Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Underground, alternativa, punk

21. květen 2020, 3:00

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Underground, alternativa, punk

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průserem.

Underground, alternativa, punk

Nebýt zvráceného prostředí vytvořeného politickou situací 70. a 80. let, řada věcí by v brněnském hudebním podzemí vypadala jinak. Především je pravděpodobné, že by se spousta lidí vůbec nepotkala. Samotná chuť a odvaha vyjadřovat se svobodně byla natolik silnou motivací, že klidně svedla do jedné kapely hospodského a zpěváka v jedné osobě s virtuózním kontrabasistou a školeným hudebním skladatelem. Brno si na slávu své podzemní hudby počkalo – její rozkvět přišel až v 80. letech. V té chvíli ale jako   by vybuchl dlouho skrývaný potenciál, který obdivoval i jeden z protagonistů české alternativní sféry – Mikoláš Chadima. Vždy se samozřejmě nabízí otázka, k čemu vlastně nabízely alternativu kapely hrající často špatně a na mizerné nástroje. Hudebně to byl protiklad k nablýskaným vesmírným vizím a uhlazeným koncepcím profesionálních skupin. Lidsky to byla alternativa k věčnému kalkulu s cenzurou, represemi a neustálou opatrností. V tom zůstává význam hudební alternativy i undergroundu dodnes.

Na procházce podzemím

Rocková hudba v Brně dlouho neměla svůj podzemní proud ani odnož, která by si nevšímala masového vkusu publika. Zatímco pražští The Plastic People of the Universe, DG 307 nebo Extempore už měli za sebou kriminály i zákazy, brněnský rock si žil celkem klidně a ubíral se bezpečnějšími cestami. Začátkem 80 let se ale situace změnila. Zatímco Praha byla zákazy úplně zadušená a zakonzervovaná, Brno jako by využilo nedostatku pozornosti ze strany úřadů a stalo se hudebním centrem kapel, které se rozhodly tvořit svobodně a bez kompromisů.

Máš strach? Tak drž hubu!

Citát z písně kapely Odvážní bobříci platil v 80. letech doslova. Kdo hubu nedržel, ten přes ni mohl snadno dostat, jak se přesvědčili v roce 1983 účastníci rockového festivalu v nedalekých Žabčicích. Úřady festival zakázaly několik hodin před začátkem a zklamaní rockeři se vydali do Brna – největší část jich zakotvila v tehdy oblíbené hospodě Na Střeláku nedaleko Anthroposu v Pisárkách. Policejní zásah byl rychlý a ostrý, řada lidí zmlácených obušky, někteří pokousaní policejními psy, byli i zatčení a později zcela nesmyslně odsouzení do vězení. Nedá se tedy říci, že by v Brně vládla nějaká idyla, ale alternativní scéna se naštěstí nenechala zastrašit. V této době už se v Brně konaly takzvané valné hromady, na nichž se potkávaly kapely, které si svoji svobodu nechtěly nechat vzít. Bývali mezi nimi i Odvážní bobříci, jež vedl Ivo Horák a na baskytaru v nich hrával dnešní politolog Pavel Barša. Hudebně ještě výraznější byli personálně spříznění Pro pocit jistoty, kde měl hlavní slovo skladatel Martin Dohnal. A z obrovského množství kapel brněnské „nové vlny“ nelze zapomenout na Ještě jsme se nedohodli, kde hrál mimo jiné pozdější textař Ivy Bittové Karel David a také se v nich objevil Pavel Fajt.

strelak_foto_archiv_Jany_SoukupoveBaštou brněnské alternativy byla hospoda „Střelák. Foto: archiv Jany Soukupové

Jako kobylky a jako koně

Verš z jednoho textu skupiny Dunaj by se dal klidně vztáhnout i na brněnskou alternativní scénu, která se rozmnožila co do počtu a také rozběhla směrem vpřed. Byla to právě kapela Dunaj, jejíž proud se stal jedním z nejvlivnějších přínosů celé české alternativy a navíc v jeho první sestavě společně účinkovali Iva Bittová a Pavel Fajt. Oba se později osamostatnili jako netradiční duo houslí a bicích, Iva Bittová ještě později jako sólistka dobyla svět. Dnes žije a tvoří v USA, kde spolupracovala se skladatelskou skupinou Bang On a Can a dalšími špičkami současné hudby – její stylový záběr je de facto nekonečný a dosáhl i k roli donny Elvíry v opeře Don Giovanni či k úloze Mefista ve faustovské kantátě Alfreda Schnittkeho. 

dunaj_bittova_foto_archiv_kapelyKapela Dunaj se zpěvačkou a houslistkou Ivou Bittovou. Foto: archiv kapely Dunaj

Proud Dunaje měl také výrazná boční ramena. Jeho sestavou prošel i skladatel Zdeněk Plachý (1961– 2018) – organizátor happeningů i megakoncertů v přírodě a duše hudebního dění na Skleněné louce. Bez Plachého činnosti by brněnská hudební scéna byla nemyslitelná.

