Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Muzikál

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Muzikál

Třetí díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Lehká múza a věnuje se historii brněnské operety i současnému muzikálu.

Opereta a muzikál

Opereta je zlobivé děcko, které přestalo poslouchat rodiče a uteklo z operního domu. Její vznik je asi mnohem pochopitelnější z perspektivy Francie, kde v polovině 19. století začala tvořit zábavný a často hodně jedovatý protipól k megalomanským produkcím tzv. velké opery. V Brně, stejně jako kdekoliv jinde na světě, se stala opereta předmětem masové obliby publika, útočištěm společenské satiry i té nejobyčejnější zábavy. Díky osvícenému vedení Oldřicha Nového dostala v meziválečné době vybroušenou divadelní fazónu. K té mohl později dodat bytelný teoretický grunt teatrolog Ivo Osolsobě a přejít od zakonzervované operety k živému muzikálu. Dnes má Brno nejen specializované muzikálové divadlo, ale také obor Muzikálového herectví na JAMU. V Baladě pro banditu se vydal z Brna do divadelního i filmového světa muzikálový loupežník Nikola Šuhaj, zatímco brněnská Líza Doolittleová si vydělává na živobytí jako My Fair Lady ze Zelňáku. Kruh se uzavřel: právě tam stojí i divadlo Reduta, kde bývala opereta doma.

balada_pro_banditu_foto_archiv_DHNPOpereta Balada pro banditu se dočkala i filmového zpracování. Foto: archiv DHNP

Zasnoubení hudby, divadla a lidové zábavy

Když studentské Divadlo na Orlí uvedlo v roce 2017 operetu Jacquese Offenbacha Zasnoubení při lucernách, byl to vlastně  návrat ke kořenům. Právě tato Offenbachova komedie je totiž pravděpodobně vůbec první operetou, která se v Brně hrála. Stalo se tak v roce 1859, tedy pouhé dva roky po pařížské premiéře. Opereta se tím vydala na svoji cestu k široké oblibě a Brno udělalo první krok k tomu, aby se stalo dnešním muzikálovým centrem celé republiky.

První opereta v Brně se hrála pochopitelně německy a trvalo ještě čtvrt století, než se na brněnské scéně objevil také česky hraný operetní titul. A uplynulo ještě dalších třicet let, než se na scéně brněnského Národního divadla objevila první opereta českého autora – byla to Polská krev skladatele Oskara Nedbala.

Opereta sice byla pro operní divadla vítaným zdrojem příjmů, ale zároveň také nevítaným hostem – v tom se shodli dokonce i Leoš Janáček a jeho urputný nepřítel Zdeněk Nejedlý. Opereta přestala brněnské opeře „překážet“ teprve po vzniku samostatného Československa v roce 1918. V sezóně 1918–19 byl totiž v Brně ustanoven samostatný zpěvoherní soubor.

Do nové éry s Oldřichem Novým

Se vznikem nového subjektu přišly samozřejmě také starosti, koho do něj angažovat. Opereta má svá specifika a klade na zpívající herce či hrající zpěváky osobité nároky. Obzvlášť patrné to muselo být v době po první světové válce, kdy bylo operní herectví zcela samostatnou kapitolou a operní režie jako taková ještě velmi mladou disciplínou. Mezi novými tvářemi souboru se ale tehdy objevil herec Oldřich Nový, který se mohl společně s celým zpěvoherním oddělením usídlit v Redutě.

Jako spoluautor se Nový podepsal také pod mimořádně úspěšnou divadelní revue nazvanou Z Brna do Brna. Jejími protagonisty byli bratři Valentin a Václav Šindlerovi, kteří jako stréček Křópal a Jozéfek Melhoba prováděli publikum Brnem jako exotickým městem plným překvapení a nástrah – to všechno v široce rozvážné hanáčtině. Až bude někdo hledat zárodek sebeironických pohledů na Brno, jaké přináší skupina KKRD Boys nebo sociolog Stanislav Biler, měl by začít někde tady. Spojitost s uhlazeným a šarmantním Novým je překvapivým bonusem.

Odchod Nového z Brna v roce 1935 jako by předznamenal dobu rozpadu republiky a příchodu okupace. Opereta z programů nezmizela, dokud mohla divadla hrát. Svoji serióznější sestru operu a vzdálené bratrance v podobě symfonických koncertů kopírovala v tom, že začala klást větší důraz na české tituly a na lásku k vlasti obecně. Těžké časy, které operetě s válkou začaly, ale neskončily dodnes.

Buržoazní stvůra, Katka a bandita

Operetě se odjakživa předhazuje, že se jedná o pokleslý žánr – jen důvody se mění. Po druhé světové válce a ještě víc po nástupu komunistické diktatury se z ní stal jeden ze symbolů buržoazní zábavy. To ovšem neznamená, že by ji socialistická estetika odmítla, naopak ji začala využívat jako nástroj propagandy.

V Sovětském svazu vznikaly operety na aktuální náměty a řada z nich se dostala i na brněnskou scénu. Hrdiny českých operet se stávali Zbojník Ondráš či Mikuláš Dačický z Heslova v dílech Miloše  Machka a Miloše Slavíka. Už se ale také blížila doba, kdy měl iniciativu převzít muzikál.

Zásluhu na tom měl Ivo Osolsobě (1928–2012), který se stal v roce 1959 dramaturgem brněnské zpěvohry. Dnes se zdá neuvěřitelné, že uvedl výpravný broadwayský titul Kiss me Kate na tak malém jevišti, jaké má Reduta. Osolsobě operetu a muzikál nejen propagoval jako žánry rovnocenné opeře, ale věnoval jim také dodnes ceněnou studii Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Díky Osolsoběmu a režisérovi Stanislavu Fišerovi se v roce 1970 podařilo v Brně uvést i Bernsteinův muzikál West Side Story.

V 70. letech ale začala na společných muzikálech pracovat také domácí autorská dvojice Miloš Štědroň Milan Uhde. Jejich společná Balada pro banditu měla premiéru v roce 1975 v Divadle na provázku, díky filmové verzi se stala všeobecně známou a písničky z ní v podstatě zlidověly. Nová inscenace Balady, kterou na Provázku v roce 2005 vytvořil režisér Vladimír Morávek, se během třinácti let dočkala více než dvou set repríz. Kultovní status si v roce 1992 vydobyl muzikál Hvězdy na vrbě scénáristy a režiséra Karla Davida.

Opereta je mrtva, ať žije muzikál!

Když se v roce 1989 otevřely západní hranice, muzikál pomalu ale jistě převálcoval operetu se vším všudy. V roce 2004 otevřelo Městské divadlo Brno speciální muzikálovou scénu. V tom stejném roce byl brněnský zpěvoherní soubor organizačně převeden právě pod správu Městského divadla Brno, kde tiše zanikl – časová shoda obou událostí je více než výmluvná. Dnes se snaží držet zpěvohru při životě Nové operetní studio.

Za směřováním Městského divadla Brno ke světovým titulům i tvorbě domácích osvědčených autorů stojí ředitel divadla a režisér Stanislav Moša. Na muzikálové scéně se odehrály klasiky jako Hair,  CatsLes Misérables či Mary Poppins,  ale také současná tvorba Štědroně a Uhdeho, Zdenka Merty, Petra Ulrycha a dalších. Unikátní je možnost přímé spolupráce s Ateliérem muzikálového herectví na JAMU – profesionální divadlo a adepti oboru to k sobě mají deset minut pěší chůze a publikum je všude okolo.

marry_poppins_MDBMuzikál Mary Poppins slaví úspěch na prknech Městského divadla Brno. Foto: MDB

Oldřich Nový: Elegantní fantom brněnské operety

„Zavřete oči, odcházím.“ Svoji nejslavnější repliku pronesl režisér, herec a zpěvák Oldřich Nový ve filmu Kristián, který natočil v roce 1939. Příběh obyčejného úředníka, jenž si jednou za měsíc hraje na muže z velkého světa, udělal z Nového českou filmovou superstar první velikosti. Zásluhu na tom určitě neměl tuctový námět filmu – tím pravým důvodem byla okouzlující elegance, s jakou Nový roli ztvárnil. A stejně se zhostil i role tvůrce brněnské operety.

Do Brna přišel Nový jako talentovaný herec v roce 1919, bylo mu teprve dvacet let. Jeho talent využívala činohra i opereta a od začátku se profiloval jako typ elegantního milovníka s větší či menší vadou charakteru. To zcela jistě platí pro úlohu hraběte Bola v operetě Polská krev skladatele Oskara Nedbala. Typově dokonalá byla v tomto směru role svůdného gangstera Macheatha v Žebrácké opeře Kurta Weilla a Bertolta Brechta – představení navíc režíroval E. F. Burian.

novy_oldrich_pruvodceOldřich Nový

Brzy se ukázalo, že Novému nestačí v hudebních komediích jen hrát, ale má stále silnější touhu je i tvořit. Stal se asistentem režiséra a brzy nato i šéfrežisérem brněnského zpěvoherního souboru. Dá se říci, že za Nového ředitelské éry v letech 1925–1935 vznikly základy všeho, čím se brněnská opereta či muzikál chlubí dodnes. V základu je to snaha vnášet do lidové zábavy profesionalitu a vyšší estetická měřítka.

Nový úspěšně změnil pohled na tento žánr a zanechal v brněnské operetě, a tím nepřímo i v muzikálu, nesmazatelnou stopu. Zároveň se zde naučil všechno, co později zúročil v Novém divadle v Praze i v kariéře filmové hvězdy. Za druhé světové války Nový odmítl opustit svoji židovskou manželku, a byl vězněn v koncentračním táboře. Po nástupu komunistické diktatury už jen paběrkoval menší filmové a televizní role. Zemřel 15. března 1983 v osmdesáti třech letech.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více