Lidová Fléda

Lidová Fléda

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.

Koncert byl pomyslně rozdělen do tří částí. Každá z nich byla jiná, ale tvořily harmonický, gradující celek s katarzním závěrem. V první části hrála Lucie Redlová sama svoje starší písně i ty z nového alba Lidová Redlová. Album v rámci koncertu uvedla v život brněnský. Šlo o komorní zážitek, úzké propojení mezi umělcem na pódiu a diváky, které z části tvořili kamarádi vystupující. Na chvíli jsem si připadala jako v legendárním meziříčském M-klubu, ve kterém jsem stejně jako Lucka, vyrostla. Tam tyto mezipódiové dialogy fungovaly stejně. Navíc se křtilo vodou z Bečvy, která je pro všechny valašskomeziříčské rodáky řekou srdce.

hruba_hudba_foto_Martin Kozlovsky_04

V druhé části hrála Lucie Redlová písně z nového alba s přizvanými hosty. Těmi byli muzikanti projektu Hrubá hudba v čele s Petrem Mičkou a Jiřím Hradilem. Lucie si pozvala také svoji kamarádku Evu Šterbovou, zpěvačku Ženského sboru z Kudlovic alias Kudlanek. Tyto dvě ženy pojí kamarádství s muzikantkou Jitkou Šuranskou, která nás před několika lety navždy opustila. Píseň Kamarádko moja, kterou Lucie na albu věnovala právě Jitce Šuranské, má sílu ve své jednoduchosti, protože pro tak silné emoce nejsou žádná náročná slova ani melodie třeba. Možná právě naopak, rušily by samotné sdělení, které má mířit přímo do nebe, k osobě, kterou jsme měli rádi. Podobně to je i v písni Hudci. I ta byla dedikována blízké osobě, která zemřela. V tomto případě hudebníkovi Davidu Stypkovi.

Písničkářkám a písničkářům s kytarou občas doprovodná kapela ubere na niternosti, ale Hradilovy aranže a housle Petra Mičky (i jeho muziky) Lucčiny písničky doprovodily a vyšperkovaly, aniž by na sebe přetahovaly zbytečnou pozornost.

Lidové motivy jsou oblíbeným prvkem v mnoha hudebních žánrech. Často mají ale pouze rádoby estetickou a v horším případě prvoplánově komerční funkci. Z Lucčina projevu byl cítit silný ženský hlas, hledání vlastních témat a také hledání kořenů. A myslím, že právě to ji spojuje s Jiřím Hradilem. Sami vyrostli v prostředí, kde měli k lidovému sice blízko, i přesto byli spíše v pozici pozorovatele. Jejich hudební talent je nakonec k našim pradávným kořenům, ve kterých můžeme slyšet hudební vývoj posledních století, dovedl.

hruba_hudba_foto_Martin Kozlovsky_02

V hudbě Jiřího Hradila slyším touhu po něčem až fundamentálním. Je to rozpoznatelné možná ve zvuku bubnu s často používaným motivem výkřiků. Jedná se o obrazy, které jsou pro mě možná až příliš hluboko a osobně na ně skrze mladší lidový materiál nedohlédnu. I přesto cítím jejich význam.

Koncert Hrubé Hudby, který byl třetí a závěrečnou částí večera, začali muzikanti z Horňácké muziky Petra Mičky přímo mezi diváky. Právě tam, kde je lidové hudbě nejlíp.

V roce 1892 se poprvé v Brně představili muzikanti z Horňácka na lidovém koncertě v besedním domě. Etnograf Lubor Niederle tehdy napsal, že Velická kapela a zpěváci nebyli a nemohou být nikdy doma na pódiu rozsáhlé dvorany plné upjatě je pozorujícího obecenstva. Že až po skončení pořadu, kdy se rozproudila volná zábava, se muzikanti více rozjařili a s větší chutí zpívali na prosté podlaze než na pódiu. Petr Mička to ví a tímto symbolickým gestem to předal dál.

Koncert Hrubé Hudby jsem viděla potřetí a ten na Flédě patřil k těm nejpodařenějším. I když chyběla řada hostů (a někteří bohužel navždy, jako pan Jaroslav Smutný), bylo vidět, že se muzikanti sžili, sehráli a dostalo se jim společné hraní (i tanec) pod kůži.

Stejně tak je to i s pěveckými hosty. Brněnského koncertu se zúčastnila nakonec jen paní Anna Šajdlerová patřící ke generaci zpěvaček, které ještě navazují na tradici horňáckého ženského zpěvu, jak ji popisuje Dušan Holý v monografii Horňácko. Ženy zpívaly mnohem častěji doma, proto byl jejich zpěv tišší, což se u starších žen ještě zvýrazňovalo. O to více prostoru měl tento tichý zpěv pro zdobení. Při hlasitém zpěvu se ozdoby vytrácí. Také skladba repertoáru byla u žen a můžu rozdílná. Ženy zpívaly často táhlé balady, více než písně taneční. Muži zpívali s širokými pauzami, ale ženy téměř jedním dechem v legatu. Všechny tyto charakteristiky jsme mohli ve zpěvu paní Šajdlerové slyšet. Vždycky je to obrovský zážitek.

hruba_hudba_foto_Martin Kozlovsky_03

Jiří Hradil se tou podmanivou krásou nechal unést a zopakoval jednu píseň s paní Šajdlerovou dvakrát, naprosto rozumím jeho motivaci. Já jsem ale na opakování odešla, chtěla jsem si v mysli uložit jedinečný a exkluzivní zážitek, který jsem měla z prvního provedení.

Profesor Miloš Štědroň v rozhovoru pro Národopisnou revue (2022) řekl, že vklad horňácké muziky v tomto hudebním projektu je 95 % a rockeři tam vnáší maximálně 5 %. Já si myslím, že jsou si samotní hudebníci této jasné převahy vědomi. Osobně je pro mě i těchto 5 % dobrým důkazem, že to může fungovat. Jsou totiž i takové kapely, které místo aby něco přidaly, spíše písničkám notná procenta uberou. Z pódia byla cítit pokora a společné přátelství. Jsem zvědavá, zda byla Hrubá hudba jen osamělou vlaštovkou v tvůrčí práci Jiřího a Petra anebo dokážou z tohoto spojení ještě vykřesat něco dalšího.

 Foto Martin Kozlovský

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce