BROLN v edici Galénu: Zrcadlo folklorem inspirované populární kultury

BROLN v edici Galénu: Zrcadlo folklorem inspirované populární kultury

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.

Je to zvláštní situace. Vydavatelství Galén, které se u nás už delší dobu nejsoustavněji věnuje českému folku, jak archivům, tak i současnosti, začalo v roce 2014 vydávat speciální řadu – staré nahrávky Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) a příbuzné folklorní hudební produkce. Každý rok jeden titul. Jako editor je připravuje k vydání Jaroslav Riedel, známý hudební publicista a mimo jiné i velký znalec české undergroundové hudby a nedávný editor kolekce jazzových nahrávek Karla Velebného. Riedel pro nás s důsledností sobě vlastní objevuje hudbu dnes zdánlivě překrytou novou dobou - ale to je jen zdání vytvořené současnou mediální clonou. V paměti tisíců posluchačů, zvláště pak moravských, je tato hudba stále přítomna a je dobře, že se znovu vynořuje i fyzicky.

Česká populární hudba: Vlach, Krautgartner, Brom, ale i BROLN

S odstupem můžeme říci, že to, co se z produkce BROLNU zachovalo, patří k tomu nejlepšímu a nejkvalitnějšímu z naší populární kultury druhé poloviny 20. století. Stejně jako produkce orchestrů K. Krautgartnera, G. Broma, K. Vlacha či semaforského dua Suchý & Šlitr. Jistě, posluchač z Čech či větších měst, v nichž nebylo tak silné napojení na moravsko-slovenskou tradiční kulturu a o to snadněji tam pronikala západní populární hudba, může mít k produkci BROLNu odstup. Ale dnes už se můžeme na věci podívat s odstupem a zcela po právu přiznat této hudbě kvalitu a jedinečnost, které bezesporu má.

BROLN nevznikl náhodou či na základě ideologické směrnice, nýbrž navázal na silné regionální moravské tradice a jejich poválečný rozmach v brněnském rozhlasovém vysílání. Lidová hudba v něm nacházela své nejvýraznější vyjádření už ve 30. a 40. Letech. Tehdy tu účinkovala muzika Slováckého krúžku a občas regionální soubory. Od roku 1945 se začal objevovat soubor biologa a národopisce v jedné osobě profesora Vladimíra Úlehly (Úlehlovci) a soubor cimbalisty Antoše Frolky (Frolkův soubor). Zvláště posledně dvě jmenovaná tělesa, spolu pak s mladším tělesem MSLPT (Moravský soubor lidových písní a tanců) směřovala k promyšleným pásmům a aranžované hudbě a byla předstupni BROLNu. V rozhlase nacházela uplatnění, protože jednak nebylo dostatek hudebních nosičů a jednak byly tyto soubory byly pro vysílání připravenější než běžné amatérské muziky. Situace zrála ke zřízení soustavně působícího rozhlasového tělesa.

BROLN a jeho hvězdy

V čele nového tělesa stanul od února 1952 dosavadní vedoucí souboru MSPLT Jaroslav Jurášek (1925 – 2005). Ten okamžitě začal zvát ke spolupráci profesionální muzikanty a skladatele, aby zajistil kvalitu produkce, a současně výrazné regionální osobnosti (zvláště zpěváky), aby rozvinul hudební svéráz a popularitu. Tak se prvními pěveckými hvězdami (doslova celebritami) stali Jožka Severin s Boženkou Šebetovskou a pomohli BROLNu ke všeobecné známosti. Oba tito zpěváci byli miláčcci posluchačů již z doby protektorátní. Pamětníci mi říkali, jak například poslech Šebetovské je tehdy podporoval psychicky a dodával jim naději, že náš národ nakonec nacistický útlak přežije.

