Padesát let kněžské služby. Sekundice v plné parádě

Padesát let kněžské služby. Sekundice v plné parádě

Navzdory narůstající průměrné délce lidského života zdají se dnes být zlaté svatby čím dál vzácnějším jevem. Což potom taková sekundice, tedy stručně řečeno padesáté výročí kněžství? Ta byla vzácností i v 18. století, kdy počty duchovních strmě rostly až k převisu nabídky nad poptávkou, řečeno tržně. Dva vysoce postavení duchovní, kteří své sekundice slavili v barokním Brně, však měli tou dobou už kariéru spíše za sebou.

Co že je to sekundice? Ono slovo zní podobně jako primice – tedy první mše, kterou kněz slouží po svém vysvěcení – a také je z něj odvozeno. Když v roce 1733 slavil padesáté výročí kněžství petrovský kanovník, kdysi císařský misionář v Moskvě, František Xaver Leffler (1658–1744), sloužil mši za blaho habsburského rodu. Císaři Karlu VI. proto dokonce napsal list, v němž žádá o sdělení kde a kdy má svou druhou primici slavit. Mše se nakonec konala u příležitosti jmenin císařovny Alžběty Kristiny. K této příležitosti vyšel přímo v Brně stručný oslavný tisk, podle nějž byl Leffler vůbec prvním kanovníkem v dějinách kapituly, který slavil takovéto výročí. Velkolepost Lefflerových oslav dosvědčuje zpráva v Zábavných a podivuhodných rozmanitostech, objemném třísvazkovém díle příběhů i klepů z barokního Brna a širokého okolí třicátých až čtyřicátých let 18. století, jehož autorem byl člen brněnského konventu augustiniánů poustevníků od sv. Tomáše Jeroným Haura, mimochodem tamní regenschori: Dne 19. listopadu na svátek sv. Alžběty královny a vdovy ctihodný pan František Xaver Leffler, petrovský děkan, slavil tamtéž svou druhou primici. Asistovalo mu pět infulovaných prelátů, mnoho kněží a kleriků. Více než padesát urozených a jiných významných osob hostil v našem klášteře. Na děkanství bylo pak více než šedesát kněží a řeholníků. Co stojí Petrov, ještě nikdy neměl takového kanovníka jubilanta, tento je první (z německého jazyka volně přeložil autor). Velká škoda, že si hudebník Haura více nevšímal hudebního dění při této slavnosti.

O patnáct let později slavil svou sekundici jiný petrovský kanovník, Jindřich Arnošt Alexandr Halama rytíř z Jičína. V kapitulním archivu se dochovala podrobná relace o celé slavnosti, která se uskutečnila 20. října 1748, tedy v témže roce, kdy císařský pár navštívil Brno. Právě díky zmíněné návštěvě je také celá petrovská kapitula včetně Halamy alespoň symbolicky zachycena na pozoruhodném obraze Františka Vavřince Korompaye.

Relace uvádí jmenovitě všechny zúčastněné, kromě jubilanta především probošta petrovské kapituly Rudolfa hraběte ze Schrattenbachu (tento rod se do brněnských dějin zapsal ve více jak stoletém rozpětí), všechny členy petrovské kapituly a především zástupce císařovny, zvlášť jmenovaného komisaře k této příležitosti, kterým byl tehdejší zemský hejtman František Josef hrabě Heissler. Při slavnosti nechyběla ani sama císařovna, zastoupená svým portrétem, který byl umístěn v petrovském chrámu pod baldachýnem.

Jinak velmi podrobná relace je opět velmi stručná v otázce hudební okrasy oné slavnosti. Na jejím začátku byl oslavenec ze své rezidence do petrovského chrámu doprovázen zvukem největšího zvonu a třemi sbory tympánů. Hlahol tympánů a trub se ozval později při zmíněné instalaci císařovnina portrétu pod baldachýn. Tedy zdánlivě nic neobvyklého, nic překvapivého. Jenže společně s anonymní relací se dochovala i zvláštní gratulační listina. V jejím úvodu je rytíř Halama chválen jako zvláštní patron a ctitel hudby, přičemž gratulace pokračuje výčtem všech hudebníků, kteří se oné slavnosti 20. října 1748 aktivně zúčastnili. Ve volném překladu z latiny vypadá seznam takto:

Regenschori,
dva basisté, dva tenoristé, dva altisté, dva diskantisté,
varhanní virtuoz pan Umbstot,
virtuozní violoncellista,
violonista, dva violisté, šest houslistů,
osm trubačů a dva tympanisté,
celkem třicet hudebníků.

