Jaroslav Erik Frič. Poezie z jedné i druhé strany

29. červen 2016, 9:17
Jaroslav Erik Frič. Poezie z jedné i druhé strany

Nakladatelství Ears&Wind Records vydalo letos v reedici první dvě sbírky básníka, muzikanta, vydavatele a pořadatele koncertů, benefičních akcí, festivalů a literárních večerů Jaroslava Erika Friče. Z jedné strany oboustranné publikace vede cesta do knihy Kolotoče bílé hlasy (1993), z druhé čeká Houpací kůň šera a jiné básně (1998). Obě sbírky mají ale společného mnohem víc než jen to, že jsou v jedné knize.

Do básní se dá vcházet různě. Já jsem vešla náhodným otevřením a skrze text o Buchtově kopci na Vysočině jsem se náhle ocitla v známé krajině. Procházení krajinou předků (důvěrnou krajinou, krajinou, jež trvá) bývá spojeno s návratem do dětství. Základními atributy Fričovy ideální krajiny jsou účelnost a řád daný koloběhem prací a církevních svátků. Konkrétnost tradičních předmětů (hrnec sádla, džbán mléka) kontrastuje s neurčitostí vysněného místa; ačkoliv nepochybně existuje, je zároveň vzdáleno, ponořeno. Přes tuto nedosažitelnost je dětství jedním z bodů, odkud jsou ve sbírkách nahlíženy děje a životní situace. Je spojeno s vzrušením, dobrodružstvím (když tajně jsme chodívali za lovem chroustů/ srdce se vzpínalo tajemným vzrušením/ jen vzlétnout) a nadějemi.

Opačným pólem je stáří. Na úbočí „Buchťáku“, uprostřed krajiny mého dětství, stojí léčebna dlouhodobě nemocných, kam lidé chodí „umřít pod ošklivým radarem v kachlíčkovaných koupelnách“. Bizarní obraz cesty ke smrti s veselou myslí a institucionalizovaného umírání kontrastuje s básníkovými obavami z vlastní/člověčí nemoci, slabosti a bezmocnosti. Ideální krajina dětství je vystřídána městem s klikatými ulicemi, špinavou dlažbou, tramvajemi, nočními kluby a ranními bufety.

Se stárnutím přicházejí pochybnosti (Vím já, jak je to správně? Snad křivě jsme kdysi přísahali?), obavy z otupělosti či pasivity (snaha „být na živu“ a „nebýt na programu“), pocit zkresleného a zkomoleného života. Postava Rudi (sic) Kovandy s oteklýma nohama, vrávoravou chůzí a červenou síťovkou, od kterého básníkovo já odjíždí autobusem do úřednické čtvrti, jako by byla symbolem proměny po roce 1989: v současném „svobodném“ světě, často ironicky až sarkasticky komentovaném, pociťuje Frič touž nemožnost plného života jako v dobách předlistopadových.

Své pochybnosti a otázky Frič nevykřikuje, neprovokuje jimi. Uvažuje nad nimi v niterných monolozích nebo jakoby v intimním hovoru s blízkou bytostí. Chce se ujistit, že jeho život není promarněn, že je užitečný, nerozmělněný. Se stejnými obavami, jaké vyslovuje směrem ke světu, se obrací i k bohu, o jehož přítomnosti v nepochopitelném a zjizveném světě kolem sebe nepochybuje (…jediné ano/které je za námi i před námi/i nalevo i vpravo/ na které čekáme/ nezrazeni nezapřeni…)

Slova „čekat“ a „cesta“ jsou v obou sbírkách klíčová. Motivy spojené s cestou se vyskytují snad v každé básni, ale nečekejte přesně značené trasy a s jasným cílem. Mnohdy jsme ztraceni hned na začátku („kterási“, „nějaká“ cesta…) a zažíváme až kafkovské pocity nejistoty, kde jsme, kde jsme se to octli, jindy je cesta zanesená blátem a kamením, nebo se ocitneme na nebezpečné křižovatce dálnic. Jde spíš o bloudění, procházení, směřování čí míjení.

I forma Fričových textů je svým způsobem procházení či křížení: básně jsou nejčastěji souvislým tokem, v němž se střídají konkrétní výjevy z přítomnosti se vzpomínkami (na pobyt v zahraničí, výslech, nemoc, na přátele) a úvahami. Naléhavá otázka se často ocitne vedle nepodstatného, ale přesně zachyceného detailu, který utkvěl v paměti, směřování času se stává relativním. Do sledu obrazů, často postupně rozvíjených, jsme vtahováni i prostřednictvím pravidelné (někdy záměrně monotónní) rytmické stavby, asociativní řazení motivů má svůj protějšek v asociacích vycházejících ze zvukové či grafické podoby slova, občas jako by zazněl úryvek písně či říkanky.

Uprostřed této mnohosti zaznívá z básní touha po východisku, po tichém spočinutí. Na co tedy čekáme? „Stále na poslední dějství čekat/ které je pohyblivé/ a které jako bychom přece/ už někdy zažili.“ Cílem směřování je táž krajina jako na začátku: „už mimo pohyb světa, mimo tu bídu, stesk a zanikání…/ v přetěžké tíze času.“

Jaroslav Erik Frič: Kolotoče bílé hlasy, Houpací kůň šera a jiné básně. Reedice sbírek v jednom oboustranném svazku. Ears&Wind Records, 2016, lepená vazba V2, 53+36 stran, náklad 300 kusů.

