BROLN v edici Galénu: Zrcadlo folklorem inspirované populární kultury

BROLN v edici Galénu: Zrcadlo folklorem inspirované populární kultury

Rozmach dynamické a inspirativní moravské hudebně-folklorní tradice ve 20. století je spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a s mnoha výraznými interprety z tradičních regionů. Před třemi lety začalo pražské vydavatelství Galén mapovat tuto vrstvu naší hudební kultury a dnes máme před sebou už reprezentativní soubor pěti titulů mapující 50. – 80. léta a připomínku řady legend, jako jsou Šebetovská, Severin, Šuláková, Luboš Holý a další.

Je to zvláštní situace. Vydavatelství Galén, které se u nás už delší dobu nejsoustavněji věnuje českému folku, jak archivům, tak i současnosti, začalo v roce 2014 vydávat speciální řadu – staré nahrávky Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) a příbuzné folklorní hudební produkce. Každý rok jeden titul. Jako editor je připravuje k vydání Jaroslav Riedel, známý hudební publicista a mimo jiné i velký znalec české undergroundové hudby a nedávný editor kolekce jazzových nahrávek Karla Velebného. Riedel pro nás s důsledností sobě vlastní objevuje hudbu dnes zdánlivě překrytou novou dobou - ale to je jen zdání vytvořené současnou mediální clonou. V paměti tisíců posluchačů, zvláště pak moravských, je tato hudba stále přítomna a je dobře, že se znovu vynořuje i fyzicky.

Česká populární hudba: Vlach, Krautgartner, Brom, ale i BROLN

S odstupem můžeme říci, že to, co se z produkce BROLNU zachovalo, patří k tomu nejlepšímu a nejkvalitnějšímu z naší populární kultury druhé poloviny 20. století. Stejně jako produkce orchestrů K. Krautgartnera, G. Broma, K. Vlacha či semaforského dua Suchý & Šlitr. Jistě, posluchač z Čech či větších měst, v nichž nebylo tak silné napojení na moravsko-slovenskou tradiční kulturu a o to snadněji tam pronikala západní populární hudba, může mít k produkci BROLNu odstup. Ale dnes už se můžeme na věci podívat s odstupem a zcela po právu přiznat této hudbě kvalitu a jedinečnost, které bezesporu má.

BROLN nevznikl náhodou či na základě ideologické směrnice, nýbrž navázal na silné regionální moravské tradice a jejich poválečný rozmach v brněnském rozhlasovém vysílání. Lidová hudba v něm nacházela své nejvýraznější vyjádření už ve 30. a 40. Letech. Tehdy tu účinkovala muzika Slováckého krúžku a občas regionální soubory. Od roku 1945 se začal objevovat soubor biologa a národopisce v jedné osobě profesora Vladimíra Úlehly (Úlehlovci) a soubor cimbalisty Antoše Frolky (Frolkův soubor). Zvláště posledně dvě jmenovaná tělesa, spolu pak s mladším tělesem MSLPT (Moravský soubor lidových písní a tanců) směřovala k promyšleným pásmům a aranžované hudbě a byla předstupni BROLNu. V rozhlase nacházela uplatnění, protože jednak nebylo dostatek hudebních nosičů a jednak byly tyto soubory byly pro vysílání připravenější než běžné amatérské muziky. Situace zrála ke zřízení soustavně působícího rozhlasového tělesa.

BROLN a jeho hvězdy

V čele nového tělesa stanul od února 1952 dosavadní vedoucí souboru MSPLT Jaroslav Jurášek (1925 – 2005). Ten okamžitě začal zvát ke spolupráci profesionální muzikanty a skladatele, aby zajistil kvalitu produkce, a současně výrazné regionální osobnosti (zvláště zpěváky), aby rozvinul hudební svéráz a popularitu. Tak se prvními pěveckými hvězdami (doslova celebritami) stali Jožka Severin s Boženkou Šebetovskou a pomohli BROLNu ke všeobecné známosti. Oba tito zpěváci byli miláčcci posluchačů již z doby protektorátní. Pamětníci mi říkali, jak například poslech Šebetovské je tehdy podporoval psychicky a dodával jim naději, že náš národ nakonec nacistický útlak přežije.

Ze skladatelů se v 50. letech mezi spolupracovníky BROLNu objevili například Josef Berg, Jaromír Nečas, Jaromír Dadák, Emanuel Kuksa, z muzikantů pak mladičtí virtuózové Bohdan Warchal (pozdější vedoucí světoznámého Slovenského komorního orchestru) a Bohumil Smejkal (pozdější primárius proslulého Janáčkova kvarteta). BROLN 50. a 60. let byl vedle producenta populárních snímků i velkou skladatelsko-muzikantskou laboratoří. A v 60. letech se rozvinul ve skutečně elitní těleso, které koncertovalo i v zahraničí a dokonce tam natáčelo gramofonové desky. V notovém archivu BROLNu je za dobu jeho existence uloženo přes 5 tisíc partitur, jež tvoří základ osobitého repertoáru, nesrovnatelného s žádným komorním tělesem v naší republice.

kuksa_emanuel_foto_archiv_jiriho_necase

V 70. letech se mezi zpěváky začala prosazovat i další, později také velmi populární jména, jako například Jožka Černý, Vlasta Grycová či Luboš Málek. Hudebníci orchestru v té době natáčeli i mimo svou rozhlasovou dramaturgii, například se sourozenci Ulrychovými (album Nikola Šuhaj loupežník). Jedny ze svých prvních nahrávek nazpívala s BROLNem i Iva Bittová, jejíž tatínek byl v rozhlasovém orchestru basistou.

Z 50. let se příliš mnoho nahrávek nezachovalo, ale přesto jsou v brněnském rozhlasovém archivu uchovány zajímavé a reprezentativní ukázky. Další sada nahrávek byla editorem Riedelem objevena v archivech Supraphonu. Právě tyto nálezy stály u počátků nové ediční řady Galénu.

Produkce BROLNu svého času zásadním způsobem ovlivnila mohutné folkloristické hnutí na Moravě. Stovky dnešních souborů a muzik na jihovýchodní jsou plodem jednak spontánního regionálního vztahu k tradici, jednak inspirativní síly „dokonalého“ projevu rozhlasového tělesa, s nímž se regionální muzikanti snažili poměřovat.

Šuláková v nejzářivějších letech a Nečasův inspirativní janáčkovský pořad

První dva vydané galénovské tituly představily dvě velká témata – v roce 2014 to bylo první gramofonové album Jarmily Šulákové Kyčera, Kyčera z roku 1971, doplněné o mnoho vzácných bonusů (celkem 38 písní!) – zpěvaččiných nahrávek z 50. a 60. let. Zde je dobré zmínit, že mladičkou valašskou naději Šulákovou přivedl hned zpočátku do BROLNu právě rodilý Valach, první dramaturg Jaroslav Jurášek, aby se po boku Šebetovské a Severina vyprofilovala v další nezaměnitelnou osobnost.

BROLN_prvni_soliste_sulakova_a_spol

V roce 2015 pak Galén vydal první album BROLNu z roku 1957 s rozhlasovým pořadem Na pěknú notečku s Leošem Janáčkem. Autorem pořadu byl legendární brněnský redaktor Jaromír Nečas. Janáčkovy oblíbené písně doplnil Lašskými tanci a čtenými pasážemi ze skladatelových fejetonů. K pořadu zařadil editor Riedel opět řadu vzácných nahrávek z té doby, jež se zachovaly v archivech Supraphonu – a v rozhlase nikoli! O to je celá kolekce cennější.

Riedel opatřil každé vydání podrobným textem, v němž využil i svých osobních rozhovorů s aktéry nahrávek a často to bylo v hodině dvanácté. Jaromír Nečas v roce 2015 v létě zesnul a Jarmila Šuláková po dlouhé a těžké nemoci počátkem tohoto roku.

Exkluzívní písňové hody a vzácná připomínka romského holocaustu

V roce 2016 spatřily světlo dokonce další tři tituly, které tentokrát přibližují nahrávky orchestru a jeho nejlepších sólistů v období jeho zralosti – tedy v 70. a 80. letech. Jsou zaměřeny na písňovou produkci, i když víme, že v té době orchestr také natočil překrásné nahrávky se starou vánoční hudbou a či orchestrální tvorbu inspirovanou folklorem. Na CD Ej, od Buchlova (původně z roku 1976) se setkáme se jmény zpěváků, jejichž hvězda tehdy jasně zářila nebo začala prudce stoupat: Jožka Černý, Václav Harnoš, Luboš Holý, Zdena Hovorková, Věra Příkazská, Jožka Severin a další.