Ze skladatelů se v 50. letech mezi spolupracovníky BROLNu objevili například Josef Berg, Jaromír Nečas, Jaromír Dadák, Emanuel Kuksa, z muzikantů pak mladičtí virtuózové Bohdan Warchal (pozdější vedoucí světoznámého Slovenského komorního orchestru) a Bohumil Smejkal (pozdější primárius proslulého Janáčkova kvarteta). BROLN 50. a 60. let byl vedle producenta populárních snímků i velkou skladatelsko-muzikantskou laboratoří. A v 60. letech se rozvinul ve skutečně elitní těleso, které koncertovalo i v zahraničí a dokonce tam natáčelo gramofonové desky. V notovém archivu BROLNu je za dobu jeho existence uloženo přes 5 tisíc partitur, jež tvoří základ osobitého repertoáru, nesrovnatelného s žádným komorním tělesem v naší republice.

kuksa_emanuel_foto_archiv_jiriho_necase

V 70. letech se mezi zpěváky začala prosazovat i další, později také velmi populární jména, jako například Jožka Černý, Vlasta Grycová či Luboš Málek. Hudebníci orchestru v té době natáčeli i mimo svou rozhlasovou dramaturgii, například se sourozenci Ulrychovými (album Nikola Šuhaj loupežník). Jedny ze svých prvních nahrávek nazpívala s BROLNem i Iva Bittová, jejíž tatínek byl v rozhlasovém orchestru basistou.

Z 50. let se příliš mnoho nahrávek nezachovalo, ale přesto jsou v brněnském rozhlasovém archivu uchovány zajímavé a reprezentativní ukázky. Další sada nahrávek byla editorem Riedelem objevena v archivech Supraphonu. Právě tyto nálezy stály u počátků nové ediční řady Galénu.

Produkce BROLNu svého času zásadním způsobem ovlivnila mohutné folkloristické hnutí na Moravě. Stovky dnešních souborů a muzik na jihovýchodní jsou plodem jednak spontánního regionálního vztahu k tradici, jednak inspirativní síly „dokonalého“ projevu rozhlasového tělesa, s nímž se regionální muzikanti snažili poměřovat.

Šuláková v nejzářivějších letech a Nečasův inspirativní janáčkovský pořad

První dva vydané galénovské tituly představily dvě velká témata – v roce 2014 to bylo první gramofonové album Jarmily Šulákové Kyčera, Kyčera z roku 1971, doplněné o mnoho vzácných bonusů (celkem 38 písní!) – zpěvaččiných nahrávek z 50. a 60. let. Zde je dobré zmínit, že mladičkou valašskou naději Šulákovou přivedl hned zpočátku do BROLNu právě rodilý Valach, první dramaturg Jaroslav Jurášek, aby se po boku Šebetovské a Severina vyprofilovala v další nezaměnitelnou osobnost.

BROLN_prvni_soliste_sulakova_a_spol

V roce 2015 pak Galén vydal první album BROLNu z roku 1957 s rozhlasovým pořadem Na pěknú notečku s Leošem Janáčkem. Autorem pořadu byl legendární brněnský redaktor Jaromír Nečas. Janáčkovy oblíbené písně doplnil Lašskými tanci a čtenými pasážemi ze skladatelových fejetonů. K pořadu zařadil editor Riedel opět řadu vzácných nahrávek z té doby, jež se zachovaly v archivech Supraphonu – a v rozhlase nikoli! O to je celá kolekce cennější.

Riedel opatřil každé vydání podrobným textem, v němž využil i svých osobních rozhovorů s aktéry nahrávek a často to bylo v hodině dvanácté. Jaromír Nečas v roce 2015 v létě zesnul a Jarmila Šuláková po dlouhé a těžké nemoci počátkem tohoto roku.

Exkluzívní písňové hody a vzácná připomínka romského holocaustu

V roce 2016 spatřily světlo dokonce další tři tituly, které tentokrát přibližují nahrávky orchestru a jeho nejlepších sólistů v období jeho zralosti – tedy v 70. a 80. letech. Jsou zaměřeny na písňovou produkci, i když víme, že v té době orchestr také natočil překrásné nahrávky se starou vánoční hudbou a či orchestrální tvorbu inspirovanou folklorem. Na CD Ej, od Buchlova (původně z roku 1976) se setkáme se jmény zpěváků, jejichž hvězda tehdy jasně zářila nebo začala prudce stoupat: Jožka Černý, Václav Harnoš, Luboš Holý, Zdena Hovorková, Věra Příkazská, Jožka Severin a další.

