Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.
Proces vzniku alba popisuje Aleš Pilgr slovy: „Našli jsme v diáři dva týdny a průběžně se scházeli. Hráli jsme a nahrávali bez přípravy. V podstatě každý z nás popadl nástroj, na který v daný čas měl chuť a zahrál na něj, co ho v tu chvíli napadlo. Přesně takhle jsme dělali písničky, když jsme společně před dvaceti lety začínali hrát.“ A Martin Kyšperský dodává: „Já pak nad tím seděl a hledal v tom skryté tvary písniček. Došlo nám, že tohle je nejvíc svobodný způsob společné tvorby a zároveň zkoušíme dosáhnout té nejvyšší mety, které jsme schopni: dělat jednoduché písničky, ve kterých sami pro sebe objevujeme nové hudební i textové postupy.“ Jedná se tedy o způsob možná jiný než v celých Květech, ale zároveň v něm najdeme nebo spíše tušíme postupy, které patří i ke Květům a k celé tvorbě Martina Kyšperského. Nebo jinak – na desce Duo jako by se zrcadlilo celých těch dvacet let Květů s různými zákrutami, odbočkami i slepými uličkami.
Hudba Květů se totiž vyvíjí, což není dáno pouze střídáním spoluhráčů, akcentem na různé nástroje nebo – a to možná především – zráním hudebníků. Deska Duo v mnohém odkazuje na rané nahrávky kapely Květy, kdy stál zvuk na spoustě různých nástrojů-nenástrojů a absurdita v textech mnohdy převažovala nad samotným příběhem. Především zvukově jako by se Duo vracelo k albu Kocourek a horečka z roku 2006, samozřejmě poučené tím, co Květy nahrály od té doby. Aleš Pilgr se zde navíc mohl vrátit k hravosti svého už ukončeného projektu Biorchestr.
Z textů Martina Kyšperského tentokrát vyčnívají více jednotlivé obraty a obrazy, více než celé příběhy. Album sice řeší i zásadní osobní příběhy a problémy (Basketbal), ale postavy jako Archetypální myslivec nebo Démoni paneláku by se spíše přátelili s Lesním duchem nebo Papouškem noci z deset let starého alba Bílé včely než s Indiánem a Kouzelníkem z Komika do půl osmé (2017). Platí samozřejmě, že Kyšperský jako autor nečekaných slovních obratů má blízko ke genialitě. Viz například píseň Okurky o tom, že „žádný vůně necítíš“ a že okurky/kafe/ponožky už nejsou to, co bývaly (souvisí to snad se ztrátou čichu po covidu? ptám se). Nebo ta o tom, jak „Bryan Ferry volá Brianu Enovi“ (Akvárium). Na druhou stranu se zde vícekrát objevuje rušivý gramatický jev, a sice kladení shodného přívlastku až za podstatné jméno („manželé mladí“), což bohužel brzdí plynulost příběhu a působí kostrbatě.
Album Duo sice není součástí oficiální diskografie Květů, ale z písní kapely vychází a zpětně ji opět výrazně ovlivnilo. Jedním z hostů na albu je totiž Jiří Habarta (nejen) z kapely Ghost of You, který s Kyšperským a Pilgrem odehrál v triu koncerty k propagaci Dua a od začátku roku 2023 se stává členem Květů. Platí totiž, že zvlášť Martinu Kyšperskému jsou Květy a malé a nestačí mu na vyjádření všech jeho nápadů (viz i nedávné album projektu 29/2), ale ve skutečnosti mezi Květy a „tím ostatním“ neexistuje ostrá hranice.
Kyšperský & Pilgr – Duo, vydavatel: Polí5, 2022, 15 skladeb, celková stopáž: 57:26, verze na kazetě o dvě skladby delší než CD
Zatím nebyl přidán žádný komentář..