Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Vážná hudba

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.

Vážná hudba

Hudba k soustředěnému poslechu, artificiální hudba, komponovaná hudba… Kličkování mezi podobně komplikovanými názvy má obvykle jediný účel: vyhnout se prokletému spojení „vážná hudba“. Dnes se pod tento zavádějící termín schová všechno, co znělo ve středověkých kostelích, při barokních slavnostech, buržoazních revolucích i v programech experimentálních koncertů, na kterých létaly po účinkujících boty. Brno si rádo připomíná pobyty Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Liszta a Bedřicha Smetany, ačkoliv byly jen krátké. Připomíná si také celebritu hollywoodské filmové hudby Ericha Wolfganga Korngolda, který v Brně prožil dětství. Brno by mohlo vypadat jako město kratičkých zastávek nebýt Leoše Janáčka, který kdysi ve městě našel svůj domov a v posledních čtyřiceti letech se zařadil k nejhranějším skladatelům světa. Hudební život města ale sledoval bouřlivé politické změny 19. století a zachytil také obrovskou energii vzniku svobodného Československa v roce 1918 – jeho progresivní charakter už se od té doby nikdy úplně neztratil.

mozart_socha_u_redutySocha Mozarta od Kurta Gebauera na Zelném trhu. Foto: Pocket media/Monika Hlaváčová

Chrámy i tvrze brněnské hudby

Dominantami Brna jsou již stovky let katedrála svatého Petra a Pavla na kopci nad městem a chrám svatého Jakuba v samotném centru. Právě u těchto dvou farních kostelů působily také školy, v nichž se chlapci učili mimo jiné zpěvu – podle nejstarších doložených zpráv z roku 1292 se tak dělo od nepaměti. Důležitým hudebním centrem byla i dnešní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí, ačkoliv se tehdy nacházela za hradbami města. Založila ji Eliška Rejčka, která tehdy nemohla tušit, že se zde o mnoho let později začne věnovat hudbě největší brněnský hudební fenomén – Leoš Janáček.

velikonocni_festival_duchovni_hudbyPašijové meditace v podání Schola Gregoriana Pragensis byly součístí Velikonočního festi- valu duchovní hudby 2019. Foto: Filharmonie Brno

Chrámový liturgický zpěv má hodně daleko k tomu, co se dnes označuje za „hudební život“, a s návštěvou koncertu jako takového nemá společného vůbec nic. Přesto ale hudební dění v těchto dávných časech mnohdy předbíhalo společenský vývoj. V brněnských chrámech možná nebyly k vidění obrazy špičkových mistrů středověku a renesance, ale je vysoce pravděpodobné, že v nich zněla hudba nejlepších skladatelů – z období renesance o tom existují i důkazy. Účastníci bohoslužeb mohli v Brně slyšet renesanční polyfonie Josquina Despreze, ačkoliv o jménech interpretů jeho skladeb historické záznamy mlčí. Lze z nich ovšem vyčíst, že už tehdy existovaly intenzivní styky mezi Brnem a Vídní.

Jednoho z největších hudebníků té doby, Alessandra Striggia, přilákal do Brna habsburský císař Maxmilián II., který se zde účastnil zemského sněmu. Striggio se za Maxmiliánem vypravil, aby mu věnoval svoji čtyřicetihlasou mši. Jako člen Maxmiliánova doprovodu se v Brně ocitl i další velký skladatel renesance – Jacob Handl Gallus. Mnohá díla z chrámových archivů zazněla v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se v Brně koná každý rok.

Od barokních varhan po dvacáté století

Baroko nezměnilo nic na skutečnosti, že městskými hudebními centry zůstávaly kostely. Do Brna přicházeli jezuité, kteří si v roce 1743 nechali postavit už druhé varhany – ty sloužily až do roku 1944. Dnes znějí v jejich kostele na Jezuitské ulici nejmodernější „varhany pro Brno“, dokončené a slavnostně vysvěcené v roce 2014. Fungují nejen při liturgiích, ale také jako mistrovský koncertní nástroj.

