Improvizace jako od malých dětí pro dospělé lidi

Improvizace jako od malých dětí pro dospělé lidi

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU, což je trošku vedlejší.

Podle bookletu BIU provozuje neidiomatickou improvizaci a „rozvíjí myšlenky spontánního skupinového tvoření, které primárně vychází z popření potřeby či nezbytnosti nadřazeného a předem ustanoveného řídícího elementu v procesu hudebního tvoření“. To jsou poměrně komplikované informace a možná by stály za vysvětlení, o které se dál aspoň ve stručnosti pokusím.

Většina lidí si nejspíš aspoň rámcově dovede představit, co je to improvizace. Většinou to vypadá tak, že někdo nahodí téma a ostatní ho omílají pořád dokola a tak dlouho jej mění, až nikdo nepozná, čím se vlastně začalo. Jakási harmonická a rytmická struktura zůstává, ale melodické variace se od původního vzoru v podstatě odtrhnou. To nahozené téma je právě onen idiom, který v hudbě BIU chybí. Každá skladba začíná z ničeho, hráči na sebe reagují víc pocitově než logicky a je mi jasné, že výsledek svádí k proslulému hodnocení „tohle by zahrála děcka ve školce“. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale krutá pravda je, že bez spolupráce posluchačů se to neobejde.

Nedá se nic dělat, ale lidé většinou chodí na koncerty proto, že se chtějí pobavit a odpočinout si. Rozhodně se nechtějí do ničeho vciťovat, otevírat mysl, pekelně se soustředit a nabízet svou duši nějakým nevyzpytatelným energiím. Role bavič (případně kazatel – podle toho, jak to kdo bere vážně) a dav konzumentů je jednoznačně daná a obecenstvo to tak chce. A je zmatené a rozjitřené, když se před něj posadí parta hudebníků s různými nástroji, postupně začínají kouzlit se zvuky a hledat sami sebe. Nakonec se jim – možná – podaří se sejít v opravdu působivé pasáži.

Píšu teď hrozné triviality a jsem si toho vědom, ale ta věta o rozvíjení myšlenek spontánního tvoření mě k nim přivedla. Možná by nebylo od věci, kdyby se muzikanti z těchto nezvyklých žánrů sami trošku víc snažili, aby publikum vědělo, co může očekávat a proč se to všechno vlastně děje. Brno Improvising Unit spolu přes různé změny v sestavě hrají už delší dobu, znají se, umějí si naslouchat i vycházet vstříc, což je pro tento druh hudby podmínka první a nejdůležitější. Je to velmi demokratický způsob hraní, který potřebuje spoustu aktivity a tolerance (stejně jako demokracie politická). BIU se do pozoruhodných pasáží daří dostávat velmi dobře, evidentně se nejedná o pouhé náhody, i když připraveného není předem nic. Hudebníci občas překvapí i sami sebe, krásnou pasáž se zvukem přelévané vody narušil smích ostatních účinkujících.

Pro publikum může být velmi těžké se do takové produkce zapojit, zvlášť když je zvyklé koncerty pasivně a mechanicky přijímat. Chce to opravdu aktivní snahu napojit se na stejnou vlnu s hudebníky a pokusit se ji přijmout, i když se zdá nepochopitelná. Stát se prostě součástí zvukového prostoru, který na místě vzniká. Jednoduchou situaci ale nemají ani účinkující. Každý, kdo se někdy učil hrát na nástroj, začal po zvládnutí několika základních tónů s tvorbou frází. Všechno pěkně vázaně, zpěvně, přednášet melodii. Intuitivně potom hledá v hudbě souvislosti, má tendenci reagovat na souvislé hudební myšlenky, nikoliv na nálady a osamocené zvuky.

Koncertům BIU by možná prospělo, kdyby netrvaly na konvenčním rozdělení prostoru na jeviště a hlediště. Snad by šlo zkusit usadit hráče do skupinky mezi posluchače, více tyto dva světy propojit i fyzicky. Myslím, že neformální prostor Místogalerie by pro takový pokus byl vhodný. Navíc pokud by to nefungovalo, nebyl by žádný problém přesunout všechno do původního stavu. Na koncertě Brno Improvising Unit (a volně improvizované hudby vůbec) se člověku dostane úplně jiného zážitku než ve filharmonii na Novosvětské. Setkáte se s hudebním dobrodružstvím a je možné, že se naučíte slyšet hudbu jiným způsobem. A možná potom i tu Novosvětskou uslyšíte úplně jinak.

Brno Improvising Unit (protentokrát Pavel Zlámal, Ivan Koubek, Lucie Vítková, Lucie Páchová, Michal Wroblewski, Barry Wan, Michal Indrák, Juraj Valenčík, Michal Nosek). 4. 3. 2014, Skleněná louka, Místogalerie, Brno.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • Ján Podracký

    6. březen 2014, 11:25
    ...pardón, poslucháča.
  • Ján Podracký

    6. březen 2014, 11:23
    Absolútne nesúhlasím, že by voľná improvizácia závisela od diváka. Je to rozhodne zaujímavý element, ale ani náhodou nie nevyhnutný. Ideálne(ideály neexistujú), by poslucháč práve nemal mať žiadne očakávania, vôbec si dopredu nevytvárať nejakú vlastnú predstavu cieľa, výsledku. V tom tkvie krása "hear and now", teda "tu a teraz" vo voľnej improvizácii. Avšak pri tomto si nemôžem nedovoliť poznamenať, že práve tento typ koncertov, jej prezentácie cez nahrávky a napr. o pomenovanie pieseň(ktorá je hodne viazaná na isté predstavy) zakrýva túto najväčšiu výhodu voľnej improvizácie oproti kompozícii. Jednoducho nedokážem si pomôcť, ale skoro vždy cítim z hudobníkov, teda nemožno sa čudovať, že aj z poslucháčov na ktorých je informácia prenášaná, ten dôležitý aspekt umeleckej hodnoty, istej kategórie. Tá môže a nemusí vzniknúť sama od seba, zatiaľ sa však prevážne stretávam s postojom nutnosti. A mimochodom, až tak nekonvenčné zoskupenie to už po toľkých rokoch trvania tejto scény nie je. Nekonvenčný je skôr zvukový výsledok, resp. mal by byť.

Dále si přečtěte

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

V Divadle na Orlí byl minulý týden uzavřen Týden staré hudby. Připravila jej Hudební fakulta JAMU pod záštitou evropského projektu Eur-text: zpět do budoucnosti! Heslo zpět do budoucnosti bylo tentokrát naplněno lépe než při minulém ročníku – závěrečný koncert sestával ze čtyř klasicistních až raně romantických skladeb a jejich reinterpretací současnými mladými autory.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více