Květy nejen do herbáře. Pro Janáčka ve Strážnici

Květy nejen do herbáře. Pro Janáčka ve Strážnici

Jedním z důležitých výročí, které zohledňovala dramaturgie letošního Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, bylo 160. výročí narození hudebního skladatele Leoše Janáčka. Bylo těch výročí vlastně více – ještě 90 let Českého rozhlasu Brno a Rok české hudby – a všechna spolu jaksi souvisela. Programová rada se jim tedy rozhodla věnovat jeden z pořadů. Postupně se ustavilo trio autorů – muzikoložka Jarmila Procházková, já sám a nakonec k nám přibyl režisér Břetislav Rychlík.

Strážnice – to je folklor a amatérský festival. Janáček – to je klasika, kterou zahrají dobře jen profesionálové. Jak tedy přistoupit k takovému pořadu? Využili jsme jedinečné možnosti, že naše kolegyně Jarmila Procházková dokončuje definitivní edici Janáčkovy práce folkloristické. Navazuje a zaceluje monografii z roku 1955 Leoš Janáček o lidové písni a lidové hudbě, kterou uspořádal Jiří Vysloužil. V ní jsou obsaženy fejetony, poznámky, metodické pokyny sběratelům lidových písní, muzikologické črty a Janáčkovy písňové sběry. Jarmila doplnila známé materiály o dosud nepublikované zápisy písní, fragmenty, poznámky, obrazový materiál.

Rozhodli jsme se nakonec pro název pořadu Květy nejen do herbáře, který naznačuje základní ideu: píseň je živý útvar. Jak to s ní vlastně vypadá v ústech současných zpěváků a muzikantů? Janáček se potuloval moravsko-slovenským pomezím od Slezska na severu až po Horňácko na jihu a my jsme se rozhodli potulovat taky, zhruba 100–120 let po něm. Naplánovali jsem si, že najdeme svérázné regionální muzikanty a pošleme jim Janáčkovy sběry: Vybrali byste si z toho něco, nebo snad ještě něco žije v souborovém či běžném povědomí? Rozhodli jsme se oslovit spíše výrazné jednotlivce a menší muziky, ať je volba co nejvíce osobní. Ať to není diktát vedoucího souboru či dramaturga.

Nakonec jsme tedy vybrali sestavu účinkujících, která možná úplně nezapadá do běžné dramaturgie folklorního festivalu – vedle folklorních muzik se objevila i folková písničkářka Beata Bocek, Slezanka, která mnohé své písničky zpívá v polštině. Ale důležité bylo, že má vztah i k lidovým písním a občas z nich po svém způsobu vychází. Vedle horňácké hudecké muziky Petra Mičky se objevilo kvarteto Jiřího Pospíchala a vytvořilo v úpravě Miroslava Kolacii kontrastní prvek k syrové smyčcové muzice Horňáků.

Strážnice je sice amatérský festival, ale má svá pravidla a administrativu, což je dobré, aby se příprava nezadrhla. Zkrátka, do určité doby se musí odevzdat přesný seznam účinkujících, pak zas scénář, požadavky na techniku… Člověka, který má pořád jinou „důležitější“ práci, třeba své zaměstnání, to půl roku otravuje, ale nakonec se do Strážnice všichni sjedou a mají připraveny volné vstupy, stravenky a dokonce i ubytování, což není k zahození po noci strávené na pódiu a při muzikách v zámeckém parku. Ale nechci vás ochudit o detaily, s nimiž se dramaturg jiných žánrů asi nepotkává. Třeba: Pošlu notové zápisy charismatické zpěvačce ze Slezska, která je ovšem toho času na Novém Zélandu a trhá tam jablka nebo něco podobného. Za týden mail: Děkuju moc, ale já neumím noty. Nemohl bys mi to nahrát? – Hm, ale jak a kdy, copak jsem studio? A také co vybrat? – Nakonec si rozhlasák musí poradit, nad ránem to nabrnkám do diktafonu na mandolínu, zapískám melodii, pokusím se o kousek rádoby polského frázování a pošlu vše po kabelech někam na druhou stranu zeměkoule. Odpověď: Mám to! Už to poslouchám a bavím se. – Beata dorazí až den před festivalem, tak uvidíme. Odezvy z Valašska: My ty písničky známe, už jsme si vybrali, akorát – můžeme je zpívat normálně v nářečí? Ty Janáčkovy zápisy jsou dost nesmyslné. – Hoši, zpívejte to tak, jak vám zobák narostl! Janáček by vám to určitě schválil. – A tak to jde půl roku, než to máme v kupě. Tedy muziku. Průvodní slovo je naskicováno, ale jaksi jsme v zápalu svých pracovních povinností neměli čas se pořádně scházet a posílat si podklady. Rychlík je na mrtvici, protože má týden před Strážnicí ve Slováckém divadle premiéru hry Cena facky aneb Gottwaldovy boty a několik týdnů neusiluje o nic jiného, než aby to dobře dopadlo. Dopadlo. Živí a relativně zdraví se scházíme den před naším pořadem ve Strážnici. Jarmila se ukáže jako dříč a tahoun v poslední fázi, skoro nespí, ale dopracuje scénář téměř k dokonalosti. Já lítám kolem rozhlasových záznamů jiných pořadů, takže finiš je především na Jarmile a Břeťovi.