U jezuitů ani v jiných kostelích se pochopitelně nekoncertovalo, ale z postupně vznikajících chrámových kapel se etablovaly zárodky orchestrů, které vystupovaly i při jiných příležitostech. Hudebníci od svatého Jakuba tak tvořili základ orchestru, který doprovázel vystoupení jedenáctiletého Wolfganga Amadea Mozarta v roce 1767. Jeho koncert připomíná socha Kurta Gebauera na Zelném trhu před budovou Reduty, kde malý Mozart účinkoval, a bez níž by další hudební život v Brně nebyl myslitelný.

Reduta byla nejen dějištěm prvních operních představení v Brně, ale byla i vhodným místem pro koncertní události. Mnohem později v ní sídlila brněnská opereta a komorní koncerty i opery se v ní hrají dodnes. Jen už si nelze představit, že by kapacita sálu byla dostatečná pro koncerty prvotřídních hudebníků dneška – množství publika i jeho potenciál od 18. století totiž mnohonásobně vzrostly.

Zatímco pro koncert Valerije Gergijeva s London Symphony Orchestra v roce 2013 nestačilo ani Janáčkovo divadlo s kapacitou přes tisíc míst, do mnohem menší Reduty se vešel dobročinný koncert Franze Liszta i vystoupení Clary Schumannové či Johannese Brahmse s houslistou Josephem Joachimem. Mnohem důležitější než jednotlivé návštěvy mimořádných hudebníků byl ale každodenní hudební život, který nabral obrovskou energii po roce 1860. Císař František Josef I. tehdy vydal takzvaný Říjnový diplom, který mimo jiné umožnil vznik a rozvoj spolků – dnes by se dal označit jako významný impuls pro vznik občanské společnosti.

Besedy, spolky a boje mezi národy

Brno bylo tehdy v německých rukou, ale český a německý živel si v prvních letech po vydání Říjnového diplomu ještě příliš nekonkurovaly a projevovalo se to i v hudbě. Vynikající klavíristka Agnes Tyrrell vystupovala na akcích nově založeného brněnského Musikvereinu i na českých besedách. Muselo uběhnout ještě několik dalších let, než se české a německé hudební společnosti začaly vůči sobě vymezovat, dělat si naschvály a dokonce trestat „své“ hudebníky za účast na akcích konkurence. Komorní hudba rozvíjela svou tradici ve smyčcovém kvartetu rodiny Nerudových, na kterou mnohem později navázalo Moravské kvarteto, Janáčkovo kvarteto a mnozí další.

varhany_u_jezuitu_brnoKoncertní varhany v kostele Nanebevze- tí Panny Marie. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Mimořádným činem, jehož dosah si v té chvíli jistě nikdo neuvědomoval, bylo založení Besedy brněnské v roce 1861. Jeden z nejdéle působících českých sborů tehdy založil skladatel Pavel Křížkovský – augustinián a učitel Leoše Janáčka, který vedení Besedy brněnské  v letech 1876–1884 převzal. Beseda brněnská fungovala nejen jako sbor, ale také jako organizační platforma pro pořádání symfonických koncertů. Janáček se jako její dirigent zasloužil o vysokou úroveň hudebního života, ale také o takřka kultovní uctívání Antonína Dvořáka. Janáčkovým dílem bylo i založení Varhanické školy v roce 1882, která se v roce 1919 přetransformovala na brněnskou konzervatoř.

krizkovsky_socha_brnoSochu Pavla Křížkovského naleznete pod Špilberkem. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Beseda brněnská často koncertovala ve společenském domě v dnešním parku Lužánky (tehdy zvaném po vídeňském vzoru Augarten), ale od roku 1873 se s mnoha jinými spolky mohla přestěhovat do Besedního domu. Novorenesanční budovu vytvořil architekt Theophil von Hansen, stejně jako později vídeňský Musikverein. Tehdy už ale návštěva koncertu znamenala i proklamaci příslušnosti k českému živlu. Samotný vznik Besedního domu se stal také důležitým impulsem pro vznik Německého domu jako konkurenční instituce.

