Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.

Vážná hudba

Hudba k soustředěnému poslechu, artificiální hudba, komponovaná hudba… Kličkování mezi podobně komplikovanými názvy má obvykle jediný účel: vyhnout se prokletému spojení „vážná hudba“. Dnes se pod tento zavádějící termín schová všechno, co znělo ve středověkých kostelích, při barokních slavnostech, buržoazních revolucích i v programech experimentálních koncertů, na kterých létaly po účinkujících boty. Brno si rádo připomíná pobyty Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Liszta a Bedřicha Smetany, ačkoliv byly jen krátké. Připomíná si také celebritu hollywoodské filmové hudby Ericha Wolfganga Korngolda, který v Brně prožil dětství. Brno by mohlo vypadat jako město kratičkých zastávek nebýt Leoše Janáčka, který kdysi ve městě našel svůj domov a v posledních čtyřiceti letech se zařadil k nejhranějším skladatelům světa. Hudební život města ale sledoval bouřlivé politické změny 19. století a zachytil také obrovskou energii vzniku svobodného Československa v roce 1918 – jeho progresivní charakter už se od té doby nikdy úplně neztratil.

mozart_socha_u_redutySocha Mozarta od Kurta Gebauera na Zelném trhu. Foto: Pocket media/Monika Hlaváčová

Chrámy i tvrze brněnské hudby

Dominantami Brna jsou již stovky let katedrála svatého Petra a Pavla na kopci nad městem a chrám svatého Jakuba v samotném centru. Právě u těchto dvou farních kostelů působily také školy, v nichž se chlapci učili mimo jiné zpěvu – podle nejstarších doložených zpráv z roku 1292 se tak dělo od nepaměti. Důležitým hudebním centrem byla i dnešní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí, ačkoliv se tehdy nacházela za hradbami města. Založila ji Eliška Rejčka, která tehdy nemohla tušit, že se zde o mnoho let později začne věnovat hudbě největší brněnský hudební fenomén – Leoš Janáček.

velikonocni_festival_duchovni_hudbyPašijové meditace v podání Schola Gregoriana Pragensis byly součístí Velikonočního festi- valu duchovní hudby 2019. Foto: Filharmonie Brno

Chrámový liturgický zpěv má hodně daleko k tomu, co se dnes označuje za „hudební život“, a s návštěvou koncertu jako takového nemá společného vůbec nic. Přesto ale hudební dění v těchto dávných časech mnohdy předbíhalo společenský vývoj. V brněnských chrámech možná nebyly k vidění obrazy špičkových mistrů středověku a renesance, ale je vysoce pravděpodobné, že v nich zněla hudba nejlepších skladatelů – z období renesance o tom existují i důkazy. Účastníci bohoslužeb mohli v Brně slyšet renesanční polyfonie Josquina Despreze, ačkoliv o jménech interpretů jeho skladeb historické záznamy mlčí. Lze z nich ovšem vyčíst, že už tehdy existovaly intenzivní styky mezi Brnem a Vídní.

Jednoho z největších hudebníků té doby, Alessandra Striggia, přilákal do Brna habsburský císař Maxmilián II., který se zde účastnil zemského sněmu. Striggio se za Maxmiliánem vypravil, aby mu věnoval svoji čtyřicetihlasou mši. Jako člen Maxmiliánova doprovodu se v Brně ocitl i další velký skladatel renesance – Jacob Handl Gallus. Mnohá díla z chrámových archivů zazněla v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se v Brně koná každý rok.

Od barokních varhan po dvacáté století

Baroko nezměnilo nic na skutečnosti, že městskými hudebními centry zůstávaly kostely. Do Brna přicházeli jezuité, kteří si v roce 1743 nechali postavit už druhé varhany – ty sloužily až do roku 1944. Dnes znějí v jejich kostele na Jezuitské ulici nejmodernější „varhany pro Brno“, dokončené a slavnostně vysvěcené v roce 2014. Fungují nejen při liturgiích, ale také jako mistrovský koncertní nástroj.

