Pět minut před začátkem: Střelák

Pět minut před začátkem: Střelák

„Všichni jednou umřem!“ sdělovala nemnohým, leč o to zapálenějším příznivcům všeho podzemního kapela Odvážní bobříci. Osmdesátá léta minulého století si ale s nezávislým rockem nerozuměla, přála spíš chalupaření a frontám na toaletní papír. V Brně se to tvrdě ukázalo v Pisárkách u hospody zvané Na Střeláku.

Pisárecký park zná pravděpodobně každý Brňák od dětství. Málokdo může říci, že by tu nebyl s maminkou, dědečkem nebo aspoň se školou v Anthroposu. Návštěva muzea věnovaného pravěku a vývoji člověka se obvykle shrnovala pod frázi „jdeme na mamuta“. Model pravěkého rezavě ochlupaceného veleslona byl největším tahákem expozice, rozhodně přitažlivějším než drobná, prasklá soška podivné paní s přehnanými proporcemi, které archeologové a jiní dospělí lidé přikládali bůhvíproč velkou důležitost. Dospělí lidé vůbec přikládají důležitost věcem, které dítě zhusta nechápe. Například mají pocit, že se mohou válet v parku, pít pivo a zajímat se o jinou hudbu, než jakou jim servíruje rádio. A navíc k tomu vypadat zarostle a neopečovaně, až slušným spoluobčanům splývají s obrázky neandrtálců v blízkém muzeu. Zkrátka mají dojem, že je to jejich věc. V roce 1982 jim policie, přesněji řečeno Veřejná bezpečnost přijela na Střelák vysvětlit, že to jejich věc ani v nejmenším není.

Pokud dnes uslyšíte v pisáreckém parku psa, pravděpodobně ho někdo z Pisárek nebo z Lískovce venčí. Psi, se kterými sem příslušníci VB tehdy přijeli, byli vycvičení k pronásledování a strhávání zločinců. To se začne jevit jako krajně přehnané v případě, kdy je zločinem vypadat nenormálně, a na to v praxi stačilo nechodit aspoň jednou měsíčně k holiči. Tyto i další neslýchaně svobodomyslné nápady se koncentrovaly kolem rockové hudby – za normalizace přinejlepším trpěné, ale spíš nechtěné, nepodporované, netolerované, zakazované a pronásledované. Jedním z triků, jak se vyhnout větší pozornosti úřadů a bezpečnostních složek, bylo pořádat akce na venkově. A tak se stalo, že do brněnského života, přesněji do jeho části pokoušející se o nezávislost, zasáhly v 80. letech Žabčice.

První ročník rockového festivalu se tu konal v roce 1981, všechno proběhlo víceméně bez potíží a zdálo se tedy, že opakování o rok později nic nebrání. Pořadatelé ale mínili a úřady měnily: druhý ročník žabčického festivalu byl zakázán několik hodin před začátkem. Vzhledem k vzácnosti takových akcí bylo normální, že se na ně sjížděli i lidé z hodně vzdáleného okolí a nemuselo jít ani o festival. Když o pár let později hráli na Musilce společný koncert Hrdinové nové fronty a Garáž – tehdy byla jejím členem i zásadní osobnost našeho undergroundu Mejla Hlavsa – přijeli lidé až z Prahy, aby je slyšeli. Na festival do Žabčic se – navzdory absenci zahraničních hvězd, o kterých tehdy nikdo ani nesnil – sjela spousta lidí. Jen aby slyšeli kapely, které nikdo nehrál v rádiu, neměly pořádné nahrávky, šířily se jen jejich mizerné záznamy přehrávané z kazety na kazetu. Jenže co si má ta spousta lidí počít, když zjistí, že v Žabčicích se nic konat nebude a další cesta z Brna je zbytečná. Aspoň v tomto bodu se nezměnilo vůbec nic – všichni se sebrali a šli do hospody.

Jenže takovou hospodu ani dnes nikdo nepostavil, aby se do ní všichni vešli. A koneckonců bylo léto, venku pěkně, hospodská zahrádka s velkým parkem okolo se jevila jako příznivé a příjemné řešení nenadálé změny v programu. Když se na to člověk podívá zpětně, dochází mu, jak bylo naivní, že se jádro publika zakázaného festivalu odebralo hromadně na jedno místo – konspirace by si říkala o přesný opak. Takto měla bezpečnost veřejná i tajná ulehčenou práci a politicky nespolehlivé příznivce undergroundu – protože o ten tu šlo především – všechny pěkně pohromadě. Inu, s odstupem třiatřiceti let se to radí. Veřejná bezpečnost si sem pro směsici mániček, začínajících pankáčů a jiných neškodných individuí přijela jako pro housku na krámě a seřezala je všechny na jednu hromadu. Důvod k tomu žádný nebyl, kromě toho, že existovali trošku jinak a bylo to na nich vidět. Kromě zmlácených lidí tu byli i pokousaní od psů, zadržení, souzení, a nakonec i odsouzení a zavření. Zátah to byl – z hlediska tehdejšího režimu – více než zdařilý.

strelak-2015-08-004 strelak-2015-08-005 strelak-2015-08-009 strelak-2015-08-014 strelak-2015-08-015 strelak-2015-08-016 strelak-2015-08-017 strelak-2015-08-018 strelak-2015-08-020

Dnešní Střelák – pokud zůstaneme u samotné hospody, oficiálně restaurace Na Střelnici – pustne. Legendární brněnská zahrádka je zarostlá a zanedbaná, budova sama před lety vyhořela. Dnes je Zahrádka na Střeláku posunutá o nějakých dvě stě metrů od silnice směrem do parku. Pivo i jiné věci si tam samozřejmě dáte, ale od atmosféry starého „Střeláku“ jste vzdálení dvě stě světelných let, vůbec se ji tam nepokoušejte hledat. Díváte se na průčelí budovy střelnice, která dala místu jméno, kolem procházejí lidé se psy zcela neškodnými, míjejí cyklisté a běžci, odpočinková zóna všechno strávila. Zmizelo v ní i brněnské dělnické hnutí, které zde má svoje kořeny – v roce 1860 se tu účastníci dělnického shromáždění přihlásili k programu 1. internacionály a konala se tu o třicet let později i první brněnská oslava Prvního máje. Dnešní odboráři na to nedbají a raději se o svém svátku producírují na Špilberku. Usnuly i brněnské Protestfesty, které zde vždy po skončení protestů proti veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET mívaly svůj závěrečný a zábavnější program. Je to tiché, klidné místo.

Je dobře, že tu policie nikoho nemlátí, to ano. Ale zároveň se tu ve vší té měšťácké pohodičce připomíná jiný text Odvážných bobříků: „Máš strach? Tak drž hubu!“

Končí prázdniny, začíná koncertní sezóna, už není potřeba postávat venku a čekat, co zaslechneme. Končí i prázdninový seriál Pět minut před začátkem ale k dalším brněnským místům spojeným tak či onak s hudbou se ještě určitě budeme vracet. Během devíti dosavadních zastávek jsme zatím navštívili Stadion na Kounicově ulici, Janáčkovo divadlo, Mariánské údolí, Besední dům, Spolkovou 8 – tedy Harlem a TetraHydroClub, Městské divadlo Brno, Špilberk a stadion Zbrojovky Brno za Lužánkami.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více