Něco o hudbě brněnské III.

1. srpen 2014, 0:28

Něco o hudbě brněnské III.

Další díl seriálu článků Leoše Janáčka o brněnských pěveckých spolcích je věnován Slovanskému zpěváckému spolku techniků brněnských „Zora“.

Shledáváme často různé spolky chovající též odbory pěvecké. Jaké stanovisko ve společnosti umělecké zaujímají takové odbory? Mnohý tvrdí, že co výbor nestojí na půdě čistě umělecké, proto též prý nesluší bráti u porovnání měřítka jen uměleckého. Já však soudím takto: tím, že zakládá odbor pěvecký, jest již i jeho působnost určena; pobudka ku založení jest i účelem: bavení – zpěvem. Toto se však zakládati může jen na prosté zálibě ze spoje hudebního a básnického krásna. Tím již řečeno, když odbor dostáti chce své úloze, že má též a jedině státi na půdě umělecké. Dodávám: hudební; neboť jinak by pronésti musel zásadu, dle které by pěvecký odbor členstvo spolku baviti mohl lecjakým nahodilým škvárem. Za to, soudím, by se každý spolek svému odboru slušně poděkoval. Čím se odbor pěvecký od spolku pěveckého liší, jest všeobecnost; neboť od druhého žádáme, chce-li trvat, ať má síly, kdežto prvý tomu nepodléhá a trvá za uspokojivých i neuspokojivých dob. Druhý chce-li býti, má klasičnost míti co vzor a této se stůj co stůj domáhati; prvému tato povinnost nastane, má-li materiál, sílu. Však opak toho: přeháněl by leckterý odbor, když by, nemaje, z čeho by tvořil, přece po dokonalosti a uměleckosti absolutně nemožné se pachtil. Krásná sic pro svou jednotu a sílu snaha, litovati však musíme, že bezvýsledná. Mluvili jsme předešle o Vesně, ohlédněme se po pěveckém odboru Zory, když právě činně při „merendě“ vystupuje. Zpívá se Skřivánek, žertovný sbor od dr. Javůrka: jemná to skladba, vyžadující něžného provedení. Mluvme sobě pravdu: veškerá uhlazenost, lehkost při nasazování, něžnost u výrazu, veškeré přizpůsobení zpěvu slovům – vše to jsme pohřešovali.

A ten smích! Podobal se skutečně více zloplodnému plesání zlých duchů nežli naivnému smíchu milence. Hlavní příčina toho byla nepoměrné obsazení hlasů. Chtěli čerta vidět, žert na slova J. S., hudba od Karla Háka. Od každého skladatele nynější doby žádáme, užívá-li slov ku skladbě, by volil skutečné krásno básnické, kteréž taky komickým být může, ale nikoli lecjakou slátaninu hrubých, neotesaných žertů a výrazů. Pachatel oněch slov divnou společnost při skládání si mysleti musel – aspoň onu, jež v sobotu, i když ve skrovném počtu, se byla shromáždila, zajisté ne. V tom vězí hlavní příčina, když skladba nepůsobila, jak mnohý si přál.

Co hudba? Uznáváme, že byl pan skladatel náramně vytrvalým a pilným při práci, kterou nám dokázal, že jest znalý a dosti obratný v užívání tvarů hudebních. Litujeme však upřímně oné práce a námahy; neboť nehodila se předně na žádný způsob ke slovům: offenbachovský sloh by byl zajisté více působil. Druhá hlavní vada zakládá se v náramné roztříštěnosti skladby; každý oddíl jiný motiv, jiný sloh, jiná tónina, jiný způsob časoměrný – základné thema, které by skladbu pojilo a jednotilo, postrádáme úplně.

Zde jen děj přispívá ku jednotě, bez kterého by vznikl dojem podobný jako u pohledu na strakatý čínský obraz. – Jest mi snadno dokázati tuto vadu, nepatří to však do tohoto listu. K ústní rozmluvě o tom jsem ochoten. Že nápěvy, ano i průvod upomíná nás často na podobné výjevy z jiných skladeb, to nemám panu skladateli tak za zlé. Jest to zcela přirozený zjev, nezaviněný osobností; upozorniti na to však soudím, že jest místné. O dojmu nechci mluvit, nebo jest subjektivný.

