Hrátky s pamětí v Náměšti nad Oslavou

Hrátky s pamětí v Náměšti nad Oslavou

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.

Tak jako má každý rok festival své téma, má také své jistoty, které se přelévají z ročníku do ročníku. Na své si tak v Náměšti pravidelně přijdou milovníci virtuózní hry na housle (letos například finská skupina Frigg, Janusz Prusinowski z Polska nebo Jan Hrubý, který na Vysočině v předstihu oslavil 70. narozeniny). Ani letos nechyběli písničkáři z britských ostrovů (od Johna Smitha, který v Česku vystupoval poprvé, po irskou skupinu Interference, jejíž členové vzpomínali na svého zesnulého frontmana, náměšťského oblíbence Ferguse O’Farrella). A pokračování se dočaly také velkolepé koncertní projekty pod taktovkou Jitky Šuranské – po Třech hlasech, Třech niněrách a dvou ročnících Strun nad Oslavou se letos v Náměšti odehrál koncert Perkuse a hlasy nad Oslavou – opět podle osvědčeného modelu, kdy se hudebníci z různých zemí na několik dnů setkají, aby nacvičili a posléze předvedli unikátní repertoár.

Tímto však výčet toho unikátního nebo alespoň výjimečného nekončí. Na Folkových prázdninách je totiž prakticky každý koncert mimořádný, a to včetně vystoupení legendy legend, Spirituál kvintetu, který netradičně sahal po písních sice notoricky známých, ale na koncertech v poslední době opomíjených. Jan Hrubý si na pódium zval své spolupracovníky z různých projektů (Sean Barry, Michal Prokop, Luboš Andršt, Vladimír Merta), polská sestava v čele s Januszem Prusinowským předvedla společný koncert se syrovou středošpanělskou skupinou Vigüela, energičtí Italové Canzoniere Grecanico Salentino se do Náměště vrátili ve společném programu s britským písničkářem Piersem Faccinim. A Druhá tráva, jejíž koncerty – jakkoli řemeslně vynikající – jsou už několik let stále stejné, svůj blok mimořádně oživila spoluprací s Michalem Pavlíčkem a Michalem Nejtkem. Dostalo se jak na Pražský výběr (Olda je přítel můj) i na Franka Zappu (King Kong).

Sám jsem si letos mohl dovolit strávit v Náměšti čtyři z osmi večerů plus tradičně dva celé dny na kolokviu, jako vždy velmi inspirativním. Kdybych měl – bez pořadí vybrat několik svých posluchačských vrcholů z letošního festivalu, patřily by mezi ně koncerty finské skupiny Frigg, západoafrické kytarové legendy Boubacara Traorého, skupiny Canzoniere Grecanico Salentino a dvou mimořádných sestav, které jsem slyšel už o dva týdny dříve také v Ostravě – Dálavy a Tria da Kali. Dálava je projekt Američanky s českými kořeny Julie Ulehly, která se svým mužem, kytaristou Aramem Bajakianem, a s kanadskými spoluhráči nepopsatelným způsobem interpretuje moravské lidové písně ze sbírky Juliina pradědečka Vladimíra Úlehly Živá píseň. Proti smršti Dálavy, která se odehrává nejen na pódiu, ale i mezi lidmi a která čerpá z operního zpěvu, rockové i postrockové avantgardy, soudobé hudby, jazzu i world music, působí hudba trojice z afrického Mali uklidňujícím dojmem. Avšak mistrovská hra Lassany Diabatého na balafon nebo zpěv Hawy Diabaté patřily k vrcholům hudebního týdne v Náměšti. A nic na tom nemění skutečnost, že Trio da Kali vzniklo uměle v rámci projektu Growing Into Music anglické publicistky a odbornice na africkou hudbu Lucy Duran.

Další už zmíněný Afričan, 76letý Boubacar Traoré, přivezl do Náměště vedle ryzího afrického blues, také silný osobní příběh. Někdejší fotbalista a později obrovská hvězda rokenrolu ve své vlasti (Mali) se nadlouho stáhl do ústraní. Na veřejnosti se znovu objevil v roce 1987, kdy začíná jeho druhý umělecký život. Vdovec, otec šesti dětí, který se nějakou dobu musel živit manuálně, vstoupil díky britskému producentovi podruhé do řeky zvané hudba. Dnes je ve svém žánru hvězdou, která výhradně svou hudbou (během koncertu téměř nemluví) oslovuje fanoušky po celém světě.

Program Folkových prázdnin je samozřejmě tak pestrý, že přináší i – ne-li zklamání, pak zážitky méně intenzivní, než člověk čeká. A tak zatímco z CD mě hudba skotské skupiny Breabach nadchla na první poslech, naživo to nebylo tak omračující, jak se podle dostupných zdrojů dalo čekat. Ale pozor, byl to skvostný koncert, jen mě „nevyhodil do vzduchu“, jak varoval program festivalu. Podobně se mi nepodařilo napojit na společný program Janusze Prusinowského a skupiny Vigüela, i když jsem měl naposlouchané nahrávky obou uskupení a obojí se mi – zvlášť – líbilo. A do třetice – u Druhé trávy, a mám ty písně mimořádně rád, jsem nějak postrádal nadšení z hudby. Až s příchodem hosta Michala jako by se pánové rozzářili. Naopak u Spirituál kvintetu je lehce ironický humor stále přítomen a pánům a dámám to stále skvěle zpívá. Ovšem Folkové prázdniny nestojí na jednom koncertu. Jedinečné jsou právě tím, že na jednom pódiu, jen třeba den po sobě, slyšíte civilní hlasy Dušana Vančury a Jiřího Cerhy i expresivní projev Julie Ulehly, tedy starších pánů, kteří sympaticky starosvětsky vyprávějí, a mladší ženy, pro kterou je píseň živou bytostí a hudba jí tryská z každé části těla. Právě to jsou momenty, které z koncertů člověku uvíznou v paměti. V té paměti, které byl věnován letošní ročník Folkových prázdnin.

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, areál renesančního zámku. 28. 7. – 2. 8. 2018

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více