Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.

Vážná hudba

Hudba k soustředěnému poslechu, artificiální hudba, komponovaná hudba… Kličkování mezi podobně komplikovanými názvy má obvykle jediný účel: vyhnout se prokletému spojení „vážná hudba“. Dnes se pod tento zavádějící termín schová všechno, co znělo ve středověkých kostelích, při barokních slavnostech, buržoazních revolucích i v programech experimentálních koncertů, na kterých létaly po účinkujících boty. Brno si rádo připomíná pobyty Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Liszta a Bedřicha Smetany, ačkoliv byly jen krátké. Připomíná si také celebritu hollywoodské filmové hudby Ericha Wolfganga Korngolda, který v Brně prožil dětství. Brno by mohlo vypadat jako město kratičkých zastávek nebýt Leoše Janáčka, který kdysi ve městě našel svůj domov a v posledních čtyřiceti letech se zařadil k nejhranějším skladatelům světa. Hudební život města ale sledoval bouřlivé politické změny 19. století a zachytil také obrovskou energii vzniku svobodného Československa v roce 1918 – jeho progresivní charakter už se od té doby nikdy úplně neztratil.

mozart_socha_u_redutySocha Mozarta od Kurta Gebauera na Zelném trhu. Foto: Pocket media/Monika Hlaváčová

Chrámy i tvrze brněnské hudby

Dominantami Brna jsou již stovky let katedrála svatého Petra a Pavla na kopci nad městem a chrám svatého Jakuba v samotném centru. Právě u těchto dvou farních kostelů působily také školy, v nichž se chlapci učili mimo jiné zpěvu – podle nejstarších doložených zpráv z roku 1292 se tak dělo od nepaměti. Důležitým hudebním centrem byla i dnešní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí, ačkoliv se tehdy nacházela za hradbami města. Založila ji Eliška Rejčka, která tehdy nemohla tušit, že se zde o mnoho let později začne věnovat hudbě největší brněnský hudební fenomén – Leoš Janáček.

velikonocni_festival_duchovni_hudbyPašijové meditace v podání Schola Gregoriana Pragensis byly součístí Velikonočního festi- valu duchovní hudby 2019. Foto: Filharmonie Brno

Chrámový liturgický zpěv má hodně daleko k tomu, co se dnes označuje za „hudební život“, a s návštěvou koncertu jako takového nemá společného vůbec nic. Přesto ale hudební dění v těchto dávných časech mnohdy předbíhalo společenský vývoj. V brněnských chrámech možná nebyly k vidění obrazy špičkových mistrů středověku a renesance, ale je vysoce pravděpodobné, že v nich zněla hudba nejlepších skladatelů – z období renesance o tom existují i důkazy. Účastníci bohoslužeb mohli v Brně slyšet renesanční polyfonie Josquina Despreze, ačkoliv o jménech interpretů jeho skladeb historické záznamy mlčí. Lze z nich ovšem vyčíst, že už tehdy existovaly intenzivní styky mezi Brnem a Vídní.

Jednoho z největších hudebníků té doby, Alessandra Striggia, přilákal do Brna habsburský císař Maxmilián II., který se zde účastnil zemského sněmu. Striggio se za Maxmiliánem vypravil, aby mu věnoval svoji čtyřicetihlasou mši. Jako člen Maxmiliánova doprovodu se v Brně ocitl i další velký skladatel renesance – Jacob Handl Gallus. Mnohá díla z chrámových archivů zazněla v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se v Brně koná každý rok.

Od barokních varhan po dvacáté století

Baroko nezměnilo nic na skutečnosti, že městskými hudebními centry zůstávaly kostely. Do Brna přicházeli jezuité, kteří si v roce 1743 nechali postavit už druhé varhany – ty sloužily až do roku 1944. Dnes znějí v jejich kostele na Jezuitské ulici nejmodernější „varhany pro Brno“, dokončené a slavnostně vysvěcené v roce 2014. Fungují nejen při liturgiích, ale také jako mistrovský koncertní nástroj.

U jezuitů ani v jiných kostelích se pochopitelně nekoncertovalo, ale z postupně vznikajících chrámových kapel se etablovaly zárodky orchestrů, které vystupovaly i při jiných příležitostech. Hudebníci od svatého Jakuba tak tvořili základ orchestru, který doprovázel vystoupení jedenáctiletého Wolfganga Amadea Mozarta v roce 1767. Jeho koncert připomíná socha Kurta Gebauera na Zelném trhu před budovou Reduty, kde malý Mozart účinkoval, a bez níž by další hudební život v Brně nebyl myslitelný.

Reduta byla nejen dějištěm prvních operních představení v Brně, ale byla i vhodným místem pro koncertní události. Mnohem později v ní sídlila brněnská opereta a komorní koncerty i opery se v ní hrají dodnes. Jen už si nelze představit, že by kapacita sálu byla dostatečná pro koncerty prvotřídních hudebníků dneška – množství publika i jeho potenciál od 18. století totiž mnohonásobně vzrostly.

Zatímco pro koncert Valerije Gergijeva s London Symphony Orchestra v roce 2013 nestačilo ani Janáčkovo divadlo s kapacitou přes tisíc míst, do mnohem menší Reduty se vešel dobročinný koncert Franze Liszta i vystoupení Clary Schumannové či Johannese Brahmse s houslistou Josephem Joachimem. Mnohem důležitější než jednotlivé návštěvy mimořádných hudebníků byl ale každodenní hudební život, který nabral obrovskou energii po roce 1860. Císař František Josef I. tehdy vydal takzvaný Říjnový diplom, který mimo jiné umožnil vznik a rozvoj spolků – dnes by se dal označit jako významný impuls pro vznik občanské společnosti.

Besedy, spolky a boje mezi národy

Brno bylo tehdy v německých rukou, ale český a německý živel si v prvních letech po vydání Říjnového diplomu ještě příliš nekonkurovaly a projevovalo se to i v hudbě. Vynikající klavíristka Agnes Tyrrell vystupovala na akcích nově založeného brněnského Musikvereinu i na českých besedách. Muselo uběhnout ještě několik dalších let, než se české a německé hudební společnosti začaly vůči sobě vymezovat, dělat si naschvály a dokonce trestat „své“ hudebníky za účast na akcích konkurence. Komorní hudba rozvíjela svou tradici ve smyčcovém kvartetu rodiny Nerudových, na kterou mnohem později navázalo Moravské kvarteto, Janáčkovo kvarteto a mnozí další.

varhany_u_jezuitu_brnoKoncertní varhany v kostele Nanebevze- tí Panny Marie. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Mimořádným činem, jehož dosah si v té chvíli jistě nikdo neuvědomoval, bylo založení Besedy brněnské v roce 1861. Jeden z nejdéle působících českých sborů tehdy založil skladatel Pavel Křížkovský – augustinián a učitel Leoše Janáčka, který vedení Besedy brněnské  v letech 1876–1884 převzal. Beseda brněnská fungovala nejen jako sbor, ale také jako organizační platforma pro pořádání symfonických koncertů. Janáček se jako její dirigent zasloužil o vysokou úroveň hudebního života, ale také o takřka kultovní uctívání Antonína Dvořáka. Janáčkovým dílem bylo i založení Varhanické školy v roce 1882, která se v roce 1919 přetransformovala na brněnskou konzervatoř.

krizkovsky_socha_brnoSochu Pavla Křížkovského naleznete pod Špilberkem. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Beseda brněnská často koncertovala ve společenském domě v dnešním parku Lužánky (tehdy zvaném po vídeňském vzoru Augarten), ale od roku 1873 se s mnoha jinými spolky mohla přestěhovat do Besedního domu. Novorenesanční budovu vytvořil architekt Theophil von Hansen, stejně jako později vídeňský Musikverein. Tehdy už ale návštěva koncertu znamenala i proklamaci příslušnosti k českému živlu. Samotný vznik Besedního domu se stal také důležitým impulsem pro vznik Německého domu jako konkurenční instituce.

Besední dům se stal centrem českého hudebního i společenského života. Na schodech Besedního domu byl smrtelně raněn dělník František Pavlík při násilném potlačování demonstrací za českou univerzitu v Brně – událost připomíná Janáčkova klavírní skladba I. X. 1905 s podtitulem Z ulice. Z balkonu Besedního domu byl v říjnu 1918 vyhlášen vznik samostatného Československa.

Brno moderní, válečné, komunistické... a koncertující

Brno se začalo prudce rozvíjet a měnilo se na město funkcionalismu. Přišel sem dirigent František Neumann, který působil  především v opeře, ale uváděl také symfonické koncerty a založil abonentní cyklus. Na něj navázal Brněnský rozhlasový orchestr, který založil a vedl Janáčkův žák Břetislav Bakala. Jeho zásluhou brněnské publikum vědělo, jak vypadá špičková interpretace klasiků i současných moravských skladatelů. V důsledném uvádění domácích autorů Bakala neustal ani za druhé světové války.

Ta se stala osudnou skladateli Pavlu Haasovi – byl to jeden z největších talentů, který se kdy v Brně narodil, ale na rozdíl od slavnějšího bratra Huga se mu nepodařilo emigrovat před německou okupací a byl zavražděn v Osvětimi. Na začátku války zemřela ve Francii i talentovaná skladatelka Vítězslava Kaprálová. A dávno před nimi zmizel z Brna i z Evropy další brněnský rodák, Erich Wolfgang Korngold, který to dotáhl až na prominentního skladatele hudby k hollywoodským filmům – dva z nich získaly za hudbu Oscara.

Deset let po skončení druhé světové války se rozhlasový orchestr spolu se Symfonickým orchestrem kraje Brněnského stal  základem pro vznik dnešní Filharmonie Brno, jejíž první koncert se konal 1. ledna 1956. K Bakalově práci nepřímo odkazovalo i několikanásobné hostování světoznámého janáčkovského specialisty Charlese Mackerrase.

Filharmonie Brno je stěžejní součástí brněnského hudebního života stejně jako festival Moravský podzim, který už má za sebou přes padesát ročníků. K jeho legendárním událostem patří uvedení symfonie Turangalîla za osobní účasti jejího autora Oliviera Messiaena.

Minulost a současnost v jednotě času i místa

Brno jako by si provedením Turangalîly potvrzovalo pověst města, kde je dobře progresivnímu hudebnímu myšlení. Filharmonie Brno to v posledních letech důsledně připomíná nejen na festivalech, ale také v programech abonentních koncertů. Zatím poslední pečetí na těchto tendencích je angažování šéfdirigenta Dennise Russella Daviese – mimořádného specialisty na současnou hudbu i zkušeného interpreta Beethovena a Brucknera. Experimentálnější podobu soudobé hudby přinášejí festivaly Expozice nové hudby a Setkávání nové hudby Plus.

Autorské zázemí pro současné hudební myšlení poskytuje od roku 1947 Janáčkova akademie múzických umění. Ta byla i v dobách komunistické diktatury útočištěm pro studenty, kteří chtěli mít kontakt se západními trendy – obrovskou zásluhu na tom měli skladatelé a pedagogové Miloslav Ištvan a Alois Piňos. Oba byli členové skladatelské Skupiny A i diskusního klubu Camerata Brno, jehož činnost víceméně převzalo multižánrové Sdružení Q.

Samostatnou kapitolou je dům Skleněná louka, kde se pod vedením Zdenka Plachého potkávali avantgardní hudebníci z celého světa a dodnes tu nacházejí místo improvizační večery či interpretace grafických partitur. Mimořádným hudebním úkazem se stal v roce 1990 středoevropský soubor bicích nástrojů Dama Dama. K abonentním cyklům současné hudby se propracoval Brno Contemporary Orchestra s vedoucím Pavlem Šnajdrem.

Na starou hudbu se orientuje soubor barokních nástrojů Czech Ensemble Baroque vedený Romanem Válkem. Kmenovým autorem souboru je český barokní skladatel František Xaver Richter. Směrem ke staré hudbě se z velké části obrací také festival Concentus Moraviae, který má za sebou více než dvě dekády existence a hostí každoročně prvotřídní interprety z celého světa. V jeho rámci zazněla také již zmíněná čtyřicetihlasá mše Alessandra Striggia. Brno má pedagogickou základnu pro starou hudbu také na JAMU, kde v roce 2014 založila cembalistka a varhanice Barbara Maria Willi katedru varhanní a historické interpretace. Stejně tak založila i první abonentní cyklus staré hudby pod názvem BMW uvádí.

Vlastní cestou stále kupředu

Brno si vytvořilo specifický hudební svět tak dalece, až se občas zcela vážně hovořilo o „brněnské skladatelské škole“. K té patří neodmyslitelně i kolektivní kompozice, z nichž nejpopulárnější je komorní opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán z roku 1995. Na jejím vzniku se podíleli skladatelé Alois Piňos, Ivo Medek a Miloš Štědroň. Poslední z nich je ztělesněnou podobou hudebníka, který má živé kontakty se světem, ale zároveň žije v Brně jako jedna z jeho nejznámějších osobností.

magdalena_kozena_Foto_MCSH BrnoMezzosopranistka Magdalena Kožená ve Vile Tugendhat. Foto: MCSH Brno

V opeře c Cage jako by se z brněnského hudebního života potkalo úplně všechno – vystupuje v ní Leoš Janáček, kterého přijíždí navštívit americký avantgardista Henry Cowell. Ozvou se citáty moravského folkloru, Cowell hraje na klavír pravítkem a do všeho se plete fenka Čipera. Její role je napsaná ve stylu barokní opery a byla původně věnována mezzosopranistce Magdaleně Kožené, která se v Brně narodila a začínala kariéru. Čipera také pokouše Cowella, ten dostane vzteklinu a nakazí jí svého žáka Johna Cage. Na závěr opery má zaznít Cageova legendární kompozice 433’’. Moravská lidovka, Janáček, světová avantgarda i dnešní autorský a interpretační výkvět města je tak při ideálním provedení zkoncentrovaný na jednom místě. 

Pavel Haas: Prorok optimismu i válečné úzkosti

Při cestě na brněnský židovský hřbitov se jen málokterý návštěvník zapomene zastavit u hrobu Huga Haase. Představitel charakterních i komediálních rolí v meziválečných filmech je dodnes jedním z nejoblíbenějších českých herců. Podstatně méně lidí si nad jeho hrobem vzpomene, že měl i bratra Pavla Haase, kterému se na rozdíl od Huga nepodařilo utéct před německou okupací. V roce 1941 byl deportován do Terezína a v říjnu 1944 skončil v plynové komoře.

Pavel Haas byl jedním z největších skladatelských talentů meziválečné generace, která zažila radost z konce první světové války, depresi časů velké hospodářské krize i hrůzu z nástupu války druhé. Mezitím si ale stačila užít dobu, kdy se český, německý i židovský živel vzájemně ovlivňoval i mísil. Co se týká hudby, tak si jednotlivé proudy spíš zdravě konkurovaly, než aby se stále více potíraly.

hass_pavelPavel Haas

V tomto směru byl Pavel Haas typickým dítětem své doby. Chodil na německou základní školu a na českou reálku, v jeho hudbě se objevují charakteristické židovské melodie, ale také ohlasy svatováclavského chorálu. Ten je nejsilněji přítomen ve Suitě pro hoboj a klavír, která vznikla v tísnivých dobách počínající okupace v roce 1939, a objevuje se v ní dokonce i chorál husitský.

Snad nejpopulárnějším Haasovým dílem je Smyčcový kvartet č. 2 s podtitulem Z opičích hor, který ženou vpřed dobové taneční rytmy. Haasovým mistrovským dílem je pak tragikomická opera Šarlatán z roku 1937.

S Haasovou smrtí odešel zřejmě nejtalentovanější žák Leoše Janáčka. Haas se zařadil mezi autory, kterým zničila či vzala život i kariéru válka. Pavel Haas se stal v roce 2000 čestným občanem města Brna.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce