Něco o hudbě brněnské IV.

Něco o hudbě brněnské IV.

Chci dnes několik slov o koncertu, jenž dne 21. listopadu Hudebním spolkem brněnským1 uspořádán byl, promluvit. Pořádek byl následný: 1. Symfonie (číslo 5, D) od Mozarta; Osud, báseň od Hölderlina, pro orchestr a sbor upravil Brahms; 3. Fridhjof u hrobu otce, koncertní scéna pro baryton, dámský sbor a orchestr od Brucha; 4. Výstraha, sbor smíšený od Haydna; Velká ouvertura (op. 124) od Beethovena.

K pořádku tomu podotýkám, že až na čtvrté číslo pečlivě i uměle sestaven byl. Výstraha Haydnova bohužel je však častým zpíváním již tak otřepána, že jsme byli skutečně překvapeni, uzřevše ji též na pořádku. Dodám k tomu později ještě něco. Nmíním se pouštěti do rozboru skladeb, vyžadovalo by to více času i místa, než se nám dostává, a mimoto záleží nám hlavně jen na provozování. Nicméně nemohu se zdržeti krátké poznámky, by ředitelstvo pečlivěji posoudilo skladby, jež ku koncertu určuje; zajisté zajisté by tak mnohému nezralému plodu, jakým jest kupř. číslo třetí, místo na pořádku se nedostalo. Odmysleme si slova u té skladby, a tjeví se nám hlavně ku konci nejdivnější slátanina zvuková, kdež zase od počátku až ku zjevu obrazu zbořeného chrámu o souhlasu hudby s krásnem básnickým, totiž tím, čemu se obyčejně obsah slov říká, žádné řeči býti nemůže. Mimoto nevyniká skladba ani v harmonickém, ni melodickém atd. ohledu: zcela všední to zjev.

Ze symfonie Mozartovy velmi zdařile provedena prvá věta; zato však minuet tak zběhle přednesen, že bych bezmála nebyl uvěřil, že to tentýž oprchestr hraje. V minuetu právě lehký časoměrný tvar má dokonale vystoupiti; proto celý sbor měl též jako jeden muž hráti, nikdo dříve počíti, nikdo déle dodržeti, i když by to jen o jednu dvaatřicetinu bylo: pozorovali jsme však velkou lehkomyslnost v provedení. Obyčejně scherza a minuety na větší publikum nejjistěji působí, neboť hlavní důraz padá na velmi souhlasnou melodii a pohyblivý taktový rytem, což jest i málo vzdělanému velmi přístupné: jakéhož patrnějšího dojmu postrádali jsme však při oné skladbě. Brahmsovo dílo nástrojnou hudbou jadrně provedeno: sbor pěvecký byl však jak sám o sobě, tak v poměru k orchestru velmi chatrným. Soprán nadmíru vynikal a dusil marně namáhající se alt; tenorů bylo sedm, z kterých toliko jeden svým pronikavým hlasem vládl. A takový sbor naproti dosti dobře obsazenému velkému orchestru se staví? Nedostatek patrně bylo pozorovati hlavně při posledních třech verších písně; v těchto místech i proti správnosti pochybeno, neboť nejistota v nasazování byla až přespříliš zjevná.

Pan Krejčí, barytonista zdejší opery, usilovně se namáhal, by dodal skladbě Bruchově, čeho se jí nedostává, tj. krásy. Dílo jmenované bylo skutečně spaseno jen dobrým provozováním; nám sluší se však toto odděliti od skladby samé: která nikdy nedostačí a vůbec jen v Brně s „pochvalou“ přijata býti mohla. Místo, jež se Výstraze Haydnově určilo, bylo zcela pochybené; my žádáme, by i pořádek koncertní sám sebou byl krásným, tj. krásnem melodickým, a to hlavně jednotným; jistá zásada, zákon má i tomu pořádku vládnouti; každé číslo má býti oprávněné, odůvodněné vzhledem k druhému i celku: a ačkoli jsem si veškeré možné hudební živly co důvody k tomu účelu přešel, nicméně vždy jsem usouditi musel, že sbor se do pořádku nehodí. Nebo myslí snad ředitelstvo, že snáší se čísla do pořádku bez ladu a skladu? A pak to provedení! Zpívající neměli nic jiného před očima než toliko hudební stránku sboru, kteráž až na nesprávnost v taktu při slovích „a tam, kde temno jest“ také dobře provedena. Souhlas básnického živlu s hudebním zanedbáván však zcela: „Prosta varujícího přítele před zlobou a zradou“ – zpívalo se to, ať užiju běžného výroku, jako když se seká do jitrnic. Divil jsem se leckterému poslouchajícímu, jenž unešen provedením do bezmírného tleskotu se pustil. Ó vzdělanosti, vzdělanost!

Beethovenova velká předehra taktak odehrána; zápal a pružnost, svěžest a sílu marně jsme hledali. Slyšel jsem tu skladbu v Praze – zdá se mi, že ji trochu lépe hráli! Přehlédnuvše celek, přicházíme k úsudku, že cvičení jednotlivých čísel nemohlo býti dokonalé, podrobné; že pěvecký sbor účinkující jest slabý v celku, chatrný u jednotlivých hlasů.

Pokračování za týden →

← Předchozí část

Leoš Janáček, Moravská orlice, 30. 11. 1875

1 Hudební spolek brněnský – jedná se o německý hudební spolek Brünner Musikverein založený v roce 1862. U jeho zrodu stál Pavel Křížkovský a jako mecenáš hrabě Michal Bukůvka z Bukůvky. Prvním uměleckým ředitelem byl Adolf Budišovský (Adolf Budischowsky). V roce 1875, kdy Janáček publikoval svůj článek, byl uměleckým ředitelem kapelník městského divadla Otto Kitzler a předsedou Christian d’Elvert.

Pomník Christiana d’Elverta na Špilberku, foto wikipedia

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Proč se nepoví pravda do očí, vy zpíváte nedobře! – proč se to nevyřkne? Proč se hejčká chybný směr? Snad proto, že tam dámy účinkují? Či dokážou ty krásné a půvabné zjevy tak unésti slavné publikum, že neví, čemu vlastně tleská? To déle ve prospěch umění trvati nemá, nesmí. Těm, jimž ještě z upřímna srdce jde snaha o rozkvět umění a spolků, těm má to býti svatou povinností starati se o spravedlivější posouzení!“ Další díl seriálu článků Leoše Janáčka o brněnských pěveckých spolcích je věnován spolku „Vesna“.  více

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více