Poutníci: Stíny na střechách

Poutníci: Stíny na střechách

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.

Poutníci jsou zavedená značka. Vlastně ani nevadí, že z původní sestavy, založené v roce 1970, v kapele dávno nikdo nehraje. Ani to, že ve skupině, kterou jsme ze setrvačnosti zvyklí řadit k Brnu, nepůsobí ani žádný Brňan (z jihomoravské metropole to má domů nejblíž kapelník Jiří Pola ze Slavkova). Poutníky prošla řada vynikajících osobností české akustické hudby – Robert Křesťan s Lubošem Malinou, František Linhárek, Jiří Plocek, Svaťa Kotas, Zdeněk Kalina, Mirek Hulán, Petr Brandejs, Jiří Mach a další. Kontrabasista Pola, který stojí v čele současné sestavy, je Poutníkem od roku 1980. U sólového mikrofonu se střídá s benjamínkem kapely Jakubem Bílým, který řady Poutníků rozšířil v roce 2009, a na předchozí řadové nahrávce Poutníci 2006 tím pádem ještě nezpíval. Poprvé se představil v roce 2010 na koncertním albu Poutníci slaví 40 a poté na nahrávce Country Vánoce (2013). Zatímco tehdy ještě jeho hlas působil jako zaměnitelný a „nerozezpívaný“, na novince docela prokoukl.

Sestava, která se předtím poměrně často měnila, je v posledních deseti letech ustálená. Peter Mečiar ze Slovenska hraje na banjo a dobro, Jan Máca na mandolínu a kytarista Bílý a kontrabasista Pola si mezi sebe dělí sólové pěvecké party. Na rozdíl od zmíněné koncertní a vánoční desky je na studiové novince skutečně poznat, že sestava si za ty roky sedla, že se pánové dobře znají a mohou se jeden o druhého opřít. Charismatického autora typu Roberta Křesťana a nadžánrového virtuosa, jakým je Luboš Malina, už Poutníci stěží najdou, ale to ani není nutné. Dnes jsou Poutníci opět dobře sehranou akustickou kapelou, která má z čeho čerpat a která se zároveň hrdě dívá dopředu. Přitom nástrojová dovednost je více patrná z doprovodné složky nových písní než třeba z úpravy Vivaldiho Podzimu ze Čtvera ročních dob, který je spíše kuriozitou. Určitý návrat svěžesti zaznamenáváme u zpěvu: Zatímco Jiří Pola má své intonační limity, které zachraňuje zajímavou barvou a důvěryhodností zkušeného vypravěče, Jiří Bílý od minulých nahrávek vyzrál a prokoukl. Slyšet je to například v písni Tisíc prudkejch koní, kde má sice v první sloce drobné problémy s artikulací (věta „Tam nad noční hrází kde jiskří se proud“ je lehce „zašumlovaná“), ale v refrénu a především ve sborech se promění v suverénního country tenora. Relativně drsrnější polohu odhalí v písni Jaguár a pro žánr méně typickou melodii zvládne v Jen s tebou.

Zatímco hlavním autorem melodií je nyní Jiří Pola, kterému se v rozumné míře daří balancovat na hraně žánrových klišé, a občas z nich dokonce zcela vystoupit, nového kvalitního textaře Poutníci našli v Davidu Konopáčovi, muži jinak spojeném s „alternativně folkovou“ kapelou Jarabáci. Některé texty psal country kapele přímo na tělo a přitom si dovolil pracovat s očekávatelným slovníkem novým způsobem (Tisíc prudkejch koní, což vlastně vůbec není píseň o koních). Zajímavé jsou i dvě povedené textařské etudu na téma „vina“: jedna o vztahu (Mea culpa) a druhá jako protestsong (Co když). Také text Jiřího Poly Jiný pohled, ve kterém trochu ruší gramatické rýmy a asonance, nevyznívá v interpretaci Jakuba Bílého nakonec vůbec špatně. A příjemným country osvěžením, dobře se hodícím do repertoáru kapely, je text Ivo Cicvárka Loď se jménem naděje. Celé album pak otevírá titulní starší píseň s textem již zesnulého Josefa Prudila, kterou v 90. letech zpíval Pola a nyní se jí ujal Jakub Bílý. Fanoušci tak mají srovnání – tutéž skladbu s hlubokým a vyšším sólovým zpěvem.

Poutníci mohou dál těžit ze své slavné minulosti, ze zisku Port v 80. letech a z mezinárodních úspěchů na přelomu 80. a 90. let. Mohou na speciálních koncertech znovu zvát do svých řad své bývalé členy. Ostatně jeden z nich, Svaťa Kotas, byl zvukovým i hudebním režisérem nového alba – a zvuk nahrávky je velmi dobrý. Především je ale dobře, že se kapela snaží, samozřejmě v rámci svého žánru, hledat nové cesty, oslovovat nové autory, přinášet nová témata. Osobnosti typu Roberta Křesťana nebo Luboše Maliny dnes sice „na skladě“ nejsou, ale Poutníci se s abrahámovinami vyrovnali se ctí. Za nové album se rozhodně nemusí stydět. Nezbývá tedy než jim přát, aby opět mohli intenzivně koncertovat a aby se nové album co nejlépe prodávalo. I když na něm fanoušci nenajdou Panenku ani jiný z největších starších hitů.

Poutníci – Stíny na střechách. Jiří Pola – Karas 2020. 14 skladeb. Stopáž: 39:42

Poutníci/ Foto FB kapely

Komentáře

Reagovat
  • Jaroslav Vavrys

    26. září 2020, 10:38
    Velmi povedené album...Stíny na střechách.

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce