Něco o hudbě brněnské IV.

Něco o hudbě brněnské IV.

Chci dnes několik slov o koncertu, jenž dne 21. listopadu Hudebním spolkem brněnským1 uspořádán byl, promluvit. Pořádek byl následný: 1. Symfonie (číslo 5, D) od Mozarta; Osud, báseň od Hölderlina, pro orchestr a sbor upravil Brahms; 3. Fridhjof u hrobu otce, koncertní scéna pro baryton, dámský sbor a orchestr od Brucha; 4. Výstraha, sbor smíšený od Haydna; Velká ouvertura (op. 124) od Beethovena.

K pořádku tomu podotýkám, že až na čtvrté číslo pečlivě i uměle sestaven byl. Výstraha Haydnova bohužel je však častým zpíváním již tak otřepána, že jsme byli skutečně překvapeni, uzřevše ji též na pořádku. Dodám k tomu později ještě něco. Nmíním se pouštěti do rozboru skladeb, vyžadovalo by to více času i místa, než se nám dostává, a mimoto záleží nám hlavně jen na provozování. Nicméně nemohu se zdržeti krátké poznámky, by ředitelstvo pečlivěji posoudilo skladby, jež ku koncertu určuje; zajisté zajisté by tak mnohému nezralému plodu, jakým jest kupř. číslo třetí, místo na pořádku se nedostalo. Odmysleme si slova u té skladby, a tjeví se nám hlavně ku konci nejdivnější slátanina zvuková, kdež zase od počátku až ku zjevu obrazu zbořeného chrámu o souhlasu hudby s krásnem básnickým, totiž tím, čemu se obyčejně obsah slov říká, žádné řeči býti nemůže. Mimoto nevyniká skladba ani v harmonickém, ni melodickém atd. ohledu: zcela všední to zjev.

Ze symfonie Mozartovy velmi zdařile provedena prvá věta; zato však minuet tak zběhle přednesen, že bych bezmála nebyl uvěřil, že to tentýž oprchestr hraje. V minuetu právě lehký časoměrný tvar má dokonale vystoupiti; proto celý sbor měl též jako jeden muž hráti, nikdo dříve počíti, nikdo déle dodržeti, i když by to jen o jednu dvaatřicetinu bylo: pozorovali jsme však velkou lehkomyslnost v provedení. Obyčejně scherza a minuety na větší publikum nejjistěji působí, neboť hlavní důraz padá na velmi souhlasnou melodii a pohyblivý taktový rytem, což jest i málo vzdělanému velmi přístupné: jakéhož patrnějšího dojmu postrádali jsme však při oné skladbě. Brahmsovo dílo nástrojnou hudbou jadrně provedeno: sbor pěvecký byl však jak sám o sobě, tak v poměru k orchestru velmi chatrným. Soprán nadmíru vynikal a dusil marně namáhající se alt; tenorů bylo sedm, z kterých toliko jeden svým pronikavým hlasem vládl. A takový sbor naproti dosti dobře obsazenému velkému orchestru se staví? Nedostatek patrně bylo pozorovati hlavně při posledních třech verších písně; v těchto místech i proti správnosti pochybeno, neboť nejistota v nasazování byla až přespříliš zjevná.

Pan Krejčí, barytonista zdejší opery, usilovně se namáhal, by dodal skladbě Bruchově, čeho se jí nedostává, tj. krásy. Dílo jmenované bylo skutečně spaseno jen dobrým provozováním; nám sluší se však toto odděliti od skladby samé: která nikdy nedostačí a vůbec jen v Brně s „pochvalou“ přijata býti mohla. Místo, jež se Výstraze Haydnově určilo, bylo zcela pochybené; my žádáme, by i pořádek koncertní sám sebou byl krásným, tj. krásnem melodickým, a to hlavně jednotným; jistá zásada, zákon má i tomu pořádku vládnouti; každé číslo má býti oprávněné, odůvodněné vzhledem k druhému i celku: a ačkoli jsem si veškeré možné hudební živly co důvody k tomu účelu přešel, nicméně vždy jsem usouditi musel, že sbor se do pořádku nehodí. Nebo myslí snad ředitelstvo, že snáší se čísla do pořádku bez ladu a skladu? A pak to provedení! Zpívající neměli nic jiného před očima než toliko hudební stránku sboru, kteráž až na nesprávnost v taktu při slovích „a tam, kde temno jest“ také dobře provedena. Souhlas básnického živlu s hudebním zanedbáván však zcela: „Prosta varujícího přítele před zlobou a zradou“ – zpívalo se to, ať užiju běžného výroku, jako když se seká do jitrnic. Divil jsem se leckterému poslouchajícímu, jenž unešen provedením do bezmírného tleskotu se pustil. Ó vzdělanosti, vzdělanost!

Beethovenova velká předehra taktak odehrána; zápal a pružnost, svěžest a sílu marně jsme hledali. Slyšel jsem tu skladbu v Praze – zdá se mi, že ji trochu lépe hráli! Přehlédnuvše celek, přicházíme k úsudku, že cvičení jednotlivých čísel nemohlo býti dokonalé, podrobné; že pěvecký sbor účinkující jest slabý v celku, chatrný u jednotlivých hlasů.

Pokračování za týden →

← Předchozí část

Leoš Janáček, Moravská orlice, 30. 11. 1875

1 Hudební spolek brněnský – jedná se o německý hudební spolek Brünner Musikverein založený v roce 1862. U jeho zrodu stál Pavel Křížkovský a jako mecenáš hrabě Michal Bukůvka z Bukůvky. Prvním uměleckým ředitelem byl Adolf Budišovský (Adolf Budischowsky). V roce 1875, kdy Janáček publikoval svůj článek, byl uměleckým ředitelem kapelník městského divadla Otto Kitzler a předsedou Christian d’Elvert.

Pomník Christiana d’Elverta na Špilberku, foto wikipedia

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Proč se nepoví pravda do očí, vy zpíváte nedobře! – proč se to nevyřkne? Proč se hejčká chybný směr? Snad proto, že tam dámy účinkují? Či dokážou ty krásné a půvabné zjevy tak unésti slavné publikum, že neví, čemu vlastně tleská? To déle ve prospěch umění trvati nemá, nesmí. Těm, jimž ještě z upřímna srdce jde snaha o rozkvět umění a spolků, těm má to býti svatou povinností starati se o spravedlivější posouzení!“ Další díl seriálu článků Leoše Janáčka o brněnských pěveckých spolcích je věnován spolku „Vesna“.  více

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více


První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více