Besední dům se stal centrem českého hudebního i společenského života. Na schodech Besedního domu byl smrtelně raněn dělník František Pavlík při násilném potlačování demonstrací za českou univerzitu v Brně – událost připomíná Janáčkova klavírní skladba I. X. 1905 s podtitulem Z ulice. Z balkonu Besedního domu byl v říjnu 1918 vyhlášen vznik samostatného Československa.

Brno moderní, válečné, komunistické... a koncertující

Brno se začalo prudce rozvíjet a měnilo se na město funkcionalismu. Přišel sem dirigent František Neumann, který působil  především v opeře, ale uváděl také symfonické koncerty a založil abonentní cyklus. Na něj navázal Brněnský rozhlasový orchestr, který založil a vedl Janáčkův žák Břetislav Bakala. Jeho zásluhou brněnské publikum vědělo, jak vypadá špičková interpretace klasiků i současných moravských skladatelů. V důsledném uvádění domácích autorů Bakala neustal ani za druhé světové války.

Ta se stala osudnou skladateli Pavlu Haasovi – byl to jeden z největších talentů, který se kdy v Brně narodil, ale na rozdíl od slavnějšího bratra Huga se mu nepodařilo emigrovat před německou okupací a byl zavražděn v Osvětimi. Na začátku války zemřela ve Francii i talentovaná skladatelka Vítězslava Kaprálová. A dávno před nimi zmizel z Brna i z Evropy další brněnský rodák, Erich Wolfgang Korngold, který to dotáhl až na prominentního skladatele hudby k hollywoodským filmům – dva z nich získaly za hudbu Oscara.

Deset let po skončení druhé světové války se rozhlasový orchestr spolu se Symfonickým orchestrem kraje Brněnského stal  základem pro vznik dnešní Filharmonie Brno, jejíž první koncert se konal 1. ledna 1956. K Bakalově práci nepřímo odkazovalo i několikanásobné hostování světoznámého janáčkovského specialisty Charlese Mackerrase.

Filharmonie Brno je stěžejní součástí brněnského hudebního života stejně jako festival Moravský podzim, který už má za sebou přes padesát ročníků. K jeho legendárním událostem patří uvedení symfonie Turangalîla za osobní účasti jejího autora Oliviera Messiaena.

Minulost a současnost v jednotě času i místa

Brno jako by si provedením Turangalîly potvrzovalo pověst města, kde je dobře progresivnímu hudebnímu myšlení. Filharmonie Brno to v posledních letech důsledně připomíná nejen na festivalech, ale také v programech abonentních koncertů. Zatím poslední pečetí na těchto tendencích je angažování šéfdirigenta Dennise Russella Daviese – mimořádného specialisty na současnou hudbu i zkušeného interpreta Beethovena a Brucknera. Experimentálnější podobu soudobé hudby přinášejí festivaly Expozice nové hudby a Setkávání nové hudby Plus.

Autorské zázemí pro současné hudební myšlení poskytuje od roku 1947 Janáčkova akademie múzických umění. Ta byla i v dobách komunistické diktatury útočištěm pro studenty, kteří chtěli mít kontakt se západními trendy – obrovskou zásluhu na tom měli skladatelé a pedagogové Miloslav Ištvan a Alois Piňos. Oba byli členové skladatelské Skupiny A i diskusního klubu Camerata Brno, jehož činnost víceméně převzalo multižánrové Sdružení Q.

Samostatnou kapitolou je dům Skleněná louka, kde se pod vedením Zdenka Plachého potkávali avantgardní hudebníci z celého světa a dodnes tu nacházejí místo improvizační večery či interpretace grafických partitur. Mimořádným hudebním úkazem se stal v roce 1990 středoevropský soubor bicích nástrojů Dama Dama. K abonentním cyklům současné hudby se propracoval Brno Contemporary Orchestra s vedoucím Pavlem Šnajdrem.

