Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Úvod

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brno.

Pokusit se o průvodce starým i současným hudebním Brnem znamená ponořit se do vzpomínek cizích i vlastních, do více či méně ověřitelných pramenů, a přitom pokud možno ničemu automaticky nevěřit a stále se ptát: stalo se právě tohle skutečně právě tak? A maximum nedůvěry přitom věnovat především vlastní paměti. Dvě základní otázky, které padly snad při každé větě, zněly takto: „Co je zvláštního zrovna na téhle kapele nebo události? Zajímaly by i někoho, kdo v Brně nikdy nebyl  a nemá k městu žádný vztah?“

Brno je občas až otravné svým Janáčkem, kterého si pěstuje jako jednu z mála skutečně světových osobností, jež v něm delší dobu žily. Devadesát let po smrti velkého skladatele se ale město dokázalo propracovat až do světové extraligy s festivalem věnovaným jeho operám – ocenění International Opera Award si Janáček Brno převzal v dubnu 2019 v londýnském divadle Sadler’s Wells. Festival Moravský podzim realizoval v roce 2017 megaprodukci Symfonie sirén skladatele Arsenije Avraamova, jejíž nahrávku si při té příležitosti objednal Bavorský rozhlas a stále ji nabízí k poslechu online. Zdejší hudební produkce nemají zdaleka jen lokální dosah.

Pro Brno je zásadní blízkost výrazných folklorních oblastí, z nichž přichází do města stále nová a inspirativní krev. Zároveň ale z Brna často odcházejí lidé, které přitahují větší centra – dříve hlavně Praha, v posledních třiceti letech stále častěji i svět. I to je snad jeden z důvodů, proč je brněnským standardem alternativa – opravdového popu v něm bylo vždy strašně málo. Město s necelými čtyřmi sty tisíci obyvatel navíc není fakticky příliš velké, i když na druhé největší město v České republice to stačí. V Brně v podstatě všichni hudebníci vědí, co dělají ti ostatní.

Brno má neoficiální status moravské metropole. Je v něm ohromná koncentrace vysokých škol, divadel, klubů a všemožných prostorů, kde se dá hrát. Snad ještě větší je koncentrace lidí, kteří někde hrát chtějí, a není se čemu divit. V Brně fungují dvě desítky základních uměleckých škol, konzervatoř, Janáčkova akademie múzických umění a Ústav hudební vědy Masarykovy univerzity. Jenom lidí s hudebním vzděláním se v Brně potkává na malém prostoru ohromné množství. A vůbec už nelze spočítat amatéry, kteří se věnují s nadšením všem žánrům od sborového zpěvu přes hraní v symfonickém orchestru až po rockery a písničkáře.

Základní charakteristikou brněnského života je síťové propojení mezi hudebníky i hudebními žánry, které vzniklo dávno před vynálezem internetu. Když se Brno stalo v roce 2017 členem Sítě kreativních měst UNESCO v oblasti hudby, byl to vlastně jen další logický krok v rámci dlouhodobého vývoje. Kandidatura Brna na Evropské hlavní město kultury v roce 2028 je právě ve stadiu zrodu.

Při psaní jednotlivých kapitol tohoto průvodce padla spousta faktů za oběť stručnosti – cílem byl spíš obecný a osobní než vyčerpávající pohled. I ty nejmenší rady byly vždy dobré, poděkování za spolupráci patří rádcům živým, neživým, blízkým i vzdáleným, osobně známým i ne- známým. Byli to: Jura Cancák (tram- psky-magazin.cz), Zdeněk Černý, Česká divadelní encyklopedie, Jan Dalecký, David Dittrich, Martin Dohnal, encyklopedie.brna.cz, Petr Gratias, L. P. Fish, Dušan Holý, folklornet.cz, Kateřina Hnátová, kftp.cz, Vladimír Maňas, Ivo Medek, Jan Němeček, Jiří Plocek, Jan Pohunek, Irena Přibylová, Don Sparling, Milan Tesař, trampnet. sk, vlastnipamet.bk. Ti všichni pomohli k tomu, co v průvodci je.

Za všechno, co v průvodci chybí, můžu já.

O autorovi

boris-klepal-portret-tisk

Boris Klepal se narodil 3. října 1966, rok a den po otevření Janáčkova divadla v Brně. Na svět přišel pravděpodobně proto, že se jeho rodiče měli tehdy rádi.

Do řečeného Janáčkova divadla ho naučila chodit matka, když mu bylo pět let. Tehdy ho také babička začala učit hrát na klavír, což  se mu zdá dodnes správné. Brzy poté byl s maminkou na Prodané nevěstě – ta se mu líbila, i když si pamatoval především Kecala, který mlel pořád dokola „všechno je hotovo“. Do opery pak chodil díky matčině zvyku pravidelně a rád. 

Láska k hudbě ho později vedla k tomu, že o ní zapřádal hovory tak dlouho, až ho v Literárních novinách požádali o nějaký příspěvek. Začal psát a díky zoufalému nedostatku autorů si ho brzy všimli redaktoři muzikologické revue Opus musicum. Tu začal časem  vytvářet i jako „détépák“, takže tento vznešený časopis několik let psal, vyráběl i četl – i když samozřejmě zdaleka ne sám. Taky si založil blog nazvaný Zápisník zmizelého a tři roky vedl portál Brno – město hudby.

V současnosti píše do Hospodářských novin, Aktuálně.cz a HIS Voice, spolupracuje s Českou filharmonií a Respektem, je také šéfredaktorem Magazínu Akademie klasické hudby a Opus musicum. Musí psát celkem dost a vnímá to jako Boží trest za všechny slohovky, které neodevzdal na gymnáziu. Spoluzaložil cenu Trochu nižší C4, která se uděluje za nejlepší českou kompozici v daném roce a zatím se tak stalo dvakrát.

 

úvodní koláž yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více