Foto Ben Skála

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Patnáctý ročník festivalu Potulný dělník se blíží. Je to sice festival poezie, ale hudba na něm hraje také velkou roli, stejně jako v dalších počinech sdružení Spodní proudy. O pořádání festivalů, multižánrových večerů a vydávání knih i nahrávek jsme mluvili s Honzou Bartoněm a Jirkou Slavíčkem. Klíčová osobnost veškeré jejich činnosti Jaroslav Erik Frič se dlouhou dobu potýká s vážnými zdravotními problémy, takže u rozhovoru nebyl, ale řeč se k němu stáčela hodně často.  více

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Deset let po zbourání obřího pavlačového domu U sedmi Švábů přichází na řadu i stejnojmenná hospoda naproti. Vezme za své zároveň s dalším kusem Starého Brna.  více

Dále si přečtěte

Festival Concentus Moraviae letos slaví dvacet let svého trvání. Sestava účinkujících bude opravdu slavnostní, ale pokud má mít festival i vyšší smysl než být pouhou přehlídkou jmen, potřebuje k nim dobrého dramaturga. Pro letošní ročník Concentu Moraviae je to belgický muzikolog a básník Jelle Dierickx. Sešli jsme se v hotelové restauraci, kde naštěstí fungovala klimatizace. V opačném případě totiž může dojít k nepředvídatelným věcem.  více




V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Přestože obecně bývá pozornost posluchačů zaměřena především na již lety prověřená hudební tělesa, včerejší koncert nově vzniklého ansámblu Camerata Brunensis v Historickém sále brněnského Biskupského dvora dokázal, že i mladá krev může nabídnout pozoruhodný umělecký zážitek. Koncert vznikl ve spolupráci Moravského zemského muzea a Akademie staré hudby při Masarykově univerzitě, kterou interpreti Cameraty Brunensis navštěvují. Ansámbl tvoří sopranistka Veronika Vojířová, která vystupovala například se soubory Collegium Marianum, Collegium Floreum, Capella Regia Praha či Cappella Mariana, a flétnistka Michaela Durajová, kterou mohli posluchači slyšet například s Orchestrální akademií Filharmonie Brno, s Moravskou filharmonií Olomouc, s orchestrem Czech Virtuosi či s Pražským filharmonickým orchestrem. Také kontrabasista a violonista Matyáš Berdych pravidelně hraje s významnými hudebními tělesy, jako je například Musica Florea, Collegium Marianum nebo Czech Ensemble Baroque. Páteř ansámblu tvoří cembalista Jan Hajič fungující jako korepetitor pražského sboru Vagantes, na Pražské konzervatoři doprovází koncerty a mistrovské kurzy a pod vedením Roberta Huga působí jako záložní varhaník pražské Akademické farnosti.  více

Filip Míšek a Ema Brabcová spolupracují už dvacet let. Pokrali se v roce 1999 v kapele Roe-Deer, v jejímž rámci pak vytvořili vlastní projekt s názvem Khoiba. Pod tímto názvem vydali alba Nice Traps (2004) a Mellow Drama (2007), zazářili na tuzemské scéně a dali o sobě vědět i v sousedním Německu, ale poté se každý z protagonistů vydal vlastní cestou – Filip si vymyslel sólový projekt Dikolson a Ema působila nejprve v kapele Luno a poté se stala součástí skupiny The Antagonists pod vedením Jana P. Muchowa. Až v lednu 2019 na sebe upozornila znovuzrozená Khoiba – nejprve singlem Log a o dva měsíce později albem Khoiba. Dvojice je v rámci intenzivního jarního turné přijede představit i do Brna. Koncert v Kabinetu múz se koná 24. dubna a Khoibu na něm podpoří Jan Boroš s Čarami života, oceněnými letos cenou Apollo.  více

Každá premiéra Vojenského uměleckého souboru Ondráš je událostí, která se těší velkému zájmu folklorních nadšenců. Nejinak tomu bylo ve čtvrtek v lehce stísněných prostorách Divadla Bolka Polívky. Koncert s názvem Krajinou času byl vyprodán více než měsíc předem.  více

Včerejší koncert z Šéfdirigentské řady Filharmonie Brno představil v komorně pojatém programu koncertní mistryni Coloradského symfonického orchestru houslistku Yumi Hwang-Williams. Společně s šéfdirigentem brněnské filharmonie Dennisem Russellem Daviesem přednesla některá z klasických i moderních děl zkomponovaných pro housle a klavír. Brněnské publikum tak mělo možnost seznámit se sólistkou ještě dříve, než zítra stane po boku samotného orchestru Filharmonie Brno.  více

V téměř čtyřhodinovém programu mohli ve Veselí nad Moravou diváci i účinkující slavit osmdesáté narozeniny legendy horňáckého folkloru Martina Hrbáče. Koncert, který se v neděli 24. března k této příležitosti konal, se však zapíše do dějin nejen svojí délkou, ale zejména plejádou folklorních legend, které se na jevišti vystřídaly.  více

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.  více

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více