Chceš píseň severu znát?

Chceš píseň severu znát?

V roce 1936 nastoupil jako dirigent do rozhlasového orchestru v Brně, které se mu mělo stát doživotním domovem, osmatřicetiletý Jan Plichta, do té doby šéfdirigent orchestru a šéf hudebního programu ostravské rozhlasové stanice. Jinak měl za sebou (a před sebou) velmi pestrou činnost všestranně nadaného muzikanta: rodák z Kouřimi nedostudoval – pro nedostatek prostředků – pražskou konzervatoř (v houslích byl žákem legendárního Josefa Suchého), živil se hraním v kavárnách a biografech, vzdělával se, jak se dalo, za první světové války musel na vojnu a po ní nastoupil rovnou jako koncertní mistr do divadelního orchestru v Českých Budějovicích, kde se pak stal také pedagogem na učitelském ústavu (a sbormistrem proslulého dívčího sboru) a primáriem Jihočeského kvarteta. Jako žák Gustava Rooba a Otakara Jermiáše také ovšem pilně komponoval a aranžoval.

V Brně se stal druhým dirigentem Bakalova rozhlasového orchestru, jenž nabyl krátce po jeho příchodu – přílivem rozhlasových muzikantů z okupovaného územi a ze Slovenska – symfonických rozměrů. Víme, že Bakala toho dovedl využít a během několika let z něho vypracoval těleso evropské úrovně – což se prokázalo při poválečné obnově rozvráceného mezinárodního koncertního provozu. Připomínajíce Bakalovy nesporné zásluhy ovšem zcela pravidelně zapomínáme na Plichtu, který mu stál celou dobu po boku a odvedl s orchestrem nejméně tolik kvalitní rozhlasové práce, co Bakala. Budiž ovšem řečeno, že vedle Bakaly neměl šanci se výraznějí prosadit: na dirigenta, který musí být v první řadě autoritou, byl totiž příliš skromný a laskavý. A sám také o nějaké efektní sebeprosazování nikdy cíleně neusiloval; dá se říci, že vždycky prostě dělal, co bylo nejvíc potřeba.

V roce 1951 se tak ujal osiřelé violové třídy na brněnské konzervatoři a jako zkušený kvartetní hráč (naposledy violista brněnského Doležalova kvarteta) začal učit komorní hře. V ní uplatňoval, co si nemohl jako symfonický dirigent dovolit: minuciézní práci s tónem, se smyky, frázováním, s tvarovou i výrazovou výstavbou věty společně cítěnou a podrobně odůvodněnou – a to s nápady, které mu přicházely teprve v průběhu práce a které s žáky neváhal diskutovat a hodnotit. Nevím, jestli to nebylo proti pedagogickým zásadám, ale já jsem se v těch hodinách-nehodinách (trvaly bůhvíjak dlouho) cítil báječně.

Před absolventským koncertem mě zvával na zvláštní lekce k sobě do bytu. Jednou jsem ho zastihl nad rozepsanou partiturou: „Jsem nevěděl, že taky komponujete, pane profesore.“

„Kdepak kompozice,“ povídá, „jenom řemeslná robota: v rozhlase teď udělali ten estrádní orchestr a on v tom obsazení nemá co hrát – a pořádně aranžovat to tady taky nikdo neumí.“ „Aha,“ řekl jsem si, „zas něco, co je honem potřeba udělat...“ Na vysvětlenou: v té době byl zrušen Malý rozhlasový orchestr, který vysilal a natáčel (ve studiu v Husově sboru na Botanické) zábavný orchestrální repertoár a nahrazen v souladu s dobovým trendem jednak Brněnským rozhlasovým orchetrem lidových nástrojů (BROLN) a jednak Brněnským estrádním rozhlasovým orchestrem (BERO). Estráda byla zpočátku opravdu v jisté repertoární nouzi – požadavky denního natáčení byly neúprosné, ale časem se v ní a kolem ní soustředila skupina znamenitých muzikantů, po nichž zbyla v rozhlasovém archivu spousta vtipných, poetických, dobře zahraných a výborně natočených skladeb, jež jsou dnes bohužel úplně z módy – pro koncertní publikum jsou příliš lehké a pro mládež vyrůstající se špunty v uších příliš slabé.

Nicméně jedna z nich dostávala svůj tvar v partituře na stole páně profesorově.

„Ještěže mě to baví,“ povídal, „kdybych si tím chtěl něco vydělat, musel bych aranžovat valčík v jednočtvrťovém taktu – oni to honorují podle jejich počtu. Jedinou věc, co mi vydělává, jsem napsal ještě za války – a dodneška mi chodí tantiémy. Jmenuje se to Píseň severu, třeba to znáte.“

Bodejť bych to neznal! Píseň severu byla kultovním hitem mého kytarového dospívání, i když se tomu tehdy tak neříkalo; Setleři v rádiu ji zpívali obden, její triolu na slovo severu se subdominantou na poslední notě jsme zbožňovali a v těsné kleci Protektorátu nám představa dalekého Severu dýšícího velkou nadějí ztělesňovala něco vytouženého a nedosažitelného. Dívky nosily tehdy módní doma pletené norské svetry s vyobrazením bílého lososa táhnoucího peřejemi jejich hrudí, a když se jednou nějakým atmosférickým nedopatřením objevila nad městem skutečná polární zář, cítili jsme, že se nakonec touhy dávné změní v krásný sen...

„Ale já myslel, že to napsal nějaký Pavel Milan,“ povídám nesměle.

Pan profesor na mne zabrejlil tlustými skly a zabručel: „Přece se pod takovou blbost nepodepíšu vlastním jménem.“

Polární záře v Kanadě, ilustrační foto, archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Zvláštním dojmem dnes působí zjištění, že vstupné na velké kantátové koncerty nejen pokrylo vynaložené náklady, nýbrž stačilo ještě dotovat jiný, původnější druh besedních akcí, totiž besedy s „konverzační hudbou“.  více

Žáci Theodora Schaefra tvořili generaci, jež se také zásluhou svého učitele dostala svého času do povědomí jako brněnská škola hlásící se v letech regulované tvorby konečně zase k mezinárodnímu vývoji.  více

Je jistým paradoxem, že členové nejstaršího z profesionálně působících brněnských komorních orchestrů mají trvale nejnižší věkový průměr: Moravský komorní orchestr složený z generačně se střídajících posluchačů brněnské konzervatoře vznikl v roce 1948 a oslavuje tudíž v této sezoně 65 let svého působení.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více