Květy nejen do herbáře. Pro Janáčka ve Strážnici

Květy nejen do herbáře. Pro Janáčka ve Strážnici

Jedním z důležitých výročí, které zohledňovala dramaturgie letošního Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, bylo 160. výročí narození hudebního skladatele Leoše Janáčka. Bylo těch výročí vlastně více – ještě 90 let Českého rozhlasu Brno a Rok české hudby – a všechna spolu jaksi souvisela. Programová rada se jim tedy rozhodla věnovat jeden z pořadů. Postupně se ustavilo trio autorů – muzikoložka Jarmila Procházková, já sám a nakonec k nám přibyl režisér Břetislav Rychlík.

Strážnice – to je folklor a amatérský festival. Janáček – to je klasika, kterou zahrají dobře jen profesionálové. Jak tedy přistoupit k takovému pořadu? Využili jsme jedinečné možnosti, že naše kolegyně Jarmila Procházková dokončuje definitivní edici Janáčkovy práce folkloristické. Navazuje a zaceluje monografii z roku 1955 Leoš Janáček o lidové písni a lidové hudbě, kterou uspořádal Jiří Vysloužil. V ní jsou obsaženy fejetony, poznámky, metodické pokyny sběratelům lidových písní, muzikologické črty a Janáčkovy písňové sběry. Jarmila doplnila známé materiály o dosud nepublikované zápisy písní, fragmenty, poznámky, obrazový materiál.

Rozhodli jsme se nakonec pro název pořadu Květy nejen do herbáře, který naznačuje základní ideu: píseň je živý útvar. Jak to s ní vlastně vypadá v ústech současných zpěváků a muzikantů? Janáček se potuloval moravsko-slovenským pomezím od Slezska na severu až po Horňácko na jihu a my jsme se rozhodli potulovat taky, zhruba 100–120 let po něm. Naplánovali jsem si, že najdeme svérázné regionální muzikanty a pošleme jim Janáčkovy sběry: Vybrali byste si z toho něco, nebo snad ještě něco žije v souborovém či běžném povědomí? Rozhodli jsme se oslovit spíše výrazné jednotlivce a menší muziky, ať je volba co nejvíce osobní. Ať to není diktát vedoucího souboru či dramaturga.

Nakonec jsme tedy vybrali sestavu účinkujících, která možná úplně nezapadá do běžné dramaturgie folklorního festivalu – vedle folklorních muzik se objevila i folková písničkářka Beata Bocek, Slezanka, která mnohé své písničky zpívá v polštině. Ale důležité bylo, že má vztah i k lidovým písním a občas z nich po svém způsobu vychází. Vedle horňácké hudecké muziky Petra Mičky se objevilo kvarteto Jiřího Pospíchala a vytvořilo v úpravě Miroslava Kolacii kontrastní prvek k syrové smyčcové muzice Horňáků.

Strážnice je sice amatérský festival, ale má svá pravidla a administrativu, což je dobré, aby se příprava nezadrhla. Zkrátka, do určité doby se musí odevzdat přesný seznam účinkujících, pak zas scénář, požadavky na techniku… Člověka, který má pořád jinou „důležitější“ práci, třeba své zaměstnání, to půl roku otravuje, ale nakonec se do Strážnice všichni sjedou a mají připraveny volné vstupy, stravenky a dokonce i ubytování, což není k zahození po noci strávené na pódiu a při muzikách v zámeckém parku. Ale nechci vás ochudit o detaily, s nimiž se dramaturg jiných žánrů asi nepotkává. Třeba: Pošlu notové zápisy charismatické zpěvačce ze Slezska, která je ovšem toho času na Novém Zélandu a trhá tam jablka nebo něco podobného. Za týden mail: Děkuju moc, ale já neumím noty. Nemohl bys mi to nahrát? – Hm, ale jak a kdy, copak jsem studio? A také co vybrat? – Nakonec si rozhlasák musí poradit, nad ránem to nabrnkám do diktafonu na mandolínu, zapískám melodii, pokusím se o kousek rádoby polského frázování a pošlu vše po kabelech někam na druhou stranu zeměkoule. Odpověď: Mám to! Už to poslouchám a bavím se. – Beata dorazí až den před festivalem, tak uvidíme. Odezvy z Valašska: My ty písničky známe, už jsme si vybrali, akorát – můžeme je zpívat normálně v nářečí? Ty Janáčkovy zápisy jsou dost nesmyslné. – Hoši, zpívejte to tak, jak vám zobák narostl! Janáček by vám to určitě schválil. – A tak to jde půl roku, než to máme v kupě. Tedy muziku. Průvodní slovo je naskicováno, ale jaksi jsme v zápalu svých pracovních povinností neměli čas se pořádně scházet a posílat si podklady. Rychlík je na mrtvici, protože má týden před Strážnicí ve Slováckém divadle premiéru hry Cena facky aneb Gottwaldovy boty a několik týdnů neusiluje o nic jiného, než aby to dobře dopadlo. Dopadlo. Živí a relativně zdraví se scházíme den před naším pořadem ve Strážnici. Jarmila se ukáže jako dříč a tahoun v poslední fázi, skoro nespí, ale dopracuje scénář téměř k dokonalosti. Já lítám kolem rozhlasových záznamů jiných pořadů, takže finiš je především na Jarmile a Břeťovi.

