Dvě horňácká zastavení v čase adventním

Dvě horňácká zastavení v čase adventním

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.

Zprostředkovaně obsáhnout či popsat sílu a energii, která se jako červená nit vlekla oběma koncerty je úkol nelehký. Samotná horňácká muzika je zdrojem inspirace a zájmu umělců i vědců napříč žánry i obory již více než sto let. A není to náhoda, přirozená zpěvnost a hudební cit obyvatel tohoto kraje jsou zcela výjimečné.

Jura Hradil frontman kapely Lesní zvěř tuto energii pocítil a vše nasvědčuje tomu, že k ní chová velkou úctu. S tímto pocitem se vydal na dobrodružnou cestu, když podlehl touze spojit zdánlivě nespojitelné, tedy tradiční horňáckou muziku s psychedelickým nu-jazzem. Výsledný zvuk je natolik specifický, že si ho netroufám hodnotit. Na konci večera, když hrála obě tělesa dohromady, bylo ale jasné, že našly společnou vlnu, která unášela diváky i samotné muzikanty správným směrem.  Folklorní fúze a přesahy začínají růst jako houby po dešti. V mnoha případech jde o pouhé vypůjčení lidového motivu pro potřeby jiného žánru. Pokora se kterou k tomuto hudebnímu experimentu přistoupila Lesní zvěř je však jedinečná. Již to, že si přizvali horňácké muzikanty, aby každý hrál to, co umí, žádné laciné napodobování folklorních „hitů“. Výsledek sice nemusí být stravitelný pro všechny posluchače, což to jistě ani nebyl záměr.

hornacka_muzika_petra_micky_Musilka_foto_Antonin_vrba-01

Co tedy okouzlilo současné umělce na písních lidových hudců a zpěváků? Odpovědí na tuto otázku budiž nám koncert páteční. „A v téj Hrubéj Vrbce tam je dobre“ tak zněl jeho název, vypůjčený z jedné z místních písní. Na konci večera mu většina diváku musela dát za pravdu. Tato obec, která leží jen pár kilometrů od centra regionu Velké nad Veličkou je rodištěm mnoha slavných muzikantských rodů, např. Hrbáču, Holých nebo cikánských Kubíků, i to byl nejspíš jeden z důvodů, proč pořad vznikl.

Program měl průzračnou dramaturgii, která se držela hesla, že v jednoduchosti je krása. Stál za ní primáš muziky Petr Mička a zpěvák, klarinetista a moderátor celého pořadu Jura Miškeřík. Krom mužského a ženského pěveckého sboru se předvedlo také několik sólistů. Prvním z nich byl Jaroš Hrbáč, jehož hlas se vzepřel času a v písni Letěl letěl roj uchvátil publikum. Nesměl chybět také v lednu jubilující primáš majstr Martin Hrbáč. Eva Grombířová, která se divákům omlouvala, za svůj místy už nejistý hlas, patřila také k nejsilnějším zážitkům. Píseň Ja rodičé, rodičé je sama o sobě mimořádná, křehká, interpretace této zpěvačky ji ještě povznesla. Zpíval i nejmladší z rodu Hrbáčů, Janek Pavlík. Velký talent, vítěz mnoha pěveckých soutěží nám roste před očima, nelze než doufat, že mu jeho nadšení vydrží. Horňácká muzika Petra Mičky hudebně provázela celým pořadem a byla jako zhmotnění tradice dávných hudců. Znovu uvedena byla píseň Odchod ze Lhotek, jejíž slova napsal otec dalších významných hrubovrbeckých rodáků bratrů profesorů Dušana a Luboše Holých. Za zmínku stojí také vánoční vinše a zpěvy, které zazněly na úplném konci. Nemá cenu vyjmenovávat vše, co se v programu objevilo, každá jeho část měla svůj význam.

hornacka_muzika_petra_micky_Musilka_foto_Antonin_vrba-02

V poslední době proběhla v Brně spousta kvalitních folklorních koncertů. Většině z nich prakticky nelze nic vytknout. Choreografie jsou propracované, zpěvy čisté a výraz profesionální. Jedinou věcí, která mnohým z nich chybí k dokonalosti je život, neboť lidová kultura je přeci odrazem života. Celovečerní folklorní koncert obyvatel či rodáků z jediné malé vesnice je unikát. Druhá pódiová existence folkloru se nazývá folklorismus. To co jsme mohli vidět v podání lidu z Hrubé Vrbky bych nazvala spíše „folklor, přivyklý pódiu“. Mám dojem, že v pátek na Musilce proběhl vrchol folklorní sezóny. Smutné je, že si toho většina tzv. folkloristů možná ani nevšimla.

Foto/ Antonín Vrba

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více