Reprezentativní dvojalbum 25 let na pěknú notečku z roku 1977, věnované jubileu populárního rozhlasového pořadu, je kombinací nahrávek nejlepších „brolňáckých“ zpěváků moravské i slovenské provenience a výrazných instrumentálních čísel, kde se orchestr se svými sólisty předvádí ve vrcholné formě (Kendické čardáše, Cikánský tanec). Je tu zařazen i mimořádný počin: Pláč Růženy Danielové z Hrubé Vrbky nad manželem v Osvětimi, připomínka holocaustu moravských Romů.

Předchozí tituly doplňuje samostatné album výrazného sólisty BROLN, majitele nezaměnitelného basu, Luboše Holého, kterého však tentokrát místo mateřského orchestru doprovázejí tři jiné muziky. Album Luboš Holý zpívá písně z Horňácka a moravskoslovenského pomezí je tedy také vizitkou výborné Cimbálové muziky Technik Jana Rokyty z Ostravy, Cimbálové muziky Jaroslava Čecha z Uherského Hradiště a Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče.

Jsem přesvědčen, že každý milovník lidové písně a jejích rozmanitých podob by tyto tituly měl mít doma. Ne jenom jako vzácné dokumenty, obohacené o zajímavé bonusy, ale především jako krásnou muziku, která patří k naší hudební kultuře. Některé nahrávky dýchají dobovým patosem, jiné působí zcela nadčasově. Ale takové konstatování se týká téměř jakéhokoli pole populární kultury z jakékoli doby kdekoli na světě. Koneckonců i toho Franka Sinatry.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Temperament i emoce romské hudby jsou všeobecně známým faktem. Se stejnou vervou a pozitivní energií vzniklo v roce 2016 také komunitní nahrávací studio Amaro records. Celý dobrovolnický projekt vznikl za podpory a garance organizace IQ Roma servis. Odpovědnou osobou a dobrým duchem je Petra Borovičková, sama výborná zpěvačka a členka několika kapel. Strůjcem myšlenky byl Gejza Horváth, přední romský hudebník, který již dříve vedl kurzy pro mladé romské muzikanty. Spatřoval v nich obrovský potenciál.  více

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více

Své česko-slovenské turné zakončila na brněnské Flédě kapela Billy Barman ze Slovenska. Tato série koncertů byla zajímavá nejen svoji čistě akustickou podobou, ale zejména propojením s pěti zpěvačkami SĹUKu (Slovenský ľudový umelecký kolektív). Tato fúze populární hudby a folkloru vznikla původně pro festival Tatra Flowers. Její nebývalý úspěch však způsobil, že se hudebníci rozhodli repertoár rozšířit a představit se nejen na domácí slovenské půdě, ale také u českých sousedů.  více

„Věděl jsem, s kým bych rád spolupracoval, a podle toho jsem se snažil sestavit kapelu, která by měla příjemný zvuk,“ řekl v roce 2015, krátce po vydání svého zásadního alba Living Being, francouzský akordeonista Vincent Peirani. V té době měl za sebou několik zajímavých akustických projektů včetně alba se saxofonistou Emilem Parisienem a v tomto stylu pokračoval i nadále. V roce 2016 vzniklo příjemné CD duetů s pianistou Michaelem Wollným a nedávno spolupracoval s klavíristou Stefanem Bollanim a s Berlínskou filharmonií na albu Mediterraneo, inspirovaném klasickou hudbou. Projekt Living Being je však úplně jiného charakteru, je zhmotněním akordeonistovy představy o elektrické hudbě na pomezí jazzu, rocku a dalších žánrů. A právě s tímto programem Peirani a jeho kapela přijeli do brněnského divadla Husa na provázku.  více

