Postní doba a hudba: Oratoria v barokním Brně

Postní doba a hudba: Oratoria v barokním Brně

Klíčový význam Svatého týdne v rámci liturgického roku se v předchozích staletích také zásadním způsobem odrážel v hudební tvorbě, a to nejen přímo liturgické.

V liturgii postní doby chybí zcela radostný zpěv Aleluja, ale také hymnus Gloria in excelsis Deo (podobně jako v dalším přípravném období, adventu). K postnímu období, tedy k době příprav na velikonoční svátky, obecně náleží zpěvy kajícného charakteru, zejména žalmy. Typický je například žalm 51. Miserere mei Deus (Smiluj se nade mnou, Bože; dle Septuaginty žalm č. 50). V první polovině 18. století se po celou postní dobu konala v brněnských chrámech odpolední kázání i ve všední dny. Za kvardiána Freislera bylo pravidelné kázání (v pondělí) zavedeno i u minoritů a jeho součástí byl také výstav Nejsvětější svátosti (ve formě posvěcené hostie v monstranci) a figurálního provedení žalmu Miserere mei Deus.

Ve Svatém týdnu se připomínají poslední dny Krista až do jeho ukřižování. Svatý týden začíná triumfálním vjezdem do Jeruzaléma na Květnou neděli. Na Květnou neděli se také poprvé v liturgii zpívaly pašije, ty části z evangelií, které pojednávají o utrpení a umučení Krista. V dřívější praxi byly jednotlivé dny svatého týdne spojeny s pašijemi z jednotlivých evangelií: na Květnou neděli pašije podle sv. Matouše, v úterý podle Marka, ve středu podle Lukáše, na Velký pátek pak podle sv. Jana. Podle dochovaných pramenů ze 17. a 18. století se zdá, že v nuceně jednobarevném prostředí českých zemích pašije zůstávaly přímou součástí mešní bohoslužby jednotlivých dnů. Z praktických důvodů tak jejich hudební podoba zůstávala spíše oproštěná; nejčastěji se zpívaly jednohlasé chorální pašije snad s doprovodem continua, ale jistě v mateřských jazycích.

Protestantská tradice rozměrných pašijových kompozic našla v katolických oblastech Říše římské národa německého svůj protipól v rozvoji oratorií, tedy hudebně dramatických děl s duchovními náměty. Obecně lze vnímat jako oratoria jako náhradu opery v obdobích, kdy právě z liturgických důvodů byly opery zakázány, tedy především v postu a do určité míry i v adventní době.

Podle vzoru vídeňského dvora se nejpozději od počátku dvacátých let 18. století v Brně ujímají oratoria, uváděná především v samotném Svatém týdnu, zvaném též pašijový. Význam Vídně jako zásadního kulturního vzoru a zdroje repertoáru potvrzuje i jednoznačné rozhodnutí městské rady při výběru nového ředitele kůru u sv. Jakuba v roce 1721. Úspěšný žadatel Matthias Russmann zastával do té doby funkci vicekapelníka vídeňského chrámu sv. Michala a své kontakty a možnosti získání módních skladeb patřičně zdůraznil ve své žádosti.

Zatím nejstarším známým pašijovým oratoriem uvedeným na Moravě je dílo vídeňského dvorského varhaníka Johanna Georga Reinhardta Desperanti peccatori a moriente Iesu restituta Vita. Toto německé oratorium bylo uvedeno na Velký pátek roku 1721 v kostele sv. Mikuláše na tehdejším Velkém náměstí v Brně. Zadavatel oratoria zde není uveden, avšak kostel sv. Mikuláše byl filiálním k farnímu kostelu sv. Jakuba, k němuž držela patronátní právo brněnská městská rada, a proto lze předpokládat, že právě ona provedení oratoria zadala. V této souvislosti zaráží spíše rozměry kostela sv. Mikuláše. Tato původně středověká svatyně byla sice zbořena už v roce 1870, nově vytvořený půdorys chrámu v dláždění Náměstí Svobody však dává dobrou představu o jeho relativně malých rozměrech. Představit si však uvedení oratoria (byť jen s malým ansámblem) v tak malém prostoru je však obtížné.

Právě magistrát byl mecenášem dalšího německého oratoria od J. G. Reinhardta (Testamentum Salvatoris), jež zaznělo u sv. Jakuba ve Svatém týdnu roku 1730. Snad toto mecenášství brněnské městské rady souviselo s její podporou spojeného velkopátečního procesí (od roku 1707) jezuitské družiny Smrtelných úzkostí Kristových a bratrstva Božího Těla při kostele sv. Jakuba, které bylo personálně s magistrátem. Dochované tištěné programy z těchto procesí uvádějí, že po jeho skončení následuje veřejná modlitba litanií o Kristově utrpení v jezuitském chrámu. Z jezuitských kolejí české provincie je však již z první poloviny 18. století doložena praxe provádění dvoudílných oratorií, jejichž první část byla uvedena na sklonku Velkého pátku, druhá pak na Bílou sobotu (Praha, Telč). I v menších lokalitách je doložena snaha ozdobit dny Svatého třídení (tridua) nejen vizuálně vyobrazením Hory Olivetské či Božího hrobu, ale právě také hudebními produkcemi s výrazně meditativním charakterem: přednost má „sladká hudba k rozjímání“ a vhodné texty jako různé pašijové písně či sekvence Stabat Mater – v poutním místě Tuřanech prováděná na sklonku 17. století na Velký pátek česky.

Oratoria tak lze vnímat jako určitou kvalitativní špičku hudební produkce v postní době, a to i z hlediska reprezentace, byly to jednoduše také nejdražší podniky bez nároku na návratnost v podobě vstupného jako v případě opery. Dalšími dosud známými zadavateli oratorií na Moravě jsou vedle brněnského magistrátu spíše jednotlivé osobnosti – příslušníci církevní a světské aristokracie. Hlavním iniciátorem oratorního provozu byl olomoucký biskup kardinál Wolfgang Hannibal Schrattenbach, jehož hudebním aktivitám se podrobně věnovala Jana Spáčilová. Pro Schrattenbacha představovala italská oratoria jakousi plynulou náhradu vlastních operních produkcí pro postní dobu. Na základě dosavadních výzkumů lze předpokládat, že podobně jako v případě oper šlo o soukromé produkce pro zvanou společnost. Oratoria tak byla uváděna v některé z reprezentativních místností brněnského Schrattenbachova paláce, a to každý týden po celou dobu postní. Další výraznou osobností byl tehdejší probošt petrovské kolegiátní kapituly Jan Matyáš hrabě z Thurn-Vallesassina, jehož jméno je spojeno především s uvedením oratorií o svatém Janu Nepomuckém v kolegiátním chrámu na Petrově (1724?, 1730). Tato oratoria však vzhledem k tématu nespadala do postní doby.

Výrazným mecenášem byl vedle zmíněných dvou prelátů také hrabě Jan Adam z Questenberga. V letech 1730, 1731 a 1734 dal prokazatelně provést nejméně tři německá oratoria svého kapelníka Františka Antonína Míči, vždy na Zelený čtvrtek u kapucínů. Na Velký pátek byla totiž táž oratoria uváděná v jaroměřickém farním kostele hned po kázání u Božího hrobu. Pro uvedení dvou italských oratorií v roce 1736, kdy Questenberg v Brně zastával úřad principálního komisaře zemských stavů, hrabě domlouval s městskou radou možnost využití farního kostela sv. Jakuba (se stavbou dřevěného pódia pro hudebníky v přední části chrámu) pro uvedení Caldarova oratoria Svatá Helena hledající kříž (24. března 1736 odpoledne) a s dominikány si vyjednal pronájem jejich kostela sv. Michala. Navíc Questenberg nejenže takto prosadil oratorní produkce v Jaroměřicích a v Brně, doložené je totiž také uvedení dalších děl v Olomouci opět u kapucínů (1729, 1736).

Uvádění oratorií v Brně má tedy starší tradici než samotná italská opera. Navíc se zdá, že zvyk spojovat velké městské slavnosti právě s uvedením nějakého oratoria (psaného případně i pro danou příležitost) se opět udržel déle než operní produkce. Jedním z posledních případů tohoto typu v první polovině 18. století je oratorium Josepha Umstatta ke slavnosti v roce 1745 (výročí úspěšného ubránění města před Švédy). I z tohoto krátkého nástinu je snad zřejmé, že právě oratoria byla dlouhodobým a zásadním fenoménem v dějinách Brna. Jejich prostřednictvím se prakticky všechny zainteresované (co tehdy dělali ti, kteří dnes chodí na Kometu, netuším) vrstvy obyvatelstva měly příležitost seznámit se s kvalitními díly domácí (František Antonín Míča, Joseph Umstatt), ale především vídeňské provenience (Johann Georg Reinhardt, Giuseppe Porsile, Antonio Caldara a další). Zvídavé čtenáře pak odkazuji na nejnovější práce Jany Spáčilové a Jany Perutkové.

Zdroje:

Perutková, Jana: František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Praha 2011

Spáčilová, Jana: Olomoucký biskup Schrattenbach a hudba vrcholného baroka [IV.] Brněnská oratoria „z rozkazu jeho Eminence“. Opus musicum 37, 2005, č. 4, s. 36–43.

Spáčilová, Jana: K provozování oratorií v Brně v 1. polovině 18. století, Opus musicum 45, 2013, č. 6, s. 6–16.

Pohled na zaniklý kostel svatého Mikuláše v Brně – dílo Franze Richtera, foto wiki
Hudebníci z pražského tisku Rituale (1699), archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Oživení minoritského konventu v Brně a především prudký nárůst jeho popularity mezi obyvateli města, k němuž došlo v rozmezí druhé až čtvrté dekády 18. století, považovali již současní pozorovatelé za zázrak. S růstem obliby souvisel i příliv prostředků. V rozmezí necelých dvou desetiletí se areál minoritského konventu zásadním způsobem proměnil, stal se jedním z nejvýznamnějších komplexů barokní architektury a sakrálního umění. Jak ale k této proměně došlo? Proč minoritský konvent zažil takový rozmach? Jedním z podezřelých je hudba.  více

Stručné, ale případné vylíčení středověkých počátků procesí o svátku Božího těla v Brně zpřesňuje naši představu o zrodu fenoménu, který se spolu s nemnoha jinými udržel až do současnosti, a to i v Brně. Sekularizaci i jiným proměnám společnosti navzdory.  více

Ve srovnání se zprávami o množství nejrůznějších darů pro nový jezuitský kostel či o každoročním uvádění studentských dramat působí hudební dění v koleji jako popelka. Spíše než v kronikářských záznamech vystupuje její význam a předpokládaná kvalita prostřednictvím dochovaných účtů. Byla to právě hudba, která řadu obyvatel Brna i okolí lákala do jezuitského chrámu.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více