Květy nejen do herbáře. Pro Janáčka ve Strážnici

Květy nejen do herbáře. Pro Janáčka ve Strážnici

Jedním z důležitých výročí, které zohledňovala dramaturgie letošního Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, bylo 160. výročí narození hudebního skladatele Leoše Janáčka. Bylo těch výročí vlastně více – ještě 90 let Českého rozhlasu Brno a Rok české hudby – a všechna spolu jaksi souvisela. Programová rada se jim tedy rozhodla věnovat jeden z pořadů. Postupně se ustavilo trio autorů – muzikoložka Jarmila Procházková, já sám a nakonec k nám přibyl režisér Břetislav Rychlík.

Strážnice – to je folklor a amatérský festival. Janáček – to je klasika, kterou zahrají dobře jen profesionálové. Jak tedy přistoupit k takovému pořadu? Využili jsme jedinečné možnosti, že naše kolegyně Jarmila Procházková dokončuje definitivní edici Janáčkovy práce folkloristické. Navazuje a zaceluje monografii z roku 1955 Leoš Janáček o lidové písni a lidové hudbě, kterou uspořádal Jiří Vysloužil. V ní jsou obsaženy fejetony, poznámky, metodické pokyny sběratelům lidových písní, muzikologické črty a Janáčkovy písňové sběry. Jarmila doplnila známé materiály o dosud nepublikované zápisy písní, fragmenty, poznámky, obrazový materiál.

Rozhodli jsme se nakonec pro název pořadu Květy nejen do herbáře, který naznačuje základní ideu: píseň je živý útvar. Jak to s ní vlastně vypadá v ústech současných zpěváků a muzikantů? Janáček se potuloval moravsko-slovenským pomezím od Slezska na severu až po Horňácko na jihu a my jsme se rozhodli potulovat taky, zhruba 100–120 let po něm. Naplánovali jsem si, že najdeme svérázné regionální muzikanty a pošleme jim Janáčkovy sběry: Vybrali byste si z toho něco, nebo snad ještě něco žije v souborovém či běžném povědomí? Rozhodli jsme se oslovit spíše výrazné jednotlivce a menší muziky, ať je volba co nejvíce osobní. Ať to není diktát vedoucího souboru či dramaturga.

Nakonec jsme tedy vybrali sestavu účinkujících, která možná úplně nezapadá do běžné dramaturgie folklorního festivalu – vedle folklorních muzik se objevila i folková písničkářka Beata Bocek, Slezanka, která mnohé své písničky zpívá v polštině. Ale důležité bylo, že má vztah i k lidovým písním a občas z nich po svém způsobu vychází. Vedle horňácké hudecké muziky Petra Mičky se objevilo kvarteto Jiřího Pospíchala a vytvořilo v úpravě Miroslava Kolacii kontrastní prvek k syrové smyčcové muzice Horňáků.

Strážnice je sice amatérský festival, ale má svá pravidla a administrativu, což je dobré, aby se příprava nezadrhla. Zkrátka, do určité doby se musí odevzdat přesný seznam účinkujících, pak zas scénář, požadavky na techniku… Člověka, který má pořád jinou „důležitější“ práci, třeba své zaměstnání, to půl roku otravuje, ale nakonec se do Strážnice všichni sjedou a mají připraveny volné vstupy, stravenky a dokonce i ubytování, což není k zahození po noci strávené na pódiu a při muzikách v zámeckém parku. Ale nechci vás ochudit o detaily, s nimiž se dramaturg jiných žánrů asi nepotkává. Třeba: Pošlu notové zápisy charismatické zpěvačce ze Slezska, která je ovšem toho času na Novém Zélandu a trhá tam jablka nebo něco podobného. Za týden mail: Děkuju moc, ale já neumím noty. Nemohl bys mi to nahrát? – Hm, ale jak a kdy, copak jsem studio? A také co vybrat? – Nakonec si rozhlasák musí poradit, nad ránem to nabrnkám do diktafonu na mandolínu, zapískám melodii, pokusím se o kousek rádoby polského frázování a pošlu vše po kabelech někam na druhou stranu zeměkoule. Odpověď: Mám to! Už to poslouchám a bavím se. – Beata dorazí až den před festivalem, tak uvidíme. Odezvy z Valašska: My ty písničky známe, už jsme si vybrali, akorát – můžeme je zpívat normálně v nářečí? Ty Janáčkovy zápisy jsou dost nesmyslné. – Hoši, zpívejte to tak, jak vám zobák narostl! Janáček by vám to určitě schválil. – A tak to jde půl roku, než to máme v kupě. Tedy muziku. Průvodní slovo je naskicováno, ale jaksi jsme v zápalu svých pracovních povinností neměli čas se pořádně scházet a posílat si podklady. Rychlík je na mrtvici, protože má týden před Strážnicí ve Slováckém divadle premiéru hry Cena facky aneb Gottwaldovy boty a několik týdnů neusiluje o nic jiného, než aby to dobře dopadlo. Dopadlo. Živí a relativně zdraví se scházíme den před naším pořadem ve Strážnici. Jarmila se ukáže jako dříč a tahoun v poslední fázi, skoro nespí, ale dopracuje scénář téměř k dokonalosti. Já lítám kolem rozhlasových záznamů jiných pořadů, takže finiš je především na Jarmile a Břeťovi.

