Dáša Ubrová

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.

Oba skladatelé a hudebníci jsou podobně jako Dáša Ubrová rozkročeni mezi více žánrů (Pavel Šmíd se například dlouhodobě zabývá africkou hudbou). Produkce, na níž se podílel také zkušený Milan Cimfe ze studia Sono, se tím pádem neomezovala na jednu hudební tvář. Řekneme-li, že má album blízko k modernímu popu, máme tím na mysli pop skutečně kvalitní, který do sebe dokáže nasát celé hudební spektrum od jazzu a šansonu přes latinu až po folk, blues či rock a výsledek přitom nezní překombinovaně ani chaoticky. Album není pestré ve stylu „každá píseň jiná ves“, symbolická duha žánrů prochází napříč jednotlivými skladbami. Například pro popis písní jako Prostor a čas nebo Kronika by názvy tří žánrů – kdybychom za každou cenu chtěli škatulkovat – nestačily.

Základ kapely tvoří vedle Šmída a Svatoše bratři Bořek a Jakub Tvrzníkovi (basa, resp. klávesy). Sestavu pak doplňují tři střídající se bubeníci a dechová a smyčcová sekce plus další zvláštní hosté (ve své autorské skladby si na kytaru zahrál Emil Kopřiva, mistr zvuku Cimfe přispěl perkuse a také, což je důležitější, hlasem). Třebaže se v žádné písni nesejdou všichni hudebníci, díky opravdu bohatým a přitom čitelným aranžím můžeme mluvit o malém orchestru.

Právě stylizace písní do kvalitního popu s důrazem na barvy dechů, kláves i kytar malinko odvádí pozornost od textů. Dáša Ubrová sice album pojala jako sbírku osobních výpovědí, ale její debut na první poslech působí spíše jako dobře napsaná deska, kterou producenti a autoři připravili pro zpěvačku. Zdůrazňuji zpěvačku, nikoli písničkářku (právě ve smyslu autorské výpovědi). Tomuto pojetí ovšem nahrávají i samotné texty. Jakkoli hned o první skladby Krok k cíli můžeme vnímat náznaky epiky, Dášin výrazný hlas podpořený rytmikou i melodickými nástroji zdůrazňuje především slogany: „Cíli jsou blíž“; „Kostky jsou vrženy / cos čekal od ženy“; „Sám v prachu kráčí“. Text jako souvislé vyprávění se ztrácí za hradbou bohatých aranží, co ovšem v tomto žánru není špatně. Slova spíše jen napovídají nebo doplňují to, co si odnášíme z hudby samotné. Zvukomalba zůstává v hlavě i tehdy, když se jedná o ne úplně obvyklá slovní spojení, která bez psaného textu v bookletu stěží rozluštíme. Typickým příkladem je Kapka deště, jedna z nejvýraznějších písní alba, s refrénem: „Má tvarů k mání, / bere i chrání / rozbřeskem – nocí / je blahem, je mocí.“

Vedle Kapky deště patří k nejsilnějším momentům sedmiminutový duet Dáši Ubrové s Milanem Cimfem, pozvolna gradující Zůstávám tebou. Zajímavě vystavěná je také píseň Prostor a čas s úvodem „Tanči a krok svůj si s lehkostí hlídej“, která se postupně skutečně roztančí. Verše „Barev a odstínů máš náruč plnou“ pak odkazují nejen k pestrosti alba, ale také k výtvarnému umění jako zpěvaččině další zálibě. Vůbec světlo, zář, plameny, měsíční svit, tma, stín i bílý den jsou výrazy, které se v písních stále vracejí, ať už na půdorysu mezilidských vztahů (většinou ve formátu on a ona) nebo v abstraktnějších vzorcích. Vlastně i tematikou jsou texty Dáši Ubrové popové. Zpěvačka nehledá za každou cenu originální náměty jako její oblíbená Zuzana Navarová, k níž ji (ne úplně vhodně) někteří přirovnávají. Písně na albu pojednávají o všedních věcech jazykem, který není za každou cenu poetický, místy je dokonce lehce překombinovaný, ale k barevné hudbě přidává další důležité odstíny. Právě kombinace světel a stínů převedených do hudby a zpěvu nám nakonec o autorce řekne víc než dlouhé příběhy a podrobné popisy jednotlivých skladeb.

Dáša Ubrová; Indies Happy Trails 2017, 11 písní, celkový čas 50:18

Dáša Ubrová/ foto Klára Kvardová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Nejčtenější

Kritika

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více