V sobotu 14. dubna se v Dělnickém domě v Brně-Židenicích uskutečnilo tradiční vystoupení souboru Javorník a jeho hostů. V roli hosta se představil soubor Olšava z Uherského Brodu. Historie těchto dvojkoncertů se datuje od roku 2003, od té doby se na jednom pódiu vystřídalo již třináct folklorních souborů.  více

„Historie kapely Gazdina roba sahá až do 90. let minulého století, kdy se většina dnešních členů potkávala v brněnských regionálních kapelách. […] Gazdina roba fungovala dlouhá léta jako studiový projekt. Zásadní zlom nastává až po deseti letech existence, završené v roce 2004 vydáním prvního regulérního alba s příznačným názvem Deset let jsme se neviděli. […] V roce 2017 vydala kapela druhé album První poslední.“  Tolik základní údaje z webu www.gazdinaroba.cz. Suchá fakta, z nichž zdaleka není zřejmé, že Gazdina roba, tak trochu utajená kapela na brněnské scéně, patří v žánru rockového písničkářství, k němuž se hlásí, ke špičkám. Hudební energie se v jejím případě dokonale pojí s poetikou textů.  více

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.  více

„Doteď jsem nahrával instrumentální alba – nikoli bez výjimky, ale z velké většiny instrumentální. Toto je opravdu první deska, na které zpívám od začátku až do konce, ve sto procentech písní, což je pro mne velká změna. Ale potřeboval jsem takový krok udělat. Udělal jsem si tu radost, že jsem natočil písňové album,“ řekl mi před několika málo měsíci v telefonickém rozhovoru izraelský kontrabasista Avishai Cohen. Hovořili jsme samozřejmě o jeho aktuálním albu 1970, na kterém klade vedle sebe své autorské písně inspirované populární hudbou 70. let, klasiku Eddieho Palmieriho Vamos Pa’l Monte, americký gospel Motherless Child nebo lidové písně z Předního východu. Album 1970 je v jeho kontextu příklonem k popovému jazyku možná výjimečné, ale současně odkazuje i ke kontrabasistově osobní historii, k jeho lásce k jazzu a tradiční židovské hudbě. Aktuální turné, jehož součástí byl koncert v brněnském Boby centru v rámci festivalu JazzFestBrno, sice s tématem alba koresponduje, ale částečně se od něj liší. Je ještě popovější a překvapuje i poučené posluchače.  více

Jít proti názoru většiny je již ze samé podstaty nepopulární. Představuje-li navíc ona většina nadšené, skandující a ve stoje tleskající publikum, pak je kritikova dušička menší než jeho obliba u výkonných umělců. A přesto je někdy potřeba vstát – nebo v některých případech zůstat sedět. Předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, na kterém zazněly části mešního oratoria od významných skladatelů 14. a 15. století, nabídl sice mnoho kvalitních a vybroušených prvků, to vše však po boku neméně problematických hudebních ploch. O provedení se postaral soubor Mala Punica pod vedením Pedra Memelsdorffa. Díla Mattea de Perugia, Antonia Zacara da Teramo a dosud neznámých skladatelů rozezněla ve čtvrtek večer prostory brněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie.  více

Rozestupy mezi jednotlivými řadovými alby skupiny Cimbal Classic se zvětšují. Tentokrát museli fanoušci melodických písniček Dalibora Štrunce na novinku čekat osm let (předtím pět). V mezidobí však kapela a především její principál nezaháleli. V roce 2010 vzniklo CD Betlém s písněmi z představení Městského divadla Brno, v roce 2013 skupina natočila zvláštní instrumentální album Melodies From Around The Globe se 46 pouze půldruhé minuty dlouhými melodiemi ze zemí, které se tehdy účastnily biatlonového mistrovství v Novém Městě na Moravě. A v roce 2016 vyšlo autorské „vážné“ album Dalibora Štrunce Malované na cimbál se skladbami v interpretaci tří mladých cimbalistek, Štruncových žákyň. V roce 2016 však Dalibor Štrunc také slavil padesáté narozeniny a téma zrání, bilancování a – nebojme se to pojmenovat – počínajícího stárnutí předznamenává novinkovou desku. Úvodní píseň Padesátý první – ano, co rok, to jeden „bratříček“ – je totiž právě o tom, že „už toho kňourání a stesků bylo dost“ a že „až nás bude šedesát, to teprve bude věk“. Ostatně propojení rozverného charakteru se štruncovsky silnou melodií a vynikajícími aranžemi dělá právě z této písně jeden z nejsilnějších momentů nejen tohoto alba, ale celé diskografie kapely.  více

