Dvanáct zastavení roku. Město hudby doma i na cestách

Pomalu končí rok 2015. Nabízí se obvyklá rekapitulace toho nejlepšího či nejhoršího, co se za posledních dvanáct měsíců odehrálo, místo ní ale přichází přehled okamžiků. Věcí, které jsou někdy tak samozřejmé, že už si jich sotva někdo všimne. Jindy jsou zvláštní, ale probíhají stranou zájmu. Brno – město hudby přichází se znějícím přehledem odcházejícího roku – jednou zvukovou pohlednicí z každého měsíce.

Leden: Potlesk v Paláci žďárských opatů

Začít rok potleskem je to nejlepší, co se může stát. Z úspěšného představení má radost každý umělec, navíc z něj čerpá energii do další práce. Tento potlesk byl slyšet na nenápadném koncertě, který proběhl v běžně nepřístupném Paláci žďárských opatů.

Únor: Zpěvák na České

Zpěv může mít jako všechna lidská usilování množství podob: od špičkového umění Edity Gruberové až po pouliční zpěváky. Ti sice často zpívají tak falešně, až pánbůh brání, ale co mají dělat, když je k jejich procítěným výkonům třeba sám Pán Bůh ponouká. Jako třeba tohoto osamělého pěvce na České ulici.

Březen: Přímý přenos z MET

Když má koncert dobře dopadnout, je nezbytné se dobře připravit, a bez zkoušky se někdy neobejde ani kino. Přímé přenosy z Metropolitní opery si získaly řadu příznivců, kteří díky nim přicházejí do styku se špičkovými operními produkcemi z nejpopulárnějšího operního domu světa. Autor tohoto článku chystá k přenosům v brněnské Redutě lektorské úvody, takže bývá před samotnou projekcí u příprav, o kterých diváci ani nevědí – ti přicházejí až k hotovému. Lze také postřehnout, že si v březnu pořídil lepší nahrávací zařízení.

Duben: Malí panáci pro velké lidi

Hudební kritici jsou lidé jako jiní, i když to tak často nevypadá. Kromě toho, že sami nic nedokázali a jenom kritizují, občas jedí, spí, zajdou na nákup nejnutnějších potravin a když jim zbydou nějaké peníze, zastaví se i v hospodě. A tam za ně občas někdo, koho se jejich práce netýká, zaplatí pití. Sice malé, ale i tak to potěší.

Květen: Zkouší se Brundibár z ghetta

Zkouška na operu s dětmi z vyloučených lokalit vypadá kupodivu skoro stejně jako zkouška s dospělými z běžných lokalit. Režisér – nebo v tomto případě režisérka – má všechno pod kontrolou, všichni se soustředí na práci, nevyrušují a pracují společně na co nejlepším výsledku. No dobrá, občas také otravují, nesoustředí se a režisér je musí trošku srovnat do latě.

Červen: Dechovka v Jezeřanech

S létem se i městský člověk častěji odebere na venkov a přichází do styku s neobvyklými událostmi. Třeba s oslavami místních hasičů, které se neobejdou bez dechovky, což vědí i v Jezeřanech-Maršově – pěkné dvojvesnici na půli cesty mezi Brnem a Moravským Krumlovem. Dechovky si při jejím hudebním snažení nikdo příliš nevšímal, bez většího zájmu se tedy ztratilo i vláčné načasování od uvedení skladby k jejímu začátku.

Červenec: Rakvičkárna v Náměšti nad Oslavou

Folkové prázdniny v Náměšti jsou naplněné hudbou, devět dní s ní uteče jako nic. Doprovodné programy ale myslí i na jiné umělecké žánry a na menší než dospělé děti. Maňásková pohádka s Kašpárkem neurazí nikoho, navíc se ukáže, že s nesrozumitelností slovenštiny to u dětí není zdaleka tak hrozné, jak se občas tvrdí.

Srpen: Nová hudba a starší paní v Ostravě

Velký festival soudobé hudby každé dva roky promění Ostravu na světové hudební centrum. Když divák opustí koncertní sál, diví se, že jsou na ulicích české nápisy a prodavači na něj v obchodě mluví česky. Občas se to ale připomene i během produkcí – zvláště v Domě umění, kde na disciplínu návštěvníků dohlížejí poněkud nedisciplinované kustodky.

