Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.
Je to zvláštní situace. Vydavatelství Galén, které se u nás už delší dobu nejsoustavněji věnuje českému folku, jak archivům, tak i současnosti, začalo v roce 2014 vydávat speciální řadu – staré nahrávky Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) a příbuzné folklorní hudební produkce. Každý rok jeden titul. Jako editor je připravuje k vydání Jaroslav Riedel, známý hudební publicista a mimo jiné i velký znalec české undergroundové hudby a nedávný editor kolekce jazzových nahrávek Karla Velebného. Riedel pro nás s důsledností sobě vlastní objevuje hudbu dnes zdánlivě překrytou novou dobou - ale to je jen zdání vytvořené současnou mediální clonou. V paměti tisíců posluchačů, zvláště pak moravských, je tato hudba stále přítomna a je dobře, že se znovu vynořuje i fyzicky.
Česká populární hudba: Vlach, Krautgartner, Brom, ale i BROLN
S odstupem můžeme říci, že to, co se z produkce BROLNU zachovalo, patří k tomu nejlepšímu a nejkvalitnějšímu z naší populární kultury druhé poloviny 20. století. Stejně jako produkce orchestrů K. Krautgartnera, G. Broma, K. Vlacha či semaforského dua Suchý & Šlitr. Jistě, posluchač z Čech či větších měst, v nichž nebylo tak silné napojení na moravsko-slovenskou tradiční kulturu a o to snadněji tam pronikala západní populární hudba, může mít k produkci BROLNu odstup. Ale dnes už se můžeme na věci podívat s odstupem a zcela po právu přiznat této hudbě kvalitu a jedinečnost, které bezesporu má.
BROLN nevznikl náhodou či na základě ideologické směrnice, nýbrž navázal na silné regionální moravské tradice a jejich poválečný rozmach v brněnském rozhlasovém vysílání. Lidová hudba v něm nacházela své nejvýraznější vyjádření už ve 30. a 40. Letech. Tehdy tu účinkovala muzika Slováckého krúžku a občas regionální soubory. Od roku 1945 se začal objevovat soubor biologa a národopisce v jedné osobě profesora Vladimíra Úlehly (Úlehlovci) a soubor cimbalisty Antoše Frolky (Frolkův soubor). Zvláště posledně dvě jmenovaná tělesa, spolu pak s mladším tělesem MSLPT (Moravský soubor lidových písní a tanců) směřovala k promyšleným pásmům a aranžované hudbě a byla předstupni BROLNu. V rozhlase nacházela uplatnění, protože jednak nebylo dostatek hudebních nosičů a jednak byly tyto soubory byly pro vysílání připravenější než běžné amatérské muziky. Situace zrála ke zřízení soustavně působícího rozhlasového tělesa.
BROLN a jeho hvězdy
V čele nového tělesa stanul od února 1952 dosavadní vedoucí souboru MSPLT Jaroslav Jurášek (1925 – 2005). Ten okamžitě začal zvát ke spolupráci profesionální muzikanty a skladatele, aby zajistil kvalitu produkce, a současně výrazné regionální osobnosti (zvláště zpěváky), aby rozvinul hudební svéráz a popularitu. Tak se prvními pěveckými hvězdami (doslova celebritami) stali Jožka Severin s Boženkou Šebetovskou a pomohli BROLNu ke všeobecné známosti. Oba tito zpěváci byli miláčcci posluchačů již z doby protektorátní. Pamětníci mi říkali, jak například poslech Šebetovské je tehdy podporoval psychicky a dodával jim naději, že náš národ nakonec nacistický útlak přežije.
Ze skladatelů se v 50. letech mezi spolupracovníky BROLNu objevili například Josef Berg, Jaromír Nečas, Jaromír Dadák, Emanuel Kuksa, z muzikantů pak mladičtí virtuózové Bohdan Warchal (pozdější vedoucí světoznámého Slovenského komorního orchestru) a Bohumil Smejkal (pozdější primárius proslulého Janáčkova kvarteta). BROLN 50. a 60. let byl vedle producenta populárních snímků i velkou skladatelsko-muzikantskou laboratoří. A v 60. letech se rozvinul ve skutečně elitní těleso, které koncertovalo i v zahraničí a dokonce tam natáčelo gramofonové desky. V notovém archivu BROLNu je za dobu jeho existence uloženo přes 5 tisíc partitur, jež tvoří základ osobitého repertoáru, nesrovnatelného s žádným komorním tělesem v naší republice.
V 70. letech se mezi zpěváky začala prosazovat i další, později také velmi populární jména, jako například Jožka Černý, Vlasta Grycová či Luboš Málek. Hudebníci orchestru v té době natáčeli i mimo svou rozhlasovou dramaturgii, například se sourozenci Ulrychovými (album Nikola Šuhaj loupežník). Jedny ze svých prvních nahrávek nazpívala s BROLNem i Iva Bittová, jejíž tatínek byl v rozhlasovém orchestru basistou.
