Karel z Lichtenštejna, Brno a několik nebulvárních příběhů

25. září 2013, 8:56
Karel z Lichtenštejna, Brno a několik nebulvárních příběhů

Na rozdíl od smutných událostí v Království českém, zvláště mám na mysli popravu v červnu 1621 na Staroměstském náměstí, jsou osudy markrabství moravského a Karla z Lichtenštejna propletené poněkud odlišným způsobem.

Sňatkem s dcerami posledního příslušníka rodu Boskoviců se Karel i jeho bratr Maxmilián zařadili mezi nejbohatší moravské šlechtice už na přelomu 16. a 17. století. Dalším důležitým krokem v Karlově kariéře byla veřejná konverze ke katolictví. Na svátek Všech svatých roku 1599 se při veřejném obřadu v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie přihlásil k římskokatolické církvi. Slavnosti byli přítomni i olomoucký biskup František kardinál z Ditrichštejna a papežský nuncius (opět se vnucuje otázka: jaká tehdy mohla u jezuitů znít hudba?).

Toho líta oznámenýho nějaký pan Karel z Liknštejna, který Valtice držel a dceru pana Jana Šemberú za manželku měl, budouce prve i s předky svými náboženství evandělitského pro slávu světskou kotrlec převrhl a k náboženství římskému přistoupil, ženu svou i bratra k týmuž náboženství přivedl, potom tyranství nemalý o náboženství s lidmi zvláště s poddanými svými vedl, ani vlastní mateře své neušetřujíce, že jest musela táž mateř jeho nemohouce před ním o to náboženství pokoje užítí do jinej země před ním ujeti. A tak z těch příčin obdržel u jezuitů a papeže lásku, takže sou jej v službu za tejnou radi (=tajného radu) císaři Rudolfovi římskému komendovali; potomně souce v tom ouřadu zemi Moravské, jsouce rodičem jejím i obyvatelem té země, při tom císaři zle sloužil.

Vedle této jednoznačné charakteristiky brněnského soudobého pozorovatele stojí za připomenutí sbírka latinských a italských básní (písní), oslavující konverzi obou bratří, vydaná ve Veroně (!) roku 1601. Jeden exemplář se dodnes v Moravské zemské knihovně. Ačkoli okolnosti vzniku této knihy zůstávají zatím neznámé, půjde zřejmě jen o jedno z řady příkladů propojení moravského a italského prostoru na přelomu 16. a 17. století.

Konverze skutečně otevřela cestu především k vysokým úřadům na císařském dvoře v Praze. Pouhé sesbírání zajímavostí ze života Karla z Lichtenštejna by připomínalo četbu bulvárního tisku (uzavření minoritského kláštera v Brně roku 1597, milostná aféra s Marií Manrique de Lara ml. v Praze na počátku 17. století). V souvislosti s kulturními dějinami Brna však stojí za připomenutí několik jiných situací.

V roce 1600 koupilo město právě od Karla z Lichtenštejna šlechtický dům ve spodní části dnešního Zelného trhu. Dům s rozsáhlými sklepy byl následně přestavěn na městskou tavernu, přičemž pohodlné pokoje v první patře město pronajímalo. Zejména dvůr městské taverny sloužil nejpozději od druhé poloviny 17. století jako místo divadelních produkcí, na pozemku východního křídla pak v roce 1733 z rozhodnutí městské rady vyrostlo veřejně přístupné operní divadlo.

V květnu roku 1600 byl Karel z Lichtenštejna povolán jako člen císařské tajné rady a v září téhož roku následovalo prozatímní pověření úřadem nejvyššího hofmistra. Z titulu této funkce byl též představeným skupiny dvořanů zahrnující také několik hudebníků, kteří nepatřili přímo k císařské kapli (Hans Leo Hassler, Carlo Ardesi, Nicolaus Zangius). V říjnu 1602 Lichtenštejn poprvé odešel od dvora, ovšem vrátil se ještě v prosinci téhož roku. V srpnu 1603 překvapivě opět opustil pražský dvůr a vydal se na svá moravská panství. Z doby Lichtenštejnova pražského působení svědčí o jeho kontaktech s císařskými hudebníky množství indicií. Kapelník Philippe de Monte mu dedikoval svou devátou knihu šestihlasých madrigalů, vydanou v Benátkách roku 1603. V inventáři hudebních nástrojů a skladeb z roku 1608, sepsaném na prostějovského zámku, jedné z četných rezidencí Karla z Lichtenštejna, se objevuje instrument (virginal), klávesový nástroj od císařského varhaníka Charlese Luythona (tedy nejspíše nástroj Luythonem postavený), ale také tištěné a především též rukopisné skladby císařských hudebníků s Philippem de Monte a Luythonem v čele.

