Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.

Vážná hudba

Hudba k soustředěnému poslechu, artificiální hudba, komponovaná hudba… Kličkování mezi podobně komplikovanými názvy má obvykle jediný účel: vyhnout se prokletému spojení „vážná hudba“. Dnes se pod tento zavádějící termín schová všechno, co znělo ve středověkých kostelích, při barokních slavnostech, buržoazních revolucích i v programech experimentálních koncertů, na kterých létaly po účinkujících boty. Brno si rádo připomíná pobyty Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Liszta a Bedřicha Smetany, ačkoliv byly jen krátké. Připomíná si také celebritu hollywoodské filmové hudby Ericha Wolfganga Korngolda, který v Brně prožil dětství. Brno by mohlo vypadat jako město kratičkých zastávek nebýt Leoše Janáčka, který kdysi ve městě našel svůj domov a v posledních čtyřiceti letech se zařadil k nejhranějším skladatelům světa. Hudební život města ale sledoval bouřlivé politické změny 19. století a zachytil také obrovskou energii vzniku svobodného Československa v roce 1918 – jeho progresivní charakter už se od té doby nikdy úplně neztratil.

mozart_socha_u_redutySocha Mozarta od Kurta Gebauera na Zelném trhu. Foto: Pocket media/Monika Hlaváčová

Chrámy i tvrze brněnské hudby

Dominantami Brna jsou již stovky let katedrála svatého Petra a Pavla na kopci nad městem a chrám svatého Jakuba v samotném centru. Právě u těchto dvou farních kostelů působily také školy, v nichž se chlapci učili mimo jiné zpěvu – podle nejstarších doložených zpráv z roku 1292 se tak dělo od nepaměti. Důležitým hudebním centrem byla i dnešní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí, ačkoliv se tehdy nacházela za hradbami města. Založila ji Eliška Rejčka, která tehdy nemohla tušit, že se zde o mnoho let později začne věnovat hudbě největší brněnský hudební fenomén – Leoš Janáček.

velikonocni_festival_duchovni_hudbyPašijové meditace v podání Schola Gregoriana Pragensis byly součístí Velikonočního festi- valu duchovní hudby 2019. Foto: Filharmonie Brno

Chrámový liturgický zpěv má hodně daleko k tomu, co se dnes označuje za „hudební život“, a s návštěvou koncertu jako takového nemá společného vůbec nic. Přesto ale hudební dění v těchto dávných časech mnohdy předbíhalo společenský vývoj. V brněnských chrámech možná nebyly k vidění obrazy špičkových mistrů středověku a renesance, ale je vysoce pravděpodobné, že v nich zněla hudba nejlepších skladatelů – z období renesance o tom existují i důkazy. Účastníci bohoslužeb mohli v Brně slyšet renesanční polyfonie Josquina Despreze, ačkoliv o jménech interpretů jeho skladeb historické záznamy mlčí. Lze z nich ovšem vyčíst, že už tehdy existovaly intenzivní styky mezi Brnem a Vídní.

Jednoho z největších hudebníků té doby, Alessandra Striggia, přilákal do Brna habsburský císař Maxmilián II., který se zde účastnil zemského sněmu. Striggio se za Maxmiliánem vypravil, aby mu věnoval svoji čtyřicetihlasou mši. Jako člen Maxmiliánova doprovodu se v Brně ocitl i další velký skladatel renesance – Jacob Handl Gallus. Mnohá díla z chrámových archivů zazněla v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se v Brně koná každý rok.

Od barokních varhan po dvacáté století

Baroko nezměnilo nic na skutečnosti, že městskými hudebními centry zůstávaly kostely. Do Brna přicházeli jezuité, kteří si v roce 1743 nechali postavit už druhé varhany – ty sloužily až do roku 1944. Dnes znějí v jejich kostele na Jezuitské ulici nejmodernější „varhany pro Brno“, dokončené a slavnostně vysvěcené v roce 2014. Fungují nejen při liturgiích, ale také jako mistrovský koncertní nástroj.