U jezuitů ani v jiných kostelích se pochopitelně nekoncertovalo, ale z postupně vznikajících chrámových kapel se etablovaly zárodky orchestrů, které vystupovaly i při jiných příležitostech. Hudebníci od svatého Jakuba tak tvořili základ orchestru, který doprovázel vystoupení jedenáctiletého Wolfganga Amadea Mozarta v roce 1767. Jeho koncert připomíná socha Kurta Gebauera na Zelném trhu před budovou Reduty, kde malý Mozart účinkoval, a bez níž by další hudební život v Brně nebyl myslitelný.

Reduta byla nejen dějištěm prvních operních představení v Brně, ale byla i vhodným místem pro koncertní události. Mnohem později v ní sídlila brněnská opereta a komorní koncerty i opery se v ní hrají dodnes. Jen už si nelze představit, že by kapacita sálu byla dostatečná pro koncerty prvotřídních hudebníků dneška – množství publika i jeho potenciál od 18. století totiž mnohonásobně vzrostly.

Zatímco pro koncert Valerije Gergijeva s London Symphony Orchestra v roce 2013 nestačilo ani Janáčkovo divadlo s kapacitou přes tisíc míst, do mnohem menší Reduty se vešel dobročinný koncert Franze Liszta i vystoupení Clary Schumannové či Johannese Brahmse s houslistou Josephem Joachimem. Mnohem důležitější než jednotlivé návštěvy mimořádných hudebníků byl ale každodenní hudební život, který nabral obrovskou energii po roce 1860. Císař František Josef I. tehdy vydal takzvaný Říjnový diplom, který mimo jiné umožnil vznik a rozvoj spolků – dnes by se dal označit jako významný impuls pro vznik občanské společnosti.

Besedy, spolky a boje mezi národy

Brno bylo tehdy v německých rukou, ale český a německý živel si v prvních letech po vydání Říjnového diplomu ještě příliš nekonkurovaly a projevovalo se to i v hudbě. Vynikající klavíristka Agnes Tyrrell vystupovala na akcích nově založeného brněnského Musikvereinu i na českých besedách. Muselo uběhnout ještě několik dalších let, než se české a německé hudební společnosti začaly vůči sobě vymezovat, dělat si naschvály a dokonce trestat „své“ hudebníky za účast na akcích konkurence. Komorní hudba rozvíjela svou tradici ve smyčcovém kvartetu rodiny Nerudových, na kterou mnohem později navázalo Moravské kvarteto, Janáčkovo kvarteto a mnozí další.

varhany_u_jezuitu_brnoKoncertní varhany v kostele Nanebevze- tí Panny Marie. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Mimořádným činem, jehož dosah si v té chvíli jistě nikdo neuvědomoval, bylo založení Besedy brněnské v roce 1861. Jeden z nejdéle působících českých sborů tehdy založil skladatel Pavel Křížkovský – augustinián a učitel Leoše Janáčka, který vedení Besedy brněnské  v letech 1876–1884 převzal. Beseda brněnská fungovala nejen jako sbor, ale také jako organizační platforma pro pořádání symfonických koncertů. Janáček se jako její dirigent zasloužil o vysokou úroveň hudebního života, ale také o takřka kultovní uctívání Antonína Dvořáka. Janáčkovým dílem bylo i založení Varhanické školy v roce 1882, která se v roce 1919 přetransformovala na brněnskou konzervatoř.

krizkovsky_socha_brnoSochu Pavla Křížkovského naleznete pod Špilberkem. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Beseda brněnská často koncertovala ve společenském domě v dnešním parku Lužánky (tehdy zvaném po vídeňském vzoru Augarten), ale od roku 1873 se s mnoha jinými spolky mohla přestěhovat do Besedního domu. Novorenesanční budovu vytvořil architekt Theophil von Hansen, stejně jako později vídeňský Musikverein. Tehdy už ale návštěva koncertu znamenala i proklamaci příslušnosti k českému živlu. Samotný vznik Besedního domu se stal také důležitým impulsem pro vznik Německého domu jako konkurenční instituce.