Muselo tedy jít o velkolepou hudební slavnost. Ansámbl o třiceti hudebnících tehdy působil podobně jako dnes stodesetičlenný symfonický orchestr při provedení některé ze symfonií Gustava Mahlera. Ostatně samotný hudební kůr petrovského kostela byl dokončen právě kolem roku 1748. Vzhledem k dodnes problematické akustice a množství tehdy zúčastněných duchovních lze v tomto případě předpokládat, že celý ansámbl tehdy skutečně hrál z kůru a nikoli z nějaké příležitostné empory (takto se provádělo Caldarovo oratorium v kostele sv. Jakuba v roce 1736 a s pomocí vyvýšené tribuny si s Bachovou mší h moll výtečně poradil Ensemble Czech Baroque Orchestra & Choir na Petrově léta Páně 2013).

Jaká škoda, že hudebníci nejsou v onom latinském seznamu až na jedinou výjimku jmenováni. Lze sice předpokládat, že za strohým označením regenschori se skrývá tehdejší ředitel kůru u sv. Petra a Pavla Johann Raymund Fiedler a že také ostatní hudebníci byli rytíři Halamovi dobře známí, protože je dříve sám také z titulu kostelního inspektora jménem kapituly vyplácel za hudební produkce při bohoslužbách. Onen “virtuosus organista dominus Umbstot” však není nikdo jiný než nesmírně pozoruhodný skladatel Joseph Umstatt (narozen r. 1711 ve Vídni, zemřel r. 1762 v Bambergu), který v Brně čtyřicátých let 18. století působil ve službách knížat z Dietrichsteina. Mimo jiné byl také autorem oratoria ke stým oslavám slavné brněnské obrany proti Švédům.

Je to především zásluha muzikologa Ladislava Kačice a ansámblu Solamente naturali, že některé Umstattovy skladby vyšly znovu na „světlo Boží“ v plné kráse.

Kolorovaný oceloryt s dómským návrším v Brně publikován s laskavým svolením Archivu města Brna (v záhlaví článku pouze výřez).

Zdroje:

Vladimír Maňas: Pelikán a kříž. Ostravský rodák František Xaver Michael Leffler (1658–1744) a jeho církevní kariéra. In Przybylová, Blažena (ed.): Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 24. Ostrava 2009, s. 580–603.
Diecézní archiv Biskupství brněnského, fond Kapitula sv. Petra a Pavla v Brně.
Ladislav Kačic: Joseph Umstatt (1711–1762) zwischen Barock und Klassik: Bemerkungen zur Stilentwicklung eines mitteleuropäischen Komponisten. In Zur Geschische und Aufführungspraxis der Musik des 16.–18. Jahrhunderts in Mittel- und Osteuropa, Bratislava 2013, s. 201–215.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Je to banální, ale stojí za to si to stále připomínat. Stále ještě nejsou tak vzdálené doby, kdy pouhý poslech hudby nebyl něčím samozřejmým. Ti, kteří se s hudbou chtěli potýkat častěji, se pak museli sami pustit do muzicírování, nejlépe v rámci rodiny či s přáteli.  více

Zbožný zpěv byl dříve chápán jako vhodné zaměstnání duše při bohoslužbě, podobně jako se obvykle doporučoval růženec nebo modlitby k jednotlivým částem mše. V gymnaziálním prostředí se takto rozvinul zvyk zpívat při každodenní ranní mši jednu delší latinskou píseň, jejíž text si studenti zároveň osvojili. Tento peleton písní na čele se sekvencí Stabat Mater dolorosa se tímto způsobem dostal do obecného intelektuálního povědomí. Mizet z něj začal vlastně až ve 20. století.  více

Brněnský domácí kalendář na rok 1787 je úžasná kniha, ostatně jako většina starých kalendářů. Mísí se v nich praktické informace o termínech výročních trhů, dopravních spojeních a poštou na trase Vídeň – Brno – Vratislav, kompletní seznamy všech možných zemských úřadů s různými pranostikami a astrologickým aparátem.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více