Improvizace jako od malých dětí pro dospělé lidi

Improvizace jako od malých dětí pro dospělé lidi

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU, což je trošku vedlejší.

Podle bookletu BIU provozuje neidiomatickou improvizaci a „rozvíjí myšlenky spontánního skupinového tvoření, které primárně vychází z popření potřeby či nezbytnosti nadřazeného a předem ustanoveného řídícího elementu v procesu hudebního tvoření“. To jsou poměrně komplikované informace a možná by stály za vysvětlení, o které se dál aspoň ve stručnosti pokusím.

Většina lidí si nejspíš aspoň rámcově dovede představit, co je to improvizace. Většinou to vypadá tak, že někdo nahodí téma a ostatní ho omílají pořád dokola a tak dlouho jej mění, až nikdo nepozná, čím se vlastně začalo. Jakási harmonická a rytmická struktura zůstává, ale melodické variace se od původního vzoru v podstatě odtrhnou. To nahozené téma je právě onen idiom, který v hudbě BIU chybí. Každá skladba začíná z ničeho, hráči na sebe reagují víc pocitově než logicky a je mi jasné, že výsledek svádí k proslulému hodnocení „tohle by zahrála děcka ve školce“. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale krutá pravda je, že bez spolupráce posluchačů se to neobejde.

Nedá se nic dělat, ale lidé většinou chodí na koncerty proto, že se chtějí pobavit a odpočinout si. Rozhodně se nechtějí do ničeho vciťovat, otevírat mysl, pekelně se soustředit a nabízet svou duši nějakým nevyzpytatelným energiím. Role bavič (případně kazatel – podle toho, jak to kdo bere vážně) a dav konzumentů je jednoznačně daná a obecenstvo to tak chce. A je zmatené a rozjitřené, když se před něj posadí parta hudebníků s různými nástroji, postupně začínají kouzlit se zvuky a hledat sami sebe. Nakonec se jim – možná – podaří se sejít v opravdu působivé pasáži.

Píšu teď hrozné triviality a jsem si toho vědom, ale ta věta o rozvíjení myšlenek spontánního tvoření mě k nim přivedla. Možná by nebylo od věci, kdyby se muzikanti z těchto nezvyklých žánrů sami trošku víc snažili, aby publikum vědělo, co může očekávat a proč se to všechno vlastně děje. Brno Improvising Unit spolu přes různé změny v sestavě hrají už delší dobu, znají se, umějí si naslouchat i vycházet vstříc, což je pro tento druh hudby podmínka první a nejdůležitější. Je to velmi demokratický způsob hraní, který potřebuje spoustu aktivity a tolerance (stejně jako demokracie politická). BIU se do pozoruhodných pasáží daří dostávat velmi dobře, evidentně se nejedná o pouhé náhody, i když připraveného není předem nic. Hudebníci občas překvapí i sami sebe, krásnou pasáž se zvukem přelévané vody narušil smích ostatních účinkujících.

Pro publikum může být velmi těžké se do takové produkce zapojit, zvlášť když je zvyklé koncerty pasivně a mechanicky přijímat. Chce to opravdu aktivní snahu napojit se na stejnou vlnu s hudebníky a pokusit se ji přijmout, i když se zdá nepochopitelná. Stát se prostě součástí zvukového prostoru, který na místě vzniká. Jednoduchou situaci ale nemají ani účinkující. Každý, kdo se někdy učil hrát na nástroj, začal po zvládnutí několika základních tónů s tvorbou frází. Všechno pěkně vázaně, zpěvně, přednášet melodii. Intuitivně potom hledá v hudbě souvislosti, má tendenci reagovat na souvislé hudební myšlenky, nikoliv na nálady a osamocené zvuky.

Koncertům BIU by možná prospělo, kdyby netrvaly na konvenčním rozdělení prostoru na jeviště a hlediště. Snad by šlo zkusit usadit hráče do skupinky mezi posluchače, více tyto dva světy propojit i fyzicky. Myslím, že neformální prostor Místogalerie by pro takový pokus byl vhodný. Navíc pokud by to nefungovalo, nebyl by žádný problém přesunout všechno do původního stavu. Na koncertě Brno Improvising Unit (a volně improvizované hudby vůbec) se člověku dostane úplně jiného zážitku než ve filharmonii na Novosvětské. Setkáte se s hudebním dobrodružstvím a je možné, že se naučíte slyšet hudbu jiným způsobem. A možná potom i tu Novosvětskou uslyšíte úplně jinak.

Brno Improvising Unit (protentokrát Pavel Zlámal, Ivan Koubek, Lucie Vítková, Lucie Páchová, Michal Wroblewski, Barry Wan, Michal Indrák, Juraj Valenčík, Michal Nosek). 4. 3. 2014, Skleněná louka, Místogalerie, Brno.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • Ján Podracký

    6. březen 2014, 11:25
    ...pardón, poslucháča.
  • Ján Podracký

    6. březen 2014, 11:23
    Absolútne nesúhlasím, že by voľná improvizácia závisela od diváka. Je to rozhodne zaujímavý element, ale ani náhodou nie nevyhnutný. Ideálne(ideály neexistujú), by poslucháč práve nemal mať žiadne očakávania, vôbec si dopredu nevytvárať nejakú vlastnú predstavu cieľa, výsledku. V tom tkvie krása "hear and now", teda "tu a teraz" vo voľnej improvizácii. Avšak pri tomto si nemôžem nedovoliť poznamenať, že práve tento typ koncertov, jej prezentácie cez nahrávky a napr. o pomenovanie pieseň(ktorá je hodne viazaná na isté predstavy) zakrýva túto najväčšiu výhodu voľnej improvizácie oproti kompozícii. Jednoducho nedokážem si pomôcť, ale skoro vždy cítim z hudobníkov, teda nemožno sa čudovať, že aj z poslucháčov na ktorých je informácia prenášaná, ten dôležitý aspekt umeleckej hodnoty, istej kategórie. Tá môže a nemusí vzniknúť sama od seba, zatiaľ sa však prevážne stretávam s postojom nutnosti. A mimochodom, až tak nekonvenčné zoskupenie to už po toľkých rokoch trvania tejto scény nie je. Nekonvenčný je skôr zvukový výsledok, resp. mal by byť.

Dále si přečtěte

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

V Divadle na Orlí byl minulý týden uzavřen Týden staré hudby. Připravila jej Hudební fakulta JAMU pod záštitou evropského projektu Eur-text: zpět do budoucnosti! Heslo zpět do budoucnosti bylo tentokrát naplněno lépe než při minulém ročníku – závěrečný koncert sestával ze čtyř klasicistních až raně romantických skladeb a jejich reinterpretací současnými mladými autory.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více