Konference z pohodlí domova: setkávání se v online prostředí

Konference z pohodlí domova: setkávání se v online prostředí

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.

Hudba však není jen provozované interpretační umění – pořádají se také různé workshopy, semináře, soustředění, letní školy či konference. I zde se našli odvážlivci, kteří se rozhodli přesunout program do virtuálního prostředí. Jednou z těchto událostí byl v pořadí již třetí ročník Conference on Music Communication and Performance pořádané za normální situace v italském městě Montecassiano pod hlavičkou Associazione Europea di Musica e Comunicazione (dále AEMC) jejímž prezidentem je současně organizátor konference Alberto Nones. Hlavním tématem programu, který se uskutečnil o víkendu 27.–28. června se stala trochu omšelá publicistická otázka: Je klasická hudba mrtvá? Vyprovokovala ji e-kniha Challenging Performance muzikologa Daniela Leech-Wilkinsona, který se nejednou kriticky vyjádřil k současnému stavu interpretačního umění.

Jako první se ke kritice Daniela Leech-Wilkinsona postavila klavíristka, pedagožka a členka Ivory Duo Piano Ensemble Natalie Tsaldarakis ve svém příspěvku The Work, the Mirror, Relevance and Meaning: Is Classical Music Dead? A Critical Response in Beethoven's 250th Anniversary. Tsaldarakis vnímá Leech-Wilkinsonův názor jako pokračování jeho kritiky tzv. historicky poučené interpretace, ona sama se však na problém snažila pohlížet smířlivě, a navíc z pohledu struktury, autonomie, síly emocí, konformity či obecných a osobních významů a výkladů hudebního díla. Ve svém příspěvku se opírala také o teoretické práce skladatele a muzikologa Lawrence Kramera, jehož přednáška k tématu tvořila středobod programu druhého dne a která si, na rozdíl od ostatních patnácti minutových příspěvků, vyhradila hodinu čistého času. Většina přednášejících se však stěžejního tématu držela pouze symbolicky a v některých případech v podstatě vůbec. Tato tematická nevyhraněnost však ničemu příliš nevadila.

Ostatně hned druhou přednáškou v pořadí se stalo téma Waxing and Waning: Musical Depictions of Cyclicity and Fluidity in Moonlight od muzikologa Hamishe Robba. Předmětem jeho analýzy byla motivická práce ve filmu Barryho Jenkinse Moonlight (2016). O tematické pestrosti svědčil také příspěvek skladatele a hobojisty Francisca Castillo s názvem Our Local Music and the Classical Music of the Others: Misconceptions and Possibilities in Colombian Music Education pojednávající o polemice evropské artificiální hudby a kolumbijské lidové kultury. Mezi nejpozoruhodnější prezentovaný výzkum patřila dle mého práce muzikoložky Cecilie Taher Performances Expression and Empathy in Children zkoumající míru empatie a ztotožnění se s uměleckým zážitkem u dětí od osmi do devíti a od desíti do dvanácti let. Těmto dvěma skupinám byla pouštěna nejen samotná hudba, ale také hudba s videem interpreta, přičemž reakce obou věkových skupin na tyto podněty byly do značné míry rozdílné. Zatímco osmi až devíti letým dětem příliš nezáleželo na tom, zda hudbu pouze poslouchají, nebo mohou interpreta při výkonu i sledovat, ti starší preferovali výrazně verzi s videem. Neméně zajímavý byl také příspěvek skladatele, právníka a pedagoga Jeffreyho Izza, ten v prezentaci titulované Space, Time and Memory: Examining the Disconnect Between Looking at Contemporary Art and Listening to Contemporary Music pátral po shodných a rozdílných prvcích ve výtvarném a hudebním uměním. Kladl si otázku, proč lidé mnohem snadněji přijímají moderní výtvarné umění než soudobou hudební tvorbu, ke které si často marně hledají cestu.