Besední dům se stal centrem českého hudebního i společenského života. Na schodech Besedního domu byl smrtelně raněn dělník František Pavlík při násilném potlačování demonstrací za českou univerzitu v Brně – událost připomíná Janáčkova klavírní skladba I. X. 1905 s podtitulem Z ulice. Z balkonu Besedního domu byl v říjnu 1918 vyhlášen vznik samostatného Československa.

Brno moderní, válečné, komunistické... a koncertující

Brno se začalo prudce rozvíjet a měnilo se na město funkcionalismu. Přišel sem dirigent František Neumann, který působil  především v opeře, ale uváděl také symfonické koncerty a založil abonentní cyklus. Na něj navázal Brněnský rozhlasový orchestr, který založil a vedl Janáčkův žák Břetislav Bakala. Jeho zásluhou brněnské publikum vědělo, jak vypadá špičková interpretace klasiků i současných moravských skladatelů. V důsledném uvádění domácích autorů Bakala neustal ani za druhé světové války.

Ta se stala osudnou skladateli Pavlu Haasovi – byl to jeden z největších talentů, který se kdy v Brně narodil, ale na rozdíl od slavnějšího bratra Huga se mu nepodařilo emigrovat před německou okupací a byl zavražděn v Osvětimi. Na začátku války zemřela ve Francii i talentovaná skladatelka Vítězslava Kaprálová. A dávno před nimi zmizel z Brna i z Evropy další brněnský rodák, Erich Wolfgang Korngold, který to dotáhl až na prominentního skladatele hudby k hollywoodským filmům – dva z nich získaly za hudbu Oscara.

Deset let po skončení druhé světové války se rozhlasový orchestr spolu se Symfonickým orchestrem kraje Brněnského stal  základem pro vznik dnešní Filharmonie Brno, jejíž první koncert se konal 1. ledna 1956. K Bakalově práci nepřímo odkazovalo i několikanásobné hostování světoznámého janáčkovského specialisty Charlese Mackerrase.

Filharmonie Brno je stěžejní součástí brněnského hudebního života stejně jako festival Moravský podzim, který už má za sebou přes padesát ročníků. K jeho legendárním událostem patří uvedení symfonie Turangalîla za osobní účasti jejího autora Oliviera Messiaena.

Minulost a současnost v jednotě času i místa

Brno jako by si provedením Turangalîly potvrzovalo pověst města, kde je dobře progresivnímu hudebnímu myšlení. Filharmonie Brno to v posledních letech důsledně připomíná nejen na festivalech, ale také v programech abonentních koncertů. Zatím poslední pečetí na těchto tendencích je angažování šéfdirigenta Dennise Russella Daviese – mimořádného specialisty na současnou hudbu i zkušeného interpreta Beethovena a Brucknera. Experimentálnější podobu soudobé hudby přinášejí festivaly Expozice nové hudby a Setkávání nové hudby Plus.

Autorské zázemí pro současné hudební myšlení poskytuje od roku 1947 Janáčkova akademie múzických umění. Ta byla i v dobách komunistické diktatury útočištěm pro studenty, kteří chtěli mít kontakt se západními trendy – obrovskou zásluhu na tom měli skladatelé a pedagogové Miloslav Ištvan a Alois Piňos. Oba byli členové skladatelské Skupiny A i diskusního klubu Camerata Brno, jehož činnost víceméně převzalo multižánrové Sdružení Q.

Samostatnou kapitolou je dům Skleněná louka, kde se pod vedením Zdenka Plachého potkávali avantgardní hudebníci z celého světa a dodnes tu nacházejí místo improvizační večery či interpretace grafických partitur. Mimořádným hudebním úkazem se stal v roce 1990 středoevropský soubor bicích nástrojů Dama Dama. K abonentním cyklům současné hudby se propracoval Brno Contemporary Orchestra s vedoucím Pavlem Šnajdrem.

