Něco o hudbě brněnské III.

1. srpen 2014, 0:28

Něco o hudbě brněnské III.

Další díl seriálu článků Leoše Janáčka o brněnských pěveckých spolcích je věnován Slovanskému zpěváckému spolku techniků brněnských „Zora“.

Shledáváme často různé spolky chovající též odbory pěvecké. Jaké stanovisko ve společnosti umělecké zaujímají takové odbory? Mnohý tvrdí, že co výbor nestojí na půdě čistě umělecké, proto též prý nesluší bráti u porovnání měřítka jen uměleckého. Já však soudím takto: tím, že zakládá odbor pěvecký, jest již i jeho působnost určena; pobudka ku založení jest i účelem: bavení – zpěvem. Toto se však zakládati může jen na prosté zálibě ze spoje hudebního a básnického krásna. Tím již řečeno, když odbor dostáti chce své úloze, že má též a jedině státi na půdě umělecké. Dodávám: hudební; neboť jinak by pronésti musel zásadu, dle které by pěvecký odbor členstvo spolku baviti mohl lecjakým nahodilým škvárem. Za to, soudím, by se každý spolek svému odboru slušně poděkoval. Čím se odbor pěvecký od spolku pěveckého liší, jest všeobecnost; neboť od druhého žádáme, chce-li trvat, ať má síly, kdežto prvý tomu nepodléhá a trvá za uspokojivých i neuspokojivých dob. Druhý chce-li býti, má klasičnost míti co vzor a této se stůj co stůj domáhati; prvému tato povinnost nastane, má-li materiál, sílu. Však opak toho: přeháněl by leckterý odbor, když by, nemaje, z čeho by tvořil, přece po dokonalosti a uměleckosti absolutně nemožné se pachtil. Krásná sic pro svou jednotu a sílu snaha, litovati však musíme, že bezvýsledná. Mluvili jsme předešle o Vesně, ohlédněme se po pěveckém odboru Zory, když právě činně při „merendě“ vystupuje. Zpívá se Skřivánek, žertovný sbor od dr. Javůrka: jemná to skladba, vyžadující něžného provedení. Mluvme sobě pravdu: veškerá uhlazenost, lehkost při nasazování, něžnost u výrazu, veškeré přizpůsobení zpěvu slovům – vše to jsme pohřešovali.

A ten smích! Podobal se skutečně více zloplodnému plesání zlých duchů nežli naivnému smíchu milence. Hlavní příčina toho byla nepoměrné obsazení hlasů. Chtěli čerta vidět, žert na slova J. S., hudba od Karla Háka. Od každého skladatele nynější doby žádáme, užívá-li slov ku skladbě, by volil skutečné krásno básnické, kteréž taky komickým být může, ale nikoli lecjakou slátaninu hrubých, neotesaných žertů a výrazů. Pachatel oněch slov divnou společnost při skládání si mysleti musel – aspoň onu, jež v sobotu, i když ve skrovném počtu, se byla shromáždila, zajisté ne. V tom vězí hlavní příčina, když skladba nepůsobila, jak mnohý si přál.

Co hudba? Uznáváme, že byl pan skladatel náramně vytrvalým a pilným při práci, kterou nám dokázal, že jest znalý a dosti obratný v užívání tvarů hudebních. Litujeme však upřímně oné práce a námahy; neboť nehodila se předně na žádný způsob ke slovům: offenbachovský sloh by byl zajisté více působil. Druhá hlavní vada zakládá se v náramné roztříštěnosti skladby; každý oddíl jiný motiv, jiný sloh, jiná tónina, jiný způsob časoměrný – základné thema, které by skladbu pojilo a jednotilo, postrádáme úplně.

Zde jen děj přispívá ku jednotě, bez kterého by vznikl dojem podobný jako u pohledu na strakatý čínský obraz. – Jest mi snadno dokázati tuto vadu, nepatří to však do tohoto listu. K ústní rozmluvě o tom jsem ochoten. Že nápěvy, ano i průvod upomíná nás často na podobné výjevy z jiných skladeb, to nemám panu skladateli tak za zlé. Jest to zcela přirozený zjev, nezaviněný osobností; upozorniti na to však soudím, že jest místné. O dojmu nechci mluvit, nebo jest subjektivný.