Ať hudba zní: snad právě kvůli nesmírně rozsáhlému madrigalovému dílu nejsou nahrávky světských skladeb Philippa de Monte ještě zcela běžné. Zde jsou alespoň ke slyšení jeho starší madrigaly v podání mužského vokálního souboru Cinquecento a známého ansámblu Concerto Italiano.

V lednu 1604 se Karel z Lichtenštejna stal moravským zemským hejtmanem. Snad se v jeho rozhodnutí založit si vlastní „muziku“ spojil pražský vliv císařské kapely a potřeba reprezentovat post nejvyššího moravského úředníka. Nejpozději od podzimu 1604 Karel z Lichtenštejna povolal do svých služeb německého skladatele Nicolause Zangia (1570–1617) jako svého kapelníka s ročním platem 200 zlatých. Zangius přitom zastával nejen úřad císařského dvořana, ale také funkci kapelníka luteránského chrámu Marienkirche v hanzovním městě Gdaňsku.

Ačkoli Zangius nepobyl v Lichtenštejnových službách zřejmě déle než pět či sedm let a s Brnem také přímo spojen není, lze i tak předpokládat, že právě jím vedený hudební ansámbl v počtu dvanácti až patnácti hudebníků představoval v moravském prostředí špičkové (dle pana Kaplana špíčkové) těleso. Tehdejší zemský hejtman se svou muzikou chlubil přinejmenším v době konání zemského sněmu v (Uherském) Hradišti v létě roku 1606 a lze předpokládat, že ansámbl reprezentoval svého pána i při sněmech v Brně. Ostatně Zangius se vcelku záhy zorientoval i v hierarchii moravské šlechty a dedikace svých tištěných sbírek směřoval do okruhu širší rodiny Karla ze Žerotína.

Vedle několika sbírek německých světských písní vydal Zangius sbírku šestihlasých latinských motet (Vídeň 1612), další jeho duchovní skladby až pro šestnáct hlasů jsou známé jen zprostředkovaně z prostějovského inventáře. Nahrávky Zangiových skladeb až na výjimky neexistují. Upozornění si zaslouží CD německého ansámblu Singer Pur, který v Brně vystoupil v roce 2013 v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby, s názvem Renaissance am Rhein. Motetten, Lieder und Chanson des 16. Jahrhunderts (2011). Zde je také nahrávka Zangiova chromatického moteta Tota pulchra es a písně Ein Einfalt zu dem Pfarrherr sprach ze Zangiovy první tiskem vydané sbírky Etliche schöne teutsche geistliche und weltliche Lieder (Kölln 1597). Moteto na text z Písně Písní Tota pulchra es nahrál také polský soubor Ars Cantus, jinak je pozoruhodná Zangiova tvorba téměř neznámá.

Mimochodem, dosud neobjasněné zůstávají i okolnosti Zangiovy smrti, přesněji skutečnost, jak se v roce 1617 Zangius jakožto výborně placený kapelník berlínského kurfiřta ocitl téměř bez prostředků v Olomouci, kde zemřel. V této souvislosti snad může opodstatněně zaznít jeho moteto s textem vstupního zpěvu první neděle adventní Ad te levavi animam meam / K tobě pozvedám svou duši.

zdroje:

Vladimír Burian: Vývoj náboženských poměrů v Brně 1570–1618. Brno 1948.
Milena Flodrová: Historický prolog příběhu brněnské Reduty. In: Reduta. Divadlo na Horním náměstí. Brno 2005, s. 17–30.
Herbert Haupt: Fürst Karl I. von Liechtenstein, Hofstaat und Sammeltätigkeit. Obersthofmeister Kaiser Rudolfs II. und Vizekönig von Böhmen. Edition der Quellen aus dem Liechtensteinischen Hausarchiv. Wien – Graz 1983.
Margita Havlíčková: Profesionální divadlo v královském městě Brně 1668–1733. Brno 2009.
Vladimír Maňas: Music in Moravia circa 1600. In: Zur Geschichte und Aufführungspraxis der Musik des 16.–18. Jahrhunderts in Mittel- und Osteuropa. 2013. Bratislava 2013. s. 98–110.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Filozofující rozehrávku z důvodů opatrnosti raději opouštím hned po vyřčení a utíkám do bezpečí dávné minulosti, kde lze fabulovat trochu bezpečněji.  více

Hudební stroj času nás dnes přenese o čtyři sta let zpátky. Z radniční věže jsou slyšet trubači a měděná střecha kostela svatého Jakuba ještě září. Cesta vede tunelem zvaným YouTube – můžete vstoupit.  více

Pokud chcete vidět na počátky hudby v Brně z ptačí perspektivy, běžte na Moravské náměstí. Předtím si ale přečtěte první díl seriálu Vladimíra Maňase o hudební historii města. Brněnská hudební historie právě začíná.  více


Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více