Na starou hudbu se orientuje soubor barokních nástrojů Czech Ensemble Baroque vedený Romanem Válkem. Kmenovým autorem souboru je český barokní skladatel František Xaver Richter. Směrem ke staré hudbě se z velké části obrací také festival Concentus Moraviae, který má za sebou více než dvě dekády existence a hostí každoročně prvotřídní interprety z celého světa. V jeho rámci zazněla také již zmíněná čtyřicetihlasá mše Alessandra Striggia. Brno má pedagogickou základnu pro starou hudbu také na JAMU, kde v roce 2014 založila cembalistka a varhanice Barbara Maria Willi katedru varhanní a historické interpretace. Stejně tak založila i první abonentní cyklus staré hudby pod názvem BMW uvádí.

Vlastní cestou stále kupředu

Brno si vytvořilo specifický hudební svět tak dalece, až se občas zcela vážně hovořilo o „brněnské skladatelské škole“. K té patří neodmyslitelně i kolektivní kompozice, z nichž nejpopulárnější je komorní opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán z roku 1995. Na jejím vzniku se podíleli skladatelé Alois Piňos, Ivo Medek a Miloš Štědroň. Poslední z nich je ztělesněnou podobou hudebníka, který má živé kontakty se světem, ale zároveň žije v Brně jako jedna z jeho nejznámějších osobností.

magdalena_kozena_Foto_MCSH BrnoMezzosopranistka Magdalena Kožená ve Vile Tugendhat. Foto: MCSH Brno

V opeře c Cage jako by se z brněnského hudebního života potkalo úplně všechno – vystupuje v ní Leoš Janáček, kterého přijíždí navštívit americký avantgardista Henry Cowell. Ozvou se citáty moravského folkloru, Cowell hraje na klavír pravítkem a do všeho se plete fenka Čipera. Její role je napsaná ve stylu barokní opery a byla původně věnována mezzosopranistce Magdaleně Kožené, která se v Brně narodila a začínala kariéru. Čipera také pokouše Cowella, ten dostane vzteklinu a nakazí jí svého žáka Johna Cage. Na závěr opery má zaznít Cageova legendární kompozice 433’’. Moravská lidovka, Janáček, světová avantgarda i dnešní autorský a interpretační výkvět města je tak při ideálním provedení zkoncentrovaný na jednom místě. 

Pavel Haas: Prorok optimismu i válečné úzkosti

Při cestě na brněnský židovský hřbitov se jen málokterý návštěvník zapomene zastavit u hrobu Huga Haase. Představitel charakterních i komediálních rolí v meziválečných filmech je dodnes jedním z nejoblíbenějších českých herců. Podstatně méně lidí si nad jeho hrobem vzpomene, že měl i bratra Pavla Haase, kterému se na rozdíl od Huga nepodařilo utéct před německou okupací. V roce 1941 byl deportován do Terezína a v říjnu 1944 skončil v plynové komoře.

Pavel Haas byl jedním z největších skladatelských talentů meziválečné generace, která zažila radost z konce první světové války, depresi časů velké hospodářské krize i hrůzu z nástupu války druhé. Mezitím si ale stačila užít dobu, kdy se český, německý i židovský živel vzájemně ovlivňoval i mísil. Co se týká hudby, tak si jednotlivé proudy spíš zdravě konkurovaly, než aby se stále více potíraly.

hass_pavelPavel Haas

V tomto směru byl Pavel Haas typickým dítětem své doby. Chodil na německou základní školu a na českou reálku, v jeho hudbě se objevují charakteristické židovské melodie, ale také ohlasy svatováclavského chorálu. Ten je nejsilněji přítomen ve Suitě pro hoboj a klavír, která vznikla v tísnivých dobách počínající okupace v roce 1939, a objevuje se v ní dokonce i chorál husitský.