Další „dunajskou odnoží“ byla kapela E kytaristy Josefa Ostřanského a baskytaristy Vladimíra Václavka, kde byl klíčovou osobností zpěvák Vladimír Kokolia – dnes filosofující grafik a malíř a také profesor na pražské Akademii výtvarných umění. Po Fajtově odchodu hrál na bicí v Dunaji Pavel Koudelka, dříve člen vynikající „kubistické“ kapely Z kopce, kterou založil pozdější fyzický básník Petr Váša. Zdánlivý konec Dunaje znamenala smrt charismatického zpěváka Jiřího Kolšovského (1955–1998), kapela se ale nedávno dala znovu dohromady a vznikl o ní dokumentární film Dunaj vědomí.

Bavme se vespolek 

Řada brněnských kapel hrávala na akcích Českomoravského podpůrného spolku, založeného Janem Šebestou. Bizarní volné sdružení mělo i perskou sekci, jejímž jediným členem byl Ruzbeh Oweyssi. Ten stál u vzniku mnoha projektů včetně Rádia Hády – v letech 1992–95 útočiště nezávislé hudby v éteru. Na spolkových večírcích se objevovaly i hardcorové kapely S.R.K. a Insania, která patří ke špičkám české tvrdé hudby dodnes. K legendám patří i punková Zeměžluč.

„Alternativní kultura je vůči establishmentu v neustálém střehu,“ jak kdysi pravil Martin Dohnal. Důvod k existenci jí poskytuje každé společenské zřízení. Důležitost textového sdělení ztělesňovali dnes již zesnulí básníci Pavel Homér Ambrož a Jaroslav Erik Frič – oba úzce spjatí s hudební alternativou. Ambrož prostřednictvím kapely Idiot Crusoe, Frič skrze skupinu Čvachtavý lachtan. Jejím členem byl i Tomáš Vtípil – skladatel, sound designér i performer a dnes také člen obnovených DG 307. Tradici i uvolnění současného undergroundu reprezentuje kapela Děti kapitána Morgana a každoroční festival Krákor.

Všichni jsou Lenčiny děti

Kdyby bylo potřeba jmenovat pouze jedinou osobnost, bez které by brněnská alternativa nebyla možná, padlo by jméno Lenky Zogatové. Nejenže dostala už v 80. letech do Brna Nico a Swans, ale starala se o nezávislé umělecké dění až do své smrti v roce 2014. S ní jako by definitivně odešel svět, v němž i založení rockové kapely znamenalo čin občanské odvahy. V souvislosti s občanskou odvahou musíme zmínit také jméno disidenta Petra Cibulky – šíření nahrávek nezávislé hudby ho stálo několik let strávených v komunistických kriminálech. 

Jaroslav Erik Frič: Umění a život jedné bytosti

„Já mu udělám znak pěstí mezi voči!“ zasípal kdysi Jaroslav Erik Frič svým charakteristickým hlasem, když se rozčiloval nad tím, že mu nějaký redaktor vrátil text. Fričův příspěvek byl totiž příliš dlouhý – přesáhl stanovený počet znaků. Autor ovšem nedodržel rozsah textu pravděpodobně proto, že měřil slova i skutky nikoliv podle počtu, ale podle významu. Frič nebyl hudebník, ale jeho činnost je s hudebním podzemím Brna nerozlučně spjatá.

Co všechno Frič dělal, se dá doložit mnoha slovy. Pokud se o něm ale mluví jako o básníkovi, nakladateli nebo organizátorovi, pořád chybí cosi esenciálního. Ať už se pustil do čehokoliv, pokaždé se v tom ukrývala duchovní podstata. Ta byla přítomná ve sbírkách jeho poezie, byla součástí jeho olomouckého nakladatelství Votobia i pozdějšího brněnského Vetus Via. Patřila k festivalu poezie Potulný dělník, k literárněhudebním Potulným akademiím i k labelu Ears & Wind Records, se kterým úzce spolupracoval a které funguje dodnes. Pro Friče, kterému se obvykle říkalo Erik, nebyla ona duchovní podstata otázkou kalkulu – vším, co dělal, také poctivě a nekompromisně žil. Byl rovněž ztělesněním skutečnosti, že i svobodná společnost potřebuje svou alternativu a underground.

jaroslav_erik_fric

Na Fričových akcích pochopitelně nikdy nechyběla hudba a jeho sbírka Jsi orkneyské víno vyšla poprvé ve zhudebněné podobě se skupinou Čvachtavý lachtan. V té vedle již zmíněného Vtípila působil harmonikář a písničkář Radim Babák, ale také Martin E. Kyšperský, jedna z nejvýraznějších osobností dnešního českého rocku. S Fričem často spolupracoval i Josef Klíč, svérázný hudebník a violoncellista brněnské opery. Frič se vyjadřoval, jak doba dovolila – od bytových koncertů přes vlastní vydavatelství až po blog a facebookové posty. Zemřel po vleklých zdravotních potížích 24. května 2019.

Autor úvodní koláže/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více