Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Úvod

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brno.

Pokusit se o průvodce starým i současným hudebním Brnem znamená ponořit se do vzpomínek cizích i vlastních, do více či méně ověřitelných pramenů, a přitom pokud možno ničemu automaticky nevěřit a stále se ptát: stalo se právě tohle skutečně právě tak? A maximum nedůvěry přitom věnovat především vlastní paměti. Dvě základní otázky, které padly snad při každé větě, zněly takto: „Co je zvláštního zrovna na téhle kapele nebo události? Zajímaly by i někoho, kdo v Brně nikdy nebyl  a nemá k městu žádný vztah?“

Brno je občas až otravné svým Janáčkem, kterého si pěstuje jako jednu z mála skutečně světových osobností, jež v něm delší dobu žily. Devadesát let po smrti velkého skladatele se ale město dokázalo propracovat až do světové extraligy s festivalem věnovaným jeho operám – ocenění International Opera Award si Janáček Brno převzal v dubnu 2019 v londýnském divadle Sadler’s Wells. Festival Moravský podzim realizoval v roce 2017 megaprodukci Symfonie sirén skladatele Arsenije Avraamova, jejíž nahrávku si při té příležitosti objednal Bavorský rozhlas a stále ji nabízí k poslechu online. Zdejší hudební produkce nemají zdaleka jen lokální dosah.

Pro Brno je zásadní blízkost výrazných folklorních oblastí, z nichž přichází do města stále nová a inspirativní krev. Zároveň ale z Brna často odcházejí lidé, které přitahují větší centra – dříve hlavně Praha, v posledních třiceti letech stále častěji i svět. I to je snad jeden z důvodů, proč je brněnským standardem alternativa – opravdového popu v něm bylo vždy strašně málo. Město s necelými čtyřmi sty tisíci obyvatel navíc není fakticky příliš velké, i když na druhé největší město v České republice to stačí. V Brně v podstatě všichni hudebníci vědí, co dělají ti ostatní.

Brno má neoficiální status moravské metropole. Je v něm ohromná koncentrace vysokých škol, divadel, klubů a všemožných prostorů, kde se dá hrát. Snad ještě větší je koncentrace lidí, kteří někde hrát chtějí, a není se čemu divit. V Brně fungují dvě desítky základních uměleckých škol, konzervatoř, Janáčkova akademie múzických umění a Ústav hudební vědy Masarykovy univerzity. Jenom lidí s hudebním vzděláním se v Brně potkává na malém prostoru ohromné množství. A vůbec už nelze spočítat amatéry, kteří se věnují s nadšením všem žánrům od sborového zpěvu přes hraní v symfonickém orchestru až po rockery a písničkáře.

Základní charakteristikou brněnského života je síťové propojení mezi hudebníky i hudebními žánry, které vzniklo dávno před vynálezem internetu. Když se Brno stalo v roce 2017 členem Sítě kreativních měst UNESCO v oblasti hudby, byl to vlastně jen další logický krok v rámci dlouhodobého vývoje. Kandidatura Brna na Evropské hlavní město kultury v roce 2028 je právě ve stadiu zrodu.

Při psaní jednotlivých kapitol tohoto průvodce padla spousta faktů za oběť stručnosti – cílem byl spíš obecný a osobní než vyčerpávající pohled. I ty nejmenší rady byly vždy dobré, poděkování za spolupráci patří rádcům živým, neživým, blízkým i vzdáleným, osobně známým i ne- známým. Byli to: Jura Cancák (tram- psky-magazin.cz), Zdeněk Černý, Česká divadelní encyklopedie, Jan Dalecký, David Dittrich, Martin Dohnal, encyklopedie.brna.cz, Petr Gratias, L. P. Fish, Dušan Holý, folklornet.cz, Kateřina Hnátová, kftp.cz, Vladimír Maňas, Ivo Medek, Jan Němeček, Jiří Plocek, Jan Pohunek, Irena Přibylová, Don Sparling, Milan Tesař, trampnet. sk, vlastnipamet.bk. Ti všichni pomohli k tomu, co v průvodci je.

Za všechno, co v průvodci chybí, můžu já.

O autorovi

boris-klepal-portret-tisk

Boris Klepal se narodil 3. října 1966, rok a den po otevření Janáčkova divadla v Brně. Na svět přišel pravděpodobně proto, že se jeho rodiče měli tehdy rádi.

Do řečeného Janáčkova divadla ho naučila chodit matka, když mu bylo pět let. Tehdy ho také babička začala učit hrát na klavír, což  se mu zdá dodnes správné. Brzy poté byl s maminkou na Prodané nevěstě – ta se mu líbila, i když si pamatoval především Kecala, který mlel pořád dokola „všechno je hotovo“. Do opery pak chodil díky matčině zvyku pravidelně a rád. 

Láska k hudbě ho později vedla k tomu, že o ní zapřádal hovory tak dlouho, až ho v Literárních novinách požádali o nějaký příspěvek. Začal psát a díky zoufalému nedostatku autorů si ho brzy všimli redaktoři muzikologické revue Opus musicum. Tu začal časem  vytvářet i jako „détépák“, takže tento vznešený časopis několik let psal, vyráběl i četl – i když samozřejmě zdaleka ne sám. Taky si založil blog nazvaný Zápisník zmizelého a tři roky vedl portál Brno – město hudby.

V současnosti píše do Hospodářských novin, Aktuálně.cz a HIS Voice, spolupracuje s Českou filharmonií a Respektem, je také šéfredaktorem Magazínu Akademie klasické hudby a Opus musicum. Musí psát celkem dost a vnímá to jako Boží trest za všechny slohovky, které neodevzdal na gymnáziu. Spoluzaložil cenu Trochu nižší C4, která se uděluje za nejlepší českou kompozici v daném roce a zatím se tak stalo dvakrát.

 

úvodní koláž yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více