Dust in the Groove: Poctivé hledání vlastní cesty na pomezí jazzu

Dust in the Groove: Poctivé hledání vlastní cesty na pomezí jazzu

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.

Patří k nim kupříkladu kontrabasista a komponista Marian Friedl (ex-Jitka Šuranská Trio, RukyNaDudy, NOCZ - spolu s Radimem Hanouskem) a trojice tvůrců spjatá s Katedrou jazzové interpretace Hudební fakulty brněnské JAMU: klavíristka a skladatelka Nikol Bóková (alba Inner Place, Unravel a chystaný Prométheus), klarinetista, saxofonista, komponista a improvizátor Pavel Zlámal (řada projektů, mj. PZ & PQ, Next Phase, Heterofón, Divergent Connections Orchestra, alba Tyče nevyhnutelné a Anchors & Hearts) a jeden z nejinvenčnějších evropských jazzmanů, saxofonista, basklarinetista, skladatel a improvizátor Radim Hanousek. Jeho kompoziční a interpretační rozpětí osciluje od historické i soudobé vážné hudby k experimentálním fúzím na pomezí jazzu s důrazem na improvizaci. Pro NOCZ upravil na objednávku festivalu Janáček Brno 2016 jazzovou verzi Janáčkovy Sinfonietty, je autorem jazzových variací na Bachovu Arii pro Bachův varhanní podzim 2017. Jeho skladba It Could Happen získala první místo ve skladatelské soutěži Karla Kraugartnera pro jazzový orchestr v ročníku 2018 (obě posledně jmenované jsou na reportovaném albu). Zatímco v řadě kapel své hudební minulosti i současnosti participoval především interpretačními a improvizačními dovednostmi (Synergy, Gulo čar, živé mezinárodní kvartety NOCZ a Fabio Delvo´Roots, Didrik Ingvaldsen Ensemble, ale i bigband Cotatcha Orchestra), proměnlivý ansámbl Dust in the Groove je jeho bezvýhradně autorským prostorem.

dust_in_the_groove_foto_archiv_kapely

Základ pro hudební sdružení Dust in the Groove vznikl (jak jinak) na půdě Hudební fakulty JAMU, kde Radim Hanousek na doktorském studiu zkoumá hudební interakce mezi jazzem a tzv. vážnou hudbou. V roce 2013 tak vznikl projekt postavený na dlouhodobé spolupráci a jedinečné souhře saxofonisty Hanouska s hráčem na marimbu Martinem Opršálem; právě on je jediným trvalým Hanouskovým spoluhráčem v DITG, jehož instrumentář i personální obsazení se střídá podle potřeb právě chystaného projektu. Pro příklad: na prvním (neoficiálním) albu hraje na kontrabas Juraj Valenčík, na tomto (v pořadí druhém) disku, vydaném u slovenského labelu Hevhetia, je basistou Vlado Micenko, a současným kontrabasistou DITG je basový všeuměl Peter Korman. Jednotlivé projekty od sebe dělí delší časové odstupy, proto je každý z nich svého druhu uzavřenou kapitolou. Oproti „zkušební“ prvotině se nástrojové obsazení druhého alba rozrostlo o trubku (Jan Přibil) a významně se rozšířilo pole působnosti akordeonu (Žaneta Vítová). Zcela zásadní je doplnění ansámblu o ženský vokál Jany Vondrů a Michaely Bókové. V instrumentáři se potkávají tradiční jazzové nástroje s netradičními (akordeon), navíc využívanými poměrně neortodoxně (např. foukaná nebo smyčcem hraná marimba, deska kontrabasu jako perkuse). Album (jehož grafický název na obalu vystihuje dvojice drobných symbolů připomínajících rozvinutou vlajku a sedícího ptáčka) zachycuje Dust in the Groove v mezidobí od října 2017 do listopadu 2018 v podobě, jaká už je dnes neopakovatelná, uzavřená.

dust_in_the_groove_foto_archiv_kapely_02

Přes klasické hudební školení je Hanouskova nadžánrová hudební tvorba stále výrazně intuitivní, budovaná ve značné míře na improvizaci – jakoby zavěšená na ukotveném, ale takřka průhledném skeletu zápisu, většinou nikoliv notového. Nad rytmickými náznaky nebo tónovými výběry bez určité délky tak vzniká velký prostor pro spoluhráče, kteří tak mají šanci uchopit náznak motivu po svém a stát se spolutvůrci. Výsledná podoba skladby je pokaždé originálem, o to větší nároky klade jak na interprety a jejich vzájemné propojení, tak na ty, které zamýšlí oslovit.

