Leoš Janáček má v Brně skvělý festival

Leoš Janáček má v Brně skvělý festival

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.

Jako pamětník si dobře vzpomínám na janáčkovský festival, který se v Brně uskutečnil v roce 1958. Pořadatelé dobře odhadli situaci, ve které osmdesátiletý Zdeněk Nejedlý, jenž se z kritika, namítajícího leccos proti Janáčkovi z estetického hlediska, vyvinul ve žlučovitého a nenávistného cenzora, ztratil pro svůj věk možnost zakazovat. Pamatuji se na bělovlasého dirigenta Břetislava Bakalu a na zadostiučinění, kterého došel stejně jako mnozí jiní zastánci a vyznavači Janáčkova díla. Posluchači byli nadšení, ale festival to byl skromný svými rozměry a záměrně neusiloval o hlučný ohlas, aby přece jen nepřivolal dodatečný nepřátelský zákrok.

Myslel jsem na to, když jsem 17. listopadu 2018 v Janáčkově opeře poslouchal slavnostní proslovy, jimiž řečníci v čele s ředitelem brněnského Národního divadla Martinem Glaserem uváděli zahajovací představení hudebního festivalu Janáček Brno a zároveň premiéru Janáčkovy Lišky Bystroušky v podání domácího souboru. Po šedesáti letech se situace z gruntu proměnila: festival byl velkolepý, organizátoři jej rozvrhli do osmnácti dnů a k účasti získali četná operní divadla, orchestry a sólisty, a to jak z České republiky, tak ze zahraničí. Janáček se za ta léta stal světově inscenovaným skladatelem.

Určitý předěl znamenala skutečnost, že se v roce 1956 s Janáčkovým dílem poprvé setkal velký hudební novátor Pierre Boulez, žák Messiaenův, skladatel, dirigent a teoretik, který posléze v roce 2008 provedl Janáčka se Symfonickým orchestrem BBC a vyznal se, že je Janáček jeho nejoblíbenějším českým skladatelem. Moravský Mistr se také tím zařadil mezi největší zjevy moderní hudby jakoby oficiálně a brněnský festival má dnes oprávněnou vyhlídku nabýt trvalého postavení v evropském hudebním kalendáři.

Připomínám si, že v roce 2018 přijel do Brna operní soubor z Cardiffu a přivezl Janáčkovo operní dílo Z mrtvého domu, přičemž dirigentem byl šéf opery a brněnský rodák Tomáš Hanus, režisérem pak David Pountney, který se Janáčkem zabýval a zabývá soustavně, dále že byla v Brně hostem Vlámská opera s Věcí Makropulos a s dirigentem Tomášem Netopilem, přičemž režii převzal Kornel Mundruczó, významná maďarská osobnost evropského divadla a filmu, a kromě toho tu kromě pražského Národního divadla a jeho Výletů pana Broučka vystoupili například Poznaňští, jejichž představení Její pastorkyně režíroval lotyšský režisér, herec a dramatik Alvis Hermanis. Přitom se sluší zmínit o tom, že se mezi janáčkovskými režiséry z minulosti vyskytují slavná jména Calixto Bieito, Frank Castorf, Krzysztof Warlikowski, David Radok nebo Robert Carsen.

Vybavuji si při té příležitosti, jak těžké překážky musel Leoš Janáček překonávat, a to nejen ve svých začátcích, nýbrž i v letech tvůrčí zralosti. Zdeněk Nejedlý posoudil Její pastorkyni jako opožděnou a neplodnou daň folkloru. Skladatel Jaroslav Křička se jako kritik veřejně vyslovil, že Janáčkově poetice nerozumí, vlastně že ji pokládá za bludnou. Karel Kovařovic -  Milan Kundera jej za to hněvivě nazval průměrným pražským hudebníkem - se jako šéf opery Národního divadla úporně a dlouho i úspěšně bránil pojmout Janáčka do repertoáru. Uznávaná skladatelská autorita Vítězslav Novák s pohrdáním zpochybnil nejznamenitější Janáčkovy opery – prý se jejich autor uchyluje k pohodlné snadnosti, s níž se vzdal polyfonie a kontrapunktu. Někteří kritikové poukazovali na to, že ostatně i Mistr Antonín Dvořák nabádal svého žáka Janáčka, aby se nebál melodie a rozvíjel ji důsledně, jak je v hudebních dějinách dobrým zvykem. Na druhé straně to, že se Janáček navzdory všem a navzdory přiznávaným krizím sebevědomí nakonec prosadil, mluví nejen pro jeho vytrvalost a vnitřní pevnost, nýbrž i ve prospěch historického optimismu, podle něhož se hodnoty jednou dočkají spravedlivého ocenění a odezvy.

Milan Uhde/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více