Konference z pohodlí domova: setkávání se v online prostředí

Konference z pohodlí domova: setkávání se v online prostředí

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.

Hudba však není jen provozované interpretační umění – pořádají se také různé workshopy, semináře, soustředění, letní školy či konference. I zde se našli odvážlivci, kteří se rozhodli přesunout program do virtuálního prostředí. Jednou z těchto událostí byl v pořadí již třetí ročník Conference on Music Communication and Performance pořádané za normální situace v italském městě Montecassiano pod hlavičkou Associazione Europea di Musica e Comunicazione (dále AEMC) jejímž prezidentem je současně organizátor konference Alberto Nones. Hlavním tématem programu, který se uskutečnil o víkendu 27.–28. června se stala trochu omšelá publicistická otázka: Je klasická hudba mrtvá? Vyprovokovala ji e-kniha Challenging Performance muzikologa Daniela Leech-Wilkinsona, který se nejednou kriticky vyjádřil k současnému stavu interpretačního umění.

Jako první se ke kritice Daniela Leech-Wilkinsona postavila klavíristka, pedagožka a členka Ivory Duo Piano Ensemble Natalie Tsaldarakis ve svém příspěvku The Work, the Mirror, Relevance and Meaning: Is Classical Music Dead? A Critical Response in Beethoven's 250th Anniversary. Tsaldarakis vnímá Leech-Wilkinsonův názor jako pokračování jeho kritiky tzv. historicky poučené interpretace, ona sama se však na problém snažila pohlížet smířlivě, a navíc z pohledu struktury, autonomie, síly emocí, konformity či obecných a osobních významů a výkladů hudebního díla. Ve svém příspěvku se opírala také o teoretické práce skladatele a muzikologa Lawrence Kramera, jehož přednáška k tématu tvořila středobod programu druhého dne a která si, na rozdíl od ostatních patnácti minutových příspěvků, vyhradila hodinu čistého času. Většina přednášejících se však stěžejního tématu držela pouze symbolicky a v některých případech v podstatě vůbec. Tato tematická nevyhraněnost však ničemu příliš nevadila.

Ostatně hned druhou přednáškou v pořadí se stalo téma Waxing and Waning: Musical Depictions of Cyclicity and Fluidity in Moonlight od muzikologa Hamishe Robba. Předmětem jeho analýzy byla motivická práce ve filmu Barryho Jenkinse Moonlight (2016). O tematické pestrosti svědčil také příspěvek skladatele a hobojisty Francisca Castillo s názvem Our Local Music and the Classical Music of the Others: Misconceptions and Possibilities in Colombian Music Education pojednávající o polemice evropské artificiální hudby a kolumbijské lidové kultury. Mezi nejpozoruhodnější prezentovaný výzkum patřila dle mého práce muzikoložky Cecilie Taher Performances Expression and Empathy in Children zkoumající míru empatie a ztotožnění se s uměleckým zážitkem u dětí od osmi do devíti a od desíti do dvanácti let. Těmto dvěma skupinám byla pouštěna nejen samotná hudba, ale také hudba s videem interpreta, přičemž reakce obou věkových skupin na tyto podněty byly do značné míry rozdílné. Zatímco osmi až devíti letým dětem příliš nezáleželo na tom, zda hudbu pouze poslouchají, nebo mohou interpreta při výkonu i sledovat, ti starší preferovali výrazně verzi s videem. Neméně zajímavý byl také příspěvek skladatele, právníka a pedagoga Jeffreyho Izza, ten v prezentaci titulované Space, Time and Memory: Examining the Disconnect Between Looking at Contemporary Art and Listening to Contemporary Music pátral po shodných a rozdílných prvcích ve výtvarném a hudebním uměním. Kladl si otázku, proč lidé mnohem snadněji přijímají moderní výtvarné umění než soudobou hudební tvorbu, ke které si často marně hledají cestu.

