Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Muzikál

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Muzikál

Třetí díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Lehká múza a věnuje se historii brněnské operety i současnému muzikálu.

Opereta a muzikál

Opereta je zlobivé děcko, které přestalo poslouchat rodiče a uteklo z operního domu. Její vznik je asi mnohem pochopitelnější z perspektivy Francie, kde v polovině 19. století začala tvořit zábavný a často hodně jedovatý protipól k megalomanským produkcím tzv. velké opery. V Brně, stejně jako kdekoliv jinde na světě, se stala opereta předmětem masové obliby publika, útočištěm společenské satiry i té nejobyčejnější zábavy. Díky osvícenému vedení Oldřicha Nového dostala v meziválečné době vybroušenou divadelní fazónu. K té mohl později dodat bytelný teoretický grunt teatrolog Ivo Osolsobě a přejít od zakonzervované operety k živému muzikálu. Dnes má Brno nejen specializované muzikálové divadlo, ale také obor Muzikálového herectví na JAMU. V Baladě pro banditu se vydal z Brna do divadelního i filmového světa muzikálový loupežník Nikola Šuhaj, zatímco brněnská Líza Doolittleová si vydělává na živobytí jako My Fair Lady ze Zelňáku. Kruh se uzavřel: právě tam stojí i divadlo Reduta, kde bývala opereta doma.

balada_pro_banditu_foto_archiv_DHNPOpereta Balada pro banditu se dočkala i filmového zpracování. Foto: archiv DHNP

Zasnoubení hudby, divadla a lidové zábavy

Když studentské Divadlo na Orlí uvedlo v roce 2017 operetu Jacquese Offenbacha Zasnoubení při lucernách, byl to vlastně  návrat ke kořenům. Právě tato Offenbachova komedie je totiž pravděpodobně vůbec první operetou, která se v Brně hrála. Stalo se tak v roce 1859, tedy pouhé dva roky po pařížské premiéře. Opereta se tím vydala na svoji cestu k široké oblibě a Brno udělalo první krok k tomu, aby se stalo dnešním muzikálovým centrem celé republiky.

První opereta v Brně se hrála pochopitelně německy a trvalo ještě čtvrt století, než se na brněnské scéně objevil také česky hraný operetní titul. A uplynulo ještě dalších třicet let, než se na scéně brněnského Národního divadla objevila první opereta českého autora – byla to Polská krev skladatele Oskara Nedbala.

Opereta sice byla pro operní divadla vítaným zdrojem příjmů, ale zároveň také nevítaným hostem – v tom se shodli dokonce i Leoš Janáček a jeho urputný nepřítel Zdeněk Nejedlý. Opereta přestala brněnské opeře „překážet“ teprve po vzniku samostatného Československa v roce 1918. V sezóně 1918–19 byl totiž v Brně ustanoven samostatný zpěvoherní soubor.

Do nové éry s Oldřichem Novým

Se vznikem nového subjektu přišly samozřejmě také starosti, koho do něj angažovat. Opereta má svá specifika a klade na zpívající herce či hrající zpěváky osobité nároky. Obzvlášť patrné to muselo být v době po první světové válce, kdy bylo operní herectví zcela samostatnou kapitolou a operní režie jako taková ještě velmi mladou disciplínou. Mezi novými tvářemi souboru se ale tehdy objevil herec Oldřich Nový, který se mohl společně s celým zpěvoherním oddělením usídlit v Redutě.

Jako spoluautor se Nový podepsal také pod mimořádně úspěšnou divadelní revue nazvanou Z Brna do Brna. Jejími protagonisty byli bratři Valentin a Václav Šindlerovi, kteří jako stréček Křópal a Jozéfek Melhoba prováděli publikum Brnem jako exotickým městem plným překvapení a nástrah – to všechno v široce rozvážné hanáčtině. Až bude někdo hledat zárodek sebeironických pohledů na Brno, jaké přináší skupina KKRD Boys nebo sociolog Stanislav Biler, měl by začít někde tady. Spojitost s uhlazeným a šarmantním Novým je překvapivým bonusem.

Odchod Nového z Brna v roce 1935 jako by předznamenal dobu rozpadu republiky a příchodu okupace. Opereta z programů nezmizela, dokud mohla divadla hrát. Svoji serióznější sestru operu a vzdálené bratrance v podobě symfonických koncertů kopírovala v tom, že začala klást větší důraz na české tituly a na lásku k vlasti obecně. Těžké časy, které operetě s válkou začaly, ale neskončily dodnes.

Buržoazní stvůra, Katka a bandita

Operetě se odjakživa předhazuje, že se jedná o pokleslý žánr – jen důvody se mění. Po druhé světové válce a ještě víc po nástupu komunistické diktatury se z ní stal jeden ze symbolů buržoazní zábavy. To ovšem neznamená, že by ji socialistická estetika odmítla, naopak ji začala využívat jako nástroj propagandy.

V Sovětském svazu vznikaly operety na aktuální náměty a řada z nich se dostala i na brněnskou scénu. Hrdiny českých operet se stávali Zbojník Ondráš či Mikuláš Dačický z Heslova v dílech Miloše  Machka a Miloše Slavíka. Už se ale také blížila doba, kdy měl iniciativu převzít muzikál.

Zásluhu na tom měl Ivo Osolsobě (1928–2012), který se stal v roce 1959 dramaturgem brněnské zpěvohry. Dnes se zdá neuvěřitelné, že uvedl výpravný broadwayský titul Kiss me Kate na tak malém jevišti, jaké má Reduta. Osolsobě operetu a muzikál nejen propagoval jako žánry rovnocenné opeře, ale věnoval jim také dodnes ceněnou studii Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Díky Osolsoběmu a režisérovi Stanislavu Fišerovi se v roce 1970 podařilo v Brně uvést i Bernsteinův muzikál West Side Story.

V 70. letech ale začala na společných muzikálech pracovat také domácí autorská dvojice Miloš Štědroň Milan Uhde. Jejich společná Balada pro banditu měla premiéru v roce 1975 v Divadle na provázku, díky filmové verzi se stala všeobecně známou a písničky z ní v podstatě zlidověly. Nová inscenace Balady, kterou na Provázku v roce 2005 vytvořil režisér Vladimír Morávek, se během třinácti let dočkala více než dvou set repríz. Kultovní status si v roce 1992 vydobyl muzikál Hvězdy na vrbě scénáristy a režiséra Karla Davida.

Opereta je mrtva, ať žije muzikál!

Když se v roce 1989 otevřely západní hranice, muzikál pomalu ale jistě převálcoval operetu se vším všudy. V roce 2004 otevřelo Městské divadlo Brno speciální muzikálovou scénu. V tom stejném roce byl brněnský zpěvoherní soubor organizačně převeden právě pod správu Městského divadla Brno, kde tiše zanikl – časová shoda obou událostí je více než výmluvná. Dnes se snaží držet zpěvohru při životě Nové operetní studio.

Za směřováním Městského divadla Brno ke světovým titulům i tvorbě domácích osvědčených autorů stojí ředitel divadla a režisér Stanislav Moša. Na muzikálové scéně se odehrály klasiky jako Hair,  CatsLes Misérables či Mary Poppins,  ale také současná tvorba Štědroně a Uhdeho, Zdenka Merty, Petra Ulrycha a dalších. Unikátní je možnost přímé spolupráce s Ateliérem muzikálového herectví na JAMU – profesionální divadlo a adepti oboru to k sobě mají deset minut pěší chůze a publikum je všude okolo.

marry_poppins_MDBMuzikál Mary Poppins slaví úspěch na prknech Městského divadla Brno. Foto: MDB

Oldřich Nový: Elegantní fantom brněnské operety

„Zavřete oči, odcházím.“ Svoji nejslavnější repliku pronesl režisér, herec a zpěvák Oldřich Nový ve filmu Kristián, který natočil v roce 1939. Příběh obyčejného úředníka, jenž si jednou za měsíc hraje na muže z velkého světa, udělal z Nového českou filmovou superstar první velikosti. Zásluhu na tom určitě neměl tuctový námět filmu – tím pravým důvodem byla okouzlující elegance, s jakou Nový roli ztvárnil. A stejně se zhostil i role tvůrce brněnské operety.

Do Brna přišel Nový jako talentovaný herec v roce 1919, bylo mu teprve dvacet let. Jeho talent využívala činohra i opereta a od začátku se profiloval jako typ elegantního milovníka s větší či menší vadou charakteru. To zcela jistě platí pro úlohu hraběte Bola v operetě Polská krev skladatele Oskara Nedbala. Typově dokonalá byla v tomto směru role svůdného gangstera Macheatha v Žebrácké opeře Kurta Weilla a Bertolta Brechta – představení navíc režíroval E. F. Burian.

novy_oldrich_pruvodceOldřich Nový

Brzy se ukázalo, že Novému nestačí v hudebních komediích jen hrát, ale má stále silnější touhu je i tvořit. Stal se asistentem režiséra a brzy nato i šéfrežisérem brněnského zpěvoherního souboru. Dá se říci, že za Nového ředitelské éry v letech 1925–1935 vznikly základy všeho, čím se brněnská opereta či muzikál chlubí dodnes. V základu je to snaha vnášet do lidové zábavy profesionalitu a vyšší estetická měřítka.

Nový úspěšně změnil pohled na tento žánr a zanechal v brněnské operetě, a tím nepřímo i v muzikálu, nesmazatelnou stopu. Zároveň se zde naučil všechno, co později zúročil v Novém divadle v Praze i v kariéře filmové hvězdy. Za druhé světové války Nový odmítl opustit svoji židovskou manželku, a byl vězněn v koncentračním táboře. Po nástupu komunistické diktatury už jen paběrkoval menší filmové a televizní role. Zemřel 15. března 1983 v osmdesáti třech letech.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Nejčtenější

Kritika

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více