Posluchači chvíli trvá „porozumět jazyku kmene“, naposlouchat si neotřelé postupy, pochytat témbry, groovy zmiňované v názvu kapely v kontrastu k melodickým plochám a strukturám, naučit se rozpoznat souladnost jen zdánlivě nahodilých improvizací. Stojí to za námahu, protože pak už je deska silně návyková. Přestože jde vlastně o koncepční autorské album Radima Hanouska, je zřejmé, jak hodně na sebe jednotliví muzikanti slyší a pod jeho vedením skladby dotvářejí (včetně zpěvaček, jejichž hlasy nezpívají žádná slova, ale slouží jako další instrumenty). Ani pořadí skladeb na albu není nahodilé, v konceptu každá z nich má své místo: úvodní Fanfára 1 nabídne ukázku vzájemné propojenosti dua Hanousek-Opršál, po první ze tří improvizací se ve Fanfáře 2 rozvine dialog kontrabasu a trubky, zatímco předposlední skladba Fanfára 3 nabízí širší hudební plochu vzájemně prostupujících motivů (včetně dobře nazvučené „walking bass“ vespod). Podobně jsou dávkovány improvizační party (Impro 1, 2, 3) a dialog hlasu nejprve s marimbou, k níž se připojí dechová sekce, v Etudě 1. V subjektivním hodnocení si dovolím vyzvednout oblíbené kompozice. Je to gradující dialog kontrabasu s akordeonem v Sachte. Dále jde o skvostné prolnutí teskně baladického sopránového partu (Bóková) s dramatickými motivy akordeonu a trubky, z kterého až mrazí, jak je naléhavé, a to v příběhu Bácovická nebo o dialog saxofonu s kontrabasem, pak perkusí s dechy ve Spěšně.  Barevný je motiv marimby prostřídaný kontrabasem, rozvinutý do ostinátních motivů a „rozrušených“ tutti dechy a rytmikou v Kalupince.  Rekviem si nechám zahrát, až bude čas, s každým dalším poslechem vyvolává souznění. Spolu 2, skladba provedená už s kvartetem NOCZ, znovu a jinak, opět s unisony a výrazným hlasovým partem (založená na třívrstvém grafickém zápisu umožňujícím libovolné nástrojové obsazení). A přesně uprostřed It Could Happen – v podkladu basa evokující údery srdce, na které odpovídá marimba, a nad nimi rozvíjející se naléhavé motivy trubky a saxofonu odvádějící skladbu směrem k jazzu … paráda. Každá ze skladeb evokuje posluchači jeho vlastní „příběh“ a mohla by být základem pro filmovou hudbu, naléhavý, výmluvný podkres. Kromě interpretů má lví podíl na konečné podobě alba i mistr zvuku Jan Košulič – každého nástroje je v každém okamžiku přesně tolik, kolik je potřeba.

Druhé album Dust in the Groove je uzavřenou kapitolou, adresnou výpovědí v konkrétním prostoru a čase. Bohužel (vydáno v červenci 2020) se nedočkalo veřejného uvedení – ale DITG žije dál a pracuje na dalších projektech. Za shlédnutí stojí videoklipy Klínem s „mapou“ Daniely Hanouskové-Boučkové nebo Štafeta s výtvarným doprovodem Veroniky Vlkové, inspirované Hanouskovou fascinací orientačním během. Grafická partitura skladby je vytvořena po vzoru mapky závodu včetně „předávek“ štafety a „kontrolních stanovišť“.

 foto Mila Vašíčková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Hudební festival Concentus Moraviae se mezižánrovým přesahům nebrání. O tom se posluchači přesvědčili již mnohokrát. Naposledy tomu tak bylo včera při příležitosti koncertu tělesa La Cosmologie de la Poire – Kosmologie hrušky. Na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou předvedla houslistka/flétnistka Anna Fusek, trumpetista Nicolas Cambon, akordeonista Gabriel Levasseur a violoncellista/kytarista Karsten Hochapfel, jak chutný (hruškový?) koktej lze namíchat, setká-li se klasická hudba, brazilské choro, jazz a world music v rukou zkušených hudebníků-skladatelů.  více

V barokní hudbě měla improvizace nezastupitelné místo – melodické ozdoby i způsoby akordické hry byly plně v režii hudebníků. Hráč schopný pohotové a invenční improvizace byl náležitě uznáván. Většinou se improvizace týkala nástrojů bassa continua, které tvořily harmonickou složku skladeb a nad těmito nástroji plynula již (do větší části) neimprovizovaná hudba v podání houslí, flétny a dalších dobových nástrojů. Jenže! Co se stane, když se sejde theorbista a cembalista (tradiční continuové nástroje) a rozhodnou se, že si melodickou i harmonickou část skladeb rozdělí rovným dílem? Vznikne barokní podoba jazzové jam session v provedení theorbisty Thomase Dunforda a cembalisty Jeana Rondeau. Návštěvníci festivalu Concentus Moraviae tak 15. června v tišnovském kostele sv. Václava mohli vyslechnout díla Roberta de Viséeho, Marina Maraise, François Couperina, Jeana-Henryho d'Angleberta a Antoina Forqueraye v podobě, v jaké je nejspíše ještě neslyšeli.  více