Reprezentativní dvojalbum 25 let na pěknú notečku z roku 1977, věnované jubileu populárního rozhlasového pořadu, je kombinací nahrávek nejlepších „brolňáckých“ zpěváků moravské i slovenské provenience a výrazných instrumentálních čísel, kde se orchestr se svými sólisty předvádí ve vrcholné formě (Kendické čardáše, Cikánský tanec). Je tu zařazen i mimořádný počin: Pláč Růženy Danielové z Hrubé Vrbky nad manželem v Osvětimi, připomínka holocaustu moravských Romů.

Předchozí tituly doplňuje samostatné album výrazného sólisty BROLN, majitele nezaměnitelného basu, Luboše Holého, kterého však tentokrát místo mateřského orchestru doprovázejí tři jiné muziky. Album Luboš Holý zpívá písně z Horňácka a moravskoslovenského pomezí je tedy také vizitkou výborné Cimbálové muziky Technik Jana Rokyty z Ostravy, Cimbálové muziky Jaroslava Čecha z Uherského Hradiště a Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče.

Jsem přesvědčen, že každý milovník lidové písně a jejích rozmanitých podob by tyto tituly měl mít doma. Ne jenom jako vzácné dokumenty, obohacené o zajímavé bonusy, ale především jako krásnou muziku, která patří k naší hudební kultuře. Některé nahrávky dýchají dobovým patosem, jiné působí zcela nadčasově. Ale takové konstatování se týká téměř jakéhokoli pole populární kultury z jakékoli doby kdekoli na světě. Koneckonců i toho Franka Sinatry.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Cyklus koncertů staré hudby Barbara Maria Willi uvádí představuje jeden z nejhodnotnějších brněnských hudebních počinů, který již patnáctým rokem seznamuje posluchače s pečlivě vybranou hudbou renesance, baroka a klasicismu. Místo pouhého uvádění osvědčených děl hudební minulosti se dramaturgyně a tvář projektu Barbara Maria Willi soustředí na autory přehlížené, pozapomenuté nebo zcela neznámé. Na programu koncertu s výmluvným názvem Cembaloparáda zazněla kromě skladeb Jeana Philippea Rameaua, Antoinea Forqueraye, také díla polských autorů Stanisława Ossowského, Józefa Elsnera a nám blízkého Jana Ladislava Dusíka ale i premiéra koncertu pro dvě cembala Carla Josepha Birnbacha.  více

Pokud patříte mezi příznivce a posluchače tzv. staré hudby, o hudebním tělese Czech Ensemble Baroque a jeho uměleckém vedoucím Romanu Válkovi jste již bezpochyby slyšeli. Ansámbl se věnuje historicky poučené interpretaci děl starších slohových období, převážně baroka a klasicismu. Hlavní devizou orchestru je pak uvádění velkých hudebně-dramatických útvarů. Mezi nedávné počiny patří například uměle vytvořené oratorium Příběh o Kristu sestavené z tematicky spojitých děl skladatele Heinricha Schütze. Velkou pozornost věnuje ansámbl také dílu Františka Xavera Richtera, jehož Requiem, Te Deum a pašijové oratorium Deposizione dalla croce di Gesu Cristo patří k zatím posledním nahrávkám orchestru.  více

Jednou za čas na koncertních programech objeví i skladby, které posluchači ještě nemohli ocenit. Ve většině případů tyto premiéry slouží především k okořenění jinak standardního repertoáru večera. Ať už se jedná o zbrusu nové hudební dílo nebo o novodobou premiéru, které předcházelo dlouhé badatelské úsilí v archivu, vše je povětšinou nasazeno po boku letitých klasik. Zazní-li tak například rekonstruovaná symfonie neznámého skladatele období klasicismu, je téměř jisté, že si k ní poslechneme určitě i Mozarta, Beethovena nebo Haydna. Program koncertu brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa s houslovým virtuózem Milanem Paľou, kterým těleso zahájilo svůj koncertní cyklus Slovensko v Brně, však sestával pouze z premiér soudobé hudby.  více

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více