Karaďorděvič. O Richardu Kozderkovi

Karaďorděvič. O Richardu Kozderkovi

O viole se říká, že si jí v souboru nikdo nevšimne, ale když tam není, tak každému chybí. Violisté naopak vědí, že dobrý skladatel se pozná podle toho, že nepoužívá violového hlasu jen k harmonické výplni orchestrálního zvuku, nýbrž dokáže využít jeho jedinečných zvukových a výrazových možností. Psychologové zase tvrdí, že tyto okolnosti přitahují k hráčské praxi violisty individuality spíš introvertní, skromné, nevýbojné, zato však zvláštním způsobem empatibilní. Toto všechno se v nedávné době (už je za námi) stalo v celém hudebním světě předmětem vtipů, které dělaly z violistů blbečky (Jaký je rozdíl mezi violou a rakví? Rakev má tu mrtvolu uvnitř. Co je nejtěžší u přijímaček do violového oddělení JAMU? Držet violu zpaměti. Co má věhlasný violista v nástrojovém pouzdru, že se do něho před vystoupením vždy tak soustředěně zahledí? Velkým písmem: violu do levé, smyčec do pravé!)

Ztělesněním violistického typu, vyvracejícím tyto jedovaté pointy, se stal v brněnském hudebním životě minulého století Richard Kozderka, který byl dlouhá léta brněnskou violovou jedničkou. Na konzervatoři absolvoval ovšem housle (violové oddělení tehdy neměla), ale potřeba profesionálních violistů jej přivedla do Bakalova rozhlasového orchestru, s nímž se u prvního pultu stal v roce 1956 sóloviolistou nově zřízené Státní filharmonie Brno; v ní pak hrál až do svého odchodu do důchodu. O uplatnění svého nástroje dbal svědomitě: jako snad jediný z orchestru uposlechl opakovaného Bakalova příkazu opsat si těžká místa „do civilu“ a zaplnil drobnými i rozsáhlými orchestrálními sóly několik tlustých sešitů, jež by mohly sloužit jako učebnice kterak využít violy v symfonickém orchestru. Není třeba podotýkat, že by ta sóla byl zvládl i bez toho opisování – svou krásnou violu (Mathias Klotz, 1713) v nich dokázal pokaždé rozeznít nezaměnitelným způsobem.

Hrál celou dobu ovšem i v různých komorních souborech, nejvýznamněji za okupace a krátce po osvobození v původním (Kudláčkově) Moravském kvartetu, které právě tehdy procházelo svým vrcholným údobím. V té době také (v roce 1947) bylo na konzervatoři zřízeno violové oddělení a Kozderka se stal – po letech, kdy učil houslisty obligátní viole – jeho vedoucím. Ne nadlouho: po roce musel toto místo – stejně jako violový pult v kvartetu – postoupit pražskému kolegovi s červenou knížkou. Ruče tedy založil se svými spoluhráči z rozhlasového orchestru nový soubor (nazval jej po tehdy zemřelém bratranci Richardu Zikovi, primáriovi Ondříčkova kvarteta) a jal se koncertovat po moravském venkově; překvapivé množství těchto koncertů doplnil náročným (nedokončeným) projektem provést v Univerzitní knihovně postupně a chronologicky všech třiaosmdesát kvartetů Josepha Haydna. A už jako důchodce se vrátil k hodnotám úplně základním a hrával s pianistkou Olgou Mokrou na soukromých večírcích jednu Beethovenovu houslovou (!) sonátu za druhou...

Do zahraničí se poprvé dostal v roce 1937: Pražské kvarteto se tehdy chystalo na velký zájezd, na němž mělo v Londýně provést Dvořákův smyčcový kvintet op. 97 (se dvěma violami), a jeho umělecký vedoucí, violista Ladislav Černý, si pro tuto vrcholně prestižní spolupráci vybral Brňana Kozderku. Po nezbytných zkouškách v Praze (kvintet tam natočili na standardní desku) odjelo kvarteto koncertovat, Kozderka za ním přijel pak až do Londýna a odebral se s ním k oficielnímu přijetí na československé ambasádě. Leč před ní zjistil Černý, že na pozvánce je uvedeno jenom Pražské kvarteto; Tak já počkám tady venku, rozhodl se dobrák Kozderka. Velvyslanec Jan Masaryk už na ně čekal, ale místo pozdravu se zeptal Kde máte toho pátýho? a nedbaje rozpačitého vysvětlování vyběhl před budovu sledován rychlejšími kvartetisty (Ládíček Černý mezi ně nepatřil). Skromně postávajícího Kozderku odhadl okamžitě: Ale to je přece Karaďorděvič! Člověče, vy byste moh z fleku vládnout v Jugoslávii! Pojďte si honem vzít něco k jídlu! (Pavel Karaďorděvič byl v té době jugoslávským regentem). Masaryk se v muzice vyznal – a taky se vyznal v lidech; svému Karaďorděvičovi věnoval po celou dobu jeho londýnského pobytu zvláštní pozornost.

