Karel z Lichtenštejna, Brno a několik nebulvárních příběhů

25. září 2013, 8:56
Karel z Lichtenštejna, Brno a několik nebulvárních příběhů

Na rozdíl od smutných událostí v Království českém, zvláště mám na mysli popravu v červnu 1621 na Staroměstském náměstí, jsou osudy markrabství moravského a Karla z Lichtenštejna propletené poněkud odlišným způsobem.

Sňatkem s dcerami posledního příslušníka rodu Boskoviců se Karel i jeho bratr Maxmilián zařadili mezi nejbohatší moravské šlechtice už na přelomu 16. a 17. století. Dalším důležitým krokem v Karlově kariéře byla veřejná konverze ke katolictví. Na svátek Všech svatých roku 1599 se při veřejném obřadu v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie přihlásil k římskokatolické církvi. Slavnosti byli přítomni i olomoucký biskup František kardinál z Ditrichštejna a papežský nuncius (opět se vnucuje otázka: jaká tehdy mohla u jezuitů znít hudba?).

Toho líta oznámenýho nějaký pan Karel z Liknštejna, který Valtice držel a dceru pana Jana Šemberú za manželku měl, budouce prve i s předky svými náboženství evandělitského pro slávu světskou kotrlec převrhl a k náboženství římskému přistoupil, ženu svou i bratra k týmuž náboženství přivedl, potom tyranství nemalý o náboženství s lidmi zvláště s poddanými svými vedl, ani vlastní mateře své neušetřujíce, že jest musela táž mateř jeho nemohouce před ním o to náboženství pokoje užítí do jinej země před ním ujeti. A tak z těch příčin obdržel u jezuitů a papeže lásku, takže sou jej v službu za tejnou radi (=tajného radu) císaři Rudolfovi římskému komendovali; potomně souce v tom ouřadu zemi Moravské, jsouce rodičem jejím i obyvatelem té země, při tom císaři zle sloužil.

Vedle této jednoznačné charakteristiky brněnského soudobého pozorovatele stojí za připomenutí sbírka latinských a italských básní (písní), oslavující konverzi obou bratří, vydaná ve Veroně (!) roku 1601. Jeden exemplář se dodnes v Moravské zemské knihovně. Ačkoli okolnosti vzniku této knihy zůstávají zatím neznámé, půjde zřejmě jen o jedno z řady příkladů propojení moravského a italského prostoru na přelomu 16. a 17. století.

Konverze skutečně otevřela cestu především k vysokým úřadům na císařském dvoře v Praze. Pouhé sesbírání zajímavostí ze života Karla z Lichtenštejna by připomínalo četbu bulvárního tisku (uzavření minoritského kláštera v Brně roku 1597, milostná aféra s Marií Manrique de Lara ml. v Praze na počátku 17. století). V souvislosti s kulturními dějinami Brna však stojí za připomenutí několik jiných situací.

V roce 1600 koupilo město právě od Karla z Lichtenštejna šlechtický dům ve spodní části dnešního Zelného trhu. Dům s rozsáhlými sklepy byl následně přestavěn na městskou tavernu, přičemž pohodlné pokoje v první patře město pronajímalo. Zejména dvůr městské taverny sloužil nejpozději od druhé poloviny 17. století jako místo divadelních produkcí, na pozemku východního křídla pak v roce 1733 z rozhodnutí městské rady vyrostlo veřejně přístupné operní divadlo.

V květnu roku 1600 byl Karel z Lichtenštejna povolán jako člen císařské tajné rady a v září téhož roku následovalo prozatímní pověření úřadem nejvyššího hofmistra. Z titulu této funkce byl též představeným skupiny dvořanů zahrnující také několik hudebníků, kteří nepatřili přímo k císařské kapli (Hans Leo Hassler, Carlo Ardesi, Nicolaus Zangius). V říjnu 1602 Lichtenštejn poprvé odešel od dvora, ovšem vrátil se ještě v prosinci téhož roku. V srpnu 1603 překvapivě opět opustil pražský dvůr a vydal se na svá moravská panství. Z doby Lichtenštejnova pražského působení svědčí o jeho kontaktech s císařskými hudebníky množství indicií. Kapelník Philippe de Monte mu dedikoval svou devátou knihu šestihlasých madrigalů, vydanou v Benátkách roku 1603. V inventáři hudebních nástrojů a skladeb z roku 1608, sepsaném na prostějovského zámku, jedné z četných rezidencí Karla z Lichtenštejna, se objevuje instrument (virginal), klávesový nástroj od císařského varhaníka Charlese Luythona (tedy nejspíše nástroj Luythonem postavený), ale také tištěné a především též rukopisné skladby císařských hudebníků s Philippem de Monte a Luythonem v čele.

