Něco o hudbě brněnské I.

Něco o hudbě brněnské I.

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.

Veškerý hudební život soustřeďoval se u nás nejvíc jen ve spolcích. Ty to byly, jež umění tomu podle okolností buď větší neb menší přízně poskytovaly, a když ne vždy kvůli umění samému, jako více považujíce je co velmi vhodný prostředek za účelem povzbuzování národnosti. Snaha tato byla zajisté šlechetná, ale žádnému umění by to konečně dlouho neprospívalo býti toliko prostředkem k účelům jinorodým, neboť za takovýchto okolností nebylo by možné žádnému umění u zdokonalování pokračovati. Proto má-li umění hudební u nás vzkvétati, nutné jest, by opustivši stanovisko, na jaké se v některých spolcích staví, na půdu jen uměleckou přešlo. Mimoto přestala pokročilejším životem národním u nás i potřeba takovým způsobem jako odzpěvováním národních sborů Hej Slované atd. buditi národní smýšlení; proto jest doba příznivá, by v pěvecké jednoty vešel umělečtější duch, by zpěv kvůli zpěvu a ne za jiným účelem pěstován byl. Z druhé strany musí zase, čemu i skutečnost nasvědčuje, nutně upadati za našich dob spolky pěvecké, nestojí-li jen na stanovisku uměleckém, neboť jiná činnost než pěstování umění nespadá do oboru jejich. Nuže vkročme do místnosti našich brněnských spolků pěveckých, zde zajisté tak čilý život se rozkládá, jaký jen hudebník si přáti může? Jest sobota; jistý člen Brněnské besedy sděluje mi, že má býti o 7 hodinách večer cvičení. Náhoda, myslím si, nemáš dnes již mnoho práce, zajdi si tam na poučenou též. Bije sedmá; opatřím se kouzelným přístrojem, kterým se stávají lidé jiným neviditelným, a vkročím do cvičební síně v přesvědčení, že najdu místnosti přeplněny, že uzřím sbormistra, jakož i pěvce dychtivostí a láskou k umění rozjařeny; představoval jsem si již v duchu, jak hromovým ozvukem některé klasické skladby se otřásají stěny, jak nato u velké umělosti přejde se v překvapující pianissimo, až konečně mohutným crescendem v dřívější velebnou sílu se vše se rozvlní – ale děsno povědět: v „přeplněných“ místnostech pozoroval jsem v ustrnutí toliko – sama sebe.

Zanedlouho přijde pan sbormistr, za chvíli prvý pěvec, nato druhý, konečně – na svatojakubské věži právě bije osmá hodina – sešlo se 6, pravím šest pěvců! Dobrá, dím sobě, v jednom ohledu zklamán, snad volba některé klasické skladby, dovedné cvičení a z toho nutné krásné zpívání oněch „vyvolených“ z mnoha „povolaných“ ti mnohonásobně nahradí. Rozdávají se noty; dychtivě přistoupím k jednomu pěvci a zvědavě na skladbu a jméno skladatele vhlédnu. Ach štěstí, že jsem neviditelným! Čtverylka sestavená z národních písní od…! Chatrná, beze vší umělecké ceny skladba – a to se zpívá v Besedě brněnské, v onom spolku, kde před desíti lety slavné paměti Křížkovský řídil, v onom spolku, o kterém úhlavní nepřátelé vyznali, že není dokonalejšího v Brně, v onom spolku, který má býti nejvýše u vývinu, který má býti v čele ruchu hudebního na Moravě?

Však dotrvám, i když i podruhé oklamán budu, neboť praví se, že i nejchatrnější skladba, když se dobře zazpívá, krásnou se stane, který výrok ze stanoviska estetického jest tak dalece pravdivým, opraví-li se v následné znění: nejchatrnější skladba zůstane vždy nejchatrnější, jen že provozování může býti buď umělecké, neb řemeslné. I usuzuji si takto: určení skladby ku cvičení měla by konečně zodpovídati toliko jedna osoba, ale způsob provozování týká se hlavně pěvců, proto ustup stranou a zostři veškerou pozornost jen k tomu výkonu: zde poznáš, jak dovedný jest sbor. Zpívá prvý hlas, byl to ten nejvyšší, kterému říkají Tenor I, započal, zpíval, dokončil, – že bych byl málem odhodil svůj kouzelný přístroj, a objeviv se v pravé své podobě, udivením divně bych cosi zašeptal. Avšak jen klidně, jsou tam jen tři tenoři, snad nechce je pan sbormistr přemáhat. – Zpívá Tenor II a nato zbývající ještě hlasy. Pánové, takovému provedení říká se v hudbě „řemeslo“! Ztratím se z cvičební síně; jakživ jsem nebyl tak rozčilen jako téhož večera. Bloudím po ulicích, abych alespoň poněkud se uspokojil; mrazivý vítr mi laskavě v tom posloužil. Jest neděle, rozmanitá společnost se rozkládá v přívětivých místnostech. Zasednu ku stolu, kdež několik známých již se bylo dříve usadilo. Hovor se rozproudil, a což divu, když též i poněkud do umění zabočil.

Mluvilo se o rozkladu zdejších pěveckých jednot. Rozličné důvody a vysvětlivky se uváděly, jak i rozmanité prostředky a léky ku zlepšení chorého stavu se navrhovaly: též cosi o jakémsi nucení pěvců a mnoho jiného. Já jsem ku všemu mlčel, mysle takto: jediný prostředek, kterým naše pěvecké jednoty zmohutní, záleží na vzbuzení záliby čisté, která se řine z krásného provozování krásných skladeb; jest to téhož druhu odměna pěvců, kteří tvoříce krásné provozování, za takých okolností jsou umělci, jakž jest slast z odkrytí pravdy jedinou pobídkou a pravou odměnou zpytatele. Zaopatřte pěvcům požitek umělecký v Brně; výborové jednotlivých spolků vzali na se povinnost starati se o rozkvět umění a tím i o rozkvět spolků; proto my ve jménu společnosti, které i jednotlivé spolky přísluší, oprávněni jsme žádati je, by svým povinnostem užitím prostředků dobrých a rázných bez ohledu na kterékoli okolnosti zadost učinili. Avšak dosti toho, snad v jiných spolcích brněnských bujařejší život panuje. Uvidíme – budeme tak smělí a navštívíme příště mladistvou Vesnu.

Pokračování za týden →

Leoš Janáček, Moravská orlice, 15. 11. 1875

Beseda brněnská v roce 1929, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Socha Pavla Křížkovského stojí na úpatí Špilberku na cestě od Údolní. Jeho žák Leoš Janáček si ji tam nepřál a napsal o tom kratičkou zmínku do Lidových novin. Pavel Křížkovský se narodil před sto devadesáti čtyřmi lety, což je dobrá příležitost si jeho památku i Janáčkovy výhrady připomenout.  více

Když Otakar Ševčík odmítl stát se šéfem houslového oddělení brněnské konzervatoře, nezbylo Františku Kudláčkovi než se stát v Brně jedničkou jako houslový pedagog. A budiž řečeno, že jí byl až do roku 1972, kdy zemřel osmasedmdesátiletý jako rektor Janáčkovy akademie múzických umění.  více

Náš nejhranější operní skladatel současnosti by dnes oslavil sto šedesáté narozeniny. Všechno nejlepší, Leoši, i když podtitul „Happy birthday Leoš“ ze stránek letošního festivalu Janáček Brno záhadně zmizel.  více


Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více