Něco o hudbě brněnské I.

Něco o hudbě brněnské I.

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.

Veškerý hudební život soustřeďoval se u nás nejvíc jen ve spolcích. Ty to byly, jež umění tomu podle okolností buď větší neb menší přízně poskytovaly, a když ne vždy kvůli umění samému, jako více považujíce je co velmi vhodný prostředek za účelem povzbuzování národnosti. Snaha tato byla zajisté šlechetná, ale žádnému umění by to konečně dlouho neprospívalo býti toliko prostředkem k účelům jinorodým, neboť za takovýchto okolností nebylo by možné žádnému umění u zdokonalování pokračovati. Proto má-li umění hudební u nás vzkvétati, nutné jest, by opustivši stanovisko, na jaké se v některých spolcích staví, na půdu jen uměleckou přešlo. Mimoto přestala pokročilejším životem národním u nás i potřeba takovým způsobem jako odzpěvováním národních sborů Hej Slované atd. buditi národní smýšlení; proto jest doba příznivá, by v pěvecké jednoty vešel umělečtější duch, by zpěv kvůli zpěvu a ne za jiným účelem pěstován byl. Z druhé strany musí zase, čemu i skutečnost nasvědčuje, nutně upadati za našich dob spolky pěvecké, nestojí-li jen na stanovisku uměleckém, neboť jiná činnost než pěstování umění nespadá do oboru jejich. Nuže vkročme do místnosti našich brněnských spolků pěveckých, zde zajisté tak čilý život se rozkládá, jaký jen hudebník si přáti může? Jest sobota; jistý člen Brněnské besedy sděluje mi, že má býti o 7 hodinách večer cvičení. Náhoda, myslím si, nemáš dnes již mnoho práce, zajdi si tam na poučenou též. Bije sedmá; opatřím se kouzelným přístrojem, kterým se stávají lidé jiným neviditelným, a vkročím do cvičební síně v přesvědčení, že najdu místnosti přeplněny, že uzřím sbormistra, jakož i pěvce dychtivostí a láskou k umění rozjařeny; představoval jsem si již v duchu, jak hromovým ozvukem některé klasické skladby se otřásají stěny, jak nato u velké umělosti přejde se v překvapující pianissimo, až konečně mohutným crescendem v dřívější velebnou sílu se vše se rozvlní – ale děsno povědět: v „přeplněných“ místnostech pozoroval jsem v ustrnutí toliko – sama sebe.

Zanedlouho přijde pan sbormistr, za chvíli prvý pěvec, nato druhý, konečně – na svatojakubské věži právě bije osmá hodina – sešlo se 6, pravím šest pěvců! Dobrá, dím sobě, v jednom ohledu zklamán, snad volba některé klasické skladby, dovedné cvičení a z toho nutné krásné zpívání oněch „vyvolených“ z mnoha „povolaných“ ti mnohonásobně nahradí. Rozdávají se noty; dychtivě přistoupím k jednomu pěvci a zvědavě na skladbu a jméno skladatele vhlédnu. Ach štěstí, že jsem neviditelným! Čtverylka sestavená z národních písní od…! Chatrná, beze vší umělecké ceny skladba – a to se zpívá v Besedě brněnské, v onom spolku, kde před desíti lety slavné paměti Křížkovský řídil, v onom spolku, o kterém úhlavní nepřátelé vyznali, že není dokonalejšího v Brně, v onom spolku, který má býti nejvýše u vývinu, který má býti v čele ruchu hudebního na Moravě?

Však dotrvám, i když i podruhé oklamán budu, neboť praví se, že i nejchatrnější skladba, když se dobře zazpívá, krásnou se stane, který výrok ze stanoviska estetického jest tak dalece pravdivým, opraví-li se v následné znění: nejchatrnější skladba zůstane vždy nejchatrnější, jen že provozování může býti buď umělecké, neb řemeslné. I usuzuji si takto: určení skladby ku cvičení měla by konečně zodpovídati toliko jedna osoba, ale způsob provozování týká se hlavně pěvců, proto ustup stranou a zostři veškerou pozornost jen k tomu výkonu: zde poznáš, jak dovedný jest sbor. Zpívá prvý hlas, byl to ten nejvyšší, kterému říkají Tenor I, započal, zpíval, dokončil, – že bych byl málem odhodil svůj kouzelný přístroj, a objeviv se v pravé své podobě, udivením divně bych cosi zašeptal. Avšak jen klidně, jsou tam jen tři tenoři, snad nechce je pan sbormistr přemáhat. – Zpívá Tenor II a nato zbývající ještě hlasy. Pánové, takovému provedení říká se v hudbě „řemeslo“! Ztratím se z cvičební síně; jakživ jsem nebyl tak rozčilen jako téhož večera. Bloudím po ulicích, abych alespoň poněkud se uspokojil; mrazivý vítr mi laskavě v tom posloužil. Jest neděle, rozmanitá společnost se rozkládá v přívětivých místnostech. Zasednu ku stolu, kdež několik známých již se bylo dříve usadilo. Hovor se rozproudil, a což divu, když též i poněkud do umění zabočil.

Mluvilo se o rozkladu zdejších pěveckých jednot. Rozličné důvody a vysvětlivky se uváděly, jak i rozmanité prostředky a léky ku zlepšení chorého stavu se navrhovaly: též cosi o jakémsi nucení pěvců a mnoho jiného. Já jsem ku všemu mlčel, mysle takto: jediný prostředek, kterým naše pěvecké jednoty zmohutní, záleží na vzbuzení záliby čisté, která se řine z krásného provozování krásných skladeb; jest to téhož druhu odměna pěvců, kteří tvoříce krásné provozování, za takých okolností jsou umělci, jakž jest slast z odkrytí pravdy jedinou pobídkou a pravou odměnou zpytatele. Zaopatřte pěvcům požitek umělecký v Brně; výborové jednotlivých spolků vzali na se povinnost starati se o rozkvět umění a tím i o rozkvět spolků; proto my ve jménu společnosti, které i jednotlivé spolky přísluší, oprávněni jsme žádati je, by svým povinnostem užitím prostředků dobrých a rázných bez ohledu na kterékoli okolnosti zadost učinili. Avšak dosti toho, snad v jiných spolcích brněnských bujařejší život panuje. Uvidíme – budeme tak smělí a navštívíme příště mladistvou Vesnu.

Pokračování za týden →

Leoš Janáček, Moravská orlice, 15. 11. 1875

Beseda brněnská v roce 1929, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Socha Pavla Křížkovského stojí na úpatí Špilberku na cestě od Údolní. Jeho žák Leoš Janáček si ji tam nepřál a napsal o tom kratičkou zmínku do Lidových novin. Pavel Křížkovský se narodil před sto devadesáti čtyřmi lety, což je dobrá příležitost si jeho památku i Janáčkovy výhrady připomenout.  více

Když Otakar Ševčík odmítl stát se šéfem houslového oddělení brněnské konzervatoře, nezbylo Františku Kudláčkovi než se stát v Brně jedničkou jako houslový pedagog. A budiž řečeno, že jí byl až do roku 1972, kdy zemřel osmasedmdesátiletý jako rektor Janáčkovy akademie múzických umění.  více

Náš nejhranější operní skladatel současnosti by dnes oslavil sto šedesáté narozeniny. Všechno nejlepší, Leoši, i když podtitul „Happy birthday Leoš“ ze stránek letošního festivalu Janáček Brno záhadně zmizel.  více


Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Nejčtenější

Kritika

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více