Scházíme se na podvečerní generálce. Přivážím cimbál, který jsem půjčil od ochotného muzikanta ze Strážnice. Je pořádně rozladěný. Co teď? Na pódiu praží slunce, ladění nemá smysl. Sháním rychle náhradu, Pán Bůh mi přeje a kamarádka ze souboru Kašava také. Přichází naše zpěvulenka z Březové, obce u slovenské hranice, kde Janáček zapisoval a především obdivoval krásu a svéráz dívčích hlasů. Nemohl pochopit, jak zpívají táhlé písně bez jasného rytmu, a přece spolu a pokaždé stejně! Byl z toho na nervy. Naše zpěvulenka je na nervy z toho, že její kamarádky, které s ní měly přijet zazpívat vícehlasně ty krásné březovské písně, se na ni vykašlaly. Takže to vlastně nejsou kamarádky, to je jasné. Přemlouváme ji, aby do toho šla sama. Po láhvi vína se rozhodne, že tedy jo. Na pódiu roste napětí, Břeťa uskládává pořadí, hudební čísla prokládáme nejen slovem, ale i promítáním starých fotografií a dokonce nahrávkou rázovitého sběratele Pustky, který „zaznal Janáčka roku šestadevadesátého“ – ale devatenáctého století, přátelé. „Dojel k nám na kunčickú puť“. V archivech brněnského rozhlasu jsou poklady.

O půl jedenácté je už tma. Od mixpultu schází mezi zaplněnými řadami děvče s akordeonem, hraje jednoduchý motiv a začíná zpívat. Vstupuje na pódium, do plného světla a pokračuje písní Ztratila se kravarenka v lese, Janáčkovu milovanou. Publikum v té tmě ani nedýchá. A když později se mazlí s březovskou písní Katka Gorčíková, sama, hrknou mi do očí slzy. Povedlo se.

Ten večer byl magický. Aspoň tedy pro mne. Jestli i pro druhé, to musí říct oni. Ale asi to nějak zafungovalo, dva z našich účinkujících dostali cenu Laureát Strážnice 2014. Já se pokusím někdy z rozhlasového záznamu připravit pořad a jsem zvědav, zda-li se mi podaří to kouzlo oživit.

Nakonec chci vyjmenovat všechny ty skvělé účinkující, kteří nám pomohli připomenout velkého milovníka a znalce lidové hudby Leoše Janáčka: písničkářka Beata Bocek, Pustkova cimbálová muzika, cimbalista a hráč na fujarku Marian Friedl, Cimbálová muzika Kotár, výrobce hudebních nástrojů a muzikant Vít Kašpařík, Cimbálová muzika Mladí Bruštíci a skupina fašančářů ze Strání, Katka Gorčíková z Březové a harmonikář Vlastimil Ondra z Nivnice, Ľudová hudba Miloša Bobáňa z Terchovej, gajdoš Juraj Dufek, Hudecká muzika souboru Danaj ze Strážnice s primášem Pavlem Múčkou, děti souboru Danájek ze Strážnice, Horňácká muzika Petra Mičky se zpěvačkou Veronikou Malatincovou a kvarteto Jiřího Pospíchala, zpěváci a tanečníci z Velké nad Veličkou.

Foto Jiří Plocek

Komentáře

Reagovat
  • Slyva G.

    18. červenec 2014, 12:51
    Moc krásně napsané, jako bych to viděla před sebou a znovu s Vámi prožila vše, o čem píšete. Katku s Vlastíkovou harmonikou jsem aspoň slyšela a viděla na videu, když mi moje malé děti nevydržely a nemohla jsem na pořad přijít- opravdu to musel být magický večer a jedinečný pořad- jste všichni moc šikovní. Díky.

Dále si přečtěte

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více


Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více