U jezuitů ani v jiných kostelích se pochopitelně nekoncertovalo, ale z postupně vznikajících chrámových kapel se etablovaly zárodky orchestrů, které vystupovaly i při jiných příležitostech. Hudebníci od svatého Jakuba tak tvořili základ orchestru, který doprovázel vystoupení jedenáctiletého Wolfganga Amadea Mozarta v roce 1767. Jeho koncert připomíná socha Kurta Gebauera na Zelném trhu před budovou Reduty, kde malý Mozart účinkoval, a bez níž by další hudební život v Brně nebyl myslitelný.

Reduta byla nejen dějištěm prvních operních představení v Brně, ale byla i vhodným místem pro koncertní události. Mnohem později v ní sídlila brněnská opereta a komorní koncerty i opery se v ní hrají dodnes. Jen už si nelze představit, že by kapacita sálu byla dostatečná pro koncerty prvotřídních hudebníků dneška – množství publika i jeho potenciál od 18. století totiž mnohonásobně vzrostly.

Zatímco pro koncert Valerije Gergijeva s London Symphony Orchestra v roce 2013 nestačilo ani Janáčkovo divadlo s kapacitou přes tisíc míst, do mnohem menší Reduty se vešel dobročinný koncert Franze Liszta i vystoupení Clary Schumannové či Johannese Brahmse s houslistou Josephem Joachimem. Mnohem důležitější než jednotlivé návštěvy mimořádných hudebníků byl ale každodenní hudební život, který nabral obrovskou energii po roce 1860. Císař František Josef I. tehdy vydal takzvaný Říjnový diplom, který mimo jiné umožnil vznik a rozvoj spolků – dnes by se dal označit jako významný impuls pro vznik občanské společnosti.

Besedy, spolky a boje mezi národy

Brno bylo tehdy v německých rukou, ale český a německý živel si v prvních letech po vydání Říjnového diplomu ještě příliš nekonkurovaly a projevovalo se to i v hudbě. Vynikající klavíristka Agnes Tyrrell vystupovala na akcích nově založeného brněnského Musikvereinu i na českých besedách. Muselo uběhnout ještě několik dalších let, než se české a německé hudební společnosti začaly vůči sobě vymezovat, dělat si naschvály a dokonce trestat „své“ hudebníky za účast na akcích konkurence. Komorní hudba rozvíjela svou tradici ve smyčcovém kvartetu rodiny Nerudových, na kterou mnohem později navázalo Moravské kvarteto, Janáčkovo kvarteto a mnozí další.

varhany_u_jezuitu_brnoKoncertní varhany v kostele Nanebevze- tí Panny Marie. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Mimořádným činem, jehož dosah si v té chvíli jistě nikdo neuvědomoval, bylo založení Besedy brněnské v roce 1861. Jeden z nejdéle působících českých sborů tehdy založil skladatel Pavel Křížkovský – augustinián a učitel Leoše Janáčka, který vedení Besedy brněnské  v letech 1876–1884 převzal. Beseda brněnská fungovala nejen jako sbor, ale také jako organizační platforma pro pořádání symfonických koncertů. Janáček se jako její dirigent zasloužil o vysokou úroveň hudebního života, ale také o takřka kultovní uctívání Antonína Dvořáka. Janáčkovým dílem bylo i založení Varhanické školy v roce 1882, která se v roce 1919 přetransformovala na brněnskou konzervatoř.

krizkovsky_socha_brnoSochu Pavla Křížkovského naleznete pod Špilberkem. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Beseda brněnská často koncertovala ve společenském domě v dnešním parku Lužánky (tehdy zvaném po vídeňském vzoru Augarten), ale od roku 1873 se s mnoha jinými spolky mohla přestěhovat do Besedního domu. Novorenesanční budovu vytvořil architekt Theophil von Hansen, stejně jako později vídeňský Musikverein. Tehdy už ale návštěva koncertu znamenala i proklamaci příslušnosti k českému živlu. Samotný vznik Besedního domu se stal také důležitým impulsem pro vznik Německého domu jako konkurenční instituce.