Scházíme se na podvečerní generálce. Přivážím cimbál, který jsem půjčil od ochotného muzikanta ze Strážnice. Je pořádně rozladěný. Co teď? Na pódiu praží slunce, ladění nemá smysl. Sháním rychle náhradu, Pán Bůh mi přeje a kamarádka ze souboru Kašava také. Přichází naše zpěvulenka z Březové, obce u slovenské hranice, kde Janáček zapisoval a především obdivoval krásu a svéráz dívčích hlasů. Nemohl pochopit, jak zpívají táhlé písně bez jasného rytmu, a přece spolu a pokaždé stejně! Byl z toho na nervy. Naše zpěvulenka je na nervy z toho, že její kamarádky, které s ní měly přijet zazpívat vícehlasně ty krásné březovské písně, se na ni vykašlaly. Takže to vlastně nejsou kamarádky, to je jasné. Přemlouváme ji, aby do toho šla sama. Po láhvi vína se rozhodne, že tedy jo. Na pódiu roste napětí, Břeťa uskládává pořadí, hudební čísla prokládáme nejen slovem, ale i promítáním starých fotografií a dokonce nahrávkou rázovitého sběratele Pustky, který „zaznal Janáčka roku šestadevadesátého“ – ale devatenáctého století, přátelé. „Dojel k nám na kunčickú puť“. V archivech brněnského rozhlasu jsou poklady.

O půl jedenácté je už tma. Od mixpultu schází mezi zaplněnými řadami děvče s akordeonem, hraje jednoduchý motiv a začíná zpívat. Vstupuje na pódium, do plného světla a pokračuje písní Ztratila se kravarenka v lese, Janáčkovu milovanou. Publikum v té tmě ani nedýchá. A když později se mazlí s březovskou písní Katka Gorčíková, sama, hrknou mi do očí slzy. Povedlo se.

Ten večer byl magický. Aspoň tedy pro mne. Jestli i pro druhé, to musí říct oni. Ale asi to nějak zafungovalo, dva z našich účinkujících dostali cenu Laureát Strážnice 2014. Já se pokusím někdy z rozhlasového záznamu připravit pořad a jsem zvědav, zda-li se mi podaří to kouzlo oživit.

Nakonec chci vyjmenovat všechny ty skvělé účinkující, kteří nám pomohli připomenout velkého milovníka a znalce lidové hudby Leoše Janáčka: písničkářka Beata Bocek, Pustkova cimbálová muzika, cimbalista a hráč na fujarku Marian Friedl, Cimbálová muzika Kotár, výrobce hudebních nástrojů a muzikant Vít Kašpařík, Cimbálová muzika Mladí Bruštíci a skupina fašančářů ze Strání, Katka Gorčíková z Březové a harmonikář Vlastimil Ondra z Nivnice, Ľudová hudba Miloša Bobáňa z Terchovej, gajdoš Juraj Dufek, Hudecká muzika souboru Danaj ze Strážnice s primášem Pavlem Múčkou, děti souboru Danájek ze Strážnice, Horňácká muzika Petra Mičky se zpěvačkou Veronikou Malatincovou a kvarteto Jiřího Pospíchala, zpěváci a tanečníci z Velké nad Veličkou.

Foto Jiří Plocek

Komentáře

Reagovat
  • Slyva G.

    18. červenec 2014, 12:51
    Moc krásně napsané, jako bych to viděla před sebou a znovu s Vámi prožila vše, o čem píšete. Katku s Vlastíkovou harmonikou jsem aspoň slyšela a viděla na videu, když mi moje malé děti nevydržely a nemohla jsem na pořad přijít- opravdu to musel být magický večer a jedinečný pořad- jste všichni moc šikovní. Díky.

Dále si přečtěte

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více


V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více