Dvě písně na slova Hálkova složil František Budík. Neustále podotýkám, jakmile skládáme na slova, již tou volbou projevujeme, že básnické krásno, které slovem se nám zjevuje, bude vládnoucím živlem. Hudba má se tedy zcela, jak to dalece možno ve spoji obou krásen, podříditi druhému živlu. V prvé písni snažil se aspoň pan skladatel tomu zadost učiniti, i když to trochu neobratně vypadlo, čehož příčina jest však podivná volba slohu kvintetového, přeplněného na tak lehkou, plynnou lyriku, jevící se nám v zmíněné písni. Druhý zpěv ohledem souhlasu patrného obou živlů jest zcela pochyben. Pouhé to preludování v rozmanitých sice, ale ne zvláštních původních souzvucích, jež homofonně, klidně plynou. Poslouchajíce tyto písně, vnímáme dvě řady velmi málo souhlasných představ, ano esteticky, tj. aby z toho souhlasu prostá záliba nutně vznikla, zcela nesouhlasných představ; proto se nám slova s hudbou hatí, což nepříjemně působí. Zcela oprávněně tedy vypovídáme, že hudba nehodí se k užitým básním. Pozorujme tedy hudbu samu o sobě; tu tvrdíme, že jest skladba ohledem melodickým i harmonickým, co se rozvodů, závěrů i postupů týká, správná. Pohřešujeme však všelikou rozmanitost, což jest úrazným kamenem skladeb. Všude nadvládá jednotvárnost: melodická tím, že hlavně vedena jest melodie tenorem I., kdežto u ostatních hlasů jest toliko výsldkem harmonického složení; harmonická, neboť o jakési bohatosti a množství rozličných souzvuků užitých nemůžeme mluviti. Novota jest důležitou: co každý den a v každé skladbě slyšíme, stane se všedním; barvitá jednotvárnost povstala neustálým vedením všech čtyr a pěti hlasů. Rozmanitosti že obě skladby postrádají a že není to pouhý výmasl, nasvědčuje i dojem: byl někdo unešen, nadchnut, rozjařen? Ještě něco dodávám ohledem vyrovnání a závěru obou skladeb. Prvá se ukončí, a my nevíme, proč a zač? S ukončením básně nesplývá nutně dobré vyrovnání a uspokojivý závěr hudební: proti vyrovnání v obou písních chybeno. Závěr, tj. celý díl skladby pohybující se jen na základném způsobu (tónině) a takto skladbu vyrovnávající, není v obou písních dokonale proveden; proto nejsme ukončením uspokojeni. Ku konci radíme, by pan skladatel zcela v jiném, způsobilejším uspořádání písně tyto přepracoval: zajisté se mu to lépe nyní podaří.

Zkoření Jericha od Mazánka dobře zpíváno, co o velké píli a úsilné práci pana sbormistra Budíka svědčí. Nyní se ptáme, proč tolik slov o pouhé „merendě“? Proto, abychom objasniti mohli své stanovisko, z kterého vícekráte podobné výkony podrobněji rozebírat nebudeme. Zora, jak zřejmo, počíná se vzmáhati, což jen uspokojivě na nás působiti může. To však žádáme, by měl pěvecký odbor na zřeteli, že co takový státi má zcela a v prvé řadě na půdě čistě umělecké, a povinností že mu jest přispívati, seč jest, k ruchu uměleckému v Brně.

Pokračování za týden →

← Předchozí část

Leoš Janáček, Moravská orlice, 24. 11. 1875  

Leoš Janáček a čestný člen Zory dr. Jan Helcelet, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Proč se nepoví pravda do očí, vy zpíváte nedobře! – proč se to nevyřkne? Proč se hejčká chybný směr? Snad proto, že tam dámy účinkují? Či dokážou ty krásné a půvabné zjevy tak unésti slavné publikum, že neví, čemu vlastně tleská? To déle ve prospěch umění trvati nemá, nesmí. Těm, jimž ještě z upřímna srdce jde snaha o rozkvět umění a spolků, těm má to býti svatou povinností starati se o spravedlivější posouzení!“ Další díl seriálu článků Leoše Janáčka o brněnských pěveckých spolcích je věnován spolku „Vesna“.  více

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více

Viléma Přibyla jsem slýchal v Janáčkově divadle jako děcko a byl to jeden z mála pěvců, který mi utkvěl v paměti i do budoucnosti. Zůstal mi v hlavě i přes několikaletou teenagerskou pauzu, kdy jsem operu ze života úplně vypustil. Netvrdím, že jsem už v dětství rozeznal jeho mimořádné schopnosti, ale nepamatoval jsem si jej skrz žádný nezvyklý kostým ani nehudební událost, takže v něm něco být muselo.  více


První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více