Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Underground, alternativa, punk

21. květen 2020, 3:00

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Underground, alternativa, punk

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průserem.

Underground, alternativa, punk

Nebýt zvráceného prostředí vytvořeného politickou situací 70. a 80. let, řada věcí by v brněnském hudebním podzemí vypadala jinak. Především je pravděpodobné, že by se spousta lidí vůbec nepotkala. Samotná chuť a odvaha vyjadřovat se svobodně byla natolik silnou motivací, že klidně svedla do jedné kapely hospodského a zpěváka v jedné osobě s virtuózním kontrabasistou a školeným hudebním skladatelem. Brno si na slávu své podzemní hudby počkalo – její rozkvět přišel až v 80. letech. V té chvíli ale jako   by vybuchl dlouho skrývaný potenciál, který obdivoval i jeden z protagonistů české alternativní sféry – Mikoláš Chadima. Vždy se samozřejmě nabízí otázka, k čemu vlastně nabízely alternativu kapely hrající často špatně a na mizerné nástroje. Hudebně to byl protiklad k nablýskaným vesmírným vizím a uhlazeným koncepcím profesionálních skupin. Lidsky to byla alternativa k věčnému kalkulu s cenzurou, represemi a neustálou opatrností. V tom zůstává význam hudební alternativy i undergroundu dodnes.

Na procházce podzemím

Rocková hudba v Brně dlouho neměla svůj podzemní proud ani odnož, která by si nevšímala masového vkusu publika. Zatímco pražští The Plastic People of the Universe, DG 307 nebo Extempore už měli za sebou kriminály i zákazy, brněnský rock si žil celkem klidně a ubíral se bezpečnějšími cestami. Začátkem 80 let se ale situace změnila. Zatímco Praha byla zákazy úplně zadušená a zakonzervovaná, Brno jako by využilo nedostatku pozornosti ze strany úřadů a stalo se hudebním centrem kapel, které se rozhodly tvořit svobodně a bez kompromisů.

Máš strach? Tak drž hubu!

Citát z písně kapely Odvážní bobříci platil v 80. letech doslova. Kdo hubu nedržel, ten přes ni mohl snadno dostat, jak se přesvědčili v roce 1983 účastníci rockového festivalu v nedalekých Žabčicích. Úřady festival zakázaly několik hodin před začátkem a zklamaní rockeři se vydali do Brna – největší část jich zakotvila v tehdy oblíbené hospodě Na Střeláku nedaleko Anthroposu v Pisárkách. Policejní zásah byl rychlý a ostrý, řada lidí zmlácených obušky, někteří pokousaní policejními psy, byli i zatčení a později zcela nesmyslně odsouzení do vězení. Nedá se tedy říci, že by v Brně vládla nějaká idyla, ale alternativní scéna se naštěstí nenechala zastrašit. V této době už se v Brně konaly takzvané valné hromady, na nichž se potkávaly kapely, které si svoji svobodu nechtěly nechat vzít. Bývali mezi nimi i Odvážní bobříci, jež vedl Ivo Horák a na baskytaru v nich hrával dnešní politolog Pavel Barša. Hudebně ještě výraznější byli personálně spříznění Pro pocit jistoty, kde měl hlavní slovo skladatel Martin Dohnal. A z obrovského množství kapel brněnské „nové vlny“ nelze zapomenout na Ještě jsme se nedohodli, kde hrál mimo jiné pozdější textař Ivy Bittové Karel David a také se v nich objevil Pavel Fajt.

strelak_foto_archiv_Jany_SoukupoveBaštou brněnské alternativy byla hospoda „Střelák. Foto: archiv Jany Soukupové

Jako kobylky a jako koně

Verš z jednoho textu skupiny Dunaj by se dal klidně vztáhnout i na brněnskou alternativní scénu, která se rozmnožila co do počtu a také rozběhla směrem vpřed. Byla to právě kapela Dunaj, jejíž proud se stal jedním z nejvlivnějších přínosů celé české alternativy a navíc v jeho první sestavě společně účinkovali Iva Bittová a Pavel Fajt. Oba se později osamostatnili jako netradiční duo houslí a bicích, Iva Bittová ještě později jako sólistka dobyla svět. Dnes žije a tvoří v USA, kde spolupracovala se skladatelskou skupinou Bang On a Can a dalšími špičkami současné hudby – její stylový záběr je de facto nekonečný a dosáhl i k roli donny Elvíry v opeře Don Giovanni či k úloze Mefista ve faustovské kantátě Alfreda Schnittkeho. 

dunaj_bittova_foto_archiv_kapelyKapela Dunaj se zpěvačkou a houslistkou Ivou Bittovou. Foto: archiv kapely Dunaj

Proud Dunaje měl také výrazná boční ramena. Jeho sestavou prošel i skladatel Zdeněk Plachý (1961– 2018) – organizátor happeningů i megakoncertů v přírodě a duše hudebního dění na Skleněné louce. Bez Plachého činnosti by brněnská hudební scéna byla nemyslitelná.

