Open Mic: start třetí sezóny v Brně

Open Mic: start třetí sezóny v Brně

Více či méně „otevřené“ scény nabízí řada domácích – nejen – folkových festivalů. Někde skutečně hraje ten, kdo přijde a má chuť, jinde (například na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou) podléhá i Open scéně pečlivé dramaturgii. Různé modely a významy slova „open“, otevřený, nabízí Open Mic, klubový měsíčník, který se vždy na začátku měsíce odehrává v brněnském Café Práh a v pražské kavárně Potrvá. Samotné označení „open mic“ je dnes už ve světě podobně zaběhlé jako „open air“ a nikdo si je tedy nemůže přivlastnit. Pro odlišení od podobných akcí, kterých si i v naší republice v posledních letech vyrojila spousta, používá „ten“ Open Mic, o kterém pojednává tento článek, označení Open Mic Na Prahu (v Brně), respektive Open Mic Potrvá (v Praze). Iniciátorem akce je písničkář a neúnavný organizátor Jan Řepka, který po zkušenostech z hlavního města přenesl osvědčený model také na Moravu. V brněnském Café Práh, kde se o dramaturgii a hladký chod akce spolu s Honzou Řepkou starají Ondřej Machát a Ondřej „Ondera“ Herzán, se 3. září 2013 rozběhl třetí ročník těchto folkových večerů.

Open Mic Na Prahu má víceméně pevnou strukturu. Během tří hodin se na pódiu vystřídají účinkující tří úrovní: Nejdůležitější jsou hlavní hosté – jeden až dva za večer, pečlivě vybraní dramaturgií, lákadla pro návštěvníky. Nemusí jít vždy o jména ve folkové komunitě známá. Důležitější než proslulost je fakt, že v případě hostů garantují organizátoři kvalitu a originalitu tvorby. S druhou vrstvou hostů se dostáváme na úroveň festivalových open scén usměrňovaných dramaturgy. Přihlásit se může kdokoli, ale zájemci jsou zváni podle kapacity jednotlivých večerů a někdy musí na pozvánku čekat i několik měsíců. V tomto případě se vedle sebe mohou objevit relativně známí písničkáři i naprostí začátečníci. Třetí úrovní – a teprve zde se dostáváme ke skutečně otevřenému, volnému mikrofonu – jsou účinkující, kteří se pořadatelům přihlásí až na místě. I tentokrát může jít o zkušeného harcovníka, který se přišel podívat na mladší kolegy, stejně jako o úplného nováčka, který roztřeseným hlasem poprvé v životě zapěje nebo zarecituje (ano, na Open Micu nemusí jít pouze o písně, ale například také o poezii) do mikrofonu. Zatímco přizvaní hosté mohou nabídnout po čtyřech písních (nebo i více v případě hostů hlavních), přihlášení účastníci z publika si užijí pouze svých pěti minut slávy. Úroveň těchto pětiminutovek je nutně kolísavá, zato míra dobrodružství na obou stranách (na jevišti i v hledišti) notná.

O tom, že zejména první dvě úrovně účinkujících jsou prostupné, se publikum mohlo přesvědčit právě 3. září. Na první poprázdninový Open Mic totiž kvůli nemoci zpěvačky nedorazil jeden z anoncovaných hlavních hostů, pražské trio Šantré. Organizátoři tak pružně vyrobili „hlavního hosta“ z jednoho z ostatních přizvaných účinkujících, slovenského písničkáře Petera „Petiara“ Lachkého, který tak dostal právo svými písněmi večer uzavírat. Jeho tvorba patří už od alba V krajine… (2000) k tomu nejlepšímu ze současného písničkářského folku na Slovensku a roli hlavního hosta večera tedy Petiar zvládl na výbornou. Jako řadový návštěvník jsem však měl pocit, že uvedením Petera Lachkého coby hlavní hvězdy se trochu dostalo do pozadí, a to nikoli tvorbou, ale způsobem, jakým bylo uvedeno, irsko-polské duo See-Saw, kolem nějž se před akcí točila většina propagace na internetu. Pánové Philip Soanes a Eryk Czarniecki, kteří hrají minimalistickou akustickou hudbu prodchnutou ideály „do it yourself“ (album nahrávali v bytě, šíří je na internetu zdarma).

Z ostatních pozvaných účinkujících mě nejvíce zaujal Tomáš Doug Machalík, autor krátkých vtipných písní, postavených především na slovních hříčkách. Drsnější tvář folku nabídl Míra Kubín, známá postava současného brněnského undergroundu. Písničkář Petr Meluzín vystoupil s doprovodem druhého kytaristy, zatímco slovenský autor Branislav Kšiňan se – na rozdíl od svých dvou alb – musel protentokrát obejít bez svého kolegy, výborného hráče na kytaru Borise Čechvaly.

Open Mic ve vlastním slova smyslu, tedy pětiminutovky odvážlivců z publika, přinesl mimo jiné zajímavé vystoupení Dušana Neuwirta alias Zenového čaje, brněnského hráče na didgeridoo, tentokrát v duu s břišní tanečnicí. Do programu se – aby celý systém otestoval – přihlásil i autor článku se svou dvacet let starou básní. I takové spontánní nápady totiž k Open Micu patří.

Open Mic se v Café Práh koná každé první úterý v měsíci. Nejde o tři hodiny toho nejlepšího, co nabízí současná písničkářská scéna. Často se totiž výborná vystoupení střídají s hluchými místy. Cesta na Open Mic je však pro všechny fanoušky písničkářské scény cestou za dobrodružstvím. Osvědčená jména se zde totiž potkávají se sezónními objevy a neznámí umělci občas velmi příjemně překvapí.

Open Mic Na Prahu, 3. září 2013, Café Práh, Brno. Foto Tomáš Svoboda

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více


Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více