Filmový festival ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity přinesl ve dnech 17.- 19. Května neobyčejně zajímavé projekce, připomínající významné osobnosti z univerzitní historie. Hned první z nich měla kromě vztahu k přírodním vědám i zásluhy o studium lidové písně. Profesora Vladimíra Úlehlu (1888 – 1947) připomněla v pátek 17. května působivým vystoupením jeho pravnučka Julia Ulehla.
Vladimír Úlehla proslul neobyčejně širokým záběrem své činnosti. Byl významným biologem (přesněji rostlinným fyziologem s ekologickým zaměřením), publicistou, filosofem přírodních věd a také svébytným etnografem. Krom jiného byl i duchovním otcem našeho největšího folklorního festivalu ve Strážnici.
Úlehla byl průkopníkem vědeckého – takzvaného časosběrného – filmu, který nám přibližuje ve zrychleném časovém toku růst a pohyby rostlin. Dovednosti získané při rozvoji této svébytné filmové techniky využil Úlehla ve svém velkolepém filmovém projektu Mizející svět, v němž se v letech 1931 – 1932 snažil zachytit mizející tradiční kultury rázovité oblasti Horňácka. Výsledný film bohužel skončil katastrofálním prodělkem a zatížil svého tvůrce doživotními dluhy. Přes komerční neúspěch nám však Úlehla zanechal jedinečné - možno říci, že v našich podmínkách naprosto ojedinělé - svědectví o světě moravských tradic, kombinované s efektními filmovými záběry.
Před samotným vystoupením Úlehlovy pravnučky Julie bylo vcelku početné publikum seznámeno s osobností Vladimíra Úlehly skrze univerzitní představitele oboru etnologie a rostlinné fyziologie. Polidšťující rozměr této úvodní části dodal vzpomínkový vstup horňáckého muzikanta Petra Pavlince, v jehož rodovém stavení ve Velké nad Veličkou se film Mizející svět natáčel, a krátká řeč Úlehlova vnuka Martina Úlehly. Ten v roce 1968 odešel do USA a oženil se tam. Jeho dcera Julia, nadaná zpěvačka a herečka, dlouho nevěděla nic podrobnějšího o svých předcích. Před několika lety se jí dostal do ruky reprint nejznámější Úlehlovy Živé písně, jeho nejznámější národopisné práce. Aniž by znala jazyk, začala si přezpívávat z početných notových zápisů Úlehlou sebrané písně. Ty v ní silně zarezonovaly a oživily touhu prozkoumat rodovou paměť.
S otcovou pomocí si Julia začala překládat jednotlivé části obsažné knihy a s úžasem začala objevovat literární a vědecký talent svého pradědečka a inspirativní poselství, jež svou prací zanechal. Pozoruhodné je i to, že toto fiktivní mezigenerační setkání přišlo v době, kdy se o Vladimíru Úlehlovi začalo více mluvit i v jeho vlasti. Za minulého režimu byl totiž tento důsledný svobodomyslný demokrat persona non grata: jeho práce nevycházely a až na malé výjimky se jeho jméno neobjevovalo v akademickém prostoru.
Julia Ulehla se začala věnovat odkazu svého pradědečka jak v akademické rovině (začlenila jej jako téma své doktorské práce), tak v umělecké. Se svým manželem, kytaristou Aramem Bajakianem, vytvořila hudební projekt Dálava, v němž osobitým způsobem interpretuje písně z Úlehlovy knihy. V duu vystoupili už před nějakou dobou v Brně a s větší skupinou pak na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.
Pro vstupní večer festivalu Munifesto využila Julia sekvenci filmových ukázek z Úlehlových časosběrných filmů o rostlinách a z Mizejícího světa. Působivě je doprovázela střídavě recitativem a zpěvem vybraných písní za minimalistického doprovodu – předtočeného či jí samou hraného. Celé představení mělo zvláštní, magickou atmosféru a zpěvačka zjevně reagovala na dění na plátně a improvizovala svým vokálním projevem v rámci volnější připravené struktury.
Byl to velmi vydařený večer, v němž si jedinečným způsobem podávala ruku minulost s přítomností a Úlehlově osobnosti se tak dostalo zasloužené pocty.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..