Jeden skladatel je pro Redutu málo. Liszt a Mozart v Brně

Jeden skladatel je pro Redutu málo. Liszt a Mozart v Brně

Franz Liszt je u nás jako skladatel skoro zapomenutý, nejspíš si na něj občas někdo vzpomene jako na podporovatele Bedřicha Smetany. Filantropie ale patřila k Lisztovu životu stejně jako hudba a jeden z jeho charitativních koncertů se odehrál také v Brně.

Mozartův všeobjímající kult se nevyhnul ani Brnu, město má dokonce i Mozartův sál. Je v Redutě, kde jedenáctiletý virtuóz koncertoval v roce 1767, když s jeho otcem a sestrou utíkali z Vídně před epidemií neštovic. Mozart ale nebyl jediný slavný skladatel, který se v Brně zastavil, udělali to i jiní, a nemuseli zrovna prchat před smrtelnou chorobou. Uctívání mozartovského sluníčka jako by ale zastínilo všechny ostatní slavné příchozí, jejichž přítomnost se nijak nepřipomíná. Dnes, tedy ve čtvrtek 24. března  2016, je to právě 170 let, kdy v Redutě koncertoval Franz Liszt. Byl na vrcholu kariéry klavíristy a výtěžek koncertu byl věnován klášteru alžbětinek na dnešní Kamenné.

Je škoda, že Lisztův kult Redutu a s ní i celé Brno dokonale míjí, zatímco na umělém živení kultu Mozartova se občas zapracuje. Tu se pojmenuje sál, tam zase postaví soška, Vladimír Morávek zrežíruje sérii představení, jejíž součástí je i opera Miloše Štědroně. Nic proti Mozartovi, ale proti jeho kultu úplně všechno. Vlastně je dost těžké pochopit, proč se na něm Brno snaží přiživit. Odehrál zde tuctový koncert, který pro město a jeho život vůbec nic neznamenal. Není samozřejmě nutné si nalhávat, že pro Lisztovu kariéru byl brněnský koncert něčím významný. Démonicky přitažlivý virtuóz své doby sem ale přijel z vlastního rozhodnutí a navíc pomohl klášteru, který městu prokazuje službu dodnes. Stálo by tedy za to si občas připomenout i Franze Liszta (22. 10. 1811 – 31. 6. 1886), i když image jeho hudby není tak sluníčková.

Franz Liszt píše Instagramy➚

Byl to podle dobových svědectví geniální klavírista, koncertní hvězda přivádějící slabší povahy do mdlob. Patří ale také ke svaté trojici novoromantických skladatelů společně s Hectorem Berliozem a Richardem Wagnerem. Byl z nich ale jediný, kdo uměl opravdu virtuózně hrát na nějaký nástroj. Koncertní kariéra mu zabezpečila velmi slušné živobytí a zbývalo ještě na štědré rozdávání. Poznali to oba jeho novoromantičtí kolegové a ani jeden mu jeho podporu nezapomněl. Wagner se navíc oženil s Lisztovou dcerou Cosimou, i když okolnosti, za nichž ji odloudil jejímu prvnímu manželovi, byly dost nechutné. Oba přátele také na nějaký čas rozkmotřily. Důležitější ale je, že se Wagner do značné míry oženil také s Lisztovou hudbou. Mnohé harmonické výboje, které dodnes rozechvívají uši i duši v Tristanovi a Isoldě, pocházejí právě z Lisztových symfonických básní.

Když Hector Berlioz cestoval se svou hudbou po světě, zajel také do Prahy a setkal se tam mimo jiné s Lisztem. Ten byl na hostině po koncertě vyzván ke zdravici, o níž Berlioz ve svých vtipných a nespolehlivých pamětech píše: „Jeho slova byla vřelá, věty myšlenkově bohaté a výraz tak skvělý, že by mu jej mohlo závidět mnoho řečníků; byl jsem hluboce dojat. Na neštěstí byl v pití stejně statečný jako v řečnění; z darovaného poháru tryskaly takové proudy šampaňského, že v nich utonula celá jeho výmluvnost. Lisztův sekretář Belloni a já jsme byli ještě ve dvě hodiny v noci v pražských ulicích a rozmlouvali jsme mu, aby nečekal, až se rozední, a nesváděl souboj na vzdálenost dvou kroků s jedním Čechem jen proto, že pil lépe než on. Když nastal den, měli jsme o Liszta starost, poněvadž měl ve dvanáct hodin koncert. V půl dvanácté ještě spal. Konečně jsme ho probudili, vstoupil do vozu, vešel do sálu, kde ho publikum přivítalo trojnásobnou salvou potlesku, a hrál, myslím, jako nikdy v životě. Mají svého boha… pianisté.“

Franz Liszt byl hvězda se vším všudy – od úspěchu přes zástupy fanoušků až po nevázaný život. Narozdíl od jiných ale svou koncertní kariéru ukončil na absolutním vrcholu, poslední koncert za honorář odehrál v září 1847. Bylo mu 35 let, vydržel tedy koncertovat o tři roky déle než Glenn Gould. Věnoval se kompozici, dirigování a vyučování. V roce 1857 vstoupil do Třetího řeholního řádu svatého Františka z Assisi a po smrti syna Daniela (1859) a dcery Blandine (1862) žil osaměle. Později žil střídavě ve Výmaru, Římě a Budapešti. Zemřel v roce 1886 během festivalu v Bayreuthu, svého zetě Richarda Wagnera přežil o tři roky.

Lisztova přítomnost v Brně je dnes zapomenutá a nijak se nepřipomíná. Možná to obecně souvisí i s tím, že celý ten velký romantický patos, jehož je Liszt čelným představitelem, dnes působí poněkud mimózně a přehnaně. Snad jen čeká na příhodnější dobu, která se s ním střetne jako se svou historickou paralelou. Potom by se mohl v Redutě vedle Mozarta ve spokojeném sousedství usadit i Liszt. Třeba za zvuků některé z jeho klavírních variací na téma z oper mladšího kolegy.

Výřez obrazu Miklóse Barabáse z roku 1847

Komentáře

Reagovat
  • Ondřej Pivoda

    24. březen 2016, 21:29
    "Franz Liszt je u nás jako skladatel skoro zapomenutý..." Tohle konstatování snad nemyslí autor článku vážně! Nechápu, co vedlo autora k takovému nepodloženému závěru. A vůbec nechápu, jak takové tvrzení může vzejít z pera hudebního kritika.



Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více