Besední dům se stal centrem českého hudebního i společenského života. Na schodech Besedního domu byl smrtelně raněn dělník František Pavlík při násilném potlačování demonstrací za českou univerzitu v Brně – událost připomíná Janáčkova klavírní skladba I. X. 1905 s podtitulem Z ulice. Z balkonu Besedního domu byl v říjnu 1918 vyhlášen vznik samostatného Československa.

Brno moderní, válečné, komunistické... a koncertující

Brno se začalo prudce rozvíjet a měnilo se na město funkcionalismu. Přišel sem dirigent František Neumann, který působil  především v opeře, ale uváděl také symfonické koncerty a založil abonentní cyklus. Na něj navázal Brněnský rozhlasový orchestr, který založil a vedl Janáčkův žák Břetislav Bakala. Jeho zásluhou brněnské publikum vědělo, jak vypadá špičková interpretace klasiků i současných moravských skladatelů. V důsledném uvádění domácích autorů Bakala neustal ani za druhé světové války.

Ta se stala osudnou skladateli Pavlu Haasovi – byl to jeden z největších talentů, který se kdy v Brně narodil, ale na rozdíl od slavnějšího bratra Huga se mu nepodařilo emigrovat před německou okupací a byl zavražděn v Osvětimi. Na začátku války zemřela ve Francii i talentovaná skladatelka Vítězslava Kaprálová. A dávno před nimi zmizel z Brna i z Evropy další brněnský rodák, Erich Wolfgang Korngold, který to dotáhl až na prominentního skladatele hudby k hollywoodským filmům – dva z nich získaly za hudbu Oscara.

Deset let po skončení druhé světové války se rozhlasový orchestr spolu se Symfonickým orchestrem kraje Brněnského stal  základem pro vznik dnešní Filharmonie Brno, jejíž první koncert se konal 1. ledna 1956. K Bakalově práci nepřímo odkazovalo i několikanásobné hostování světoznámého janáčkovského specialisty Charlese Mackerrase.

Filharmonie Brno je stěžejní součástí brněnského hudebního života stejně jako festival Moravský podzim, který už má za sebou přes padesát ročníků. K jeho legendárním událostem patří uvedení symfonie Turangalîla za osobní účasti jejího autora Oliviera Messiaena.

Minulost a současnost v jednotě času i místa

Brno jako by si provedením Turangalîly potvrzovalo pověst města, kde je dobře progresivnímu hudebnímu myšlení. Filharmonie Brno to v posledních letech důsledně připomíná nejen na festivalech, ale také v programech abonentních koncertů. Zatím poslední pečetí na těchto tendencích je angažování šéfdirigenta Dennise Russella Daviese – mimořádného specialisty na současnou hudbu i zkušeného interpreta Beethovena a Brucknera. Experimentálnější podobu soudobé hudby přinášejí festivaly Expozice nové hudby a Setkávání nové hudby Plus.

Autorské zázemí pro současné hudební myšlení poskytuje od roku 1947 Janáčkova akademie múzických umění. Ta byla i v dobách komunistické diktatury útočištěm pro studenty, kteří chtěli mít kontakt se západními trendy – obrovskou zásluhu na tom měli skladatelé a pedagogové Miloslav Ištvan a Alois Piňos. Oba byli členové skladatelské Skupiny A i diskusního klubu Camerata Brno, jehož činnost víceméně převzalo multižánrové Sdružení Q.

Samostatnou kapitolou je dům Skleněná louka, kde se pod vedením Zdenka Plachého potkávali avantgardní hudebníci z celého světa a dodnes tu nacházejí místo improvizační večery či interpretace grafických partitur. Mimořádným hudebním úkazem se stal v roce 1990 středoevropský soubor bicích nástrojů Dama Dama. K abonentním cyklům současné hudby se propracoval Brno Contemporary Orchestra s vedoucím Pavlem Šnajdrem.