Výraznou část konference tvořily také streamované koncerty, na kterých vystoupili Animo Duo, Ivory Duo Piano Ensemble, Duo Francés-Bernal, Eurasia String Quartet, české Trio Aperto (jejich zásluhou jsem se o konferenci dozvěděl) a Deborah Stokol. Například Animo Duo vystoupilo s programem Animo Declassified sestávajícího z děl Daniela Dorffa, Maurice Ravela, Adama Cairda, Anny Boyd a s premiérou skladby na objednávku The Journey of Alan Kurdi Lukase Piela. Také Eurasia String Quartet se pochlubili premiérou. V jejich nastudování zazněl Smyčcový kvartet č. 8 „Reflections and Memories“ Lawrence Kramera. Trio Aperto představilo čtveřici skladeb pro dechové trio a elektroakustickou složku – Wooden music Emila Viklického, Ritorni Pavla Kopeckého, skladbu Krapp trio Vojtěcha Dlaska a Unknown terrains Lucie Vítkové a v rámci prezentace seznámilo posluchače na těchto příkladech se specifiky provozu hudby s elektroakustickou složkou. Trio Aperto se minulý rok účastnilo soutěže komorní hry AEMC Montecassiano, kde získalo 3. místo a letos v únoru vystoupilo na pozvání Alberta Nonese také v italském Porto Recanati. K samotnému výběru skladeb se vyjádřila hobojistka tria Barbora Šteflová: „Volba prezentace elektroakustických skladeb pro dechové trio byla pro nás jasná. Považujeme skladby s EA složkou za velmi zajímavý fenomén, který umožňuje rozšířit témbrové možnosti nástrojů a zvukové možnosti komorního souboru.“ Publikace s jednotlivými konferenčními příspěvky by měla vyjít ještě v rámci letošního roku. Konferenci uzavřela učitelka anglického jazyka a bardka svými písněmi na texty Homérovy Odyssei.

Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že podobné akce jsou v online prostředí jako doma, snaha co nejvěrněji zachovat klasický konferenční formát sebou nese řadu úskalí. Nejprve je třeba vybrat si vhodnou platformu – AEMC zvolilo službu Microsoft Teams, která nabízí nejen samotné konferenční hovory, ale také práci se soubory, či třeba sdílení plochy. (Jinou možností by byla třeba služba Zoom, se kterou jsem měl shodou okolností možnost seznámit se na jiné, ve stejnou dobu probíhající konferenci.)

Poměrně sympaticky jsou v Microsoft Teams řešeny prezentace, které umožňují zúčastněným posluchačům procházet jednotlivé snímky vlastním tempem, a tak se v případě potřeby lze vrátit k již zmíněným informacím. Je však třeba si uvědomit, že ne všichni dovedou s podobným softwarem nakládat stejně efektivně a těžko lze od lidí, kteří zasvětili svůj život historickému bádání, interpretačnímu umění, či analýzám hudebních děl očekávat, že budou za krátkou dobu v poměrně komplexní aplikaci stejně obratní a mrštní, jako ti, kteří se v tomto prostředí pohybují denně. Jakožto pouhý pozorovatel jsem si mohl oddychnout, že nemusím řešit sdílení ovládání prezentací, či sdílení audio stop v přehrávaných souborech. Nezřídka se totiž stávalo, že zvuk, který měl býti sdílenou stopou, jsme slyšeli zprostředkovaně přes mnohdy nekvalitní mikrofony notebooků. A taková hudba – byť by byla sebekrásnější – sobě ani interpretům zadostiučinění bohužel neudělá. Naštěstí byla hudební vystoupení řešena především odkazem na YouTube video a každý si tak mohl nahrávky poslechnout bez výše zmíněných problémů, které se vyskytovaly především při ukázkách během samotných přednášek. Ti, kteří si chtěli užít zvukový záznam v nejvyšší možné kvalitě, tak nemuseli být zklamáni.

Největším (a pravděpodobně také nejnešťastnějším) ústupkem, který si online forma konference vyžádala, byla diskuze. V prostředí přednáškových sálů se zkrátka reaguje mnohem pružněji a přirozeněji a nezřídka se stává, že se do rozhovoru zapojí několik různých stran. Zde by taková situace vyústila v nesrozumitelné přerývání hlasů a „vazbení“ mikrofonů.

I přes některé tyto nedostatky lze konferenci označit za více než povedenou, a to především velkou zásluhou pořadatele Alberta Nonese, který se staral nejen o řízení konference jako takové, ale nezřídka se věnoval i technické stránce. Výsledkem byla tematicky pestrá a hudebně bohatá událost, jejíž třetí ročník i v tomto nezvyklém a na poslední chvíli zvoleném online prostředí dokázal zejména jediné. Přiloží-li ruku k dílu interpreti i muzikologové, výsledky mohou být skutečně pozoruhodné!

Alberto Nones/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.  více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více