Září: Dům umění Šťastný a Chatrný

V brněnském Domě umění nebyl s kustodkami žádný problém, horší to bylo s lidmi, kteří přicházeli během hudební produkce a potřebovali si nutně ještě sdělit poslední dojmy z ulice a první z koncertu. Jaroslav Šťastný alias Peter Graham hrál na klavír vlastní kompozici věnovanou výtvarníkovi a konceptualistovi Daliboru Chatrnému. Základní tónový materiál D–C–H se nabízel zcela samozřejmě a skladatel ho zpřevracel ze všech stran.

Říjen: Čekání na Černého u splavu v Maloměřicích

Poslechové pořady Jiřího Černého na Leitnerce se těší stálé pozornosti, přední osobnost naší hudební kritiky a publicistiky už zajíždí do Brna 50 let. Občas se sejdeme i na krátkém večírku po představení a tak se stane, že člověk stojí nějakou dobu na mostě v Maloměřicích a poslouchá splav. Co mu také zbývá, když je tam na kole dřív než zbytek výpravy autem.

Listopad: Sicílie v Černých Polích

Když vás přátelé pozvou na oběd, je to milé. Když vám potom nabídnou ještě koncert lidové hudby ze Sicílie, cítíte se jako na zámku – nechat se obveselovat potulnými muzikanty je tak krásně feudální. A v obýváku rodinného domku zněli dobře, to se musí nechat.

Prosinec: Vlak do Vídně

V létě na venkov, v zimě do pořádného města – Vídeň je Vídeň, to je známá věc. A příjemná cesta vlakem na premiéru Věci Makropulos, kterou diriguje Jakub Hrůša, to je další spousta krásy navíc. Hezký zbytek cesty – ať už je jakkoli dlouhá – přejí nejen České dráhy, ale také Brno – město hudby.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Odddělení staré hudby je na Hudební fakultě JAMU nejmladší. Před dvěma dny se představilo veřejnosti poprvé, a hned ve vyzrálé podobě, z níž bylo jasné, že nová katedra nevznikla z čisté vody, ale z dlouho připravovaného základu.  více

„Můžu se zeptat, jakou používáš voňavku?“ zeptal se mě malý romský kluk. „Fahrenheita,“ odpovídám pobaveně. Uznale kývl hlavou a zase zmizel v klubku různě velkých dětí, na které pokřikovala režisérka Linda Keprtová, aby byly laskavě zticha. Má pravdu, nejsou v Muzeu romské kultury kvůli tlachání, ani toaletním vodám, nacvičují operu Brundibár. Jednoduchou hříčku se zpěvy celosvětově proslavilo uvádění v terezínském ghettu.  více

Festival v Náměšti nad Oslavou oslavil 30 let existence. Kdo přijel poprvé, asi by se názvu Folkové prázdniny podivil a možná by i váhal nad „odvahou“, kterou si vzal letošní ročník jako zastřešující téma. Zatímco název festivalu už skoro ničím jiným než tradicí vysvětlit nelze, odvážné počiny se z jeho průběhu přece jen vylouply, i když to tak zezačátku nevypadalo.  více

Konceptuální umění, výtvarné umění a soudobá hudba tvoří propojené světy. S dílem Dalibora Chatrného se ale v Brně setkávalo i to nejkonzervativnější publikum – jeho malované opony patřily neodmyslitelně k Janáčkovu divadlu. Retrospektivní výstava významného výtvarníka byla zahájena včera v Domě umění.  více

Jiří Černý mluvil, jak se mluví po pohřbu u kafe a slivovice, na přeskáčku, meandrovitě a v jednom chumlu pojmy i dojmy, o Skoumalovi a o životě vůbec, že třinácté komnaty mají být třináctými komnatami a nemá se z nich dělat televize, a jak se s vodpuštěním nasral, když mu v revolučních dnech nějaká úřednice v rozhlase řekla, že na takové věci jako Skoumalův Starej pán není zvyklá.  více


Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více