Návštěvníci hudebního festivalu Concentus Moraviae měli včera večer jedinečnou možnost být u setkání několika světových kultur – nenásilného souznění evropské, indické a arabské hudební tradice. V hustopečském kostele sv. Václava a Anežky České představili zpěvačka Ghalia Benali, gambistka a zpěvačka Romina Lischka a kontrabasista a hráč na chitarru battente Vincent Noiret skladby francouzských gambistů Antoinea Forqueraye, Monsieura de Sainte-Colombe a Marina Maraise uvedené do kontextu arabských melodických struktur maqam a indických rág. Koncert Volání k modlitbě se stal hudebním rozjímáním – meditací oprošťující posluchače od lety budovaného kulturního rámce a hledáním jednoty pod nánosem zdánlivé rozdílnosti.  více

Jedním z prvních večerů, který milovníci vážné hudby mohli po dlouhé pandemicky vynucené pauze navštívit (ve vnitřních prostorách), se stal sobotní koncert Šarlatové Benátky festivalu Concentus Moraviae s houslistkou, flétnistkou a klavíristkou Annou Fusek a loutnistou a theorbistou Gianlucou Geremia. Chronologicky sestavený program představil návštěvníkům kostela Všech svatých v Moravském Krumlově díla skladatelů z počátku 16. století, počátky nového stylu i skladby mistrů pozdního baroka.  více

Rok 2020 by většina hudebníků, ty jazzové nevyjímaje, asi nejraději vymazala ze života: v naplněném (a následně proškrtaném) diáři zůstalo pár koncertů na prázdniny, tradiční velké festivaly včetně brněnského JazzFestu se nekonaly nebo proběhly v okleštěné formě. Hudebníci, kteří plánovali uvést nové projekty, se místo do klubů a sálů vydali před kamery. Ochutnávky z jednotlivých skladeb servírovali imaginárnímu publiku pomocí virtuálních streamů. Přesto (nebo vlastně právě proto) se v Čechách a na Moravě velmi rozmanitá jazzová muzikantská komunita dopracovala k nevídanému rekordu šedesáti vydaných alb – a to jsme nezapočítali projekty slovenských hudebníků usazených u nás. Kvůli zrušenému JazzFestu jsme bohužel přišli například o jedinečnou pódiovou prezentaci zhudebněného životního příběhu čerstvého sedmdesátníka Františka Uhlíře i další z mezinárodních sestav Invisible Wiorld invenčního basisty Tomáše Lišky. Naopak velmi skrytě a nenápadně v Brně hraje a tvoří nedávný absolvent jazzové katedry JAMU Peter Korman – a právě jeho debutovým albem naši reflexi začneme.  více

Právě dnes - tedy 19. května - začíná ve Valašském Meziříčí událost, na kterou se všichni cimbalisté téměř z celého světa těší už dva roky. Jde o 14. ročník Mezinárodního festivalu cimbálu, který se každý lichý rok v tomto městě koná již od roku 1995. Letos bude kvůli pandemické situaci vpravdě skromnější a organizátoři budou některé z koncertů streamovat. Jiné bude přenášet Český rozhlas Vltava a Český rozhlas Brno. Hráč na cimbál Michal Grombiřík byl letos přijatý jako první cimbalista v historii na Katedru jazzové interpretace na JAMU. Jaká je cesta od lidové písničky, přes klasickou hudbu až k jazzu a co přesně bude na zmíněném cimbálovém festivalu dělat? O tom všem jsme si povídali.  více

Milovníkům komorní hudby nejspíše nebude třeba představovat cyklus koncertů Štěpán Filípek & Friends (dříve známo jako Štěpán Filípek a jeho hosté) hlouběji. Původně open-air projekt pořádaný festivalem Léto na Staré radnici stavěl díla světových autorů po bok současným brněnským skladatelům. Po letech vývoje se cyklus osamostatnil, podoba jeho dramaturgie se však nezměnila. Změnila se však forma – živý koncert sdílela na svém YouTube kanálu platforma NOWA – New Open Way of Arts. Violoncellista, propagátor soudobé hudby a organizátor cyklu Štěpán Filípek si na sobotní (15. Května) vystoupení pozval houslistku Olgu Šroubkovou a slovenského klavíristu a dirigenta Ondreje Olose. Program večera tvořilo Klavírní trio Miloslava Ištvana, skladba Štěpána Filípka Sen o Gabrielovi pro sólový klavír a Klavírní trio č. 2, Op. 100 Franze Schuberta.  více

