Ve čtvrtek 24. března diváci v Brně dostali možnost zažít opravdu výjimečný večer. Režisér Břetislav Rychlík se svojí ženou připravili na hudební scéně Městského divadla Brno koncert na podporu ukrajinských umělců, kteří utekli před válkou ze své země. Večer nesl název Společné kořeny a publiku měl přiblížit analogie lidové kultury Ukrajiny a Moravy. Já jsem při programu cítila zejména paralely v hudbě obecně. Výjimeční umělci navrch dokážou předávat krásu kdekoliv na světě.
Program byl rozlomený na dvě poloviny: tu první přenášela Česká televize a druhou zase Český rozhlas Brno. Sál bohužel nebyl zcela zaplněný. Možná právě proto, že někteří využili možnost sledovat koncert z domova. Všichni, kteří dojít mohli a neudělali to, ale opravdu prohloupili. Jedinečná atmosféra, která v sále panovala, byla zmíněnými médii a jejich kanály nepřenositelná. V sále byla v některých chvílích až hmatatelná síla společné myšlenky.
Večer uváděl režisér Břetislav Rychlík s ukrajinskou kolegyní Marianou Kozak, která také překládala. Šlo jim to dohromady skvěle, i když některé okamžiky byly čistou improvizací. Pořad totiž vznikl spontánně a rychle a nebyl čas na dlouhé přípravy. Profesionalita všech účinkujících to bez debat dovolovala.
Měla jsem dojem, že tvůrci pořadu vybírali interprety po hlasu. Ať už Hana Ulrychová, Petr Mička, nebo hlavní host večera – ukrajinská zpěvačka Mariana Sadovská jsou nositeli výjimečných témbrů. Všichni dohromady na jednom pódiu vyvolali více než dvouhodinovou husí kůži celému (bohužel nevyprodanému) sálu.
Úvod patřil kapele Javory Beat, která v druhé půlce vystoupila společně s Hradišťanem a tato konjunkce tak určitě udělala radost mnoha společným fanouškům. Vypjaté a vzhledem k okolnostem až dechberoucí výstupy Mariany Sadovské, vokální skupiny Milánosz nebo Bohdany Menšíkové s otcem Jurou Petrů byly naštěstí proloženy divokými jazzovo-horňáckými rytmy a stále se zlepšujícími verbuňkovými kreacemi Petra Mičky s muzikou. Vystoupili za doprovodu Jiřího Hradila a Lesní zvěře. Přivezli s sebou také horňáckou zpěvačku s průzračným starodávným hlasem Annu Šajdlerovou. Lidovou píseň Hora milá hora považuji za nejpovedenější fúzi na celém albu Hrubá hudba, ze kterého chlapci pro čtvrteční večer čerpali.
Opravdu nezapomenutelný byl ale konec první části koncertu Společné kořeny. Lidovou lemkovskou píseň Plyve kača má Mariana Sadovská ve svém repertoáru. Pro příležitost čtvrtečního koncertu se k ní přidala i většina ostatních účinkujících. Aktuální situace na Ukrajině, připomenutá promítnutými fotkami v pozadí vše umocnila do takové síly, že už v půlce písně celý sál povstal.
Desetisekundové ticho po jejím doznění, naplnilo prostor energií solidarity. Slzy, kterým se neubránila velká část publika nebyly z dojetí, ale opravdového smutku. Nikdy před tím, jsem nic podobného nezažila. Šlo o výjimečnou chvíli a jsem vděčná, že jsem byla její součástí. I přesto doufám, že už se nikdy nebude muset opakovat.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..