Dust in the Groove: Poctivé hledání vlastní cesty na pomezí jazzu

Dust in the Groove: Poctivé hledání vlastní cesty na pomezí jazzu

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.

Patří k nim kupříkladu kontrabasista a komponista Marian Friedl (ex-Jitka Šuranská Trio, RukyNaDudy, NOCZ - spolu s Radimem Hanouskem) a trojice tvůrců spjatá s Katedrou jazzové interpretace Hudební fakulty brněnské JAMU: klavíristka a skladatelka Nikol Bóková (alba Inner Place, Unravel a chystaný Prométheus), klarinetista, saxofonista, komponista a improvizátor Pavel Zlámal (řada projektů, mj. PZ & PQ, Next Phase, Heterofón, Divergent Connections Orchestra, alba Tyče nevyhnutelné a Anchors & Hearts) a jeden z nejinvenčnějších evropských jazzmanů, saxofonista, basklarinetista, skladatel a improvizátor Radim Hanousek. Jeho kompoziční a interpretační rozpětí osciluje od historické i soudobé vážné hudby k experimentálním fúzím na pomezí jazzu s důrazem na improvizaci. Pro NOCZ upravil na objednávku festivalu Janáček Brno 2016 jazzovou verzi Janáčkovy Sinfonietty, je autorem jazzových variací na Bachovu Arii pro Bachův varhanní podzim 2017. Jeho skladba It Could Happen získala první místo ve skladatelské soutěži Karla Kraugartnera pro jazzový orchestr v ročníku 2018 (obě posledně jmenované jsou na reportovaném albu). Zatímco v řadě kapel své hudební minulosti i současnosti participoval především interpretačními a improvizačními dovednostmi (Synergy, Gulo čar, živé mezinárodní kvartety NOCZ a Fabio Delvo´Roots, Didrik Ingvaldsen Ensemble, ale i bigband Cotatcha Orchestra), proměnlivý ansámbl Dust in the Groove je jeho bezvýhradně autorským prostorem.

dust_in_the_groove_foto_archiv_kapely

Základ pro hudební sdružení Dust in the Groove vznikl (jak jinak) na půdě Hudební fakulty JAMU, kde Radim Hanousek na doktorském studiu zkoumá hudební interakce mezi jazzem a tzv. vážnou hudbou. V roce 2013 tak vznikl projekt postavený na dlouhodobé spolupráci a jedinečné souhře saxofonisty Hanouska s hráčem na marimbu Martinem Opršálem; právě on je jediným trvalým Hanouskovým spoluhráčem v DITG, jehož instrumentář i personální obsazení se střídá podle potřeb právě chystaného projektu. Pro příklad: na prvním (neoficiálním) albu hraje na kontrabas Juraj Valenčík, na tomto (v pořadí druhém) disku, vydaném u slovenského labelu Hevhetia, je basistou Vlado Micenko, a současným kontrabasistou DITG je basový všeuměl Peter Korman. Jednotlivé projekty od sebe dělí delší časové odstupy, proto je každý z nich svého druhu uzavřenou kapitolou. Oproti „zkušební“ prvotině se nástrojové obsazení druhého alba rozrostlo o trubku (Jan Přibil) a významně se rozšířilo pole působnosti akordeonu (Žaneta Vítová). Zcela zásadní je doplnění ansámblu o ženský vokál Jany Vondrů a Michaely Bókové. V instrumentáři se potkávají tradiční jazzové nástroje s netradičními (akordeon), navíc využívanými poměrně neortodoxně (např. foukaná nebo smyčcem hraná marimba, deska kontrabasu jako perkuse). Album (jehož grafický název na obalu vystihuje dvojice drobných symbolů připomínajících rozvinutou vlajku a sedícího ptáčka) zachycuje Dust in the Groove v mezidobí od října 2017 do listopadu 2018 v podobě, jaká už je dnes neopakovatelná, uzavřená.

dust_in_the_groove_foto_archiv_kapely_02

Přes klasické hudební školení je Hanouskova nadžánrová hudební tvorba stále výrazně intuitivní, budovaná ve značné míře na improvizaci – jakoby zavěšená na ukotveném, ale takřka průhledném skeletu zápisu, většinou nikoliv notového. Nad rytmickými náznaky nebo tónovými výběry bez určité délky tak vzniká velký prostor pro spoluhráče, kteří tak mají šanci uchopit náznak motivu po svém a stát se spolutvůrci. Výsledná podoba skladby je pokaždé originálem, o to větší nároky klade jak na interprety a jejich vzájemné propojení, tak na ty, které zamýšlí oslovit.