Přestože také kultura vyhlíží pozvolné rozvolňování protiepidemických restrikcí, úterní koncert komorního tělesa Ensemble Opera Diversa v brněnské vile Löw-Beer se ještě musel obejít bez přítomnosti obecenstva. Pohyb – dokonce ani tanec – však na programu hudebního večera s tematickým názvem Movere (lat. hýbat se) nechyběl. Kromě hudebníků orchestru Ensemble Opera Diversa a hostujícího violoncellisty Jozefa Luptáka totiž vystoupili také tanečníci Kristýna Křemenáková a Martin Dvořák z tanečně-hudebně-divadelního souboru ProART Company, který koncert na svém YouTube kanálu posluchačům streamoval. O hudební nastudování a vedení orchestru se postarala dirigentka ansámblu Gabriela Tardonová. Živý přenos režírovali Martin a Jana Vágnerovi a Alex Lapin.  více

Umělecké jméno Ód evokuje zpěv, vyprávění, poezii, ódy… Zároveň jde o návod, jak v češtině vyslovit křestní jméno protagonistky, v Brně usazené francouzské zpěvačky Aude Stulírové Martin. Na Moravě žije už deset let, česky mluví výborně. Spoluzakládala kapelu Šarivary a divadelní spolek Le Cabaret Nomade, byla dramaturgyní festivalu Bonjour Brno. Bébé Lune je její druhé album. A její aktuální album s ukolébavkami z celého světa vzniklo díky vítězství v soutěži inovativních projektů Expats for Brno. Třebaže jde tedy o projekt svým obsahem mezinárodní, s Brnem souvisí velmi úzce.  více

Jedním z mála pozitiv jinak utrápeného muzikantského roku 2020 je nebývale bohatá česká jazzová sklizeň: za poslední rok vyšlo šedesát(!) alb a projektů buď čistě jazzových, nebo jazzem významně dotčených. Mnohé z těch nejvýše oceňovaných jsou různými způsoby propojeny s Brnem – kupříkladu debutová Bigbandová elektronika stále výraznějšího Cotatcha Orchestra a rovněž v pořadí druhé album ansámblu Dust in the Groove testující hranice vážné hudby a jazzu prostřednictvím vytříbené improvizace. Obě alba propojuje mimo jiné basklarinetista, saxofonista, skvělý autor a improvizátor Radim Hanousek. Šíře jeho tvůrčího záběru mimo jiné prolíná soudobou vážnou hudbu s experimentálními fúzemi na hranici jazzu s akcentem na různé podoby improvizace. Pro Bachův varhanní podzim 2017 zkomponoval na improvizaci založené jazzové variace na Bachovu Arii. Skladba pro jazzový orchestr It Could Happen vyhrála skladatelskou soutěž Karla Kraugartnera v ročníku 2018. Zatímco v řadě kapel své hudební minulosti i současnosti Hanousek tříbil své interpretační a improvizační dovednosti (mj. Gulo čar, mezinárodní kvartety NOCZ a Fabio Delvo´RootsDidrik Ingvaldsen Ensemble i bigband Cotatcha Orchestra), stále živý organismus ansámblu Dust in the Groove nabízí reflexi všech tří stránek jeho muzikantské osobnosti – autorské, interpretační a improvizační. Vyprávěli jsme si, kudy se ubíraly jeho životní cesty nejen hudební.  více

Před více než dvaceti lety při Základní umělecké škole v Uherském Hradišti vznikla cimbálová muzika Harafica. Pro většinu hudebních fanoušků je známá svými neobvyklými úpravami lidových písní, výbornými výkony muzikantů, vyprodanými koncerty, ale také nezvyklými fúzemi žánrů. A právě o jejich posledním crossoverovém projektu jsem se bavila s hudebním režisérem a cimbalistou muziky Harafica Petrem Gablasem, z jehož pera jsou všechny hudební úpravy, které v něm můžeme slyšet. Jde o jejich nové album, které nese název Harafica Symphonic. Propojení tradiční lidové hudby s mohutným zvukem Janáčkovy filharmonie Ostrava s brněnským dirigentem Robertem Kružíkem. Můžete na něm slyšet staré texty ze sbírek Františka Sušila, janáčkovské motivy i zpěv dvou zajímavých hostů.  více

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mševíce

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Concentus Moraviae se mezižánrovým přesahům nebrání. O tom se posluchači přesvědčili již mnohokrát. Naposledy tomu tak bylo včera při příležitosti koncertu tělesa La Cosmologie de la Poire – Kosmologie hrušky. Na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou předvedla houslistka/flétnistka Anna Fusek, trumpetista Nicolas Cambon, akordeonista Gabriel Levasseur a violoncellista/kytarista Karsten Hochapfel, jak chutný (hruškový?) koktej lze namíchat, setká-li se klasická hudba, brazilské choro, jazz a world music v rukou zkušených hudebníků-skladatelů.  více