Z 50. let se příliš mnoho nahrávek nezachovalo, ale přesto jsou v brněnském rozhlasovém archivu uchovány zajímavé a reprezentativní ukázky. Další sada nahrávek byla editorem Riedelem objevena v archivech Supraphonu. Právě tyto nálezy stály u počátků nové ediční řady Galénu.
Produkce BROLNu svého času zásadním způsobem ovlivnila mohutné folkloristické hnutí na Moravě. Stovky dnešních souborů a muzik na jihovýchodní jsou plodem jednak spontánního regionálního vztahu k tradici, jednak inspirativní síly „dokonalého“ projevu rozhlasového tělesa, s nímž se regionální muzikanti snažili poměřovat.
Šuláková v nejzářivějších letech a Nečasův inspirativní janáčkovský pořad
První dva vydané galénovské tituly představily dvě velká témata – v roce 2014 to bylo první gramofonové album Jarmily Šulákové Kyčera, Kyčera z roku 1971, doplněné o mnoho vzácných bonusů (celkem 38 písní!) – zpěvaččiných nahrávek z 50. a 60. let. Zde je dobré zmínit, že mladičkou valašskou naději Šulákovou přivedl hned zpočátku do BROLNu právě rodilý Valach, první dramaturg Jaroslav Jurášek, aby se po boku Šebetovské a Severina vyprofilovala v další nezaměnitelnou osobnost.
V roce 2015 pak Galén vydal první album BROLNu z roku 1957 s rozhlasovým pořadem Na pěknú notečku s Leošem Janáčkem. Autorem pořadu byl legendární brněnský redaktor Jaromír Nečas. Janáčkovy oblíbené písně doplnil Lašskými tanci a čtenými pasážemi ze skladatelových fejetonů. K pořadu zařadil editor Riedel opět řadu vzácných nahrávek z té doby, jež se zachovaly v archivech Supraphonu – a v rozhlase nikoli! O to je celá kolekce cennější.
Riedel opatřil každé vydání podrobným textem, v němž využil i svých osobních rozhovorů s aktéry nahrávek a často to bylo v hodině dvanácté. Jaromír Nečas v roce 2015 v létě zesnul a Jarmila Šuláková po dlouhé a těžké nemoci počátkem tohoto roku.
Exkluzívní písňové hody a vzácná připomínka romského holocaustu
V roce 2016 spatřily světlo dokonce další tři tituly, které tentokrát přibližují nahrávky orchestru a jeho nejlepších sólistů v období jeho zralosti – tedy v 70. a 80. letech. Jsou zaměřeny na písňovou produkci, i když víme, že v té době orchestr také natočil překrásné nahrávky se starou vánoční hudbou a či orchestrální tvorbu inspirovanou folklorem. Na CD Ej, od Buchlova (původně z roku 1976) se setkáme se jmény zpěváků, jejichž hvězda tehdy jasně zářila nebo začala prudce stoupat: Jožka Černý, Václav Harnoš, Luboš Holý, Zdena Hovorková, Věra Příkazská, Jožka Severin a další.
Reprezentativní dvojalbum 25 let na pěknú notečku z roku 1977, věnované jubileu populárního rozhlasového pořadu, je kombinací nahrávek nejlepších „brolňáckých“ zpěváků moravské i slovenské provenience a výrazných instrumentálních čísel, kde se orchestr se svými sólisty předvádí ve vrcholné formě (Kendické čardáše, Cikánský tanec). Je tu zařazen i mimořádný počin: Pláč Růženy Danielové z Hrubé Vrbky nad manželem v Osvětimi, připomínka holocaustu moravských Romů.
Předchozí tituly doplňuje samostatné album výrazného sólisty BROLN, majitele nezaměnitelného basu, Luboše Holého, kterého však tentokrát místo mateřského orchestru doprovázejí tři jiné muziky. Album Luboš Holý zpívá písně z Horňácka a moravskoslovenského pomezí je tedy také vizitkou výborné Cimbálové muziky Technik Jana Rokyty z Ostravy, Cimbálové muziky Jaroslava Čecha z Uherského Hradiště a Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče.
Jsem přesvědčen, že každý milovník lidové písně a jejích rozmanitých podob by tyto tituly měl mít doma. Ne jenom jako vzácné dokumenty, obohacené o zajímavé bonusy, ale především jako krásnou muziku, která patří k naší hudební kultuře. Některé nahrávky dýchají dobovým patosem, jiné působí zcela nadčasově. Ale takové konstatování se týká téměř jakéhokoli pole populární kultury z jakékoli doby kdekoli na světě. Koneckonců i toho Franka Sinatry.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..