Na starou hudbu se orientuje soubor barokních nástrojů Czech Ensemble Baroque vedený Romanem Válkem. Kmenovým autorem souboru je český barokní skladatel František Xaver Richter. Směrem ke staré hudbě se z velké části obrací také festival Concentus Moraviae, který má za sebou více než dvě dekády existence a hostí každoročně prvotřídní interprety z celého světa. V jeho rámci zazněla také již zmíněná čtyřicetihlasá mše Alessandra Striggia. Brno má pedagogickou základnu pro starou hudbu také na JAMU, kde v roce 2014 založila cembalistka a varhanice Barbara Maria Willi katedru varhanní a historické interpretace. Stejně tak založila i první abonentní cyklus staré hudby pod názvem BMW uvádí.

Vlastní cestou stále kupředu

Brno si vytvořilo specifický hudební svět tak dalece, až se občas zcela vážně hovořilo o „brněnské skladatelské škole“. K té patří neodmyslitelně i kolektivní kompozice, z nichž nejpopulárnější je komorní opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán z roku 1995. Na jejím vzniku se podíleli skladatelé Alois Piňos, Ivo Medek a Miloš Štědroň. Poslední z nich je ztělesněnou podobou hudebníka, který má živé kontakty se světem, ale zároveň žije v Brně jako jedna z jeho nejznámějších osobností.

magdalena_kozena_Foto_MCSH BrnoMezzosopranistka Magdalena Kožená ve Vile Tugendhat. Foto: MCSH Brno

V opeře c Cage jako by se z brněnského hudebního života potkalo úplně všechno – vystupuje v ní Leoš Janáček, kterého přijíždí navštívit americký avantgardista Henry Cowell. Ozvou se citáty moravského folkloru, Cowell hraje na klavír pravítkem a do všeho se plete fenka Čipera. Její role je napsaná ve stylu barokní opery a byla původně věnována mezzosopranistce Magdaleně Kožené, která se v Brně narodila a začínala kariéru. Čipera také pokouše Cowella, ten dostane vzteklinu a nakazí jí svého žáka Johna Cage. Na závěr opery má zaznít Cageova legendární kompozice 433’’. Moravská lidovka, Janáček, světová avantgarda i dnešní autorský a interpretační výkvět města je tak při ideálním provedení zkoncentrovaný na jednom místě. 

Pavel Haas: Prorok optimismu i válečné úzkosti

Při cestě na brněnský židovský hřbitov se jen málokterý návštěvník zapomene zastavit u hrobu Huga Haase. Představitel charakterních i komediálních rolí v meziválečných filmech je dodnes jedním z nejoblíbenějších českých herců. Podstatně méně lidí si nad jeho hrobem vzpomene, že měl i bratra Pavla Haase, kterému se na rozdíl od Huga nepodařilo utéct před německou okupací. V roce 1941 byl deportován do Terezína a v říjnu 1944 skončil v plynové komoře.

Pavel Haas byl jedním z největších skladatelských talentů meziválečné generace, která zažila radost z konce první světové války, depresi časů velké hospodářské krize i hrůzu z nástupu války druhé. Mezitím si ale stačila užít dobu, kdy se český, německý i židovský živel vzájemně ovlivňoval i mísil. Co se týká hudby, tak si jednotlivé proudy spíš zdravě konkurovaly, než aby se stále více potíraly.

hass_pavelPavel Haas

V tomto směru byl Pavel Haas typickým dítětem své doby. Chodil na německou základní školu a na českou reálku, v jeho hudbě se objevují charakteristické židovské melodie, ale také ohlasy svatováclavského chorálu. Ten je nejsilněji přítomen ve Suitě pro hoboj a klavír, která vznikla v tísnivých dobách počínající okupace v roce 1939, a objevuje se v ní dokonce i chorál husitský.

Snad nejpopulárnějším Haasovým dílem je Smyčcový kvartet č. 2 s podtitulem Z opičích hor, který ženou vpřed dobové taneční rytmy. Haasovým mistrovským dílem je pak tragikomická opera Šarlatán z roku 1937.

S Haasovou smrtí odešel zřejmě nejtalentovanější žák Leoše Janáčka. Haas se zařadil mezi autory, kterým zničila či vzala život i kariéru válka. Pavel Haas se stal v roce 2000 čestným občanem města Brna.

Úvodní koláž/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Nejčtenější

Kritika

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více