Mário Radačovský – nový ředitel baletu ND Brno

1. listopad 2013, 13:10

Mário Radačovský – nový ředitel baletu ND Brno

Funkce ředitele baletu ND Brno se dnes ujímá Mário Radačovský. Jako svoji prioritu uvedl klasický repertoár, ale počítá do něj i klasiku dvacátého století. V Brně by se měla objevovat práce špičkových světových choreografů, například Jiřího Kyliána, s nímž Mário Radačovský spolupracoval. Nový ředitel by chtěl navázat na vynikající tradici brněnského baletu jako špičkového evropského souboru. Funkci ředitele baletu mu nabídl nový ředitel ND Brno Martin Glaser.

V jaké situaci vás zastihla nabídka Martina Glasera – co jste musel odříct, změnit, nedělat, nebo naopak nečekaně udělat?
Já mám svůj vlastní soubor Balet Bratislava, který je už teď součástí Nové scény SND, a mám nějaké závazky jako choreograf i v zahraničí – v San Franciscu, v Rize atd. Bratislava je ale naštěstí velmi blízko, takže můžu být během půl hodinky tam, nebo zpátky v Brně. Další věc je ta, že tu je tým lidí, které znám, pracoval jsem s nimi i tančil na jevišti. Jsou mezi nimi baletní mistři Jana Ruggieri a Ivan Příkaský, můj zástupce Pavel Plšek nebo Karel Littera, znám je dvacet let, jsou to skvělí lidé a věřím jim. Není tu po této stránce žádný problém.

Co je podle vás základem dobrého baletního divadla, kromě individuální techniky členů souboru?
Základem je dobrá motivující atmosféra. Členové baletu ND Brno milují to, co dělají, to je úplný základ. Finanční situace tanečníků by mohla být vždy lepší, ale není to zdaleka jen otázka peněz. Důležitá je vyváženost mezi repertoárovou strukturou a samotným souborem. Moji předchůdci se vždy báli, aby jim tanečníci neodcházeli. Já bych chtěl během dvou až tří let docílit stavu, kdy se budou tanečníci bát, že mohou odejít.

Co by se ve špičkovém baletním divadle rozhodně hrát mělo, a co rozhodně ne?
Jak jsem říkal, jsem odchovaný klasickým repertoárem a dokonce jsem na brněnském jevišti tančil se zesnulou Soňou Zejdovou a Ivanem Příkaským Labutí jezero, GiselleSpící krasavici. Soubor tohoto typu by tyto klasické tituly měl mít na repertoáru. Musí se objevit celovečerní titul George Balanchina, tedy klasika dvacátého století, a potom neoklasické i současnější tituly. Myslím si, že bychom neměli hrát nějaké ultraalternativní věci, které skvěle odehrají soubory s menším počtem tanečníků. Nejdůležitější pro mě je, aby ta věc měla uměleckou hodnotu, nestačí, aby někdo tloukl hlavou o stěnu a říkal tomu alternativa. Divák musí cítit, že z jeviště jde především kvalita.

Mário Radačovský se narodil 29. září 1971 v Partizánském. Vystudoval taneční konzervatoř Evy Jaczové v Bratislavě. V roce 1989 se stal sólistou Baletu Slovenského národního divadla. V letech 1992–1999 byl členem souboru v Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána v Haagu. Spolupracoval s významnými světovými choreografy, mimo jiné s s Matsem Ekem, Nachem Duatem, Ohadem Naharinem, Williamem Forsythem, Paulem Lightfootem nebo Paulem Ribeirem. V roce 1999 se stal hlavním sólistou souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu, kde se také v letech 2000–2006 účastnil gala představení Galas des étoiles. V roce 2000 se ale také vrátil jako tanečník do Baletu SND v roli Alberta v Giselle. V letech 2006–2010 byl ředitelem Baletu SND a v roce 2011 se stal uměleckým ředitelem komorního souboru Balet Bratislava. Do funkce ředitele baletu ND Brno nastupuje dnes, 1. listopadu 2013.

Nejvýznamnější choreografie: The Letter, Passage à l'eau trouble, Valse; Inšpirácia, Bolero, Shadows and Lights, Balansoire, Stretnutie s labuťou, Soufflé des oiseaux, Zmena, Warhol, 68, Večera, Urlicht, Everest, Maria de Buenos Aires, Rómeo a Júlia, Skrinka hračiek, Black and White, Monos, Queen.  (zdroj: http://www.zlatetanceky.sk/)

Zleva Mário Radačovský, Martin Glaser a Jiří Heřman

Budoucího ředitele brněnské opery Jiřího Heřmana jsme již představili, vzhledem ke svým závazkům nastoupí v lednu 2015. Klíčová je pro něj práce s domácím souborem a využití jeho potenciálu. Možnost kontinuální práce s jedním souborem je to, co Jiřího Heřmana do Brna přilákalo. S ním přichází jako šéfdirigent Marko Ivanović, nejen dirigent, ale i skladatel. V Praze se s velkým úspěchem hraje jeho rodinná opera Čarokraj (jako činoherní autor je známý a respektovaný i nastávající ředitel činohry Martin Františák).

Martin Glaser se naplno ujme své funkce od března 2014, do té doby zde bude působit podle vlastních slov na čtyřicetiprocentní úvazek. Chce z ND Brno vybudovat metropolitní instituci, podobně jako ji mají jiná evropská města – Mnichov, Lyon a podobně. Cíle jsou to vysoké a jejich naplnění bude stát mnoho času, úsilí i peněz. Aktuální sezóna doběhne podle dramaturgického plánu, změny se začnou projevovat až v té příští.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Novým ředitelem brněnské opery bude režisér Jiří Heřman. Do funkce nastoupí až v lednu 2015, přece jen jsme mu ale už teď položili několik otázek.  více

Dva konkurzy na místo ředitele Národního divadla Brno nebyly dost, třetí nás v nejbližší době čeká. Bude uzavřený, komise se rozhodla kandidáty aktivně hledat.  více

Martin Glaser přivede do Brna jako nového ředitele opery Jiřího Heřmana.  více


Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více