Snad nejpopulárnějším Haasovým dílem je Smyčcový kvartet č. 2 s podtitulem Z opičích hor, který ženou vpřed dobové taneční rytmy. Haasovým mistrovským dílem je pak tragikomická opera Šarlatán z roku 1937.

S Haasovou smrtí odešel zřejmě nejtalentovanější žák Leoše Janáčka. Haas se zařadil mezi autory, kterým zničila či vzala život i kariéru válka. Pavel Haas se stal v roce 2000 čestným občanem města Brna.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mševíce

U příležitosti svých loňských 66. narozenin vydal dokumentarista, písničkář, hudebník, divadelník a spisovatel Jiří Vondrák dvojalbum, které je spíše (téměř) reprezentativním průřezem jeho hudebními aktivitami než výběrem největších hitů. Více než o „best of“ jde o zajímavou směs typu „od hitů k raritám“, od starých písní k novým a od folku k bigbítu. Výborná příležitost pro základní seznámení s Vondrákem coby renesanční osobností brněnské scény, díky jinde nevydaným nebo stěží sehnatelným nahrávkám nepostradatelná kolekce pro sběratele a v neposlední řadě 2CD, jehož minimálně první polovina se moc dobře poslouchá.  více

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.  více

V rámci týdenního hudebního maratonu Please, do not disturb, který se uskutečnil 15.–21. března, navštívilo komorní těleso Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sedm brněnských hotelů. V nich dalo zaznít výběru z děl současných hudebních skladatelů. Projekt, který vznikl ve spolupráci s platformou Terén – Pole performativního umění, však nechtěl být pouhým záznamem koncertů. A tak měl každý večer své tematické ukotvení, režii i herce. O prvních čtyřech „hotelových toulkách“ jsme referovali v předchozí recenzi – dnes je na řadě závěrečná hotelová trojice.  více

Zatímco koncertní sály a operní domy zejí prázdnotou, v sedmi brněnských hotelích bylo díky komornímu tělesu Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra a platformě Terén – Pole performativního umění neobvykle rušno. Každý večer v týdnu od 15. do 21. března měli milovníci moderní artificiální hudby možnost navštívit prostřednictvím služby YouTube jeden z vybraných hotelů. Mohli se nechat pohltit nejen přízračnou atmosférou prázdných pokojů a chodeb, ale také pestrou dramaturgií spojenou s netradičním vizuálním uchopením. Cyklus Please, do not disturb, jak svůj počin Brno Contemporary Orchestra a Terén nazvali, nesestával pouze z tradičních koncertních záznamů. Každým večerem totiž prostupovala ještě samostatná „příběhová“ linka, která někdy přímo, jindy jen zpovzdálí interagovala s hudebníky či samotným prostorem.  více

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více

„Je to úplně dokonalý, pouštím si to furt a furt mi to zní v hlavě,“ napsal vystudovaný muzikolog a brněnský politik Matěj H. Hudební publicista s pseudonymem Max B. píše v jiné diskusi na Facebooku o „absolutní příšernosti“. Málokteré tuzemské album natočené v roce 2020 se dočkalo tak různorodých reakcí jako Folk Swings, kolekce původně folkových písní v bigbandovém aranžmá a v podání B-Side Bandu pod vedením Josefa Buchty.  více

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Nejčtenější

Kritika

Kulturní svět stále hledá cesty, jak krásy hudby přenést z prázdných sálů k divákům doma. V rámci možností se to ale naštěstí daří a před umělci se otevírají nové výzvy. Jednu takovou pokořilo půvabné dámské trio Drei Engeln, když do virtuálního světa vyslalo svůj první streamovaný koncert, který ale ze svého brněnského působiště přeneslo do kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Téměř hodinový program zaměřený převážně na barokní skladby obsahoval stylově i tematicky pestrou nabídku ve zpěvně-cembalovém obsazení.  více