Další „dunajskou odnoží“ byla kapela E kytaristy Josefa Ostřanského a baskytaristy Vladimíra Václavka, kde byl klíčovou osobností zpěvák Vladimír Kokolia – dnes filosofující grafik a malíř a také profesor na pražské Akademii výtvarných umění. Po Fajtově odchodu hrál na bicí v Dunaji Pavel Koudelka, dříve člen vynikající „kubistické“ kapely Z kopce, kterou založil pozdější fyzický básník Petr Váša. Zdánlivý konec Dunaje znamenala smrt charismatického zpěváka Jiřího Kolšovského (1955–1998), kapela se ale nedávno dala znovu dohromady a vznikl o ní dokumentární film Dunaj vědomí.

Bavme se vespolek 

Řada brněnských kapel hrávala na akcích Českomoravského podpůrného spolku, založeného Janem Šebestou. Bizarní volné sdružení mělo i perskou sekci, jejímž jediným členem byl Ruzbeh Oweyssi. Ten stál u vzniku mnoha projektů včetně Rádia Hády – v letech 1992–95 útočiště nezávislé hudby v éteru. Na spolkových večírcích se objevovaly i hardcorové kapely S.R.K. a Insania, která patří ke špičkám české tvrdé hudby dodnes. K legendám patří i punková Zeměžluč.

„Alternativní kultura je vůči establishmentu v neustálém střehu,“ jak kdysi pravil Martin Dohnal. Důvod k existenci jí poskytuje každé společenské zřízení. Důležitost textového sdělení ztělesňovali dnes již zesnulí básníci Pavel Homér Ambrož a Jaroslav Erik Frič – oba úzce spjatí s hudební alternativou. Ambrož prostřednictvím kapely Idiot Crusoe, Frič skrze skupinu Čvachtavý lachtan. Jejím členem byl i Tomáš Vtípil – skladatel, sound designér i performer a dnes také člen obnovených DG 307. Tradici i uvolnění současného undergroundu reprezentuje kapela Děti kapitána Morgana a každoroční festival Krákor.

Všichni jsou Lenčiny děti

Kdyby bylo potřeba jmenovat pouze jedinou osobnost, bez které by brněnská alternativa nebyla možná, padlo by jméno Lenky Zogatové. Nejenže dostala už v 80. letech do Brna Nico a Swans, ale starala se o nezávislé umělecké dění až do své smrti v roce 2014. S ní jako by definitivně odešel svět, v němž i založení rockové kapely znamenalo čin občanské odvahy. V souvislosti s občanskou odvahou musíme zmínit také jméno disidenta Petra Cibulky – šíření nahrávek nezávislé hudby ho stálo několik let strávených v komunistických kriminálech. 

Jaroslav Erik Frič: Umění a život jedné bytosti

„Já mu udělám znak pěstí mezi voči!“ zasípal kdysi Jaroslav Erik Frič svým charakteristickým hlasem, když se rozčiloval nad tím, že mu nějaký redaktor vrátil text. Fričův příspěvek byl totiž příliš dlouhý – přesáhl stanovený počet znaků. Autor ovšem nedodržel rozsah textu pravděpodobně proto, že měřil slova i skutky nikoliv podle počtu, ale podle významu. Frič nebyl hudebník, ale jeho činnost je s hudebním podzemím Brna nerozlučně spjatá.

Co všechno Frič dělal, se dá doložit mnoha slovy. Pokud se o něm ale mluví jako o básníkovi, nakladateli nebo organizátorovi, pořád chybí cosi esenciálního. Ať už se pustil do čehokoliv, pokaždé se v tom ukrývala duchovní podstata. Ta byla přítomná ve sbírkách jeho poezie, byla součástí jeho olomouckého nakladatelství Votobia i pozdějšího brněnského Vetus Via. Patřila k festivalu poezie Potulný dělník, k literárněhudebním Potulným akademiím i k labelu Ears & Wind Records, se kterým úzce spolupracoval a které funguje dodnes. Pro Friče, kterému se obvykle říkalo Erik, nebyla ona duchovní podstata otázkou kalkulu – vším, co dělal, také poctivě a nekompromisně žil. Byl rovněž ztělesněním skutečnosti, že i svobodná společnost potřebuje svou alternativu a underground.

jaroslav_erik_fric

Na Fričových akcích pochopitelně nikdy nechyběla hudba a jeho sbírka Jsi orkneyské víno vyšla poprvé ve zhudebněné podobě se skupinou Čvachtavý lachtan. V té vedle již zmíněného Vtípila působil harmonikář a písničkář Radim Babák, ale také Martin E. Kyšperský, jedna z nejvýraznějších osobností dnešního českého rocku. S Fričem často spolupracoval i Josef Klíč, svérázný hudebník a violoncellista brněnské opery. Frič se vyjadřoval, jak doba dovolila – od bytových koncertů přes vlastní vydavatelství až po blog a facebookové posty. Zemřel po vleklých zdravotních potížích 24. května 2019.

Autor úvodní koláže/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více