově Mahenova divadla, je to taškařice skutečně povedená. Za její režijní i výtvarnou podobou stojí Lenka Flory, která dala příběhu nejen potřebný vtip a spád, ale díky svému zázemí ve světě současného tance i nevšední pohyb.  více

Festival Beseda u Bigbítu (BuB) letos zažije rovné čtvrtstoletí a k půlkulatému výročí si letos nadělil malý warm-up v podobě koncertního večeru v Kabinetu múz nazvaného Beseda night. Letošní tasovskou přehlídku tak předznamenala a celý večer také uvedla šumpersko-brněnská formace Acute Dose. Loňský vítr přivála skupina Please the trees a skladatel a DJ Václav Čásenský aka Atrey.  více