Něco o hudbě brněnské V. Spolek Svatopluk

Něco o hudbě brněnské V. Spolek Svatopluk

Přistupujem k poslednímu hovoru o hudbě brněnské, jak ji právě shledáváme. Poznali jsme z předešlých článků, že naše poměry hudební jsou tak smutné, řekl bych děsné, že hudebníkovi pravému až truchlivo v nich býti. Tím však netvrdíme, že by německý hudební život byl zřízenější, což proto podotýkám, poněvadž jistý list, bůh ví dle jakého logického tvaru, soudil ze špatných hudebních poměrů českých na dobré německé, aniž by se byl podíval na spoustu a chatrné zřízení těch krytých německých spolků. Proto se nedivme, když každý jen poněkud vzdělanější hudebník odtud prchá, tím více, když ledabylé, naduté ochotnictví se mu v cestu staví a činnost sebeupřímnější mu ztěžuje. Vskutku, nikde nenalezneme tolik pýchy, domýšlivosti, přepjatosti u diletantů hudebních jako v naší německé „umělecké společnosti“; ten zjev nás proto překvapuje, poněvadž tito lidé neznají víc o hudbě než značení několika tónů, tito lidé sotva se naučí leckterému sborečku a přinejlepším něco na klavíru břinkat dovedou, což právě tolik jest, jako když dítě několika písmenkám se naučí a několik řádků z čítanky čísti dovede. A tací tvorové tlačí se dopředu hudební společnosti brněnské, tací nedoukové chtějí rozhodovat o směru, kterým se tato hudební společnost bráti má. Má-li konečně jiný život u nás nastati, musí ten záhubný, zpupný diletantism odstraněn býti. Ten ať si panuje někde na dědině nebo v merendách soukromých, nám však nemůže býti jen zásadou.

Jak obmezeného rozumu, jak trpaslických názorů jsou titíž hrdinové, dosvědčuje následující úkaz. Jen v životě tvoří se povaha, toť známá pravda; uzavřete někoho a dejte mu diletanty, kupř. sběhlý lid, což u nás jest již zvykem, za učitele – vypěstujete netvor! Veřejné společnosti veřejnost sluší; proto se diviti nesmíme, když si členové společnosti veřejnost svých schůzí přejí, avšak podivno jest, když leckterý nadutý diletant, aniž by se na stanovy podíval, aniž by tu věc výboru přednesl, nedbaje slušnosti a prospěchu spolku, způsobem nepříliš jemným svůj subjektivný, peciválský náhled vůči členům téže společnosti projevuje. Nikdo snad upírati nebude, že veřejné cvičení jest nejlepším vychovávacím prostředkem, opak toho tvrditi dovede jen –. Ale k věci. Každého posuzujeme dle jeho zjevu: přehlédnuvše koncertní pořádky od r. 1872 až na nynější dobu, tu uznati musíme, že nejvkusnější připadají na spolek Svatopluk. Setkáváme se tu se sbory Cyril a Metod, Zahrada bboží, Odvedeného prosba od Křížkovského a s vybranými skladbami od Javůrka a Bendla. Titěrné jest to proti veškeré literatuře hudební, ale na celou dobu přece nejlepší v Brně; za tou příčinou usouditi musíme, že od roku 1872–1875 udržoval Svatopluk veškerý vyšší hudební ruch. Nuže, jaká příčina toho? Ostatní spolky klesají, a tento mohutní? Vstupme do veřejného cvičení pěveckého! Venku prší, sněží, mrazí, dělník však sotvaže z továrny vykročí, kdež po celý den v puchu morovém se do unavení pachtil, vzpomíná, že ještě jedna povinnost naň čeká – vždyť má ještě cvičení pěvecké. On snad jest již hladový a žíznivý; doma na něj žena, děti čekají – proč však nejde k domovu, proč spěchá do cvičebné síně? To zodpovídati nemohu – přiznávám se však, že té obětavosti, pilnosti, lásky a snahy u pěvců za naší doby jsem nikdy a nikde nenašel. Toť jest duch, hlavní podpora, bez které nse žádný spolek neudrží. Avšak nechci těmi slovy pochlebovati; trvám též na tom, že jen potud bude pěvecký odbor Svatopluka rozhodovati, dokud ona obětavost a pilnost nevymizí. Obtíže, které hlavně v nedostatku dobře cvičených pěvců se zakládají, jsou tak ohromné, že k překonání jich jen železná vůle a vytrvalost dostačí. Jen jeden cíl před očima: výtečné provozování; proto též neradím, by spolek přílišnou drobnou činností, jako kupř. propůjčováním se k výpomoci ku všem možným zábavám, při svatbách atd. své síly mrhal. Mluviti o způsobu cvičení, jakosti provozování, o snahách a záměrech pěveckého odboru mi z podstatných příčin nesluší. Takto ukončuji obraz světské hudby, hudebního života brněnského. Přál bych si vytknouti a porozprávěti o tom, jaký by by měl býti a jakých prostředků k tomu nutno užíti; snad k tomu dojde. Nyní si však zajdu do zdejších chrámů, bych podati mohl zprávu o zdejší „božské hudbě“.

První část →

← Předchozí část

Leoš Janáček, Moravská orlice, 11. 12. 1875

Dělnická řemeslnická beseda Svatopluk (Čtenářsko pěvecký a vzdělávací spolek českého řemeslnictva v Brně) byla založena v roce 1868, prvním předsedou byl Dr. Josef Illner, sbormistrem Jan Nesvadba. V letech 1873–1876 byl sbormistrem Leoš Janáček. Spolkové heslo: Buďmež svorní, vlasti věrní!

Pavel Křížkovský, foto wikipedia, Jarda 75

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více

„Proč se nepoví pravda do očí, vy zpíváte nedobře! – proč se to nevyřkne? Proč se hejčká chybný směr? Snad proto, že tam dámy účinkují? Či dokážou ty krásné a půvabné zjevy tak unésti slavné publikum, že neví, čemu vlastně tleská? To déle ve prospěch umění trvati nemá, nesmí. Těm, jimž ještě z upřímna srdce jde snaha o rozkvět umění a spolků, těm má to býti svatou povinností starati se o spravedlivější posouzení!“ Další díl seriálu článků Leoše Janáčka o brněnských pěveckých spolcích je věnován spolku „Vesna“.  více

Uznáváme, že byl pan skladatel náramně vytrvalým a pilným při práci, kterou nám dokázal, že jest znalý a dosti obratný v užívání tvarů hudebních. Litujeme však upřímně oné práce a námahy; neboť nehodila se předně na žádný způsob ke slovům. Další díl seriálu článků Leoše Janáčka o brněnských pěveckých spolcích je věnován Slovanskému zpěváckému spolku techniků brněnských „Zora“.  více


Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Nejčtenější

Kritika

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více