Posluchači chvíli trvá „porozumět jazyku kmene“, naposlouchat si neotřelé postupy, pochytat témbry, groovy zmiňované v názvu kapely v kontrastu k melodickým plochám a strukturám, naučit se rozpoznat souladnost jen zdánlivě nahodilých improvizací. Stojí to za námahu, protože pak už je deska silně návyková. Přestože jde vlastně o koncepční autorské album Radima Hanouska, je zřejmé, jak hodně na sebe jednotliví muzikanti slyší a pod jeho vedením skladby dotvářejí (včetně zpěvaček, jejichž hlasy nezpívají žádná slova, ale slouží jako další instrumenty). Ani pořadí skladeb na albu není nahodilé, v konceptu každá z nich má své místo: úvodní Fanfára 1 nabídne ukázku vzájemné propojenosti dua Hanousek-Opršál, po první ze tří improvizací se ve Fanfáře 2 rozvine dialog kontrabasu a trubky, zatímco předposlední skladba Fanfára 3 nabízí širší hudební plochu vzájemně prostupujících motivů (včetně dobře nazvučené „walking bass“ vespod). Podobně jsou dávkovány improvizační party (Impro 1, 2, 3) a dialog hlasu nejprve s marimbou, k níž se připojí dechová sekce, v Etudě 1. V subjektivním hodnocení si dovolím vyzvednout oblíbené kompozice. Je to gradující dialog kontrabasu s akordeonem v Sachte. Dále jde o skvostné prolnutí teskně baladického sopránového partu (Bóková) s dramatickými motivy akordeonu a trubky, z kterého až mrazí, jak je naléhavé, a to v příběhu Bácovická nebo o dialog saxofonu s kontrabasem, pak perkusí s dechy ve Spěšně.  Barevný je motiv marimby prostřídaný kontrabasem, rozvinutý do ostinátních motivů a „rozrušených“ tutti dechy a rytmikou v Kalupince.  Rekviem si nechám zahrát, až bude čas, s každým dalším poslechem vyvolává souznění. Spolu 2, skladba provedená už s kvartetem NOCZ, znovu a jinak, opět s unisony a výrazným hlasovým partem (založená na třívrstvém grafickém zápisu umožňujícím libovolné nástrojové obsazení). A přesně uprostřed It Could Happen – v podkladu basa evokující údery srdce, na které odpovídá marimba, a nad nimi rozvíjející se naléhavé motivy trubky a saxofonu odvádějící skladbu směrem k jazzu … paráda. Každá ze skladeb evokuje posluchači jeho vlastní „příběh“ a mohla by být základem pro filmovou hudbu, naléhavý, výmluvný podkres. Kromě interpretů má lví podíl na konečné podobě alba i mistr zvuku Jan Košulič – každého nástroje je v každém okamžiku přesně tolik, kolik je potřeba.

Druhé album Dust in the Groove je uzavřenou kapitolou, adresnou výpovědí v konkrétním prostoru a čase. Bohužel (vydáno v červenci 2020) se nedočkalo veřejného uvedení – ale DITG žije dál a pracuje na dalších projektech. Za shlédnutí stojí videoklipy Klínem s „mapou“ Daniely Hanouskové-Boučkové nebo Štafeta s výtvarným doprovodem Veroniky Vlkové, inspirované Hanouskovou fascinací orientačním během. Grafická partitura skladby je vytvořena po vzoru mapky závodu včetně „předávek“ štafety a „kontrolních stanovišť“.

 foto Mila Vašíčková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Nejčtenější

Kritika

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více