Scházíme se na podvečerní generálce. Přivážím cimbál, který jsem půjčil od ochotného muzikanta ze Strážnice. Je pořádně rozladěný. Co teď? Na pódiu praží slunce, ladění nemá smysl. Sháním rychle náhradu, Pán Bůh mi přeje a kamarádka ze souboru Kašava také. Přichází naše zpěvulenka z Březové, obce u slovenské hranice, kde Janáček zapisoval a především obdivoval krásu a svéráz dívčích hlasů. Nemohl pochopit, jak zpívají táhlé písně bez jasného rytmu, a přece spolu a pokaždé stejně! Byl z toho na nervy. Naše zpěvulenka je na nervy z toho, že její kamarádky, které s ní měly přijet zazpívat vícehlasně ty krásné březovské písně, se na ni vykašlaly. Takže to vlastně nejsou kamarádky, to je jasné. Přemlouváme ji, aby do toho šla sama. Po láhvi vína se rozhodne, že tedy jo. Na pódiu roste napětí, Břeťa uskládává pořadí, hudební čísla prokládáme nejen slovem, ale i promítáním starých fotografií a dokonce nahrávkou rázovitého sběratele Pustky, který „zaznal Janáčka roku šestadevadesátého“ – ale devatenáctého století, přátelé. „Dojel k nám na kunčickú puť“. V archivech brněnského rozhlasu jsou poklady.

O půl jedenácté je už tma. Od mixpultu schází mezi zaplněnými řadami děvče s akordeonem, hraje jednoduchý motiv a začíná zpívat. Vstupuje na pódium, do plného světla a pokračuje písní Ztratila se kravarenka v lese, Janáčkovu milovanou. Publikum v té tmě ani nedýchá. A když později se mazlí s březovskou písní Katka Gorčíková, sama, hrknou mi do očí slzy. Povedlo se.

Ten večer byl magický. Aspoň tedy pro mne. Jestli i pro druhé, to musí říct oni. Ale asi to nějak zafungovalo, dva z našich účinkujících dostali cenu Laureát Strážnice 2014. Já se pokusím někdy z rozhlasového záznamu připravit pořad a jsem zvědav, zda-li se mi podaří to kouzlo oživit.

Nakonec chci vyjmenovat všechny ty skvělé účinkující, kteří nám pomohli připomenout velkého milovníka a znalce lidové hudby Leoše Janáčka: písničkářka Beata Bocek, Pustkova cimbálová muzika, cimbalista a hráč na fujarku Marian Friedl, Cimbálová muzika Kotár, výrobce hudebních nástrojů a muzikant Vít Kašpařík, Cimbálová muzika Mladí Bruštíci a skupina fašančářů ze Strání, Katka Gorčíková z Březové a harmonikář Vlastimil Ondra z Nivnice, Ľudová hudba Miloša Bobáňa z Terchovej, gajdoš Juraj Dufek, Hudecká muzika souboru Danaj ze Strážnice s primášem Pavlem Múčkou, děti souboru Danájek ze Strážnice, Horňácká muzika Petra Mičky se zpěvačkou Veronikou Malatincovou a kvarteto Jiřího Pospíchala, zpěváci a tanečníci z Velké nad Veličkou.

Foto Jiří Plocek

Komentáře

Reagovat
  • Slyva G.

    18. červenec 2014, 12:51
    Moc krásně napsané, jako bych to viděla před sebou a znovu s Vámi prožila vše, o čem píšete. Katku s Vlastíkovou harmonikou jsem aspoň slyšela a viděla na videu, když mi moje malé děti nevydržely a nemohla jsem na pořad přijít- opravdu to musel být magický večer a jedinečný pořad- jste všichni moc šikovní. Díky.

Dále si přečtěte

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více


Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více