Výraznou část konference tvořily také streamované koncerty, na kterých vystoupili Animo Duo, Ivory Duo Piano Ensemble, Duo Francés-Bernal, Eurasia String Quartet, české Trio Aperto (jejich zásluhou jsem se o konferenci dozvěděl) a Deborah Stokol. Například Animo Duo vystoupilo s programem Animo Declassified sestávajícího z děl Daniela Dorffa, Maurice Ravela, Adama Cairda, Anny Boyd a s premiérou skladby na objednávku The Journey of Alan Kurdi Lukase Piela. Také Eurasia String Quartet se pochlubili premiérou. V jejich nastudování zazněl Smyčcový kvartet č. 8 „Reflections and Memories“ Lawrence Kramera. Trio Aperto představilo čtveřici skladeb pro dechové trio a elektroakustickou složku – Wooden music Emila Viklického, Ritorni Pavla Kopeckého, skladbu Krapp trio Vojtěcha Dlaska a Unknown terrains Lucie Vítkové a v rámci prezentace seznámilo posluchače na těchto příkladech se specifiky provozu hudby s elektroakustickou složkou. Trio Aperto se minulý rok účastnilo soutěže komorní hry AEMC Montecassiano, kde získalo 3. místo a letos v únoru vystoupilo na pozvání Alberta Nonese také v italském Porto Recanati. K samotnému výběru skladeb se vyjádřila hobojistka tria Barbora Šteflová: „Volba prezentace elektroakustických skladeb pro dechové trio byla pro nás jasná. Považujeme skladby s EA složkou za velmi zajímavý fenomén, který umožňuje rozšířit témbrové možnosti nástrojů a zvukové možnosti komorního souboru.“ Publikace s jednotlivými konferenčními příspěvky by měla vyjít ještě v rámci letošního roku. Konferenci uzavřela učitelka anglického jazyka a bardka svými písněmi na texty Homérovy Odyssei.

Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že podobné akce jsou v online prostředí jako doma, snaha co nejvěrněji zachovat klasický konferenční formát sebou nese řadu úskalí. Nejprve je třeba vybrat si vhodnou platformu – AEMC zvolilo službu Microsoft Teams, která nabízí nejen samotné konferenční hovory, ale také práci se soubory, či třeba sdílení plochy. (Jinou možností by byla třeba služba Zoom, se kterou jsem měl shodou okolností možnost seznámit se na jiné, ve stejnou dobu probíhající konferenci.)

Poměrně sympaticky jsou v Microsoft Teams řešeny prezentace, které umožňují zúčastněným posluchačům procházet jednotlivé snímky vlastním tempem, a tak se v případě potřeby lze vrátit k již zmíněným informacím. Je však třeba si uvědomit, že ne všichni dovedou s podobným softwarem nakládat stejně efektivně a těžko lze od lidí, kteří zasvětili svůj život historickému bádání, interpretačnímu umění, či analýzám hudebních děl očekávat, že budou za krátkou dobu v poměrně komplexní aplikaci stejně obratní a mrštní, jako ti, kteří se v tomto prostředí pohybují denně. Jakožto pouhý pozorovatel jsem si mohl oddychnout, že nemusím řešit sdílení ovládání prezentací, či sdílení audio stop v přehrávaných souborech. Nezřídka se totiž stávalo, že zvuk, který měl býti sdílenou stopou, jsme slyšeli zprostředkovaně přes mnohdy nekvalitní mikrofony notebooků. A taková hudba – byť by byla sebekrásnější – sobě ani interpretům zadostiučinění bohužel neudělá. Naštěstí byla hudební vystoupení řešena především odkazem na YouTube video a každý si tak mohl nahrávky poslechnout bez výše zmíněných problémů, které se vyskytovaly především při ukázkách během samotných přednášek. Ti, kteří si chtěli užít zvukový záznam v nejvyšší možné kvalitě, tak nemuseli být zklamáni.

Největším (a pravděpodobně také nejnešťastnějším) ústupkem, který si online forma konference vyžádala, byla diskuze. V prostředí přednáškových sálů se zkrátka reaguje mnohem pružněji a přirozeněji a nezřídka se stává, že se do rozhovoru zapojí několik různých stran. Zde by taková situace vyústila v nesrozumitelné přerývání hlasů a „vazbení“ mikrofonů.

I přes některé tyto nedostatky lze konferenci označit za více než povedenou, a to především velkou zásluhou pořadatele Alberta Nonese, který se staral nejen o řízení konference jako takové, ale nezřídka se věnoval i technické stránce. Výsledkem byla tematicky pestrá a hudebně bohatá událost, jejíž třetí ročník i v tomto nezvyklém a na poslední chvíli zvoleném online prostředí dokázal zejména jediné. Přiloží-li ruku k dílu interpreti i muzikologové, výsledky mohou být skutečně pozoruhodné!

Alberto Nones/ foto archiv umělce

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Nejčtenější

Kritika

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více