Něco o hudbě brněnské I.

Něco o hudbě brněnské I.

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.

Veškerý hudební život soustřeďoval se u nás nejvíc jen ve spolcích. Ty to byly, jež umění tomu podle okolností buď větší neb menší přízně poskytovaly, a když ne vždy kvůli umění samému, jako více považujíce je co velmi vhodný prostředek za účelem povzbuzování národnosti. Snaha tato byla zajisté šlechetná, ale žádnému umění by to konečně dlouho neprospívalo býti toliko prostředkem k účelům jinorodým, neboť za takovýchto okolností nebylo by možné žádnému umění u zdokonalování pokračovati. Proto má-li umění hudební u nás vzkvétati, nutné jest, by opustivši stanovisko, na jaké se v některých spolcích staví, na půdu jen uměleckou přešlo. Mimoto přestala pokročilejším životem národním u nás i potřeba takovým způsobem jako odzpěvováním národních sborů Hej Slované atd. buditi národní smýšlení; proto jest doba příznivá, by v pěvecké jednoty vešel umělečtější duch, by zpěv kvůli zpěvu a ne za jiným účelem pěstován byl. Z druhé strany musí zase, čemu i skutečnost nasvědčuje, nutně upadati za našich dob spolky pěvecké, nestojí-li jen na stanovisku uměleckém, neboť jiná činnost než pěstování umění nespadá do oboru jejich. Nuže vkročme do místnosti našich brněnských spolků pěveckých, zde zajisté tak čilý život se rozkládá, jaký jen hudebník si přáti může? Jest sobota; jistý člen Brněnské besedy sděluje mi, že má býti o 7 hodinách večer cvičení. Náhoda, myslím si, nemáš dnes již mnoho práce, zajdi si tam na poučenou též. Bije sedmá; opatřím se kouzelným přístrojem, kterým se stávají lidé jiným neviditelným, a vkročím do cvičební síně v přesvědčení, že najdu místnosti přeplněny, že uzřím sbormistra, jakož i pěvce dychtivostí a láskou k umění rozjařeny; představoval jsem si již v duchu, jak hromovým ozvukem některé klasické skladby se otřásají stěny, jak nato u velké umělosti přejde se v překvapující pianissimo, až konečně mohutným crescendem v dřívější velebnou sílu se vše se rozvlní – ale děsno povědět: v „přeplněných“ místnostech pozoroval jsem v ustrnutí toliko – sama sebe.

Zanedlouho přijde pan sbormistr, za chvíli prvý pěvec, nato druhý, konečně – na svatojakubské věži právě bije osmá hodina – sešlo se 6, pravím šest pěvců! Dobrá, dím sobě, v jednom ohledu zklamán, snad volba některé klasické skladby, dovedné cvičení a z toho nutné krásné zpívání oněch „vyvolených“ z mnoha „povolaných“ ti mnohonásobně nahradí. Rozdávají se noty; dychtivě přistoupím k jednomu pěvci a zvědavě na skladbu a jméno skladatele vhlédnu. Ach štěstí, že jsem neviditelným! Čtverylka sestavená z národních písní od…! Chatrná, beze vší umělecké ceny skladba – a to se zpívá v Besedě brněnské, v onom spolku, kde před desíti lety slavné paměti Křížkovský řídil, v onom spolku, o kterém úhlavní nepřátelé vyznali, že není dokonalejšího v Brně, v onom spolku, který má býti nejvýše u vývinu, který má býti v čele ruchu hudebního na Moravě?

Však dotrvám, i když i podruhé oklamán budu, neboť praví se, že i nejchatrnější skladba, když se dobře zazpívá, krásnou se stane, který výrok ze stanoviska estetického jest tak dalece pravdivým, opraví-li se v následné znění: nejchatrnější skladba zůstane vždy nejchatrnější, jen že provozování může býti buď umělecké, neb řemeslné. I usuzuji si takto: určení skladby ku cvičení měla by konečně zodpovídati toliko jedna osoba, ale způsob provozování týká se hlavně pěvců, proto ustup stranou a zostři veškerou pozornost jen k tomu výkonu: zde poznáš, jak dovedný jest sbor. Zpívá prvý hlas, byl to ten nejvyšší, kterému říkají Tenor I, započal, zpíval, dokončil, – že bych byl málem odhodil svůj kouzelný přístroj, a objeviv se v pravé své podobě, udivením divně bych cosi zašeptal. Avšak jen klidně, jsou tam jen tři tenoři, snad nechce je pan sbormistr přemáhat. – Zpívá Tenor II a nato zbývající ještě hlasy. Pánové, takovému provedení říká se v hudbě „řemeslo“! Ztratím se z cvičební síně; jakživ jsem nebyl tak rozčilen jako téhož večera. Bloudím po ulicích, abych alespoň poněkud se uspokojil; mrazivý vítr mi laskavě v tom posloužil. Jest neděle, rozmanitá společnost se rozkládá v přívětivých místnostech. Zasednu ku stolu, kdež několik známých již se bylo dříve usadilo. Hovor se rozproudil, a což divu, když též i poněkud do umění zabočil.

Mluvilo se o rozkladu zdejších pěveckých jednot. Rozličné důvody a vysvětlivky se uváděly, jak i rozmanité prostředky a léky ku zlepšení chorého stavu se navrhovaly: též cosi o jakémsi nucení pěvců a mnoho jiného. Já jsem ku všemu mlčel, mysle takto: jediný prostředek, kterým naše pěvecké jednoty zmohutní, záleží na vzbuzení záliby čisté, která se řine z krásného provozování krásných skladeb; jest to téhož druhu odměna pěvců, kteří tvoříce krásné provozování, za takých okolností jsou umělci, jakž jest slast z odkrytí pravdy jedinou pobídkou a pravou odměnou zpytatele. Zaopatřte pěvcům požitek umělecký v Brně; výborové jednotlivých spolků vzali na se povinnost starati se o rozkvět umění a tím i o rozkvět spolků; proto my ve jménu společnosti, které i jednotlivé spolky přísluší, oprávněni jsme žádati je, by svým povinnostem užitím prostředků dobrých a rázných bez ohledu na kterékoli okolnosti zadost učinili. Avšak dosti toho, snad v jiných spolcích brněnských bujařejší život panuje. Uvidíme – budeme tak smělí a navštívíme příště mladistvou Vesnu.

Pokračování za týden →

Leoš Janáček, Moravská orlice, 15. 11. 1875

Beseda brněnská v roce 1929, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Socha Pavla Křížkovského stojí na úpatí Špilberku na cestě od Údolní. Jeho žák Leoš Janáček si ji tam nepřál a napsal o tom kratičkou zmínku do Lidových novin. Pavel Křížkovský se narodil před sto devadesáti čtyřmi lety, což je dobrá příležitost si jeho památku i Janáčkovy výhrady připomenout.  více

Když Otakar Ševčík odmítl stát se šéfem houslového oddělení brněnské konzervatoře, nezbylo Františku Kudláčkovi než se stát v Brně jedničkou jako houslový pedagog. A budiž řečeno, že jí byl až do roku 1972, kdy zemřel osmasedmdesátiletý jako rektor Janáčkovy akademie múzických umění.  více

Náš nejhranější operní skladatel současnosti by dnes oslavil sto šedesáté narozeniny. Všechno nejlepší, Leoši, i když podtitul „Happy birthday Leoš“ ze stránek letošního festivalu Janáček Brno záhadně zmizel.  více


První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více