Jaromír Podešva. Nové cesty ve vyvážených formách

Nebylo příliš mnoho českých skladatelů, kteří by se začátkem 60. let dostali k učitelům v Paříži nebo v New Yorku. Jaromír Podešva to štěstí měl. Jeho skladatelský i lidský život prošly pozoruhodnými proměnami, v nichž hrál roli nejen postupný vývoj, ale také tragické události – jak dějinné, tak osobní. Mezi autory jeho častých literárních inspirací byl na prvním místě Bohumil Hrabal.

Vydat se na cesty po západní Evropě a USA umožnilo Jaroslavu Podešvovi v letech 1960–61stipendium UNESCO. Přímo se tak setkal se skladateli, kteří tehdy ještě nebyli tak jednoznačně zařazení jako dnes, kdy je vnímáme jako klasiky 20. století. V New Yorku byl Podešvovým učitelem Aaron Copland. V Paříži se Podešva setkal s Pierrem Boulezem, kterého pokládá za velmi talentovaného, ale zničeného punktualismem. O Olivieru Messiaenovi říká, že jeho umění končí „velkým kompromisem“. Cení si syntetických skladatelů schopných postihnout myšlenku z více úhlů a v různém světle, za takového pokládá i Henriho Dutilleuxe, svého pařížského učitele.

Jaromír Podešva ve svém vlastním díle sám o syntetický přístup usiloval, v zásadě nikdy nepřestal být neoklasikem, upřednostňoval jasné formy. Zároveň ale také vyhledával vlastní, neotřelá řešení, byl výborně vybavený technicky. V dobách svých začátků byl ovlivněn Antonínem Dvořákem, Josefem Sukem a Vítězslavem Novákem, byla mu blízká novoromantická východiska. Narodil se 8. března 1927 (stejně jako Josef Berg), vyrůstal v umělecky založené rodině, otec byl houslař i zdatný houslista, matka klavíristka. Studoval na reálném gymnáziu na Křenové, za války byl totálně nasazen v Boskovicích a Ostravě. Po válce odmaturoval, absolvoval jednoroční kurz na brněnské konzervatoři a v letech 1947–51 studoval skladbu na Janáčkově akademii múzických umění u Jaroslava Kvapila.

Jaromír Podešva tehdy souzněl s požadavky doby, inspiroval se folklorem, psal i masové písně, skladby ke sportovním cvičením a estrádní kusy. U Kvapila absolvoval ještě tříletou aspiranturu a v letech 1956–59 byl tvůrčím tajemníkem Svazu československých skladatelů v Praze, později i předsedou místní pobočky. Přelomový skladatelský význam pro něj měl Smyčcový kvartet č. 1, který vzbudil velký ohlas a vyšel tiskem. Po návratu ze studijní cesty na Západ i nadále píše – pro něj charakteristická – programní díla, jeho kompoziční styl se ale od „estetických hříchů mládí“ odklání. Tituly kompozic se často shodují s konkrétními zážitky či názvy literárních inspirací: Pařížské vteřiny, Hledání úsměvu, Slavnosti sněženek, Bambini di Praga. Žije v Brně, jako pedagog působí v Ostravě. Programní – či jak sám říkal programovou – hudbu nechápal jako podrobné hudební vyjádření zvolené předlohy, ale jako hudební paralelu.

Během okupace Československa v roce 1968 byl očitým svědkem zastřelení civilisty na ulici Orlí, kde bydlel. Na protest vystoupil z komunistické strany, což později vedlo k různým omezením a perzekucím, i když ne zcela fatálním. V roce 1972 zažil další otřes přímo v rodině, když syn Jaromír ve stresu po nepřijetí na uměleckou školu a po vzájemné hádce před jeho očima vyskočil z okna ve druhém patře. Manželka trpěla psychickými problémy, dcera se provdala do Holandska, výčitky svědomí a osamělost kompenzoval skladatel alkoholem. V 70. letech se po tvůrčí stránce značně uvolnil, hledá nové cesty, obohacuje orchestr o elektrickou a basovou kytaru. Svojí desátou symfonií Initium ultimum (Poslední začátek) se rozloučil se životem. Zemřel v Brně 9. listopadu 2000, tento týden tomu bylo 15 let.

Důležitá je i Podešvova činnost teoretická, napsal řadu statí a kritik, některé jsou přinejmenším pozoruhodné. Současná hudba na Západě z roku 1963 je shrnutím jeho zmíněné studijní cesty. Je možno ji brát jako pouhý anachronismus, ale také jako subjektivní obraz doby z estetických hledisek socialistického realismu. Odsuzuje expresionismus i poválečnou avantgardu, nenachází žádné porozumění pro Hindemitha ani Stravinského, vysoko naopak staví Janáčka, Bartóka, Šostakoviče a Honeggera. Kniha vzbudila velkou polemiku a odmítavé reakce v Hudebních rozhledech i Literárních novinách. Mnohem zajímavější je text Možnosti kadence v dvanáctitónovém poli z roku 1974 (vyšel v rámci sborníku Současná hranice tonality). Uvažování Jaroslava Podešvy se od socrealistických let značně posunulo, objasňuje zde v mnohém svou tvůrčí metodu a práci na „polidštěné dodekafonii“.

Hudební ukázka: Smyčcový kvartet č. 6 „De iuventute“ (O mládí), Kubínovo kvarteto.

Diplomové práce věnovali Jaromíru Podešvovi Jan Žemla (ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava a bývalý dramaturg Filharmonie Brno) a Jan Čižmář (loutnista, organizátor cyklu Hudební lahůdky). Z obou prací tento článek čerpal.

Souhrn díla Jaromíra Podešvy (převzato z práce Jana Žemly)

10 symfonií, 10 koncertů pro různé nástroje, 21 jiných orchestrálních skladeb, mnoho skladeb komorních: komorní dua, 8 trií, 17 skladeb pro kvarteta různého obsazení, z toho 6 smyčcových kvartet, 2 kvintety, 1 sextet a 2 nonety, 10 skladeb pro housle a klavír, 5 pro violoncello a klavír, 11 pro jiné nástroje s klavírem, 38 skladeb či cyklů pro klavír/klavír čtyřručně, 6 skladeb pro jiné nástroje sólo, velké množství písní, sborů, 5 vokálně-orchestrálních děl, 1 opera, 1 balet, 6 scénických skladeb, řada skladeb estrádních, znělek a příležitostných skladeb.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Dirigent Otakar Trhlík zanechal v našem hudebním životě velmi dlouhou stopu. Jeho domovskými městy byly Brno a Ostrava, českou a slovenskou hudbu ale během své kariéry uváděl po celém světě.  více

Tím víc jsem byl překvapen a dojat, když mě jednou na Solniční zastavil pan profesor Petrželka, tou dobou už znatelně zestárlý a vážící každý krok, a místo poděkování na pozdrav povídá: Napsal jsem vám trio, Benešu, kde vám to mám nechat?  více

Hrál na piano v baru, doprovázel v kině němé filmy, ale nejvíc ze všeho se učil zpívat. Nakonec to dotáhl až na sólistu Národního divadla v Praze, kam ho předešla přezdívka „brněnský Šaljapin“.  více



Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více