Ať hudba zní: snad právě kvůli nesmírně rozsáhlému madrigalovému dílu nejsou nahrávky světských skladeb Philippa de Monte ještě zcela běžné. Zde jsou alespoň ke slyšení jeho starší madrigaly v podání mužského vokálního souboru Cinquecento a známého ansámblu Concerto Italiano.

V lednu 1604 se Karel z Lichtenštejna stal moravským zemským hejtmanem. Snad se v jeho rozhodnutí založit si vlastní „muziku“ spojil pražský vliv císařské kapely a potřeba reprezentovat post nejvyššího moravského úředníka. Nejpozději od podzimu 1604 Karel z Lichtenštejna povolal do svých služeb německého skladatele Nicolause Zangia (1570–1617) jako svého kapelníka s ročním platem 200 zlatých. Zangius přitom zastával nejen úřad císařského dvořana, ale také funkci kapelníka luteránského chrámu Marienkirche v hanzovním městě Gdaňsku.

Ačkoli Zangius nepobyl v Lichtenštejnových službách zřejmě déle než pět či sedm let a s Brnem také přímo spojen není, lze i tak předpokládat, že právě jím vedený hudební ansámbl v počtu dvanácti až patnácti hudebníků představoval v moravském prostředí špičkové (dle pana Kaplana špíčkové) těleso. Tehdejší zemský hejtman se svou muzikou chlubil přinejmenším v době konání zemského sněmu v (Uherském) Hradišti v létě roku 1606 a lze předpokládat, že ansámbl reprezentoval svého pána i při sněmech v Brně. Ostatně Zangius se vcelku záhy zorientoval i v hierarchii moravské šlechty a dedikace svých tištěných sbírek směřoval do okruhu širší rodiny Karla ze Žerotína.

Vedle několika sbírek německých světských písní vydal Zangius sbírku šestihlasých latinských motet (Vídeň 1612), další jeho duchovní skladby až pro šestnáct hlasů jsou známé jen zprostředkovaně z prostějovského inventáře. Nahrávky Zangiových skladeb až na výjimky neexistují. Upozornění si zaslouží CD německého ansámblu Singer Pur, který v Brně vystoupil v roce 2013 v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby, s názvem Renaissance am Rhein. Motetten, Lieder und Chanson des 16. Jahrhunderts (2011). Zde je také nahrávka Zangiova chromatického moteta Tota pulchra es a písně Ein Einfalt zu dem Pfarrherr sprach ze Zangiovy první tiskem vydané sbírky Etliche schöne teutsche geistliche und weltliche Lieder (Kölln 1597). Moteto na text z Písně Písní Tota pulchra es nahrál také polský soubor Ars Cantus, jinak je pozoruhodná Zangiova tvorba téměř neznámá.

Mimochodem, dosud neobjasněné zůstávají i okolnosti Zangiovy smrti, přesněji skutečnost, jak se v roce 1617 Zangius jakožto výborně placený kapelník berlínského kurfiřta ocitl téměř bez prostředků v Olomouci, kde zemřel. V této souvislosti snad může opodstatněně zaznít jeho moteto s textem vstupního zpěvu první neděle adventní Ad te levavi animam meam / K tobě pozvedám svou duši.

zdroje:

Vladimír Burian: Vývoj náboženských poměrů v Brně 1570–1618. Brno 1948.
Milena Flodrová: Historický prolog příběhu brněnské Reduty. In: Reduta. Divadlo na Horním náměstí. Brno 2005, s. 17–30.
Herbert Haupt: Fürst Karl I. von Liechtenstein, Hofstaat und Sammeltätigkeit. Obersthofmeister Kaiser Rudolfs II. und Vizekönig von Böhmen. Edition der Quellen aus dem Liechtensteinischen Hausarchiv. Wien – Graz 1983.
Margita Havlíčková: Profesionální divadlo v královském městě Brně 1668–1733. Brno 2009.
Vladimír Maňas: Music in Moravia circa 1600. In: Zur Geschichte und Aufführungspraxis der Musik des 16.–18. Jahrhunderts in Mittel- und Osteuropa. 2013. Bratislava 2013. s. 98–110.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Filozofující rozehrávku z důvodů opatrnosti raději opouštím hned po vyřčení a utíkám do bezpečí dávné minulosti, kde lze fabulovat trochu bezpečněji.  více

Hudební stroj času nás dnes přenese o čtyři sta let zpátky. Z radniční věže jsou slyšet trubači a měděná střecha kostela svatého Jakuba ještě září. Cesta vede tunelem zvaným YouTube – můžete vstoupit.  více

Pokud chcete vidět na počátky hudby v Brně z ptačí perspektivy, běžte na Moravské náměstí. Předtím si ale přečtěte první díl seriálu Vladimíra Maňase o hudební historii města. Brněnská hudební historie právě začíná.  více


Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více