Patřil zřejmě mezi lidi, které Kozderkova empatie neobvykle přitahovala. Kozderka se nikdy nenaučil mluvit nebo číst cizí řečí a o jeho zkoušce z němčiny, jíž se musel za Protektorátu jako zaměstnanec říšského rozhlasu podrobit, se ještě po letech vyprávěly legendy; on to prostě nepotřeboval, on si s každým dokázal porozumět jinak. V domě na Čápkově 30, kde celou dobu bydlel, byl těsně po osvobození u sousedů Hořavových (Franta Hořava byl významný sochař a malíř) nějaký čas ubytován kapitán rumunské zdravotní služby a udržoval pak s nimi celá léta přátelský styk; v roce 1959 mu Hořava napsal, že do jeho domovské Sibině přijede brněnská filharmonie a že v ní hrají tři Hořavovi sousedé z Čápkendy. V hotelu nás čekalo pozvání na přátelský večírek, a když jsme tam přišli, zjistili jsme, že se někdejší kapitán stal v Sibini velkým pantátou a že kandiduje na místo rumunského ministra zdravotnictví; a taky to, že má ve sklepě několik vybraných ročníků transylvánského a že mu rozumí. Byl výborným hostitelem a velmi živě konverzoval v několika řečech, jimž Kozderka nerozuměl, ale pozorně poslouchal. Čas od času však hostitel zvážněl, obrátil se k němu, zdvihl číši a pronesl významně: Tranta Horžava! a Richard mu pokaždé stejně slavnostně odpověděl: Čápkova třicet! S tímto prostinkým dialogem oba vydrželi až do rozednění – a já jsem nabyl dojmu, že si vzájemně dokázali sdělit mnohem víc než my ostatní mnohojazyčným brebentěním...

Někdy v roce 1944 se v orchestrálním rozhlasovém studiu na Stadioně objevil při natáčení německý voják. Budil pozornost, ale ne obavy – choval se nesměle a rozpačitě.

O pauze zřejmě hledal, na koho se má obrátit – a vybral si samozřejmě nenápadného Kozderku. Ten z jeho řeči nebo chování vyrozuměl, že jde o někdejšího violistu, jenž dostal dovolenou z východní fronty a jenž doma našel místo domu s rodinou díru po bombě; že se tedy vrací k někam do východního Polska a že má ještě dva dny čas a neví, co dělat. Richard ho pozval domů, půjčil mu violu, zahrál si s ním Kalivodova dueta, nechal ho vyspat a nazítří se s ním – dojatým a rozechvělým – rozloučil. Tři dny poté se vojáček objevil znova, skleslejší než minule a úplně zoufalý. Já prostě nemůžu, po tom, co jsem tady prožil, se do toho pekla nemůžu vrátit. Nevím, co mám dělat – překročil jsem to už o tři dny, jsem zběh a za to se teď u nás střílí. A kdyby se dověděli, že jsem tady, lítáte v tom taky. Richard se s ním ohlásil u říšského rozhlasového leitera; byl to rozumný člověk a byl rád, že má jeden z posledních znamenitých rozhlasových orchestrů, co v rajchu ještě zbývaly. Když uslyšel, o co jde, velice zvážněl, ale jal se dlouho telefonovat. Nakonec povídá vojáčkovi Hlaste se u vašeho útvaru, prodloužili vám urlaub o čtyři dny. Víc pro vás udělat nemůžu.

Tolik o violové nátuře Richarda Kozderky.

Richard Kozderka s Brněnským kvartetem, zdroj časopis Radiojournal, rok 1938

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Zvláštním dojmem dnes působí zjištění, že vstupné na velké kantátové koncerty nejen pokrylo vynaložené náklady, nýbrž stačilo ještě dotovat jiný, původnější druh besedních akcí, totiž besedy s „konverzační hudbou“.  více

Jméno Františka Lýska je všeobecně známo jako jméno jednoho z nejvýznačnějších pěstitelů dětského sborového zpěvu ve dvacátém století. Když naše dvoulampovka Telefunken chrlící po celý den muziku všeho druhu ohlásila vystoupení Jistebnických zpěváčků, ztichla naše hlučná rodina jako pěna.  více

Manželé Bakalovi tvořili zvláštní dvojici. On vypadal v každém okamžiku – snad i doma v pyžamu – jako šéfdirigent velkého orchestru. Ne tak paní Marie; kamkoli přišla, hned jí bylo všude plno, s každým si měla co říci a – co bylo důležité – člověk měl pocit, že její srdečnost je upřímná.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více