Na starou hudbu se orientuje soubor barokních nástrojů Czech Ensemble Baroque vedený Romanem Válkem. Kmenovým autorem souboru je český barokní skladatel František Xaver Richter. Směrem ke staré hudbě se z velké části obrací také festival Concentus Moraviae, který má za sebou více než dvě dekády existence a hostí každoročně prvotřídní interprety z celého světa. V jeho rámci zazněla také již zmíněná čtyřicetihlasá mše Alessandra Striggia. Brno má pedagogickou základnu pro starou hudbu také na JAMU, kde v roce 2014 založila cembalistka a varhanice Barbara Maria Willi katedru varhanní a historické interpretace. Stejně tak založila i první abonentní cyklus staré hudby pod názvem BMW uvádí.

Vlastní cestou stále kupředu

Brno si vytvořilo specifický hudební svět tak dalece, až se občas zcela vážně hovořilo o „brněnské skladatelské škole“. K té patří neodmyslitelně i kolektivní kompozice, z nichž nejpopulárnější je komorní opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán z roku 1995. Na jejím vzniku se podíleli skladatelé Alois Piňos, Ivo Medek a Miloš Štědroň. Poslední z nich je ztělesněnou podobou hudebníka, který má živé kontakty se světem, ale zároveň žije v Brně jako jedna z jeho nejznámějších osobností.

magdalena_kozena_Foto_MCSH BrnoMezzosopranistka Magdalena Kožená ve Vile Tugendhat. Foto: MCSH Brno

V opeře c Cage jako by se z brněnského hudebního života potkalo úplně všechno – vystupuje v ní Leoš Janáček, kterého přijíždí navštívit americký avantgardista Henry Cowell. Ozvou se citáty moravského folkloru, Cowell hraje na klavír pravítkem a do všeho se plete fenka Čipera. Její role je napsaná ve stylu barokní opery a byla původně věnována mezzosopranistce Magdaleně Kožené, která se v Brně narodila a začínala kariéru. Čipera také pokouše Cowella, ten dostane vzteklinu a nakazí jí svého žáka Johna Cage. Na závěr opery má zaznít Cageova legendární kompozice 433’’. Moravská lidovka, Janáček, světová avantgarda i dnešní autorský a interpretační výkvět města je tak při ideálním provedení zkoncentrovaný na jednom místě. 

Pavel Haas: Prorok optimismu i válečné úzkosti

Při cestě na brněnský židovský hřbitov se jen málokterý návštěvník zapomene zastavit u hrobu Huga Haase. Představitel charakterních i komediálních rolí v meziválečných filmech je dodnes jedním z nejoblíbenějších českých herců. Podstatně méně lidí si nad jeho hrobem vzpomene, že měl i bratra Pavla Haase, kterému se na rozdíl od Huga nepodařilo utéct před německou okupací. V roce 1941 byl deportován do Terezína a v říjnu 1944 skončil v plynové komoře.

Pavel Haas byl jedním z největších skladatelských talentů meziválečné generace, která zažila radost z konce první světové války, depresi časů velké hospodářské krize i hrůzu z nástupu války druhé. Mezitím si ale stačila užít dobu, kdy se český, německý i židovský živel vzájemně ovlivňoval i mísil. Co se týká hudby, tak si jednotlivé proudy spíš zdravě konkurovaly, než aby se stále více potíraly.

hass_pavelPavel Haas

V tomto směru byl Pavel Haas typickým dítětem své doby. Chodil na německou základní školu a na českou reálku, v jeho hudbě se objevují charakteristické židovské melodie, ale také ohlasy svatováclavského chorálu. Ten je nejsilněji přítomen ve Suitě pro hoboj a klavír, která vznikla v tísnivých dobách počínající okupace v roce 1939, a objevuje se v ní dokonce i chorál husitský.

Snad nejpopulárnějším Haasovým dílem je Smyčcový kvartet č. 2 s podtitulem Z opičích hor, který ženou vpřed dobové taneční rytmy. Haasovým mistrovským dílem je pak tragikomická opera Šarlatán z roku 1937.

S Haasovou smrtí odešel zřejmě nejtalentovanější žák Leoše Janáčka. Haas se zařadil mezi autory, kterým zničila či vzala život i kariéru válka. Pavel Haas se stal v roce 2000 čestným občanem města Brna.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více