Oratorium Janovy pašije skladatele Johanna Sebastiana Bacha představuje jeden z nezpochybnitelných klenotů světové hudební literatury. Mnoho dirigentů se snaží překvapit posluchače novým, svěžím, energickým a výrazově bohatým uchopením skladatelovy hudby. Mezi tělesa, která tuto nelehkou výzvu dobrovolně přijímají, patří i Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího Romana Válka. V jejich provedení zaznělo jedno z nejznámějších a nejinterpretovanějších Bachových děl přímo na Velký pátek v brněnském kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie.  více

S podtitulem Zůstaňte zde a bděte se mnou včera nabídnul Velikonoční festival duchovní hudby další z koncertů a to v kostele svatého Augustina. K uvedení Vigilie pro šest hlasů a instrumentální soubor Wolfganga Rihma přizval festival dva renomované německé soubory – Ensemble Musikfabrik a vokální sexteto Singer Pur, pro které bylo dílo zkomponováno. Za bravurním provedení nesmírně drásavé skladby stál dirigent Christian Eggen.  více

Velikonoční festival duchovní hudby ve svém druhém dni nabídnul v kostele Neposkvrněného početí panny Marie na Křenové ulici Lidové pašije podle svatého Jana, jejichž autorem je Petr Varmuža – umělecký vedoucí BROLNu.  více

Další z řady dvojkoncertů mezinárodního festivalu Jazz Fest Brno 2018 se odehrál v sobotu v Divadle Husa na provázku. Oba tentokrát propojil skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík. V první půli programu předvedl své jazzové interpretační a improvizační schopnosti, když na piano doprovodil jazzového bubeníka Douga Hammonda. Poté představil koncertní verzi svého unikátního projektu Mateřština, za který vloni získal cenu Anděl v kategorii world music.  více

Velikonoční festival duchovní hudby včera večer v Brně odstartoval svůj 27. ročník. Tentokrát pod zastřešujícím tématem Zahrada, vinice. Přehlídka duchovní hudby láká své posluchače nejen vysokou kvalitou hudební produkce, ale do značné míry také propracovaným dramaturgickým plánem, který vždy v souladu s každoročním tématem uvádí po boku historických hudebních milníků díla nová, neotřelá nebo alespoň nepříliš často slýchaná. Ačkoliv skutečným středobodem nedělního večera bylo jediné oratorium Ludwiga van Beethovena Kristus na hoře Olivetské, Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno zahájili zatím poslední ročník festivalu offertoriem Intende Voci od Franze Schuberta.  více

Nejčtenější

Kritika

Když umělec tvrdí, že vymyslel nový hudební žánr, může to znít nabubřele. Ale lze to vnímat i jako známku určité bezradnosti („nevím, kam bych se zaškatulkoval“) nebo do třetice jako vtipnou hru. A i když to Kurt Rosenwinkel se svým albem Caipi myslí vážně, přikláním se k třetí variantě. Jeho směs jihoamerických rytmů, jazzu, rocku a popu skutečně nelze jedním slovem definovat a pojmenování podle brazilského nápoje caipirinha („A je to opravdu moc dobré pití,“ zdůrazňuje kytarista) je vtipné a funkční zároveň. Brněnská premiéra Rosenwinelova „nového žánru“ byla svým způsobem také hravá, ale především profesionální a dobrodružná.  více