Dvě písně na slova Hálkova složil František Budík. Neustále podotýkám, jakmile skládáme na slova, již tou volbou projevujeme, že básnické krásno, které slovem se nám zjevuje, bude vládnoucím živlem. Hudba má se tedy zcela, jak to dalece možno ve spoji obou krásen, podříditi druhému živlu. V prvé písni snažil se aspoň pan skladatel tomu zadost učiniti, i když to trochu neobratně vypadlo, čehož příčina jest však podivná volba slohu kvintetového, přeplněného na tak lehkou, plynnou lyriku, jevící se nám v zmíněné písni. Druhý zpěv ohledem souhlasu patrného obou živlů jest zcela pochyben. Pouhé to preludování v rozmanitých sice, ale ne zvláštních původních souzvucích, jež homofonně, klidně plynou. Poslouchajíce tyto písně, vnímáme dvě řady velmi málo souhlasných představ, ano esteticky, tj. aby z toho souhlasu prostá záliba nutně vznikla, zcela nesouhlasných představ; proto se nám slova s hudbou hatí, což nepříjemně působí. Zcela oprávněně tedy vypovídáme, že hudba nehodí se k užitým básním. Pozorujme tedy hudbu samu o sobě; tu tvrdíme, že jest skladba ohledem melodickým i harmonickým, co se rozvodů, závěrů i postupů týká, správná. Pohřešujeme však všelikou rozmanitost, což jest úrazným kamenem skladeb. Všude nadvládá jednotvárnost: melodická tím, že hlavně vedena jest melodie tenorem I., kdežto u ostatních hlasů jest toliko výsldkem harmonického složení; harmonická, neboť o jakési bohatosti a množství rozličných souzvuků užitých nemůžeme mluviti. Novota jest důležitou: co každý den a v každé skladbě slyšíme, stane se všedním; barvitá jednotvárnost povstala neustálým vedením všech čtyr a pěti hlasů. Rozmanitosti že obě skladby postrádají a že není to pouhý výmasl, nasvědčuje i dojem: byl někdo unešen, nadchnut, rozjařen? Ještě něco dodávám ohledem vyrovnání a závěru obou skladeb. Prvá se ukončí, a my nevíme, proč a zač? S ukončením básně nesplývá nutně dobré vyrovnání a uspokojivý závěr hudební: proti vyrovnání v obou písních chybeno. Závěr, tj. celý díl skladby pohybující se jen na základném způsobu (tónině) a takto skladbu vyrovnávající, není v obou písních dokonale proveden; proto nejsme ukončením uspokojeni. Ku konci radíme, by pan skladatel zcela v jiném, způsobilejším uspořádání písně tyto přepracoval: zajisté se mu to lépe nyní podaří.

Zkoření Jericha od Mazánka dobře zpíváno, co o velké píli a úsilné práci pana sbormistra Budíka svědčí. Nyní se ptáme, proč tolik slov o pouhé „merendě“? Proto, abychom objasniti mohli své stanovisko, z kterého vícekráte podobné výkony podrobněji rozebírat nebudeme. Zora, jak zřejmo, počíná se vzmáhati, což jen uspokojivě na nás působiti může. To však žádáme, by měl pěvecký odbor na zřeteli, že co takový státi má zcela a v prvé řadě na půdě čistě umělecké, a povinností že mu jest přispívati, seč jest, k ruchu uměleckému v Brně.

Pokračování za týden →

← Předchozí část

Leoš Janáček, Moravská orlice, 24. 11. 1875  

Leoš Janáček a čestný člen Zory dr. Jan Helcelet, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Proč se nepoví pravda do očí, vy zpíváte nedobře! – proč se to nevyřkne? Proč se hejčká chybný směr? Snad proto, že tam dámy účinkují? Či dokážou ty krásné a půvabné zjevy tak unésti slavné publikum, že neví, čemu vlastně tleská? To déle ve prospěch umění trvati nemá, nesmí. Těm, jimž ještě z upřímna srdce jde snaha o rozkvět umění a spolků, těm má to býti svatou povinností starati se o spravedlivější posouzení!“ Další díl seriálu článků Leoše Janáčka o brněnských pěveckých spolcích je věnován spolku „Vesna“.  více

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více

Viléma Přibyla jsem slýchal v Janáčkově divadle jako děcko a byl to jeden z mála pěvců, který mi utkvěl v paměti i do budoucnosti. Zůstal mi v hlavě i přes několikaletou teenagerskou pauzu, kdy jsem operu ze života úplně vypustil. Netvrdím, že jsem už v dětství rozeznal jeho mimořádné schopnosti, ale nepamatoval jsem si jej skrz žádný nezvyklý kostým ani nehudební událost, takže v něm něco být muselo.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více